Celou cestu k Tomovi jsme si s Tess povídaly a hodně se nasmály.

Povídaly jsme si třeba o tom na co jsme se jako malé dívaly a napodobovaly různé postavy. Byla to sranda.

Teď jsme u Tomova domu a já zvoním. Nikdo ale neotevírá. Jak to že neotevírají? Vždyť by měli být doma.

Najednou se zevnitř ozvalo bouchnutí o zem. „ Co to tam sakra dělají?" Zeptala se Tess. „ No to bych taky ráda věděla." Podívala jsem se na Tess zděšeným výrazem.

Zazvonila jsem ještě jednou a tentokrát už jsem slyšela kroky blížící se ke dveřím. Otevřel nám Tom který měl na hlavě narozeninovou čepičku a v puse narozeninovou frkačku. Za ním už přibíhala Piper stejně vybavená jako Tom.

„ Překvapení!" Zařvali oba náraz a zapískali na frkačku. Hned jsem k nim přiběhla a objala je. „ Jste úžasní. Takové narozeniny jsem ještě nikdy neměla." Řekla jsem s úsměvem, celá ohromená a vešla spolu s Tess dovnitř.

Všechny narozeniny nebyli takové..., vždycky mi do pokoje přinesly nějaké dárky a popřáli mi ale jinak jsem nikdy žádnou oslavu neměla. No vlastně jak jsem byla malá měla jsem oslavy ale když mamka umřela...

„ Jo a tohle je Tess." Ukázala jsem na Tess stojící vedle mě. „ A Tess tohle je Tom a tohle je Piper." Poukázala jsem nejdřív na Toma a pak na Piper.

„ Moc ráda vás poznávám, už jsem se na vás těšila z těch povídání Charlotte." Usmála se Tess a podívala se nejdřív na Piper a pak na Toma. „ Jo já taky. Pořád i tobě mluvila." Řekl Tom. Piper jen přikývla.

„ Hej Charlotte jak to že jsi mi neřekla že je tvůj kámoš Tom Holland. Pořád si mluvila o nějakém Tomovi ale neřekla si že je to Tom Holland!" Podívala se na mě trochu naštvaně Tess. „ Tak promiň asi mi to nějak vypadlo." Usmála jsem se.

Když jsme vešly do obýváku byla jsem ještě víc ohromená než předtím. Obývák byl celý vyzdobený těmi nejrůznějšími ozdobami z balónků po proužky krepáku. Byl tam i velký nápis "Všechno nejlepší Charlotte" který visel hned naproti nám. Je to prostě skvělý.

„ Tohle vám muselo trvat vyzdobit celou věčnost. Díky tohle jsou mé nejlepší narozeniny které jsem kdy měla." Řekla jsem pořád s úsměvem a pořád si to tam prohlížela. Mám vážně ty nejlepší kamarádi na světě.

„ Ne netrvalo to až tak dlouho. No vlastně trvalo nám to asi tři hodiny." Řekla Piper.

„ Netrvalo by to tak dlouho kdyby tady Tom pořád nezakopával o krabici s konfetami které jsme potom museli sbírat." Podívala se Piper na Toma tím svým žhavým pohledem. „ Tak promiň ta krabice mě snad všude pronásledovala." Snažil se Tom bránit a podrbal se za krkem.Všichni jsme se tomu zasmáli.

„ A mimochodem co bylo to bouchnutí před tím než jste nám otevřeli?" Zeptala jsem zvědavě. „ Ehm no to byla lampa." Řekl nervózně Tom a ukázal na místo kde ležela lampa rozbitá na kousky. „ No když jsem věšel ten nápis tak jsem nějak ztratil rovnováhu a rukou omylem uhodil tu lampu."

„ Ehm aha." Podívala jsem se na Toma a usmála se na něho. On je prostě takový. Takže tahle záhada je už vyřešena.

~

Celé odpoledne jsme protančili nebo si povídali. Byla to zábava a jeden z mých nejlepších dnů v životě. Tess pak začal někdo volat a tak odešla.

Všichni jsme už byli docela unavení takže jsme se všichni svalili na gauč. A nakonec to skončilo tak že jsme tam usli.

~

Pohled Tess

Oslava byla skvělá když jsem tam byla a bavila se úplně jsem na všechno kolem Vilmy a mé mise zapomněla. Existovala jsem jen já Charlotte, Piper a Tom.

Nechtěla jsem aby to skončilo ale samozřejmě mi musela zavolat má šéfka která mi řekla že se se mnou chce hned setkat. Já jsem jí neodporovala ale vůbec se mi odtamtud nechtělo. Musela js se s nima tedy rozloučit a vyrazit na místo srazu.

Když jsem tam dorazila Vilma už tam na mě čekala. Litovala jsem že jsem sem nejela autem na navigaci to nevypadalo tak daleko. Došla jsem až k ní.

„ Ráda tě zas vidím Tess konečně jsi dorazila." Řekla Vilma a zlomyslně se na mě usmála. „ Ahoj myslím že můžem přeskočit tyhle formální věcičky a vrhnout se přímo na věc. Proč si mě tady chtěla?" Podívala jsem se na Vilmu a dala si ruce do kapes od mikiny.

„ Dobře, jak pokračuje mise? Je všechno v pořádku?" Zeptala se Vilma. „ Jasně každý den chodím s Charlotte běhat do parku. Dneska jsem dokonce byla i na její oslavě. Takže myslím že se má mise daří." Odpověděla jsem.

„ Proč ji vlastně mám sledovat a sblížit se s ní. K čemu ti to je? Nic jsi mi k tomu neřekla jenom to že jde o pomstu ale za co?" Zvědavě jsem se na ni podívala a popošla blíž k ní.

„ Neřekla jsem ti to protože to nemusíš vědět ale jestli tě to zajímá." Udělala krátkou pauzu a já přikývla.

„ Tak dobře, s Charlottiným otcem nebo-li Jamesem jsem se jako malá kamarádila. Byli jsme taková ta nerozlučná dvojka. Prožili jsme toho spolu tolik ale pak přišla Penelope." Nadechla se a při vyslovování toho jména měla zaťaté zuby. Neměla ji nejspíš míč v lásce.

„ Ach Penelope ta nejkrásnější holka ve městě. James z ní nemohl spustit oči. A mě si ani nevšímal. Každý den se kolem ní motal a o mě se nezajímal. Jednoho dne jsem se rozhodla mu projevit mé city k němu. Ale zjistila jsem že se mezitím dál dohromady s Penelope. Vypadalo to jakoby na mě úplně zapomněl. Od té doby už jsme se neviděli. Byla jsem tak sama, neměla jsem nikoho. Ten den jsem mu přísahala pomstu." Dořekla Vilma svůj důvod.

„ Ehm jenom proto že si nevybral tebe?" Řekla jsem a zasmála se. „ Co je na tom vtipného, ranilo mě to." Bránila se Vilma.

„ Tebe nemůže nic ani nikdo zranit vždyť ty nemáš city." Odbyla jsem ji. A je to pravda. Když mě cvičila k boji a upadla jsem nebo se zranila jenom se tomu zasmála a odešla.

„ Tohle už jsi přehnala. Takže jestli mi do týdne nepřivedeš Charlotte bude to pro tebe špatný." Řekla přímo rozzuřeně Vilma a začala odcházet.

„ Já se tě nebojím." Zařvala jsem ještě na Vilmu než odjela ve svém autě.

Taky jsem tedy vyrazila k mému menšímu domu který jsem si tu pronajala.

Dorazila jsem k mému domu a odemkla si. Vešla jsem dovnitř a mířila do kuchyně si nalít nějaké pití. Po té cestě jsem měla velkou žízeň a hlad.

Udělala jsem si čaj a toust a sedla si s tím na můj malý ale pohodlný gauč. Pustila jsem telku a začala jíst.

~

Pohled Charlotte

Když jsme se ráno probudili já a Piper jsme leželi na gauči v opravdu divné pozici. Tom ležel na zemi.

Jediný kdo byl vzhůru jsem byla já. Podívala jsem se na hodiny a bylo půl desáté. Šla jsem do kuchyně a vzala dvě pokličky od hrnců. Přišla jsem nejdřív k Tomovi a pokličky naklonila blíž k němu. Pokličkami jsem bouchla o sebe a Tom se hned vzbudil. I když to musela slyšet i Piper nevzbudila se. Šla jsem tedy k ní a nad její hlavou bouchla pokličkami. Piper se samozřejmě taky hned probudila. Pak jsem viděla naštvaný výraz od Toma i Piper.

„ Hele co je, to bylo normální probuzení." Nervózně jsem se zasmála protože jsem se začala bát. „ Tohle už nedělej. Jestli tomuhle říkáš "normální probuzení" nejsi normální. Počkej až to my uděláme tobě." Řekla Piper naštvaně.

„ Promiňte, já už to neudělám." Řekla jsem protože jsem nechtěla žádné problémy. „ Dobře tak teď ti to ještě projde ale příště už vážně s tebou nebudem mít slitování." Řekl Tom.

„ Kdo si dá snídani? Dělám ji já jako omluvu za to probuzení." Usmála jsem se na ně a mířila si to do kuchyně. „ Jasně já si dám vajíčka." Řekl Tom. „ A já toust." Řekla Piper a zapla televizi.

Já jsem tedy začala dělat vajíčka a toust.

Čauky!
Tenhle díl mě donutila napsat BellX2001 je to vážně skvělá holka která toho ví dost o zabíjení.Takže tenhle díl dnes vychází hlavně díky ní.

Vaše betyfox🦊