O nějakou dobu později

,,Víš jistě, že je to dobrý nápad?" ujišťoval se Ren znovu a nervózně koukal na nůžky, jež svíral v ruce. Jonghyun seděl před ním, dlouhé vlásky čerstvě umyté a připravené na ostříhání.

,,Jop, chci to mít přesně tak, jak jsem to měl vždycky. To, že jsem teď upír, na tom nic nemění. Rozumíš? Tak šup, Rena! Hurá do práce." Jonghyun si byl zatraceně jistý, že to tak chce.

,,Dobře..." Ren netušil, proč tenhle úkol svěřil zrovna jemu, když se stříháním vlasů neměl žádné zkušenosti.

Zhluboka se nadechl, vlasy mu rozčesal na několik větších pramenů a pustil se do práce.

Celou dobu bylo mezi nimi přátelské ticho, nikdo z nich neprohodil ani slovo. Nebylo třeba, jejich společná přítomnost byla velice potěšující. Vystačili si i beze slov. Jonghyun si užíval péči, které se mu dostávalo, a Ren si vážil toho, že mu leader dovolil provést něco s jeho dlouhými vlasy.

Byl pečlivý, předem si vše promýšlel tak, aby neudělal nějakou zásadní chybu. Sám vystřídal již mnoho účesů a barev, něco tedy od kadeřnic okoukal.

Když bylo dílo dokonáno, Ren došel k malému šuplíku, jak mu předtím řekl JR, a vytáhl z něj malé zrcátko. To mu podal a sám se na něj důležitě podíval. Když se Jonghyun spokojeně usmál, opravdu se mu ulevilo. Kimovi se jeho nový účes líbil.

Teď už Jonghyun opravdu vypadal tak, jak si ho Ren pamatoval. Jediný problém byl v tom, že neměl co na sebe. Ren totiž všechna jeho trička obarvil na růžovo.

Tmavovlásek se zvedl a dřív, než se vůbec začal věnoval něčemu jinému, jako třeba přípravě na promluvu ke svému lidu, došel k Renovi a věnoval mu vděčný polibek. Věděl, kolik toho kvůli němu musel protrpět, aby vůbec došli tam, kde jsou. Nebylo nic, co by mu za to mohl dát, víc než své srdce.

Minki mu ruce omotal kolem krku a vděčně se k němu natiskl. To, že měl svého milovaného zpátky, živého a zdravého, byl pro něj ten největší dar ze všech

,,Měli bychom jít..." zasmál se zvonivě JR a odstrčil ho od sebe - měl pocit, jako že chce Ren zajít někam dál. Alespoň jeho žádostivý polibek to říkal. ,,Musím vystoupit před lidmi a tak trochu jim vysvětlit situaci... a... no..." rozpačitě se podrbal ve vlasech, ,,a taky jim říct, že jsem zase leader."

Ren se zářivě usmál a přikývl. Jemu se onen post příliš nelíbil, musel se chovat vážně, zodpovědně a seriózně. Nemohl ze sebe dělat veřejně idiota. Proto byl rád, že se svého Hyun znovu chopí.

No, Ren do toho moc snahy dávat nemusel, aby byl za idiota, ale to je tak trochu jiný příběh. Jonghyun si vybral věci ze skryté skříně, kam se mu Ren naštěstí nedostal se svou růžovou, a upravil se tak, aby vypadal nějak důstojně. Nemohl se přeci zesměšnit.

Mladší protáhl obličej. Tak tohle bylo podlé! Bránit se růžové, pche! Absolutně nemyslitelné!

Jonghyun si všiml jeho naoko naštvaného pohledu a pobaveně se rozesmál. Došel k němu a prsty mu zapletl do vlasů na temeni hlavy, které mu následně pečlivě zachuchal. ,,Tak pohni, čeká se jen na tebe, princezno."

Ren naoko zakroutil hlavou a povzdech si. ,,Jak může nemít rád růžovou? Kde jsem jen ve výchově udělal chybu?" zeptal se pak sám sebe teatrálně a věnoval staršímu úsměv.

Dřív než mohl stačit přemítat nad tím, jak by měl tuto situaci změnit, ho JR chytil za zápěstí a začal ho táhnout ven. Nezajímalo ho, jestli se Minki chtěl převléknout, učesat či namalovat - shromáždění bylo přednější.

,,Uáááá!" vypískl Ren a natáhl ruce dopředu. Přesně to chtěl totiž udělat, dle svého názoru momentálně vypadal příšerně. Rozhodně se tak nemohl nikde ukázat.

,,Vypadáš dobře jako vždy, tak se nehroz," šklebil se JR a za rychlé chůze vybíral směr, jímž se odebírali. Přemýšlel, jak se tam dostat co nejrychleji, už tak měli docela zpoždění. Tedy alespoň to si JR myslel. Přesně předtím, než se šel stříhat, pověřit GDho tím, aby svolal všechen lid. To by ale G-Dragon nemohl být líný jako prase,

Dlouhovlásek se na to totiž upřímně vykašlal a místo této práce si radši dopřál druhé kolo s těmi, co okupovali jeho pokoj. Tak ss nakonec stalo, že ti dva došli do velké síně, kde nikdo nebyl.

,,Tady si ze mě někdo dělá srandu. A ten někdo, tedy GD, půjde asi viset," zavrčel Jonghyun vytočeně. Na patě se otočil a vyrazil do jeho pokoje tak prudce, že měl Ren pocit, že každou chvílí spadne a rozbije si tlamu.

To by nepřežil, vážně ne. Stejně, jako Draggie přežije tohle jen s hodně velkým štěstím. Rozzuřený Jonghyun byl zlý Jonghyun.

Rozrazil dveře od G-Dragonova pokoje a málem do výše zmiňovaného dlouhovláska narazil. Za GDm šli v řadě jako kačenky Run a Taemin, oba dva vysmátí. Při pohledu na Kima s tváří temnější než noc se zalekli.

Za jeho zády vykoukl Ren, který v tu chvíli vypadal jako prasátko. Byl totiž celý v růžovém. S ušklebkem se na G-Dragona začal výsměšné pitvořit.

,,G-Dragone," promluvil k němu s ledovým hlasem Jonghyun a ďábelsky se usmál. ,,Víš, co tě čeká za to, že jsi ze mě udělal idiota a ještě k tomu nesplnil můj rozkaz?"

Minki se zděšenému Draggiemu ještě chvíli posmíval, než se naklonil k Hyunniehp uchu. Napadl ho dokonalý trest

Tento nápad se tmavovláskovi opravdu zamlouval. Nasadil usměvavou tvář a došel až k GDmu, jemuž položil dlaň na rameno. ,,Milý drahý... tady Rena obarvila spoustu mých věcí na růžovo... takže asi víš, že v tom chodit nemůžu. Z toho vyplývá, že si na dobu neurčitou vypůjčím tvůj šatník a ty budeš chodit v růžové."

G-Dragonova tvář se stáhla ve zděšenou grimasu. Jonghyun vypadal velice spokojeně a Rena skoro nadšením poskakovala na místě.

Dokonce i Taemin s Runem se pokoušeli ovládnout smích, ale moc jim to nešlo. Zanedlouho se smála celá rodina a jediný GD by byl raději, kdyby ho někdo ukřižoval. Tohle mu přeci nemohou udělat!

Ren k němu dotlapkal a popadl ho za packu. ,,Pojď, jdeme stěhovat. Jestli chceš, můžu ti půjčit i růžové boty, ať k sobě pěkně ladíš..."

,,To by mě zajímalo, kdes je ukradl," utahoval si z něj Jonghyun. Pak se na chvilku zarazil a dělal, jako že o něčem přemýšlí. Otočil se na G-Dragona a se sladkým úsměvem mu poručil: ,,Buď tak laskav a svolej mi to shromáždění, ano? Zbytek nám pomůže s věcmi."

,,Počkej!" zarazil Draggieho Ren, přistoupil k němu a jediným lusknutím všechno jeho oblečení obarvil na růžovo. ,,Tak, můžeš jít."

,,H-HAAAAAAAAAA?!" zaječel G-Dragon, Pořádně si sám sebe prohlédl a málem se mu do očí nahrnuly slzy. Rene, ty blázne. Později ho zabije. Teď raději utekl, aby JR nezabil jeho.

Minki byl sám se sebou nesmírně spokojený a odpepášil do jejich pokoje, kde vzal ze skříně co možná nejvíc růžového oblečení. S tím pak spěchal zpátky, aby mohl jít pro další.

Pomáhali mu i Run s Taeminem, kteří si povahově docela sedli. Nikdo by neřekl, že je Run upír a žije tu teprve pár dní. Řekli by o něm, že ho tu znají odjakživa. Tedy asi jen GD a Minnie.

Ani Ren s ním neměl žádný problém, zjistil totiž, že má docela rád růžovou. Tím si získal Minkiho přízeň a Ren ho bral jako kamaráda.

GD svolal spoustu svých podřízených a vyslal je, aby splnili Jonghyunův rozkaz. Zpráva o tom, že je leader v pořádku a žádá si vší přítomnost v hlavním sále, se roznesla rychle. Netrvalo to dlouho a stovky lidí, kteří zde žili, čekali na to, až se jejich pravý vůdce objeví.

G-Dragon stál v jejich čele a v duchu proklínal Rena. Cítil totiž, jak se jeho novému outfitu všichni smějí.

Ren využil toho času, kdy Jonghyun někam záhadně zmizel, a dokonale upravil svůj zevnějšek. Nemusel se bát, že by ho někdo odsuzoval, podobně jako právě nyní G-Dragona. Za svůj vtípek se musel pochválit, byl šikulka.

Tohle bylo ještě lepší, než kdyby do onoho oblečení navlékl Jonghyuna. Byla to větší legrace. G-Dragon tím totiž očividně trpěl.

,,Rennie?"

,,Copak, Hyunnie?" otočil se Ren za hlasem a pohledem spočinul na sličném Jonghyunovi.

,,J-jak vypadám?" vykoktal ze sebe Jonghyun a udělal piruetu. Vytáhl ze své skříně černý plášť, který teď vlál za ním a halil mu spoustu oblečení. Tváře se mu lehce červenaly. ,,Byl to plášť mého otce..."

,,Vypadáš naprosto dokonale," pochválil ho Ren a zároveň ho tím uklidnil. ,,Si můj temný rytíř," zasmál se a prohlédl si ho ze všech stran. Hádal, že kdyby chtěl, tak by se pod ten plášť dokázal schovat.

,,Děkuju..." zamumlal JR a vytáhl koutky trochu výše. Zhluboka se nadechl a nabídl svému partnerovi otevřenou dlaň. ,,Můžeme jít?"

Rennie přikývl a chytil jeho packu. Hned se tak cítil lépe, když se ho směl dotýkat tímto způsobem. S úsměvem jeho ruku stiskl a společně vyšli z pokoje.

Jonghyun šel jako předtím vepředu a táhl ho za sebou, ale tentokrát v pomalejším tempu. Vedl ho, celou dobu se usmíval a těšil se na to, až se před ostatními předvede. Cítil se podivuhodně šťastný.

Jak by taky ne, přežil vlastní smrt a povstal z mrtvých. Byl znovu vzkříšen, byla mu dána nová šance na věcný život. Nehodlal ji promarnit. Trápila ho pouze jedna věc. On bude žít věcně, ale Ren... Pokud o něj nechce přijít, bude ho muset také proměnit.

Nad tím ale teď nechtěl přemýšlet a kazit si náladu. Už před poslední chodbou slyšel hlasité zvuky z hlavní síně. Polkl a s povzbudivým zmáčknutím ruky z Renovy strany se vrátil na svou pozici leadera. Udělali tak první krok do svého šťastného, společného života.

Ahoj.
Doufám, že jste si poslední kapitolku této povídky užili a plnými doušky si vychutnali  šťastný konec :3

Mám na vás menší prosbu - jelikož máme napsaných pár povídek a nevíme, kterou z nich dále vydat, připravily jsme menší přehled ;)

http://my.w.tt/UiNb/JtgUKHAk3u