Ležela jsem v posteli a jen tak odpočívala. Začala jsem se nudit a tak jsem si vzala mobil a podívala se na zprávy. Byly tam asi tři články o Tomu Hollandovi. Hrál Spidermana. A všichni z něj šílí. Po chvíli jsem vypla mobil a rozhodla se, že si pustím upíří deníky. Piper říkala ze jsou dobré. Zapla jsem televizi a pustila si první dva díly upířích deníků. Když jsem se dodívala vypla jsem televizi. Vážně byly dobré.

Podívala jsem se na hodiny. Bylo šest večer. Je čas na večeři. Večeři jsem si vzala stejně jako oběd do pokoje. Byla jsem naštvaná na mého otce. Dojedla jsem večeři a odnesla talíř do kuchyně.

Nudila jsem se a tak jsem si z kufru vytáhla knížku rudá jako rubín kterou mám rozečtenou. Lehla jsem si do postele a začala číst. Ta knížka mě vážně baví. Pořádně jsem se začetla, že jsem si ani nevšimla že už čtu přes hodinu. Přestala jsem číst a knížku vrátila do kufru.

~

Konečně je čas na útěk. Za dvacet minut se mám sejít s Piper. Na chodbě se zhaslo a utichly hlasy. To bylo znamení že můžu vyrazit. Vzala jsem si na sebe mikinu a bundu a z pod postele vytáhla kufry. Když jsem je vytahovala jeden mi spadnul na nohu a já vykřikla bolestí.

Na chodbě se rozsvítilo. „Děje se něco slečno?" slyšela jsem někoho na chodbě. „Ne nic se neděje jenom mi spadla.... knížka na nohu." řekla jsem a opatrně postavila kufr. „Dobře tak dobrou noc." zašeptal ten stejný hlas jako před tím na chodbě a zhasnul.

Chvíli jsem počkala a potom vyrazila. Otevřela jsem okno a dala ven kufry. Potom jsem vylezla já a vzala kufry ze země. Vyšla jsem za dům na zahradu.

Slyšela jsem jak se tam někdo s někým baví. Snažila jsem se jít potichu ale šlápla jsem na nějakou větvičku a vypadá to že to ti lidé slyšeli. Slyšela jsem jak se blíží a tak jsem se rychle schovala za křoví. Když jsem si byla jistá že jsou pryč šla jsem k plotu.

Přišla jsem k plotu přes, který jsem hodila kufry a potom ho přelezla. Naštěstí byl docela malý. Vzala jsem kufry a rychlým krokem vyrazila ke kavárně.

Když jsem dorazila Piper už tam čekala. Když mě uviděla přiběhla ke mě a objala mě. Já ji taky objala a po chvíli jsme se odtáhly.

„Ahoj tak ráda tě vidím." řekla Piper s úsměvem. Po chvíli se začala smát. Nechápala jsem proč. „Co je?" zeptala jsem se když její smích nepřestával.

„Něco tady máš." usmála se Piper a vytáhla z mých vlasů větvičku. Piper se tomu znova zasmála. „Jak se ti to tam dostalo?" zeptala se mě Piper a pořád se smála. „To je jedno." řekla jsem a taky se usmála.

„Mimochodem jak ses měla? Už jsme se dlouho neviděly." zeptala se mě Piper když už se přestala smát té větvičce z mých vlasů. „Dobře, ale teď už by jsme mohli vyrazit. Ne?" nervózně jsem si povzdechla a vyrazila jsem směrem k letišti.

Piper mě, ale chytila za ruku a tím mě zastavila v cestě. „Vážně to chceš udělat? Vážně chceš utéct?" podívala se na mě.

„Jo už to tam prostě nevydržím. Vím že je to narychlo tak jestli nechceš tak nemusíš jít se mnou. Já to zvládnu." nuceně jsem se usmála a setřela si slzu, která mi začala stékat po tváři. Bylo těžké opustit domov.

„Dobře, ale i tak s tebou jdu. Přece tě nenechám jít samotnou a bez tebe by tu stejně nebyla žádná sranda." podívala se na mě Piper a usmála se. „ Díky." řekla jsem.

„Tak můžem vyrazit?" podívala se na mě a pousmála se. „Jo můžem." řekla jsem a taky se na ni usmála. A tak jsme vyrazily k letišti.

~

Po asi čtvrt hodině jsme tam dorazily. Letiště bylo obrovské. U pokladny jsme koupily letenky do Anglie. Sedly jsme si na židle a čekaly až bude čas odletět.

Naštěstí jsme čekaly jenom chvíli než vyhlásily že za pět minut odlétá letadlo do Anglie. Kufry jsme položily na pás a šli k letadlu.

Nastoupily jsme a sedli si na naše místa. Já seděla u okna. Let měl trvat přibližně 7 hodin. Byla jsem unavená a tak jsem hned usla.

Když jsem se probudila venku už bylo světlo. Podívala jsem se kolik je hodin. Bylo půl sedmé. Přistávaly jsme.

Piper ještě spala a tak jsem ji musela probudit. Zatřásla jsem s ní a ona se hned probudila. „Co se děje?! Prosím nezabíjej mě!" vykřikla vylekaně. Co se jí to proboha zdá za sny. „Neboj já tě nezastřelím jenom přistáváme." řekla jsem a trochu se u toho smála.

Když jsme přistály vstaly jsme a šly ven z letadla. Vyšly jsme a mířily si to k  našim kufrům. Chvíli trvalo než jsme našly ty správné. Vzaly jsme kufry a šly směrem k hotelu ve kterém budeme bydlet. Pracuje tam nějaký kámoš Piper.

Vešly jsme do hotelu a hned když jsem se rozhlédla věděla jsem, že se mi tu bude líbit. Byl velký a nádherný. Vlevo byl pult, u kterého stal nějaký muž. Piper k němu hned přišla a já šla hned za ní.

„Dobrý den máme tady rezervaci na jméno Hart." řekla Piper recepčnímu, který už něco dělal na počítači. „Nensi náhodou ta kámoška Henryho?" zeptal se recepční Piper. „Ano, to jsem." odpověděla. „ Moc rád tě poznávám." řekl recepční a podal Piper klíčky  od našeho pokoje. „ Jo já tebe taky." řekla Piper a usmála se.

Vyrazily jsme k výtahu. Měly jsme pokoj s číslem 24. Vešly jsme do výtahu a zmáčkly číslo 5. Vyjely jsme do patra číslo 5 a výtah se otevřel. Vyšly jsme z něho a mířily do pokoje číslo 24.

Piper odemkla dveře našeho pokoje a vešly jsme dovnitř. Bylo to tam nádherné. Byly tam dvě postele vedle sebe byl tam dokonce i gauč a dvě koupelny. Byl tam nádherný výhled na město. Rozdělily jsme si postele a začaly si vybalovat. Když jsme měly vybaleno tak jsme šly na snídani. Bylo 7 hodin.

Došly jsme s Piper do jídelny. Byl tam švédský stůl. Rozhodla jsem se že si dám párek. Vzala jsem si talíř a nandala na něho párek. Potom jsem si šla sednout ke stolu kde už seděla Piper.

Když jsem si sedla začala jsem jíst. „Tak co líbí se ti tady?" zeptala se mě Piper. „Jo je to tady hezké." odpověděla jsem a dál jedla. Hned jak jsem dojedla odnesla jsem talíř a vyrazila do pokoje. Piper ještě jedla. Vešla jsem do pokoje a lehla si na postel.

O týden později

Bylo ráno a já s Piper jsme byly na snídani. Jako každé ráno u snídaně jsme se bavili o blbostech. Třeba jako jaký kluk z Winx club se nám líbí nejvíc, jaké slavné celebritě jsme podobné a tak. Prostě o blbostech.

Piper jí vždycky déle než já. Ona to jí snad po úplně malých kouskách. Měla jsem dojezeno tak jsem vyrazila do pokoje. Cestou do mě, ale někdo vrazil. Byl to muž.

„Promiň, že jsem do tebe vrazil, nedíval jsem se na cestu." řekl a podal mi ruku na pozdrav. „To nevadí." usmála jsem se.

„Mimochodem já jsem Jim."

„ Já jsem Charlotte. Dneska jsem ještě s mou nejlepší kamarádkou Piper přiletěly." odpověděla jsem mu a pousmála se na něho.

„Odkud jste přiletěly?" znovu se zeptal. „Z Ameriky." odpověděla jsem. „Nechtěly byste provést po městě když jste tady nové?" zeptal se Jim. Chvíli jsem přemýšlela.

„Jasně budeme moc rády když nás tu provedeš. Tak třeba o půl třetí před hotelem?" zeptala jsem se. „Dobře tak o půl třetí před hotelem. Zatím se měj. Už vážně musím."

„ Měj se." řekla jsem a rozešla se do pokoje.

Byla jsem u dveří a vzpomněla si, že klíče má Piper takže tady na ní budu muset počkat. Naštěstí jsem čekala jenom chvíli než Piper přišla. Odemkla dveře a vešli jsme dovnitř.

„Viděla jsem tě jak se bavíš s nějakým klukem na chodbě." podívala se na mě Piper a usmála se na mě. „Jo to byl Jim zeptal se mě jestli nechceme provést po městě a já odpověděla, že moc rády takže o půl třetí máme sraz před hotelem." řekla jsem a taky se na ní usmála.

„To bude super." řekla a lehla si na postel. „Nechtěla by ses podívat na nějaký film." zeptala se mě Piper. „Jasně stejně nevím co jiného bych dělala." odpověděla jsem a vytáhla svůj notebook, na kterém jsem začala hledat nějaký film, co si pustíme.

Nakonec jsme se obě shodly že si pustíme Avengers Infinity war. Obě máme rády filmy od Marvelu. Pustily jsme film a lehly si na postel. Když film skončil vyply jsme notebook a já ho schovala.

Takže tady je druhá část mého nového příběhu Escape with love. Doufám že se vám líbil a budete číst dál. Tak já se vámi pro dnešek loučím.
     
Vaše betyfox🦊