Ležím v posteli a čtu poslední stránku mé knížky.  Když jsem ji dočetla, odložila jsem ji na noční stolek, který mám vedle postele.

Už nemám co číst, a proto si jako obvykle zajdu pro nové do knihovny. Vždycky si jich beru víc, abych tam nemusela chodit tak často, protože hodně čtu a baví mě to.

Vstala jsem z postele, vzala knížku kterou jsem pravě dočetla,  spolu s dalšími knihami které jsem také dočetla. A protože jsou všechny půjčené tak je jdu vrátit.

I s knihami v obou rukách jsem sešla ze schodů. „ Ahoj Piper, jdu do knihovny, vrátit knížky." Pozdravila jsem Piper. „ A kde je vůbec Tom?"Podívala jsem se na Piper. „ Nevím, před chvílí někam odešel." Řekla Piper a dál se věnovala čumění do mobilu. „ Aha, tak já už půjdu, měj se." Naposledy jsem se podívala na Piper a nad její závislostí na mobil, jsem protočila oči.

Obula jsem si boty a vyrazila do knihovny. Naštěstí není tak daleko, takže tam budu za chvilku.

Dorazila jsem ke knihovně, a poté do ní vešla. A jako vždycky jsem se vydala do sekce s romantickými knihami. No co, miluju prostě lásku a romantiku.

Došla jsem k oné sekci a začala si prohlížet knižky. Nevím proč,ale podívala jsem se skrz prázdné místo v regálu. A hádejte kdo stál o jeden regál s knihami dál než já? Tom. Byl v sekci s dobrodružnými knihami.

Chvilku jsem ho jen tak pozorovala, přes prázdné místo v polici s knihami, ale potom už jsem se radši otočila a věnovala se dál vybírání knih. Protože se mi to zdálo divné se na něho dívat a nechtěla jsem, aby mě přistihl jak na něj civím.

Nevím proč, ale zase jsem se na něho dívala.

Myslím že ho mám ráda.... možná.... i víc než ráda. Je s ním zábava a prostě mám pocit jako bych mu mohla říct cokoliv a on to pochopí. Takový pocit s nikým jiným nemám, pokud nepočítám Piper. A když jsem s ním jako by mě něco lechtalo v břiše. 

Uviděla jsem, že se otáčí mým směrem, tak jsem se skrčila, aby mě neviděl. Když jsem si byla jistá, že se už sem nedívá, zvedla jsem se a zase vybírala knihy.

Řekla jsem si, že už se na něj teď nepodívam, ale stejně jsem se přistihla, jak se na něj dívam. „ Hele co jsme si řekli? Nebudem se na něj dívat, je ti to jasný?" Řekla jsem si pro sebe. 

_

Konečně jsem měla vybrané knížky a vyrazila domů. Já vím, že jsem si řekla že se na něj nebudu dívat, ale prostě to nešlo. Asi každých pět minut jsem se na něj otočila. Jsem aspoň ráda, že si toho nevšiml.

Dorazila jsem k Tomovi domů, a když jsem vešla Piper pořad seděla úplně ve stejné pozici jako předtím. Knížky jsem odnesla do svého pokoje a potom si sedla vedle Piper.

Jakoby si nevšimla, že tu jsem. Mávla jsem jí rukou před obličejem a ona se lekla. „ Aaaaa Charlotte, to už mi nikdy nedělej!" Vykřikla. Já jsem se tomu hned začala smát. " Jak dlouho tu vlastně jsi?" Zeptala se mě Piper. „ Myslíš jak dlouho na tebe zírám? Nevím, asi tak hodinu?" Odpověděla jsem Piper. Piper na to nic neřekla. Jen se na mě s otevřenou pusou dívala.

„ Né dělám si srandu, před chvílí jsem přišla. Snad sis nemyslela, že bych se tu na tebe, hodinu jen dívala." Zasmála jsem se. " Né jasně, že jsem si to nemyslela pff." Řekla. Ještě jednou jsem se zasmála.

V tom se začali otevírat dveře, a v nich byl Tom. Obě jsme ho pozdravily a on nás taky. „ Kde si byl?" Zeptala jsem se ho protože jsem chtěla vědět jestli si mě tam všiml. „ V knihovně." Odpověděl. „ Proč se ptáš?" Zeptal se Tom. „ Ehm, jenom tak." Řekl jsem a mávla před sebou rukou. „ Já jsem byla taky v knihovně." Řekl jsem a nervózně se usmála. „ Vážně? Nevšiml jsem si tě tam. Museli jsme se minout." Podíval se na mě a podrbal se za krkem.

„ Ehm, tak co budem dělat?" Zeptal se Tom. „ Já jsem domluvená s Jimem že si někam spolu zajdem. Takže se mnou nepočítejte." Řekla Piper a vstala z gauče. „ Dobře, tak to tady budem sami." Pousmál se Tom. „ Jo, to budem. Tak si můžem... třeba pustit nějaký film?" Nadhodila jsem. „ Jo, můžem." Řekl Tom.

„ Tak já už půjdu." Řekla Piper a šla ke vstupním dveřím. „ Jasně, tak si to s Jimem užijte!" Podívala jsem se ještě na Piper.

Piper odešla a my jsme tak s Tomem zůstali sami. Tom si sednul vedle mě a vzal do ruky ovladač od televize. „ Tak co si pustíme?" Zeptal se mě. „ Já nevím, překvap mě." Usmála jsem se. Nevím proč, ale cítím se divně, když jsem s ním teď sama, dřív to takové nebylo. Nevím co to se mnou je. „ Dobře." Odpověděl mi a začal vybírat film.

Nakonec pustil film Passengers.

Pohled Toma

V knihovně

Šel jsem do knihovny, půjčit si nějakou knížku. Mám rád spíš dobrodružné knížky, takže jsem vybíral v sekci, kde takové knížky jsou. Po chvilce vybírání jsem uviděl Charlotte, jak míří k sekci s romantickými knihami.

Když jsem ji uviděl usmál jsem se. Nemohl jsem z ní spustit oči. Dokázal bych se na ní dívat celé hodiny. Vzpamatuj se, nejsi tady proto, aby ses na ni celou dobu díval. Řekl jsem si v duchu. Po chvilce odbočila za roh, takže jsem z ní ztratil dohled.

Obrátil jsem tedy pohled zpátky na regál s knihami a začal si je prohlížet.

Stejně jsem se na ni po chvilce musel zase podívat. Podíval jsem se jejím směrem, ale nikdo tam nebyl. Divný, že by už odešla? Pomyslel jsem si. Ne, nemohla odejít, vždyť před chvílí přišla. Otočil jsem tedy pohled zpátky ke knihám.

Po chvilce jsem se tam zase podíval a byla tam. Nevím jak to, že tam předtím nebyla, ale jsem rád, že neodešla. Opřel jsem si ruce o regál a díval se na ni. Musel jsem vypadat divně, jsem rád, že tam teď zrovna nikdo nebyl.

Začala se otáčet mým směrem, tak jsem rychle obrátil pohled zpět ke knihám a jednu z nich si dal před obličej, aby mě neviděla. Když jsem si byl jistý, že už se sem nedívá, odložil jsem knihu zpátky.

Po chvilce, zírání na knihy jsem si konečně dvě vybral. Chtěl jsem si půjčit jen jednu, ale nemohl jsem se rozhodnout kterou, takže jsem vzal obě.

Teď jsem na cestě do obchodu s knihami, protože má zítra Charlotte narozeniny a já jsem jí chtěl něco koupit. Už asi měsíc pořád básní o jedné knize, takže jí ji jdu koupit.

Vešel jsem do obchodu a šel k prodavačce. „ Dobře den, chtěl bych si u vás koupit jednu knížku, kluk od vedle." Řekl jsem a postavil se před prodavačku. „ Dobře, hned vám ji přinesu, zrovna dnes ráno sem přivezli další kusy." Řekla prodavačka, usmála se a odešla pro knihu. Zdála se milá.

Čekal jsem jen chvíli a už jsem začala přicházet prodavačka i s knihou. „ Tak tady je." Podala mi prodavačka knížku. „ Děkuju." Usmál jsem se na ni a vzal si tu knížku. Dál jsem jí peníze a šel směrem ke dveřím.

„ Nashledanou." Řekl jsem, ještě než jsem odešel z obchodu. Doufám, že Charlotte bude mít s tě knížky radost.

Knížku jsem dal do tašky, ve které mám iknížky z knihovny a vyrazil domů. Došel jsem před můj dům a z kapsy si vytáhnul klíče. Odemknul jsem dveře a vstoupil dovnitř.

„ Ahoj." Pozdravil jsem Charlotte a Piper. Ony mě taky pozdravilu a já mezitím přišel do obýváku

„ Kde si byl?" Zeptala se mě Charlotte. „ V knihovně." Odpověděl jsem jednoduše. Nemohl jsem jí říct že jsem jí pak šel ještě koupit dárek. „ Proč se ptáš?" Zeptal jsem se, protože mě to fakt zajímalo. Nikdy se mě neptala kde jsem byl. „ Ehm, jenom tak." Řekla trochu nervózně.

„ Já jsem byla taky v knihovně." Řekla Charlotte a usmála se. „ Vážně? Nevšiml jsem si tě tam. Museli jsme se minout." Podíval jsem se na ni a nervózně se podrbal za krkem.

„ Ehm, tak co budem dělat?" Zeptal jsem se. „ Já jsem domluvená s Jimem že si někam spolu zajdem. Takže se mnou nepočítejte." Řekla Piper a vstala z gauče. „ Dobře, tak to tady budem sami." Pousmál jsem se. „ Jo, to budem. Tak si můžem... třeba pustit nějaký film?" Nadhodila Charlotte. „ Jo, můžem." Řekl jsem a tašku s knihami, kterou jsem až do teď držel v ruce, položil vedle gauče na zem.

„ Tak já už půjdu." Řekla Piper a šla ke vstupním dveřím. „ Jasně, tak si to s Jimem užijte!" Řekla Charlotte a podívala se na Piper.

Piper odešla a tak jsem tady s Charlotte zůstal sám. Sednul jsem si vedle ní na gauč a vzal do ruky ovladač od televize. „ Tak co si pustíme?" Podíval jsem se na ni.

Vždycky když vidím ty její krásné oči úplně mě pohltí. Stejně jako teď. Když jsem s ní cítím se skvěle. Jsem s ní sám sebou. Je s ní zábava takže se s ní nikdy nenudím. Nevím jak jsem bez ní mohl celý život žít. Až její slova mě probudili z mého zasnění. „ Já nevím, překvap mě." Usmála se na mě. Další věc která mě vždycky pohltí a donutí se taky usmát.

„ Dobře." Odpověděl jsem jí a začal vybírat film. Vybíral jsem docela dlouho, ale nakonec jsem vybral ten pravý film. Passengers.



Čauky!
Jak se dneska máte? Omlouvám se za zpoždění. V úterý jsem byla na koncertě jedné z mých nejoblíbenějších skupin, konkrétně Slzy a byla to pecka! Ještě jednou se omlouvám za to zpoždění, takže snad vám to tenhle díl vynahradí. Ještě teď jsem ho dopisovala. A budu vážně moc ráda, když budete pro můj příběh hlasovat, nebo dáte komentář.

Vaše betyfox🦊