Bylo sotva poledne, Renovi to ovšem připadalo jako celá věcnost. Čas se táhl nesnesitelně pomalu, vůbec se neposouval. Blonďatý mladík by dokonce přísahal, že hodiny nad tabulí se zastavily.

Nacházel se ve Škole, v ústavu, v němž všichni lidé trávili prvních pětadvacet let svého života. A to bez výjimky. Kromě toho, že museli každý den navštívit nespočet hodin, museli zde také bydlet. Ven nikdy nenakoukli ani na vteřinu, venkovní svět byl pro ně údajně až příliš nebezpečný.

Povzdechl si, otočil na další stránku v učebnici a znovu se zaposlouchal do dlouhého a nudného výkladu profesora.

Ve třídě s ním byl ještě jeden mladík, který moc dobře znal jeho pocity. Jeho jméno bylo Taemin, ale nikdo mu neřekl jinak než Minnie. Občas si z něj dělali legraci a nasazovali mu myší ouška. Byl opravdu oblíbený, stejně tak Ren. Jejich přátelství by se dalo nazvat tím nejlepším přátelstvím. Trávili spolu veškerý volný čas už od dětských let, plánovali dokonce společnou budoucnost. Ren si moc dobře pamatoval, jak se před mnoha lety poznali.

Bylo to na dětském hřišti, v létě. Ren zrovna lízal svou jahodovou zmrzlinu, když se vedle něj objevil myšák Minnie, který se zatoulal z nedalekého karnevalu. Blondýnek se ho tehdy neuvěřitelně lekl. To již bylo hodně dávno, věk dvou světlovlásků se nyní pohyboval kolem dvacítky. Přesněji, Taemin byl o rok starší než Ren, bylo mu dvacet jedna. Za čtyři roky mohl Školu opustit a vydat se tak do nebezpečného okolí.

Přesně to byl důvod, proč do dvaceti pěti let lidé zůstávali v budovách jako ve vězení a podléhali tvrdému tréninku. Od doby, kdy se měsíc roztříštil a Země byla z velké části zničena, se čím dál více objevovala nebezpečná zmutovaná zvířata, která kdysi mohli být domácími mazlíčky. Dokud lidé nebudou schopni se o sebe postarat, nemohou do divočiny vstoupit.

Ren ani Taemin těmto příběhům nevěřili. Nikdy se nesetkali s nikým, kdo by jim existenci těchto údajně smrtelně nebezpečných tvorů dokázal. Už je to tady nebavilo. Chtěli pryč, do světa. Tedy, byla to hlavně Taeminova touha. Ren jen souhlasil, že půjde všude s ním.

Konečně skončila poslední hodina a Ren s Minniem mohli odejít na pokoj. Byli neskutečně rádi, že je další nudný den za nimi. Taemin posiloval, tudíž vběhl do pokoje jen pro věci a zamířl do posilovny. Naopak Ren na pokoji zůstal a jako poslušná ženuška se dal do úklidu, protože Taemin byl strašný bordelář.

Trvalo mu to opravdu dlouho, za týden se nepořádku nahromadilo opravdu mnoho. Vůbec nejhorší bylo hledání Minnieho ponožek, těch byl vždy lichý počet. Jakmile bylo prádlo v pračce, odpadky v popelnici a oběd na plotně, Ren zasedl k jejich domácím úkolům. Někteří by možná řekli, že si z něj Taemin dělá otroka, ale tak to opravdu nebylo. Ren to pro něj dělal rád.

Dnešního dne měl Minnie více energie než obvykle, proto se rozhodl si pořádně máknout. Asi za dvě hodiny se vrátil celý uřícený, sebral čisté věci a došel si do sprchy. Ani si nevšiml, že někdo uklidil. Bylo to pro něj veliké kouzlo. Po sprše sebou fláknul na postel a čekal, než za ním Ren přijde.

Ten zrovna dopsal druhý referát do biologie, který měli na zítřek. Oba papíry vložil do složek a s jedním zamířil k Minniemu do pokoje. Bylo potřeba, aby si ho starší alespoň jednou přečetl, aby věděl, o čem má vůbec mluvit.

,,Rennie!" Taemin mu skočil kolem krku a pevně ho objal. ,,Zase jsi tu kouzlil, viď? Je to tu hezčí než obvykle," štěbetal. Jakmile ho pustil a jeho pohled padl na spisy v rukou, otráveně protáhl obličej. ,,Neeee, prosím, Rennie, neee..."

,,Notak, Minnie," snažil se ho mladší obměkčit. ,,Moc dobře víš, že pokud se na to napodíváś, Baekho bude zase zuřit a nechá tě po škole. A to přece nechceš, ne?"

,,Tak do školy nepůjdu," usmyslil se tvrdohlavě starší. Posadil se na svou postel a založil si nesmlouvavě ruce na prsou. Našpulil na něj rty a řekl: ,,To už raději budu s těma potvorama žít, než se o nich něco učit."

,,Prosím, Minnie," povzdechl si druhý a posadil se vedle něj. ,,Já vím, že tě to štve, ale musíš ještě čtyři roky vydržet... Tak si nedělej zbytečné nepřátele, prosím," povzdechl si tiše a složku mu podal.

,,Rennie..." Taemin ho chytil za ruce a upřeně se mu zadíval do očí. ,,Každý den cvičím, jen abych měl sílu nás dva ochránit. Neříkám, že jsi slabý, ale za to všechno, co pro mě děláš, cítím, že tě musím chránit. Už jen proto, že jsem nikdy neměl tak dobrého přítele a jiného už nechci." Na moment se odmlčel a zadíval se na špičky svých nohou. ,,Rennie, věříš mi?"

Ren bez váhání přikývl, ani na chvíli nezapochyboval. Taeminovi bezmezně věřil, byl ten jediný, koho měl. Udělal by cokoli, šel klidně až na kraj světa, jen aby mohl být s ním.

,,Utečeme spolu...?" Taemin to myslel opravdu vážně. Pokud s ním teď bude Ren souhlasit, balí si věci a v noci se vyplíží ven. V očích měl prosbu, nechtěl v tomto ústavu trávit ani další minutu svého života.

,,Ano..."

Ren nemohl jinak. Nedokázal mu odolat, nedokázal se dívat na to, jak se trápí. Jestliže si to Taeminnie přeje, půjde s ním.

Starší světlovlásek si oddychl, pustil ho a rozpřáhl ruce. ,,Děkuju, Rennie." Byl opravdu šťastný, že je s ním Ren za jedno. Přitáhl si ho do objetí a z legrace a vlastně i štěstí ho začal lechtat. To byla jedna z jeho oblíbených činností. Ren se začal tiše chichotat, tváře mu mírně zrudly a on se začal kroutit jako nějaká žížala. Lechtivý byl skoro všude, což Minnie moc dobře věděl. Jeho prsty byly neodbytné, takže se Ren za chvíli prohýbal pod vlnami smíchu.

Netrvalo to dlouho a ti dva se oddělili, každý k sobě. Minnie tedy zůstal tam, kde byl, a Ren odešel. Dohodli se jednoduše; že Ren o půlnoci s několika svými věcmi přijde k Taeminovi, že vše bude připraveno a oni uniknou. Starší doufal, že to nebude moc velký problém.

Zatímco on odpočíval a plánoval, Ren se vrátil k přípravě jejich oběda. Jejich posledního oběda ve Škole. Bál se. Lhal by, kdyby tvrdil, že ne. Přestože oněm příběhům nevěřil, strach ho sžíral. Strach z neznáma Uklidňovalo ho jen to, že půjde s Minniem. A Minnie má opravdu sílu, protože se každý den v posilovně poctivě mučil. Ren občas měl tu čest zahlédnout ho polonahého... a ty svaly nešly přehlédnout. Vážně bylo na co koukat. On sám byl proti němu párátko, které šlo lehce zlomit vejpůl. Sílu měl asi tak jako pampeliška, v lekcích boje skoro propadal. Na tyhle věci prostě nebyl stavěný, on dokázal spíš pracovat hlavou.

Proto byli dokonalá dvojka. Taemin sice hloupý nebyl, ale Ren byl prostě více mozkově nadanější. Když se probíraly strategie a nakonec k nim došlo, tihle dva byli jako duo neporazitelní. Oba dva to moc dobře věděli a toho druhého se drželi.

,,Taeminnie, oběd!" zavolal Ren na svého společníka, když na stůl položil dva talíře plné jídla. Vaření připadlo jemu, Minnie byl schopen přípálit i čaj.

,,Juhůůů!" Starší se na jídlo přiřítil jako uragán, měl opravdu veliký hlad. Kdyby ho Ren nezavolal až poté, co vše připravil na stůl, nejspíš by byl schopný mu to sníst i z pánve. Takový on prostě byl, lehce šílený a pokaždé hodně hladový.

,,Někdy si říkám, jak je možné, že se do tebe všechno to jídlo nejde," zasmál se Minki a ještě před něj postavil jeho oblíbený černý čaj. Zatímco na oběd měli těstoviny s masem a zeleninou, v lednici měl ještě schovaný dort. O tom ale starší nevěděl.

,,No, to bufe záhafa," odvětil Taemin s plnou pusou. Spolkl a rozesmál se. ,,Můžu dostat přídavek, hehe?" Dokázal by naráz sníst celého medvěda, kdyby mohl. Rozhodně nebylo vhodné ho někam zvát a platit za něj. Člověk by se opravdu nedoplatil.

,,Nejdřív sněz tohle," zasmál se mladší pobaveně a sám si do úst vložil první sousto. On jíst teprve začal, zatímco Minnie už měl půlku porce v sobě.

,,No jo, no jo..." Netrvalo to dlouho a Taemin poslušně všechno dojedl. Čekal, jestli dostane ještě něco, nebo je to všechno. Koukal na Rena psíma očima a čekal. A čekal. A čekal.

Minki se nad ním přece jen slitoval. Zvedl se, došel do ledničky a vytáhl z ní celý piškotovo-smetanovo-ovocný dort. Ten následně před Taemina položil a popřál mu dobrou chuť. On sám sladké příliš rád neměl.

,,Whoaaaaaaaaaaaaaaaa! Tos dělal ty?" Minnie nedokázal skrýt své nadšení a také vděčnost. Jak on miloval dorty! Nedokázal to ani popsat. A zvláště, když to byl dort od Rena. Ten měl ještě vyšší váhu a delikátnější chuť. Prostě jeho dorty a deserty miloval.

Blondýnek přikývl, na tváři mu hrál lehký úsměv. Měl radost z toho, že je Minnie šťastný. ,,Jen to prosím nesněz všechno najednou. Mohlo by tě bolet bříško," varoval ho a pokračoval v likvidaci svého oběda.

Taemin byl už skoro v půlce, proto se zarazil a nasadil nevinný úsměv. ,,Ehm... jo, jasně... nesním to celé..." Měl na zbytek toho dortu takovou chuť, že se jen těžko ovládl. Věděl, že nesmí tolik jíst kvůli večeru.

,,Můžeš si ho dát třeba k svačině," navrhl mu Ren kompromis, přičemž měl co dělat, aby se nerozesmál. Minnie měl po celém obličeji, hlavně tedy na nose, smetanu. Ren by přísahal, že jí má možná trochu až za ušima.

,,To zní dobře," přikývl starší a vykouzlil ve tváři úsměv. Zvedl se a došel až k němu. ,,Nedostanu pusinku za to, že tak dobře papkám, mami?" utahoval si z Rena. Koutek mu cukl v úsměšek.

Ren se na něj ohlédl a s laškovným úsměvem mu tu pusu opravdu dal. Prstem mu přitom přejel po nose a získanou sladkost olízl. ,,Neměl bys teď jít spinkat, zlato? Mám ti přečíst pohádku? Třeba tu o třech medvědech?"

,,Joooooo," souhlasil Minnie a horlivě přikyvoval na všechno, co blonďáček řekl. Byl moc rád, když se o něj Ren staral. Sám své rodiče nikdy nepoznal, takže oceňoval Renovo chování k němu. Pokoušel se mu to všemožně oplácet, třeba tím, že byl jeho lidský štít a nenechal nikoho, aby na něj vztáhl ruku.

,,Tak mazej do postýlky, já za tebou přijdu, ju?" rozhodl mladší a pochuchal mu vlásky. Jakmile ho Minnie poslechl, pustil se do rychlého úklidu.

Taemin na něj celou tu dobu poctivě čekal a zářivě se usmíval. Seděl zabalený v dece v tureckém sedu. Na jednu stranu doufal, že tu s ním Ren zůstane a budou už navždycky spolu.

Blondýnek dal nádobí do dřezu, přetřel stůl a doběhl do svého pokoje pro pohádkovou knížku. S ní pak doběhl až k Taeminniemu, kterému se pohodlně uvelebil na klíně a nalistoval příslušnou stránku. Posadil se na něj obkročmo, jak byl zvyklý, a Minnie se svýma rukama ustálil na jeho pasu. Málem dostal fláknuto knihou po hlavě. Naštěstí se tomu nešikovnému pohybu vyhnul a opřel se o Rena, který se dal do vyprávění.

,,Bylo nebylo, za sedmero horami a řekami, žili tři medvědi. Ti spolu bydleli v jedné chaloupce. Ten nejstarší z nich, táta, se jmenoval Byakuya, máma Senbonzakura a nejmenší medvídek byl Tensa. Jednoho dne se medvědi rozhodli, že půjdou na návštěvu za babičkou a dědečkem, za Sojunem a Aizenem, jež bydleli na druhé straně lesa. Ještě předtím ale Senbonzakura uvařil kaši, která měla vychladnout, než se vrátí..." přečetl Ren první odstavec a otočil se na druhého. ,,Minnie, posloucháš mě vůbec?"

Ten mu vklouznul ručkama pod tričko a hladil jeho krásné tělíčko, přičemž ho pusinkoval kdekoliv na hrudníku. Popravdě ho vůbec neposlouchal, byl až moc zabraný do své práce. Bavilo ho si takhle hrát. Ren na to byl zvyklý.

Takové věci mezi kamarády běžné nebyly, ale jim to vůbec nepřišlo divné. Právě naopak. Zvykli si na to. ,,Minnie..." zavrněl blondýnek a položil staršímu hlavu na rameno. Takhle číst nemohl, nedokázal se soustředit.

,,Když já mám chuť, Rennie..." špitl starší a obrátil k němu svá čokoládová kukadla. Vypadal opravdu kouzelně. ,,Můžu... můžu ti to tričko svléknout, prosím?" Kdyby to byl někdo jiný než Ren, nejspíš by mu nedokázal odolat.

Ren na něj chvíli koukal, pak však přikývl. Prostě ho nedokázal odmítnout, ať už po něm chtěl cokoliv. Odmítnout ho, to by byl hřích. Proto se posunul trošku dozadu a natáhl ruce nahoru, aby mu to ulehčil.

Minnie měl už tak své ručky někde, kde by neměl, tudíž bylo svléknutí jednoduché. Jen co bylo tričko dole, přitiskl své rty na jeho mléčnou kůži. Chvíli jen laskal jeho hrudník, než se přesunul na bradavku, již jemně stiskl mezi zuby. O tu druhou se jal pečovat prsty.

Ani kdyby chtěl, Ren by už prostě neměl sílu protestovat. Stačilo jen pár Minnieho doteků a on pod ním roztál jako zmrzlina na sluníčku. Bylo to tak zatraceně příjemné, že kdyby mohl, spokojeně by předl jako kočka. Starší světlovlásek několikrát obkroužil jeho bradavku jazykem, načež ji nasál mezi rty. Kdyby měl rodiče, nejspíš by věděl, že se nic takového mezi kluky nedělá. Ale on rodiče neměl a Rena měl opravdu hodně rád, proto se mu líbila i tato aktivita.

,,Minnie," zakňučel Minki, nikoliv však bolestí, a knížku, jež doposud křečovitě svíral, opatrně odložil na postel vedle nich. On sice rodiče měl, ale viděl je snad jen dvakrát zaživot, neměl tudíž šanci je poznat. Byl na tom v podstatě stejně jako starší.

Oslovený se od něj v tu ránu odtáhl a starostlivě se na něj zadíval. ,,Promiň... bolí to? Nelíbí se ti to...?" Nerad by, aby mladší cítil některý z těchto pocitů. Proto se o něj vždy zajímal, aby věděl, co nesmí dělat.

Ren prudce zčervenal a zakroutil hlavou, právě, že se mu to líbilo až moc. Nenapadlo by ho, že se Minnie lekne, že ho něco bolí.

,,Pokud nechceš... všechno v pořádku, stačí říct," řekl mu Taemin a pohladil ho po tváři. ,,Dokážu se ovládnout. Jen prostě... jsem dostal chuť... a ty víš, jak tě mám rád..."

,,Taky tě mám moc rád, Taeminnie," ujistil ho blondýnek bleskově. ,,A pokud budeš pokračovat, vadit mi to nebude," usmál se a na důkaz svých slov se svými plátky růží lehce otřel o ty jeho.

Minnie se zachvěl touhou, když se ho Ren dobrovolně dotkl. Ovládání šlo to tam, toho mladíčka prostě chtěl. A to hned teď.

Sheziko:

Tak přicházíme s první povídkou na tomto účtu. Shezulka s Noriko se věnují psaní velice aktivně a zrovna dneska tuto povídku dokončily. No, myslíme, že se vám bude líbit, protože bude hrozně sweet, chvilkami romantická, smutná i bojová, prostě taková fantasy slash povídka. :3

Navíc, kdo by neměl rád k-popery?
Můžete očekávat krásnou čtveřici: Ren, Jonghyun, Taemin a G-Dragon, což je spousta zábavy ve čtyřech jménech~