Večer

Jako první ze dvou mladíků se probudil Jonghyun. Protáhl se a bolestně zakňučel, protože ho strašně rozbolel krk. Stočil se do klubíčka a pomalu otevřel oči. To mu padl pohled na usměvavého spícího Rena. Hned mu došlo, co se stalo. Starostlivě se zvedl do sedu a přitulil se k němu. ,,R-Rene...?"

I tento drobný pohyb ho dokázal napůl probrat. Blonďáček si neuvědomil, kde je, přetočil se na bok zívl. ,,To není fér. Já ještě nechci do Školy," zanaříkal a znovu zavřel oči.

Jonghyunovi spadl kámen ze srdce, úlevně si oddychl nad tím, že se Ren zdá v pořádku. ,,Zlato..." špitl a špičkami prstů mu odhrnul z andělské tváře ofinu. ,,Nejdeš do školy... Jsi tu s Jonghyunem..."

Tohle už Rennie opravdu probudilo. Vytřeštil oči a vyšvihl se do sedu. Zachytil staršího za ramena. ,,Jsi v pořádku? Vůbec nevím, co se stalo... Mrzí mě to. Beztak za to můžu já..."

,,Nemluv," hlesl JR, vymanil se z jeho sevření a přiložil své dlaně k jeho tvářím. Vystrašeně, že by mu mohl ublížit, ho políbil, znovu a znovu ochutnával jeho rtíky. Byla to pravda, Ren byl živý a zdravý.

,,Ehm..." ozvalo se, G-Dragon sedící u postele se rozkašlal. Po boku měl Taemina, který od jejich polibku odvracel zrak. Oba byli rádi, že se probrali, ale tohle vidět nemuseli.

Jonghyun sebou dost škubnul, nečekal, že je v místnosti ještě někdo jiný. Ani se na ně nepodíval, moc dobře věděl, kdo tam bude sedět. Od Rena se odtáhl, přičemž sjel dlaněmi z jeho tváří na ramena a z nichž na ruce, se kterými si propletl prsty. ,,Co tu chcete?"

,,Tak promiň, že máme strach. Mimochodem, taky tě rád vidím při vědomí," zašklebila se jeho pravá ruka. Co se starší tak debilně ptá?

,,Jo jo, nazdar... chcípni konečně..." zahučel s našpulenou pusou starší a očkem se na něj podíval. Takové slovní hříčky byly jejich oblíbeností, ani jeden z nich to nemyslel vážně. Jonghyun by byl velice nerad, kdyby o GDho přišel, prostě ho jen rád škádlil. Bylo to vzájemné.

,,Takovou laskavost ti neudělám. Kdo by tě pak zlobil?" zasmál se dlouhovlásek srdečně a pocuchal mu vlasy. Věděl, že to JR nesnáší. Zvedl se a mrkl na Minnieho. ,,Tak půjdeme, ne? Jsou v pořádku, potřebují odpočívat."

Taemin se kysele ušklíbl JRovým směrem a vrhl se kolem krku Renovi, čímž tak donutil rozspojit jejich ruce. Políbil ho na čelo, ostatně jako vždycky, a řekl: ,,Jsem rád, že jsi v pořádku, Rennie... Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál."

,,To je mi líto, Minnie," přiznal upřímně Minki a snažil se ignorovat Hyunnieho skoro až žárlivý pohled. Toho si všiml GD, cítil nebezpečí. Proto chytl Minnieho za ruku a odtáhl ho pryč.

,,Tss," odsekl nejstarší, tedy leader, a stáhl si blonďáčka k sobě do objetí. ,,Ten spratek se mi nelíbí. Moc si dovoluje a krade mi tě." Jonghyun si neuvědomoval, že je to vlastně úplně naopak.

Ren ho na to taktně neupozornil. Momentálně mu bylo dobře, proto se usmál a hlavu mu složil do klína tak, že se mu stále mohl dívat do očí.

,,Kam pak to lezeš?" usmál se JR a zapletl mu prstíky do hebkých vlásků. Nějaký čas ho v nich vískal, než ho konečně chytil za ramena a vytáhl výš. Nechal ho o sebe opřít a omotal ho pažemi, aby se ujistil, že mu nikam neuteče.

Tomu se Minki jen pousmál. ,,Tak majetnický..." poznamenal se stálým úsměvem. Nemyslel to zle, líbilo se mu to.

Jonghyun zvážněl. ,,Rene... to, co ti teď řeknu, bude vážně šílené... ale slib mi, že po tom, co to řeknu, s jekem neutečeš, prosím." Něco mu leželo na srdci a on s tím musel ven. Uvědomil si, že má Ren právo to vědět. Zvláště když mu hrozí takové nebezpečí.

,,Neexistuje nic, kvůli čemu bych od tebe utekl," ujistil ho mladší a jemně ho pohladil po tváři. Celou dobu s ním udržoval oční kontakt a vše završil jediným jemným polibkem.

Po této krásné předehře si Jonghyun povzdechl a zhluboka se mu zadíval do očí. Palcem okopíroval linii jeho lícní kosti a dal se do řeči. ,,Jsou dvě věci, o kterých s tebou chci mluvit. Ta první je nejspíš... děsivá. Proto ji říkám první." Sklopil zrak a pomalu se nadechl, aby načerpal síly. ,,Moje krev... je zvláštní. Moje matka... moje matka byla upír, takže jsem kříženec. Jsem člověk, jak vidíš, ale mám speciální krev... a včera... jsem byl já ten, kdo tě uzdravil... protože jsem tě ze sebe nechal pít. První pití je to nejbolestivější pro upíra, co může zažít... a můžu říct, že pro člověka... to bylo něco neskutečného... co už v životě nechci zažít. Jsem rád, že to je pryč. A že ty jsi zdravý, Rene."

Čekal mnohé reakce, ale rozhodně ne to, že se Minki rozbrečí. V mladšího očích se skutečně objevily slzy a on si skryl tvář do dlaní. Hyunnie ho zachránil. Zase. A on mu jen opět ublížil. Ubližuje mu vlastně pořád, i když je to ta vůbec poslední věc, co by mohl chtít.

,,Rene, neplač..." oslovil ho starší a donutil ho, aby se na něj zadíval. Slzy mu setřel, nenechal jedinou ukápnout na prostěradlo. Naklonil se k němu blíž a hleděl do jeho studánek tak moc, že měl pocit, že se v nich utopí. ,,Rene... miluji tě."

Správně by mu měl blondýnek říct to samé. Následovala by svatba a žili by spolu až do smrti. Jenže, mladší to tak neudělal. Jonghyun ho tím šokoval natolik, že ztratil slova. Jeho srdce zaplesalo nadšením. Tohle si přál slyšet už dost dlouho. Usmál se, přitáhl se k němu a svými sametovými rty se nebojácně vpil do těch jeho.

Jonghyunovi naskočila husí kůže, jeho žaludek byl jako na vodě. Ren... ten malý roztomilý blonďáček... ho líbá sám od sebe po tom, co se mu vyznal. Byl zmatený, tohle se mu ještě nikdy nestalo. Říkali mu, že neumí milovat... a teď něco takového řekne člověku, jehož zná sotva pár dní...

A dostane se mu kladné odpovědi. Po několika dlouhých okamžicích se mladší odtáhl, ve tvářích lehký ruměnec. Jeho výraz mluvil za vše. Jonghyunovi muselo být jasné, že cítí totéž, přestože je to absurdně směšné.

,,Rene..." zamumlal potěšeně JR a mladíčka povalil na záda. Sám se pak k němu přitulil, nalehl na něj a vášnivě si přivlastnil jeho rty. Tohle nemohl nechat jen tak. Pohled na to božské stvoření před sebou ho tak dráždilo, že si nedokázal pomoci. Chtěl ho. Poprvé někoho chtěl celým svým srdcem.

Rennie to viděl podobně nechal ho, ať si s ním dělá co uzná za vhodné. Rtíky lehce pootevřel, packy mu přesunul na záda. Líbilo se mu, že má k druhému tak blízko.

,,Rene... Rene..." Tmavovlásek stále a stále opakoval jeho jméno, zatímco něžně zkoumal dlaněmi jeho vypracované tělo a rty chutnal jeho rty, ouško, šíji. Nedokázal se ho nabažit. Ren byl pro něj jako magnet, měl okolo sebe až moc přitažlivou auru.

Mladší se pod ním prohýbal, vrněl jako kočka. Tohle mu Hyunnie nesmí dělat, nebo ho umučí těmi příjemnými pocity. Teprve teď si uvědomil, že na sobě mají jenom spací kalhoty. Zatímco byli v bezvědomí, někdo je zřejmě převlékl. Nezlobil se. Alespoň jim ulehčili práci.

Starší ho nějakou dobu laskal, než se odhodlal postoupit o krok dál. Žaludek mu při tom udělal veliký přemet. Přejel totiž rukou po Renových slabinách, tom nejcitlivějším místě z celého těla, kde skrýval ten poklad, který si tak moc přál vidět.

Ren ze svých úst vypustil tichý vzdech. Opět byl celý červený, proto se přisál ke staršího krčku a celou onu oblast zasypával polibky, pečoval o ni.

Co ho víc překvapilo, bylo to, jak snadno se nechal starší vzrušit. Jonghyun by z nich obou nejraději všechno strhal a mladšího si vzal rovnou, ale věděl, že na něj nesmí tlačit. I když, popravdě mu to Ren dělal těžší a těžší.

Mladší si s ním hrál. Laskal ho, dlaněmi se dotýkal jeho těla a nevědomky ho tím burcoval. Vážně netušil, že právě dráždí hada bosou nohou.

,,Můžeš... přestaneš už?" sykl po chvilce Jonghyun a svalil se vedle něj. Tvář si skryl do dlaní, jako kdyby se bál toho, že mu někdo ublíží. ,,Tak moc mě svádíš a já se tak moc bojím, že ti každým dotykem ublížím... ale přesto si nedokážu pomoci..."

,,Tak se nepřemáhej," pokrčil mladší rameny a využill situace. Opatrně se mu vyhoupl na klín, čímž si získal své oblíbené postavení.

,,Rene..." Jonghyun zvrátil hlavu dozadu a skousl si ret. Dobře, tohle od něj opravdu neočekával. Všechno jen ne tohle. ,,Ty... co to děláš?" Horší mučení si nedokázal představit. Pokud bude Ren pokračovat, on to nezvládne...

Minki se tvářil naprosto nevinně, tak, že by mu každý uvěřil, že se o nic nesnaží. Ale on se rozhodl, že Hyunnieho trochu vyprodukuje, a proto se na něj trošku nadzvedl a znovu dosedl.

,,Hej, hej..." Jonghyunovy ruce byly hned na jeho bocích, za něž si ho udržel v té samé poloze. S dlouhým výdechem a zavřením očí se opřel na loktech. ,,Pokud chceš v tomhle pokačovat... musíš to dokončit... protože já už to nezvládám..."

,,Rád," usmál se Ren, posunul se na něm dozadu a zlobivou a zvědavou packou mu vjel pod kalhoty, pozorně sleduje jeho tvář.

Jonghyun zmlkl a mírně vykulil oči, nečekal, že do toho mladší půjde tak na přímo. Tedy ne, že by mu to vadilo, jen... proboha. Musel se zhluboka nadechnout, aby to vůbec ustál.

Minki ho i nadále škádlil. V rámci toho se natáhl a vyžádal si sladký polibek. Nezamlouvalo se mu, že je Hyunnie takhle nečinný, ale co mohl dělat.

Pokud si myslel, že je nečinný, pořádně se mýlil. On se totiž brutálně ovládal, protože nechtěl Rena vyděsit nebo mu ublížit. Nechával tempo čistě na něm a dával si pozor, aby neprovedl něco, čeho by mohl litovat. Při polibku neodolal a trochu zesílil stisk na jeho bocích.

To mladší samozřejmě zaregistroval, ale moc si toho nevšímal. Nebolelo ho to, takže to bylo v pořádku. Po nějaké době se od jeho rtů odpoutal a místo toho mezi rty stiskl jeho ušní boltec.

Z JRova hrdla se vydral tichý vzdech, tak moc si tohle všechno užíval. Pokoušel se zhluboka dýchat, skoro jako při porodu, jen z toho důvodu, že by nejradši Rena strhl pod sebe. Byl raději v dominantní pozici, takhle si připadal jako uke. Ale neříkal, že se mu to nelíbí, právě naopak.

Ren byl naopak ukotven v téhle pozici. Přestože byl uke, udržoval si tak alespoň mírnou nadvládu. Cítil, jak ho něco tlačí do zadečku, nad čímž se jen pousmál a rtíky nasál jednu z jeho bradavek.

Tmavovlásek opustil jednou rukou jeho pas a zamotal mu prstíky do vlásků, za něž si ho vzápětí vytáhl opět ke svým rtům. Zprvu ho líbal jemně, s obezřetností, ale pak to nevydržel a přidal trochu na hloubce. Natiskl si mladé tělo na sebe a zvedl pánev, čímž dal mladšímu ještě více najevo, v jakém je stavu.

Mladší svým jazýčkem vklouzl do jeho úst, čímž ho trošku pozlobil. Po chvíli se stáhl a pootevřel pro něj naopak své rty.

To byla Renova chyba, v tu chvíli se mu totiž úplně podvolil. Nebo alespoň Jonghyunovi to tak přišlo. Obratem ho ze sebe strhl a zaútočil na něj vším, čím mohl. Plenil jeho ústa, laskal jeho tělo svými dotyky a mučil tak sebe, protože toho chtěl až moc. Dokáže mu Ren dát to všechno, co chce?

To opravdu nevěděl, ale Minki byl přesvědčen, že ano. Kroutil se pod ním jako žížala, vše to pro něj bylo až moc příjemné. Nemůže to vydržet moc dlouho.

,,Rene..." zapředl slastně starší, přičemž ochutnal jeho ouško a nasál ho do svých úst. Horkým dechem mu ho ovanul a se svůdným podtextem zašeptal: ,,Chci tě... daruješ mi své tělo pro společné potěšení?"

Blondýnek přikývl, nožku mu hodil kolem pasu, čímž si ho k sobě přitáhl ještě mnohem blíž. Rozhodl se mu zcela odevzdat, nechá ho dělat, co jen bude chtít.

,,Nebo se ti snad líbilo být nahoře?" špitl JR, načež mu ono vyvolené ouško olízl po celé délce a naznačil příraz. ,,Nerad bych ti bránil v něčem... co by se ti mohlo líbit ještě víc."

,,Chtěl bych být nahoře," přiznal Ren, rudý až za ušima. Doufal, že to nebude Hyunniemu vadit. Jemu samotnému se to líbilo víc, byl už zvyklý.

,,Tady je někdo rád trochu dominantní, že...?" usmál se Jonghyun a s dlouhým polibkem ho chytil kolem pasu. Překulil se tak, že Minki zůstal nahoře, přesně jak si přál. I tak pokračoval v polibku, zatímco rukama zaplul pod jeho kalhoty i spodní prádlo a dlaněmi stiskl jeho pevný zadeček.

Mladší mu slabě zasténal do úst, nedokázal se udržet. Pomalu začínal být nedočkavý, vše mu připadalo jako zbytečné natahování situace a oddalování toho, co přijde.

,,Mám svléknout já tebe... nebo chceš ty nás oba?" otázal se ho s obyčejnou otázkou JR a přitlačil si ho více na své vzrušení. Protože kalhoty i spodní prádlo bylo slabé, Ren to musel opravdu dost cítit. ,,Musíš sám vědět, jak moc tě chci..."

,,Vím to," usmál se mladší a odtáhl se od něj. Zachytil lem jeho kalhot a ty mu stáhl, podobný osud potkal i poslední kus jeho oblečení. Své oblečení si prozatím nechával, chtěl ho vyburcovat ještě víc.

Možná by se mohlo zdát, že Jonghyun bude v úplném pořádku, ale ono to bylo přesně naopak. Jeho tváře získaly načervenalý nádech, avšak i přesto zůstával zcela v klidu a za své vzrušení se nestyděl. Věděl, že na něj je krásný pohled, na celé jeho tělo.

Ren se naklonil a opět ho lehce políbil, packou doputoval až k jeho klínu. Prsty pevně odemkl jeho chloubu a ručkou pohl nahoru.

,,Ah-hnnn," zasténal JR, žaludek mu udělal obří převrat. Bylo to tolik příjemných pocitů najednou, že se mu z toho až zamotala hlava. Trhavě se nadechl a pokusil se uklidnit, ale to Ren rukou hýbnul znovu a on došel ke stejnému výsledku. Bylo to opravdu dlouho, co si s někým něco začal. Možná tak půl roku.

Minkimu se to líbilo, ony zvuky pro něj byly jako rajská hudba. Nikdy se jich nemohl nabažit. Rád dělal někomu dobře.

,,R-Rene..." vzdychl Jonghyun jeho jméno, přičemž zaryl prsty do prostěradla. Jak byl Ren daleko, na jeho tělo moc nedosáhl, tak využil lůžka pod sebou. Byl také v pokušení se do ruky zakousnout, ale tím by akorát bránil tomu, kdyby ho chtěl Ren políbil a utlumit tak jeho hlas.

Ren pohyb ještě párkrát zopakoval, než se rozhodl pokročit. Pomaličku ze sebe stáhl kalhoty i se spodním prádlem a ke staršímu se přisunul.

JR na něj hleděl s úžasem v očích. Renovo tělo bylo tak... nepopsatelně krásné, bez poskvrnky. Nikoho dokonalejšího snad neviděl. Stále přemítal, jak někdo skoro božského původu mohl získat černou magii. Hlava mu to nebrala.

Blondýnek si ukradl polibek, společně se kterým mu vylezl na klín. Ruce mu položil na ramena, nadzvedl se, a pomalu začal dosedat na jeho chloubu. Jelikož se nezabývali přípravou, šlo to opravdu těžko.

,,Ty blbečku..." okomentoval jeho snahu tmavovlásek a ihned ho ze sebe sundal. Posadil se vedle něj a nechával ho být na čtyřech. ,,Příprava je důležitá... jinak by tě to mohlo opravdu bolet. A to nechci." Postavil se na kolena za něj a důkladně si navlhčil dva prsty. Druhou dlaní se ho chytil za bok a naklonil se tak, že se velkou částí svého těla, dotýkal jeho zad. Poté vyhledal jeho vstup a jedním prstem do něj začal pomalu pronikat.

To, že to takhle bude bolet Ren věděl, ale přesto mu to nevadilo. I když, tahle možnost byla opravdu příjemnější. Snažil se co nejvíce uvolnit, aby to tak Hyunniemu ulehčil.

,,Hodný kluk," pochválil ho za to Jonghyun a pronikl do něj hlouběji. Nechával ho si zvyknout na první prst, pak přidal druhý. Věděl, že pokud ho bude chtít Ren zvládnout, musí v pořádku přežít tři prsty. Jinak to prostě nepůjde.

Blondýnek se přizpůsoboval celkem rychle, s Minniem jednou zkoušeli prsty dokonce čtyři. To už ho ale dost bolelo. ,,Můžeš pokračovat..." pobídl ho.

Tmavovlásek přikývl a pomalu začal dovnitř tlačit i třetí prst. Kdyby stál normálně, nejspíš by začal nedočkavě přešlapovat z místa na místo. Teď místo toho vrtěl svým 'ocáskem'.

Minki to zaregistroval, proto se snažil silou vůle přivyknout onomu roztažení. Docela se mu to i dařilo, bolest necítil.

,,Vše v pořádku?" zeptal se ho JR pro jistotu a na chvilku se zastavil. Ren ze sebe nevydal téměř ani hlásku, bál se tedy, že potlačuje své pocity. V žádném případě mu tuto aktivitu nechtěl znepříjemnit.

K jeho překvapení se mladší jen pousmál a zlehka přikývl. ,,V pořádku... Můžeš," odpověděl stydlivě.

,,A můžu... jako... můžu... můžu?" ujišťoval se Jonghyun a trochu se uculil. Nebyl si jistý, jestli na všechno nespěchá. ,,Kdyby cokoliv bolelo, nelíbilo se, nebo něco... prostě přestanu... ano?"

,,Ju." Ren měl pocit, že je Jonghyun nervózní a bojí se za ně za oba. On sám byl naopak klidný. Mělo by to spíš být naopak, ale on byl prostě v pohodě.

Jonghyun z něj opatrně vytáhl své prsty a párkrát protřel své vzrušení, načež s ním zamířil do blonďáčkova těla. Nikam nespěchal, tomhle prostě nijak urychlit nešlo. Když se do něj dostal celý, skoro vyčerpaně se položil hrudníkem na jeho záda. Tohle bylo... sakra těžké na jeho nervy.

Nejradši by si ho totiž vzal rovnou, naráz, ale to samozřejmě udělat nemohl. Ublížil by mu tak, to nechtěl. Minki poklesl v loktech, opřel se o ně, aby jim to trochu ulehčil.

,,V-v pořádku?" zajímal se JR o Renův stav. Bál se, že by se mu to mohlo nelíbit nebo tak... chtěl vědět, jak na tom je, jaký z toho má pocit. Potřeboval to vědět do doby, kdy byl schopný se ještě trochu ovládat.

,,V naprostém," ujistil ho Rennie a poutočil k němu hlavičku. Byl celý rudý jako rak, ale zároveň trochu příjemně přivíral oči.

Jonghyun úžasem oněměl. Nejen že Ren vypadal jako anděl, on andělem opravdu byl. Tak nádherné stvoření... co udělal dobře, že se mu dostalo této pocty Rena vlastnit? Nemohl se pohledu na něj nabažit.

Minki na něj s úsměvem koukal, pozorně studoval jeho tvář. Jeho výraz se mu líbil, dost z něj vyčetl.

Starší vydechl a položil mu ruce na boky. Celé jeho tělo hořelo, divil se, že se dokázal tak ovládat. Ale dál už to prostě nešlo. Prvně do něj přirazil a tiše u toho zasténal, zapomněl na to, jak je to úžasné. Doufal, že to bude Ren cítit stejně.

Renovi se to líbilo. Ale mnohem radši by byl, kdyby se Jonghyun konečně přestal ovládat a odhodil za hlavu všechny nepotřebné myšlenky.

Nemusel se bát, to mělo přijít hned vzápětí. JR mu zaryl nehty do boků, tentokrát mnohem silněji než posledně, a prudce do něj přirazil. Pokračoval tak nějakou dobu, přičemž zvrátil hlavu dozadu, aby mu nebylo vidět do slastně zkroucené tváře.

Dlouhá abstinence se na něm dost podepsala, výdrž měl opravdu krátkou. Nebyl daleko orgasmu. A právě tehdy se vše zvrtlo. Vůbec poprvé se projevila jeho druhá, upíří stránka. A to dost brutálně.

Jonghyunovi se zaleskly oči, vypadaly teď víc nebezpečně. Všechen předešlý strach z nich zmizel. Tmavovlásek se na jeho tělo natiskl tím svým, úplně přesně kopíroval jeho linii. Rychlost přírazů byla skoro zběsilá, nedokázal se zadržet. Spustil své ruce z blonďáčkova pasu. Jednou z nich se opřel těsně vedle jeho hlavy a tou druhou ho chytil pod krkem. Jejich tváře byly těsně u sebe, JR docela hrubě líbal jeho líce, ouško i kůži zboku na krku, které se mu líbilo ze všech nejvíc. Byl v pokušení ho kousnout... v moc velkém potěšení... ale dřív, než k tomu došlo, táhle zasténal, naposled přirazil a do mladíčkova těla vyvrcholil. Ani si neuvědomoval, že ho přitom málem zadusil, jak ho pevně držel pod krkem.

Minki tiše lapal po dechu, snažil se získat drahocenný vzduch, o který ho Jonghyun připravoval. Tohle ho už docela bolelo, ale staršímu to říct nemohl a vlastně ani nechtěl. Netušil, co to do něj vjelo.

Jonghyun zůstal opřený hlavou přes jeho rameno, zhluboka oddychoval. Ren si mohl všimnout toho, jak mu blýskají oči. Míchalo se v nich mnoho barev a rozhodně to nebyl odraz plamenů z pochodně... tak co to sakra bylo?

No vážně netušil, docela mu to i nahánělo strach. Celkem dost se bál. ,,Jonghyunnie?

V tu chvíli se Jonghyunovy oči rozšířily a vrátila se jim jejich původní barva. Několikrát zamrkal, aby zahnal slzy, které se mu hrnuly do očí, načež se od Rena odtáhl. Vystoupil z něj a odtáhl se až na druhou stranu postele. Tam si objal kolena pažemi a sklonil hlavu. ,,O-omlouvám se... tohle... se nemělo stát..."

Rennie si ruku automaticky přitáhl k poškozenému krku, který si jemně promnul. Lapal po dechu, nemohl uvěřit, co se stalo. Vlastně ani nevěděl, co to bylo. ,,Hyunnie? Co...?"

,,Takhle to být nemělo..." Tmavovlásek se dal do pláče. Až teď si uvědomil, že mohl Renovi opravdu vážně ublížit a to jen z toho důvodu, že se nechal ovládnout svou druhou stránkou. Svou upíří stránkou. Tohle se mu stávalo jen párkrát, nikdy si sex tak moc neužíval.

,,Neplakej!" vyhrkl mladší a bez ohledu na to, co se právě stalo k němu dotlapkal a objal ho pažemi. ,,Prosím, Hyunnie... Nebreč."

,,To ten upír ve mně, Rene..." vzlykl Jonghyun a stulil se k němu do náruče. ,,To on ti chce ublížit... já... já přísahám, že..." Nedokázal dokončit myšlenku, protože ho zradil jeho vlastní hlas. Chtěl toho ještě tolik říct, ale pokaždé, když se nadechl, měl pocit, jako kdyby mu do úst natekla voda a on se v ní topil.

,,To je v pořádku... Společně to zvládneme, ano?" uklidňoval ho blondýnek a hladil ho po vlasech. Nechtěl už vidět další staršího slzy, věděl, že on by to neudělal.

JR se pokoušel najít vhodná slova, ale když už si myslel, že je konečně vysloví, dokonce se mu i podařilo otevřít pusu, nakonec z něj nikdy nic nevylezlo. Pokusil se na to tedy nemyslet a zadržoval své slzy, protože mu bylo jasné, že mladšího trápí ho takto vidět.

,,To je v pořádku, Hyunnie..." mlel Ren stále to samé, pořád dokola. Chtěl ho utěšit, přesvědčit, že mu nic není a vše je v pořádku.

,,O-opravdu...?" hlesl Jonghyun a opatrně mu omotal ruce kolem pasu. Jeho nejděsivější noční můra byla to, že by někomu jeho druhá stránka ublížila. S tím by se do konce života nesmířil.

Zvláště, když by se jednalo o Rena, k němuž si vytvořil pouto, jako už dlouho k nikomu ne. Nepřežil by, kdyby ho zranil.