Už jsem mluvila o ohraných věcech a klišé v knihách. Proto bych ráda napsala něco o tom, co mi v nich chybí a co bych ráda viděla častěji. Ať už se jedná o postavy, tématiku nebo cokoliv jiného. Třeba tak někoho inspiruji při psaní vašich příběhů.

Silné hlavní hrdinky, které jsou opravdu silné

Kolik ženských postav je v knihách charakterizovaných jako silných, odhodlaných, statečných atd. jen aby v několika dalších scénách brečely kvůli každé blbosti a jen co přijde na nějaké drama, schovávají se v rohu? Ráda bych viděla hrdinky, které se postaví za svůj názor, ostatní z nich možná mají trochu strach a nenechají si šlapat na hlavu. A také, co takhle ženské postavy, jejichž hlavním posláním není to, aby se zamilovaly do prvního bad boye, kterého najdou?

Protože už mě štve, kolik z nich jsou takové wanna be nezávislé ženy, jen aby se záhy nechaly někým ovládat a staly se z nich jen ubrečené malé holky.

Platonické lásky

Přijde mi, že spousta knih se soustředí hlavně na romantické vztahy (hlavně YA knihy), což je sice super, a i když si to někdy nechci přiznat, romantika mě celkem baví. Ráda bych ale viděla vztahy, kdy mezi postavami není nic romantického, ale přesto můžete vidět, jak moc se milují. Přátelství nebo třeba rodinné vztahy. Nad platonickými láskami se někdy rozplývám mnohem víc než nad nějakou mega romanťárnou.

Fungující rodina

Proč má každá druhá postava špatné vztahy s rodinou nebo je někdo z jejich členů mrtvý? Jasně, je to skvělé téma na rozebírání a přináší s sebou spoustu nápadů na příběh, ale... někde je to prostě úplně zbytečné. Například Wattpad je fakt zaplněný příběhy, kde mají hlavní postavy nefunkční rodinu, ale v příběhu to ve finále nehraje žádnou roli, jen to tam je, protože je to prostě „cool".

Chci vidět příběh s opravdu fungující a milující rodinou. Existuje totiž tolik dalších skvělých zdrojů konfliktů, které jsou někdy mnohem zajímavější než: „Moji rodiče zemřeli při autonehodě, a proto je můj život tak moc špatný."

Mentální problémy

Okay, tohle už je takové trochu těžší téma. Tady na Wattpadu lidé zbožňují psát o depresích, sebepoškozování, anorexii a tak dále, aniž by si cokoliv vyhledali a trochu se přiučili. Ráda bych ale viděla příběhy, kde nejsou mentální problémy romantizovány a jsou správně popsané. Kdy je vidět, že není „cool" trpět depresemi nebo úzkostmi, ale ukazuje to, jak složitý s tím někdy život může být. A zároveň, že lidé s těmito problémy nejsou divní.

Feminine men

Ne každý muž nebo kluk je typickým příkladem namakaného a silného chlapa, který nikdy nebrečí a je to ten správný vůdce. Chtěla bych vidět muže, kteří jsou prostě o něco víc emocionální a mají takové „ženštější" kvality. Ale bez takových těch stereotypů, že takové postavy jsou automaticky homosexuálové nebo tak něco. Ať si lakují nehty, nosí sukně nebo brečí nad každou blbostí a zajímají se o módu. Obecně, hrozně ráda bych tohle chtěla vidět znormalizované všude.

A taky... nevím, jestli to je jenom mnou, ale přijde mi, že většina kluků vypadá v růžové fakt dobře.

Sarkastické postavy, které jsou opravdu sarkastické

Nevím, co se to poslední dobou stalo, ale sarkasmus se stal hrozně oblíbeným. Každý druhý o sobě tvrdí, že je neskutečně sarkastický, ale když na ně potom vytasím svůj sarkasmus, tak se urazí? Ne, všichni něco takového ovládají, takže když víte, že sarkasmus není vaše parketa, nesnažte se o to, jelikož pak to působí až moc uměle. To je stejné jako jakýkoliv humor... pokud je tlačený na sílu, tak to prostě vtipné nikdy nebude.

A můžu říct, že někdy se vaši čtenáři budou smát částem, u kterých jste se ani nesnažili být vtipní. Pište to, co je pro vás přirozené a nesnažte se být zbytečně vtipní nebo sarkastičtí *dostává flashbacky ze čtení Ley Honor a těch příšerných vtipů*.

Ale jo, 90 % mých oblíbených postav jsou ty nejvíc sarkastické a otravné postavy, nemůžu si prostě pomoct.

....

Tohle je asi všechno. Měla jsem chuť něco do této knihy napsat, ale tak nějak mi dochází nápady na pořádné rady ohledně psaní. Takže jo, s nápady sem.

Taky jsem nedávno napsala takovou trochu naštvanou kapitolu o překladech tištěných knih a hlavně cizích jmen, takže dejte vědět, jestli chcete, abych to zveřejnila nebo ne. 

A jinak, pokud dlouho nebudu nic vydávat, tak se asi po milionté dívám na Julie and The Phantoms. Ne, myslím, že nejsem v pořádku, ale tenhle seriál mi prostě dodává všechen chybějící serotonin :DD