Hned poté co jsem Tomovi a Piper udělala večeři šli jsme spát. Všichni jsme byli unavení i když jsme půlku oslavy prospali.

Ráno jsem se zase vydala do parku běhat s Tess. Teď už běháme asi půlhodiny. „ Kam si vlastně včera odešla?" Zeptala jsem se Tess když jsme zastavily u lavičky. Obě jsme si sedly.

„ Ehm no Vilma mi volala že je případ vyřešený a že je tady tak jestli se s ní nechci sejít. Tak jsem se za ní vydala. Chyběla mi." Řekla Tess po chvilce.

„ Aha. Tak to jo." Řekla jsem na to. „ Počkat vždyť jsme si ještě na sebe nedaly číslo." Vzpomněla jsem si. „ Jo to je pravda." Řekla Tess a vyndala si z kapsy mobil stejně jako já.

Já jsem si vzala Tessin mobil a naťukala tam mé číslo. Tess udělala to samé s mým mobilem.

Najednou těsně nad námi proletěl nějaký pták a přitom jsme upustily mobily.

„ Blbý pták." Zařvala Tess a přitom se natáhla pro svůj mobil který i s mým spadnul na zem. Obě jsme si vzaly svůj mobil a pokračovaly v běhání.

~

Asi po další hodině běhání a povídání si jsme se rozloučily a každá šla domů.

Dorazila jsem k Tomovi a vešla dovnitř. Pozdravila Toma a Piper a šla do svého pokoje.

Chtěla jsem totiž číst knížku kterou jsem si nedávno rozečetla. Lehla jsem si do postele a vzala si knížku která ležela na stolku vedle mě.

Začala jsem ji tedy číst.

~

Četla jsem jen chvíli a v tom mi zazvonil mobil že mi přišla zpráva. Vzala jsem si mobil a zjistila že není můj. Musí být Tess. Pomyslela jsem si.

Chtěla jsem ji tedy zavolat přes její mobil že jsem si je omylem vyměnily v parku. Tess tam kupodivu neměla žádné heslo. Což je dobře. Otevřela jsem mobil a omylem klikla na WhatsApp.

Psala ji Vilma. Nechtěla jsem narušit její soukromí ale prostě jsem si tu zprávu musela přečíst.

Stalo tam:„ Jak pokračuje mise? Je všechno v pohodě?"
Psala Vilma.

Jaká mise? Zeptala jsem se sama sebe. Přečetla jsem si ještě pár zpráv. Bylo tam napsáno:

T:„Dorazila jsem do Londýna."

V:„Skvělé, víš co máš dělat."

T:„Jasně."

T:„Už jsem s ní začala běhat myslím že za chvíli už si budem dost blízké."

V:„Já věděla že to zvládneš."

Když jsem to četla nemohla jsem uvěřit svým očím. Tohle mi úplně stačilo abych to pochopila. Tess mi celou dobu lhala pracuje pro nějakou Vilmu kterou nejspíš poslal můj otec.

Jak jsem mohla být tak hloupá?! Já myslela že si to užíváme ale asi ne. Jak mi to jen mohla udělat?!

Hned jsem jí tedy sobě začala volat.

Když to zvedla řekla jsem naštvaně:„Musíme se sejít, hned."

„ Dobře." Řekla poraženě. Nejspíš už zjistila o co jde.

„ Za patnáct minut v parku." Řekla jsem a zavěsila.

Byla jsem na ni tak naštvaná že jsem hodila knížkou o zem. Když jsem tak udělala muselo to jít slyšet až dolů protože sem přišel Tom i Piper.

„ Co se stalo." Řekl Tom hned jak přiběhl. Piper stála hned za ním a v ten okamžik na mě spočinuly jejich pohledy plné obav.

„ To vám řeknu až se vrátím." Řekla jsem a co nejrychleji prošla mezi nimi dveřmi. Rychle jsem seběhla ze schodů a už i s botami na nohách vyšla do parku.

Najednou jsem do někoho vrazila. „ Omlouvám se, já nechtěla." Hned jsem se omluvila a prohlédla dotyčnému do očí.

Nemohla jsem uvěřit svým očím. „ Charlotte?" Řekl dotyčný

„ Maxi? Co ty tu děláš?" Zeptala jsem se a usmála se. Ho jsem tu vážně nečekala. „ Jsem tu na dovolené se svou přítelkyní." Řekl a vedle něho se objevila docela malá holka se světle hnědými dlouhými vlasy.

„ Ahoj, moc ráda tě poznávám já jsem Julie. Max mi o tobě už vyprávěl." Usmála se ta holka a napřáhla ke mě svou ruku. „ Já jsem Charlotte, ale to už víš." Řekla jsem a potřásla si s ní rukou. Vypadala docela mile.

„ A co tu děláš ty?" Zeptal se Max. „No já jsem sem utekla a teď tu bydlím se svýma kamarádama." Řekl jsem zkráceně. „ Všude ve zprávách bylo žes utekla ale neříkali ani nepsali kde. Tak teď už to vím." Zasmál se Max.

„ A kam vlastně míříš?" Zeptal se. „ Do parku mám tam sraz se svou...kámoškou." Chvíli jsem váhala jestli mám říct že je to má kámoška protože už není.

„ Aha, nás tu provázel jeden pán a ukazoval nám různé stavby a tak. Teď máme namířeno k našemu domu který jsme si tu pronajali." Řekl Max.

„ Aha tak já vás tu už nebudu rušit. Tak se mějte, já už stejně musím nebo přijdu pozdě a užijte si dovolenou." Usmála jsem se na ně. „ Dobře, tak snad se tu ještě potkáme." Řekl Max a spolu se svou přítelkyní Julii začal odcházet stejně jako já.

Když jsem dorazila do parku Tess tam ještě nebyla. Tak jsem si sedla na lavičku a čekala. Bylo hezké si s Maxem popovídat. Fakt jsem ho tu nečekala.

V tom mě z mých myšlenek vytrhla Tess která právě přišla. „ Ahoj tak jsem tady." Řekla, na chvíli se na mě podívala a pak sklopila pohled k zemi.

„ Ahoj Tess. Teda jestli je to tvé pravé jméno. Už nevím co z toho co si mi řekla je pravda a co ne." Řekla jsem naštvaně a zkřížila si ruce na hrudi. Byla jsem zklamaná.

Já jsem jí věřila a ona mi celou dobu lhala. Nemůžu tomu prostě uvěřit.

„ Hele Charlotte nech mě to prosím vysvětlit." Prosila Tess, zvedla pohled ze země a popošla ke mě o krok blíž. Teď už se dívala na mě. „ Dobře máš na to minutu." Řekl jsem a na mobilu zapla stopky.

„ Je pravda že jsem tě měla sledovat a spřátelit se s tebou. A jmenuju se Tess. Tess Blake.

Pak jsem tě měla vydat Vilmě mé nadřízené která by tě mučila a pak by donutila tvého otce se na to dívat. Není policistka ale nájemný vrah. Ale tebe nechce zabít teda jenom když to bude nutné tak tě zabije ale to já už nechci.

Za tu dobu co jsme spolu běhali a bavili už jsem tě nechtěla vydat. Chtěla jsem se s tebou kamarádit a zapomenout na život který jsem žila před tím. Zase jsem se cítila skvělé a volná. Takový pocit jsem už dlouho neměla. Byli jsme vážně kamarádky."

Zastavila se a udělala ke mě krok.

„ Vilma byla kamarádka tvého otce když byla mladší. A milovala ho ale on si nakonec vybral Penelope, tvou matku. Vilma pak byla sama a neměla nikoho takže tvému otci přísahala pomstu." Dopověděla Tess a zazvonili stopky.

„ Počkat takže ty nepracuješ pro mého otce?" Zeptala jsem se nechápavě a dala ruce podél těla.

„ Ne nepracuju. Ty sis myslela že pracuju pro prezidenta?"

„ Jo myslela." Řekla jsem.

„ Charlotte prosím odpusť mi." Prosila Tess a popošla ještě blíž ke mě. „ Ale jak můžu vědět že to cos mi teď řekla není lež?" Zeptala jsem se a podívala se na ni podezřívavým pohledem.

„ To nevím." Řekla poraženě Tess. „ Musíš mi prostě věřit. Jestli se rozhodneš že už mě nechceš nikdy vidět. Zmizím navždy z tvého života." Řekla Tess a sklopila pohled k zemi.

„ Věřím ti." Řekla jsem po chvilce a usmála se na ni.

Hned poté ke mě Tess přiběhla a objala mě co nejvíc to šlo.

„ Tess, škrtíš mě." Zasmála jsem se. Byla to pravda opravdu mě škrtí.

„ Oh, jasně promiň." Řekla když mě pustila.

Čauky!
Tady je další část Escape with love. Jsem ráda že to čtete. Budu ráda když mi dáte hlas a napíšete koment jak se vám to líbí. Tak si užívejte prázdniny!

Vaše betyfox🦊