Jako kdyby byl G-Dragon Jonghyunova matka, instinktivně v momentě, kdy nad JRem přebral vládu jeho upír, vystřelil z místa a vydal se tmavovláska hledat. Měl vážně špatný pocit, že se něco stalo. Že se něco zlého stalo. Běhal po chodbách a každého se ptal, jestli neví, kde je. Nakonec bez klepání vtrhl do jeho pokoje a... zarazil se. ,,Jonghyune?"

Minki vypískl, neuvěřitelně se lekl. Nějakým záhadným způsobem přes ně přetáhl deku a schoval se pod ni. G-Dragon ho pořádně vyděsil, třásl se jako osika.

JR vykoukl s uplakanou tváří a zadíval se narušitelovým směrem. ,,GD...?" zamumlal načež si skryl obličej do dlaní a potlačil jeden z mnoha vzlyků. ,,GD..." Ačkoliv byl G-Dragon jeho pravá ruka v práci, byl to také jeho nejlepší přítel již od dětství. Do Rena se sice zamiloval... ale G-Dragon měl v jeho srdci také své místo, stejně jako u Rena Taemin.

Minkimu moc dobře došlo, koho se lekl. Zastyděl se a vykoukl z pod peřiny, zatímco G-Dragon opatrně přišel k tmavovláskovi. ,,Co se stalo?"

,,J-Junior Royale," vysoukal ze sebe Jonghyun a tiše vzlykl. Za svou upíří část se nesnášel, ale nedokázal ji nijak ovládat a zahubit ji. Bál se, že se z něj jednou stane opravdový upír. ,,Byl... tu."

,,A co... Udělal tentokrát?" vydechl GD šokovaně. Pokaždé, když se Junior Royal objevil... Spáchal něco strašného.

Jonghyun polkl, nechtěl na to ani myslet. Letmo se ohlédl po Renovi, čímž se mu pokusil naznačit, aby to řekl on. Tmavovlásek byl moc mimo na to, aby to dokázal vysvětlit.

,,No... Bylo to... Ten... Royal se mě pokusil zaškrtit," vysoukal ze sebe Ren pomalu, každé slovo pečlivě promýšlel.

,,A-ale ne, že by ho chtěl zabít!" jal se svou část Jonghyun hned bránit, ačkoliv netušil proč to dělá. ,,Prostě jen... se nechal unést situací... a... no, nějak se stalo..." Při posledních slovech jeho hlas pomalu zanikl, Jonghyun se cítil hůř a hůř. Jak to mohl dovolit?

,,To je v pořádku, Hyunnie..." ujistil ho opět Minki, nechtěl, aby se Jonghyun cítil špatně. ,,Byla to nehoda."

,,Nehoda, za kterou si můžu sám..." zamumlal Jonghyun a pomalu se z postele zvedl - vůbec ho nezajímalo to, že se před oběma muži ukazuje nahý. Spal již s oběma, takže ho to nějak netrápilo. Pomalu se začal soukat do svých věcí, přičemž mu v hlavě rezonovalo: Nezasloužíš si ho, nezasloužíš si ho...

Rennie narozdíl od něj zůstával v posteli, přikrytý jen slabou dekou. On se před G-Dragonem nahý rozhodně producírovat nehodlal, styděl se už dost i takhle dost trapně.

,,GD..." oslovil Jonghyun svou pravou ruku poté, co se oblékl. Zněl jako úplně jiný člověk. Náhle byl chladný jako kus ledu a výrazně odtažitý. Pokoušel se tím ulehčit celou situaci. Na jeho tváři nebyla ani jediná slza. ,,Vypadni. Ren by se rád oblékl a šel se mnou vybrat místnost, v ní bude po čas tréninku bydlet."

To znamená... Že nebude bydlet s ním? Ren posmutněl. Nechtěl od Jonghyunnieho pryč, absolutně ne. Chtěl s ním zůstat

Přesně tak to bude, bude lepší, když budou odděleni. I G-Dragon se s Taeminem rozhodili, Minnie tedy byl vlastníkem jednoho z pokojů, stejně jako bude brzy Ren. Bylo to tak lepší pro všechny.

Minki to tak neviděl, ale nemohl s tím nic udělat. Bude se muset podřídit. Dlouhovlásek přikývl a pokoj opustil. Jakmile za ním zaklaply dveře, Rennie popadl své oblečení a začal se do něj soukat.

Jonghyun se v době nic nedělání posadil na měkkou postel s rukama založenýma na hrudi. Kradmo to andělské stvoření sledoval, přičemž se uvnitř přemlouval, že dělá správnou věc. Renovo bytí v jeho přítomnosti by pro blonďáčka skončilo špatně. A to on nechtěl.

Druhý byl opačného názoru, ale bál se cokoliv namítnout. Nechtěl Jonghyuna urazit, nebo tak. Proto se jen tiše převlékl a přišoupl se k němu.

,,Musí to tak být... bude to tak lepší..." vysvětlil mu tmavovlásek šeptem. Vyhýbal se pohledu do jeho očí, spatřil by tam nejspíš jen bolest. A to nechtěl. ,,Budeme se každý den vídat na trénincích... ale pochybuji, že by z toho, abys bydlel v mém pokoji, vzešlo něco dobrého."

,,Aha..." vydechl Ren smutně, bylo mu to vážně líto... Doufal, že... No, to bylo jedno. Všechny naděje byly nyní pryč.

,,Neříkám, že tě tu nechci..." přiznal se Jonghyun a ovládl to všechno, co ho nutilo utíkat. Podíval se blonďáčkovi zpříma do očí a stáhl si ho na klín. ,,Jen se... bojím, rozumíš? Budeš mít u mě dveře otevřené... kdyby cokoliv."

Mladší přikývl a pohladil staršího po tváři. Bude mu chybět. S kým teď bude spinkat? Dříve byl zvyklý spát s Taeminem, teď s Hyunniem... Co teď bude dělat, když bude spát sám?

Ti dva se pomalu zvedli a vydali se ke dveřím. Ještě předtím, než dveře otevřeli, Jonghyun zpomalil a blonďáčka zastavil tím, že ho chytil za zápěstí. Pomalu si jej přitáhl do objetí a ochranitelsky ho omotal pažemi. Srdce se mu svíralo nad pomyšlením, že musí Rena nechat jít. Opřel si čelo o jeho rameno a tiše řekl: ,,Myslím, že jsem se do tebe opravdu zamiloval, Ren... Rennie."

Mladší ho oči se naplnily slzami, jež se snažil zahnat zběsilým mrkáním. Nepodařilo se. ,,Hyunnie..." vzlykl plačtivě. ,,Nechci od tebe pryč."

JRovy oči taktéž pálily a štípaly, taktéž se mu chtělo plakat. Ale i přesto, jak byla tato situace těžká, si zachoval relativně vážnou tvář i hlas. ,,Bude to tak lepší, hlavně pro tebe. Navíc budeš bydlet blízko toho svého přítele, takže budeš asi v pohodě." O Taeminovi mluvit nechtěl, akorát ho to více a více skličovalo. Věděl, že spolu ti dva mají dobrý vztah.

A on jim ho svým způsobem rozbíjel. Ren to tak ale neviděl. Znovu fňukl a popotáhl. V tomhle byl vážně strašná citlivka. ,,A můžu k tobě alespoň chodit na návštěvu?"

,,Však jsem ti řekl, že máš u mě dveře otevřené... ne? Navíc se budeme denně vídat... nejspíš kromě nedělí, to tady mnoho z nás nebývá, ale to si nechme na jindy," uzavřel Jonghyun toto téma. Jemně vypustil mladíčka z objetí, to ale neočekával, že ho Ren znovu chytí a začne tlačit směrem k posteli. Jonghyuna jeho chování více než překvapilo. ,,R-Rennie?"

Minki mu neodpověděl, pouze ho k posteli dotlačil a shodil ho na ni. Sám si.lehl vedle něj, hlavu mu položil na hrudník, ruce obtočil kolem jeho pasu a vzdorovitě zakroutil hlavou, že se nenechá vykopnout.

,,Ale Rennie..." pokoušel se ho usměrnit Jonghyun usměrnit, ,,takhle to prostě nepůjde, rozumíš? Navíc... správně bych si jako leader neměl k nikomu vytvořit takový vztah jako k tobě." Zvedl dlaněmi Renovu hlavu a zadíval se mu hluboko do těch krásných očí. ,,Protože by tím mohlo být ohroženo bezpečí celé společnosti..."

,,Ale...." namítl Ren tiše. Moc dobře věděl, že má Jonghyun pravdu, ale prostě od něj nechtěl pryč. Bál se, že se tak od něj vzdálí a na staršího si začne dělat zálusk někdo jiný.

To bylo dost možné, Jonghyun byl ten typ, který dokázal okouzlit každého bez ohledu na to, jestli se o něco pokoušel. Mohl získat kohokoliv, koho chtěl. Každý mu padl k nohám. Nejspíš kvůli jeho charisma mu podlehl i Ren.

A právě proto se Minki bál, že mu Jonghyuna někdo ukradne. A tak u něj chtěl zůstat, aby mohl jeho případné nápadníky odehnat.

Po dlouhé chvilce mlčení se JR konečně zeptal na to, co ho už dost dlouho zajímalo. ,,Rene... co ke mně vlastně cítíš?" On se mu vyznal... ale Ren mu k tomu vlastně nic moc neřekl. Jsou jeho pocity oboustrané, nebo si jen Minki užívá, že může mít tak kvalitní zboží?

Tak to rozhodně nebylo, Minki ho měl taky neuvěřitelně rád. Zčervenal. ,,Já...myslím... že tě taky... miluju."

,,O-opravdu?" vykoktal ze sebe JR a odvrátil od něj tvář stranou. Tak moc ho to zahřálo na srdci, že si nedokázal pomoci a skousl si ret. Ren věděl, jak ho dostat do kolen.

,,Opravdu... Chci zůstat s tebou..." fňukl Rennie. ,,Klidně budu spát pod postelí..."

Jonghyun se ho pokusil od sebe mírumilovně odstrčit, protože mu opravdu chtěl zařídit vlastní pokoj. Bylo by to tak pro všechny lepší. ,,Rennie... tak občas za mnou na noc přijdeš, ano? Ale i kvůli tomu, že to tady musím vést, budu věčně pryč... divím se, že zatím je vše v pořádku od doby, kdy jste přišli... bude lepší, když si zřídíš vlastní pokoj."

Mladší smutně protáhl obličej, ale nezbylo mu nic jiného, než přikývnout. Bylo mu jasné, že s tímhle už nic nenadělá. ,,Tak dobře... Ale budu chodit spinkat k tobě."

,,Občas," upozornil ho na tento fakt JR a nadšeně se usmál, že byli schopni se dohodnout. Posadil se a sám pomohl blonďáčkovi do stoje, aby společně mohli jít hledat ten pokoj. Tím vlastně jejich den skončil.

O dva týdny později

Ačkoliv se to ze začátku zdálo absolutně nemožné, Ren se s tréninkem pral statečně. Pod vedením Jonghyun se snažil porozumět magii, ovládnout ono specifickou sílu. Docela se mu to i dařilo.

Dosáhl až takové úrovně, kdy se JR rozhodl, že ho konečně vezme ven. Taemin byl v boji opravdový přeborník, občas měl i chvilky, kdy se zdálo, že by G-Dragona dokázal porazit. Bylo to způsobeno tím, že byl GD až moc dobrý učitel a Minnie až moc dobrý žák.

Proto byl i on vyslán s nimi, samozřejmě za GDho doprovodu. Byli oblečeni do různých druhů brnění a momentálně mířili k 'doupěti', v němž žili jezdečtí vlci.

G-Dragon i Jonghyun měli své vyvolené, kteří za nimi přišli ihned poté, co je ucítili přicházet. Kim nasedl na jednoho z těch tří, moc nehleděl na to, který to bude, a ostatním přikázal odejít. Poté prolétl zbytek pohledem a jednoho z vlků, kteří neměli majitele, zavolal. Pak s onou krásnou vlčicí došel až k Renovi a povzbudivě se usmál, vybízeje ho pohledem.

Ren na ono obrovské zvíře koukal poněkud bojácně. Bylo vidět, že se jí bojí, ale i tak se odhodlal a pomalými krůčky opatrně došel až k ní.

Kdyby vlčice nevycenila zuby a nevydala ze sebe zvuk podobný nebezpečnému vrčení, nejspíš by ho příval odvahy neopustil. Po tomto činu odskočil o kus dozadu, kde původně byl Taemin. Jenže ten se teď mazlil s vlkem, jehož mu přidělil G-Dragon. Zrádce!

,,Ona mě chce sníst, Hyunnie," vykníkl plačtivě. Opravdu se bál, že ho samice kousne. Vypadala nebezpečně. A měla veliké a ostré zoubky.

,,Ale nekousne. Musíš jí ukázat, kdo je tady pánem." Ukázal na velký koš v rohu, který přetékal různými hračičkami. Vedle něj byl ještě jeden, ale u něj nešlo poznat, co je uvnitř. To Jonghyun hodlal ihned vysvětlit. ,,Vezmi nějaký piškot nebo něco k jídlu... plus třeba hračku. Dej jí to a tím si ji získáš."

Renovy oči se rozzářily, nadšeně přikývl a ke košům se rozběhl. V jednom vybral obřího plyšového medvěda, v tom druhém piškot, jak mu Hyunnie poradil. S tím vším pak k vlčici přiběhl a ukázal jí medvěda.

Kdyby to zvíře bylo člověkem, nejspíš by udělalo krok vzad a zavrtělo hlavou, že mu to nepřijde jako nejlepší nápad. Ale to jste neznali zdejší vlky, kteří zde byli vychováváni již dlouho a byli zvyklí si hrát. Jakmile vlčice spatřila hračku, její očka se šibalsky zaleskla a ona po Renovi doslova skočila, až ho povalila na zem. Dlouhým jazykem ho za Jonghyunova smíchu začala oblizovat a vrtět při tom ocasem jako pes.

Ren se sice v první chvíli lekl, když si ale vše uvědomil, mile se na zvíře usmál a dovolil si ho pohledit. Zdálo se, že ho už vlčice nechce sežrat.

Ona se na první pohled nezdála, ale byla mazlivý typ. Drbání a hlazení od Rena bylo něco opravdu příjemného a ona si to pořádně užívala. Blonďáček si získal její silné srdce.

,,Počkej," zasmál se Ren, když ho zase začala lízat a z kapsy vytáhl dlouhou růžovou stužku. Opatrně zachytil chomáč její srsti na hlavě a tam jí uvázal růžovou mašli.

To Jonghyuna pobavilo natolik, že se hlasitě rozesmál. A nebyl sám. Podobná reakce vzešla i z GDho strany a té Taeminovy. Tohle bylo vážně k popukání. Navíc nikdo netušil, kde tu stuhu vzal.

Ren byl ale spokojený, zdálo se, že i jeho nové společnici se to zamlouvá. Vypadala, že by ho nejradši samou láskou umačkala.

,,Trochu pohni s tím seznamováním, Rennie," popoháněl ho Minnie za neustálého smíchu. On už dávno seděl na svém vlkovi a trochu laškoval s G-Dragonem. Byl docela natěšený a do terénu se chtěl až moc.

Mladší přikývl a obrátil se k vlčici. ,,Jakpak se jmenuješ, maličká? Eh.. Teda, veliká?" zajímalo ho. Donutil ji, aby se z něj zvedla a sám se k ní pak přitulil.

,,Můžeš si ji pojmenovat sám," uculil se na něj JR a doklusal k němu. ,,Budeš chtít pomoc nahoru nebo to zvládneš?" nabídl mu pomoc. Taktéž by rád vyrazil a Renovi to trvalo až moc dlouho.

Ren přikývl a za jeho pomoci se dostal nahoru. Byl to vážně zvláštní pocit, ale naklonil se k uchu zvířete a zašeptal: ,,Líbí se ti jméno Rin? Můžeme být Ren a Rin..."

Jako kdyby nad tím zvíře uvažovalo, několik vteřin na něj jen bezhlesně hledělo. Náhle táhle zavylo a začalo vrtět přehnaně moc ocasem, od čeho Minki usoudil, že to bere jako souhlas.

,,Rinnie!" vypískl a objal ji, až skoro spadl dolů. Nemohl si pomoct, tohle ho prostě strašně těšilo.

,,Rennie a Rinnie... to se nám to hezky sešlo," zahučel Jonghyun a svou vlčici pobídl do chodu. Následoval ho Taemin, který byl ihned schopný držet dobrý balanc a svého vlka ovládat. Za ním musel jet Ren, protože z důvodu bezpečnosti celou jejich řadu musel uzavírat G-Dragon.

Minki si připadal dost nejistě, po chvíli si ale začal zvykat. Žádný zásadní problém nenastal, Rin byla vážně hodná a klidná.

,,Vybral jsi jí vážně neobvyklé jméno, Reno," ušklíbl se G-Dragon za ním a trochu se popohnal na místo vedle něj. Jonghyun je vedl ven, ale zatím bylo dost místa na to, aby mohli jet ve dvojicích. Navíc je nejbližší kilometr čtvereční nemohl nic ohrozit, protože zvířata cítila nebezpečí v podobě Jezdců.

,,Reno?" podivil se Minki, takhle mu nikdo ještě neřekl. Připadalo mu to divné, jako oslovení pro holku.

Popravdě to bylo oslovení pro holku a GD ho jen škádlil. Zajímalo ho, jestli mu to dojde. ,,Helec, pověz mi," náhle zvlážněl, ,,co se stalo mezi tebou a Jonghyunem? JR nevypadá dobře, šíří se kolem něj zvláštní aura. A směje se dost falešně. Stalo se mezi vámi něco?" Měl o svého nadřízeného docela strach.

,,Nic špatného... Se mezi námi nestalo..." Byla to pravda, děly se jim jen samé dobré věci. Nic, kvůli čemu by se měl leader trápit.

,,Aha..." hlesl GD a trochu zpomalil. Možná že to byl jen jeho špatný odhad. ,,Tak to je fajn." Pomalu se vzdálil a vrátil se na svou původní pozici. Stále mu JR vrtal hlavou.

Minki se nenápadně rozhlížel kolem sebe, dešilo ho vědomí, že se za stromem klidně může schovávat jedno z těch zmutovaných zvířat. Nezdálo se to, ale byl vážně strašpytel.

Jediné, co ho uklidňovalo, byl fakt, že tu s ním byli ostatní. Jednou za dobu jejich tréninku měl možnost sledovat, jak spolu bojují GD s Jonghyunem a musel uznat, že ti dva byli opravdu úžasní. G-Dragon byl sice trochu slabší co se týkalo magie, ale jinak oba dva zvládali neskutečné věci, o čem se mu mohlo jen zdát.

On byl rád, že se mu jakžtakž daří zvládat černou magii, jíž vládne. Bylo to dost těžké, ona moc byla nevyzpytatelná a snažila se pozřít svého pána.

,,Rene?" Z myšlenek ho vytrhl až Taemin, který se ustálil po jeho boku. ,,Zvládáš všechno? Přijdeš mi nějaký skleslý, nestalo se něco?" Evidentně měl Taemin stejně jako GD předtím starost. Chovali se pomalu jako jejich rodiče, GD jako otec a Minnie jako matka.

Minki se jemně pousmál a zakroutil hlavou. ,,Jsem v pořádku, Taeminnie. Nemusíš mít strach."

,,Všichni se chováte nějak divně," zamumlal si pod imaginární vousy Taemin a pokrčil rameny. ,,Ten předemnou se celou dobu mračí, ty s takovou smutnou tváří přemýšlíš a ten idiot vzadu... no, dobře, ten je pořád stejnej."

GDho popisu se Ren rozesmál, tohle sedělo. ,,Vážně se nic neděje, Minnie. Nic se nestalo.

Delší čas jeli mlčky, nikdo z nich ani nehlesl. Občas jeden z vlků vyloudil zvláštní zvuk jako odfrknutí či tak, ale jinak jeli v absolutní tichosti a prohlíželi si své okolí. Jonghyun pokaždé ztrácel dech, když venku byl. Vysoké stromy, vše plné barev... opravdová nádhera. Nebezpečná nádhera.

Rin se najednou zastavila a zavětřila. ,,Copak je, Rinnie?" zaptal se jí Ren, ale ona jen zavrčela a skočila s ním do křoví.

Vlčice měla asi nějaké mateřské reflexy, protože vycítila mládě. To, že by to mohlo být něco nebezpečného, jí bylo úplně jedno, protože cítila, jak pláče, protože je opuštěné. Rena pomalu shodila, jen aby se k tomu maličkému dostala. Ostatní vlci samozřejmě dostali příkaz ji následovat a tak zanedlouho všichni stáli v kruhu na malém paloučku, kde uprostřed ležela malá, černá, chlupatá koule - kříženec pantera a lva, malý černý lev.

Zdálo se, že je na tom Ren úplně stejně jako Rin, neboť blondýnek se zvedl a dotlapkal až k oné malé, roztomilé kuličce. Lvíček se na něj díval svýma velkýma, vyděšenýma očima a celý se třásl.