Ráno

Jako první byl kupodivu na nohou Ren. Už od šesti byl na nohou a kmital. Zabalil nazdobené perníky Minniemu s GDm, odnesl jim je před dveře. Vůbec naposled se věnoval přípravě snídaně pro Hyunnieho. Na tác dal talíř s obrovským perníkovým srdcem, nějaké to ovoce a čaj. Tiše jako myška to všechno odnesl do ložnice a položil na stolek. Opatrně začal staršího budit, bylo už sedm.

Tmavovlásek se probudil tím stylem, že zaječel jako nějaká holka, vyletěl s roztomile rozcuchanými vlásky do sedu a s vytřeštěnýma očima na Rena koukal. Jakmile se rozkoukal, plácl se do čela, sklonil hlavu a řekl: ,,Dobré ráno..."

,,Dobré ráno," odvětil mu Rennie mile a rozkošně se usmál. Zahrnul si vlásky za ouško a na klín mu položil snídaňový tác.

,,Čo to je?" zeptal se starší nechápavě. Roztomilost z něj pomalu tekla proudem. Krásnější stvoření by nikdo nikdy neviděl. Vypadal teď tak nevinně, skoro jako andílek. ,,Já dostal snídaňu?" Otočil hlavičku k Renovi a nechápavě se na něj zadíval.

Mladší přikývl, nedokázal se přestat culit. ,,Dobrou chuť," popřál mu, natáhl se pro čaj, který odložil na stoleček a napil se.

,,E-eeeeeeeeeeh..." Když si Jonghyun všiml perníkového srdíčka, jeho tvář zčervenala. Nebyl zvyklý na nic z toho, co s Renem zažíval. Ale neříkal, že by se mu to nelíbilo. Celý v rozpacích vzal srdce do rukou a za pozorování Renniem jednu jeho část uloupl, aby mohl ochutnat.

Ren se culil jako sluníčko, byl šťastný. Doufal, že to Hyunniemu bude chutnat. Byl by problém, kdyby ne. On sám hlad neměl, teplý čaj mu stačil.

,,Hmmm... fo je fofrý..." zahučel tmavovlásek s plnou pusou a ukousl si další část srdce tentokrát větší. Ulomilo se mu to tak nešikovně, že by to rozhodně nedokázal sníst. Bezradně se otočil na Rena a naznačil mu, ať si přisedne

Ren se zasmál, starší vypadal vážně legračně. Přišoupnul se k němu a vzal si od něj část, kterou mu tmavovlásek podával s jasnou prosbou.

On si ji nevzal - dle JRova pokynu se do konce perníku zakousl. Postupně jedli, jedli a jedli, než Kim svým jazykem protlačil do Renových úst poslední kousek. Jakmile zaslechl, že polkl, přivřel oči, dlaní mu přejel po tváři a jemně ho políbil na důkaz vděčnosti.

Ren opět zčervenal a opatrně ho objal. Bylo mu dobře, doufal, že se zase nestane nějaká katastrofa. No, s jejich štěstím to bylo pouze zbožné přání.

Zdálo se, že tím, kdo by si přál v polibku pokračovat, byl Ren, protože ho od sebe starší lehce odstrčil. Dal mu tak najevo, že po ránu to stačí. Upoutal svůj zrak na krásné červené jablko, které mu tak moc připomnělo jablko ze Sněhurky. Ušklíbl se a zakousl se do něj v domnění, že bude Renem otráven.

Otrávené ale kupodivu opravdu nebylo, Ren ho pouze vyleštil. Zatímco JR jedl, Rennie se rozvalil na posteli, z níž odmítal vylézt.

Když do sebe tmavovlásek dostal jablko, odložil svůj tác a vděčně se natáhl vedle mladšího. Nějakou dobu ho pozoroval, než se konečně odhodlal promluvit. ,,Na dnešek mám plány. Začne se s vaším tréninkem."

,,Sakra. Máte tady nějaké antivýbušniny?" strachoval se Ren, věděl, jak to dopadne. Vyhodí něco do povětří.

,,S žádnými výbušninami si hrát nebudeš, hlupáčku," usmál se JR a položil mu dlaň přes bříško. Tak se k němu přitáhl blíž. ,,Ty budeš totiž trénovat se mnou magii. Ať je tvá magie jakkoliv... ošklivá, tak je velice mocná, stejně jako moje magie hvězd. Takže se budeš učit pode mnou."

,,Jupí," zajásal Ren nadšeně. Vzápětí ale posmutněl. ,,Jenže, já jsem strašný nešika. Něco zase vyvedu. Znám se." Nechtěl ani vědět co, radši. Bál se, že někomu ublíží.

,,Rene," oslovil ho JR a v tu ránu byl na čtyřech nad ním, ,,budeme tam jen ty a já. Pouze my dva. Nikdo jiný. Protože to já tě budu trénovat v magii, zatímco Taemina bude trénovat GD v boji. ,,Jediný, komu bys kromě sebe mohl ublížit, jsem já. A to se už znovu nestane. Rozumíš?"

Minki přikývl. ,,Nechci ti ublížit." Znova ne. To by si pravděpodobně už nikdy neodpustil. ,,Slibuju.." zašeptal, dívaje se mu do očí.

Jonghyun se k němu naklonil a políbil ho na čelo. Dále z něj slezl, stejně jako z postele, a s tácem došel do kuchyňky, kam vše odložil. Vrátil se ke své skříni a tam se začal přehrabovat. Potřeboval něco, co by ochránilo jeho i Renovo tělo před vnější magií.

Rennie se vyšvihl do sedu, nohy složil do tureckého sedu. Rozhlížel se po místnosti, hledal své původní oblečení. Nikde ho ale ani koutkem oka nezahlédl.

Po nějaké době, kdy se JR hrabal ve skříni, vytáhl dosti podobné věci. Došel k poctivě čekajícímu blonďáčkovi a děkoval přitom bohu za to, že jsou podobně stavění. Podal mu část věcí, přičemž mu vysvětlil: ,,Na tomhle oblečení jsou holeně, předloktí a tak opatřena kusem hliníku. Slouží to k tomu, aby to trochu ochránilo tělo před vnějšími účinky magie. Ale neboj, používáni magie se na člověku objeví až tak po třiceti, někdy více letech. Takže to je v cajku. Každopádně si to oblékni a přijď za mnou... víš, kde je tréninková místnost?" Po Renově kývnutí se usmál a vydal se ke dveřím. ,,Musím ještě pro něco zaskočit. Buď tam za dvacet minut." S tím se otočil a zmizel.

Ren se jal plnit jeho příkaz. Shodil kalhoty a do všech kusů oblečení se nasoukal, oděv mu dokonce byl trochu velký. Ale to vůbec nevadilo, svůj účel bude plnit dobře. Přesně za dvacet minut se dostail do určené místnosti, kde JR ještě nebyl. Posadil se na lavičku, snažil se přitom nic nerozbít.

Jonghyun dorazil zanedlouho poté ještě s Taeminem a G-Dragonem, kteří měli mít první hodinu s nimi. Vlastně se jednalo o takovou zkoušku a vysvětlování, spousta organizačních věcí.

Minnie si sedl vedle Rena, G-Dragon zaujal místo po Jonghyunově boku. JR spustil svou nacvičenou řeč, objasnil jim podmínky a účel jejich výcviku.

,, ... A teď k tomu hlavnímu," pokračoval JR a s občasnými poznámkami ze strany G-Dragona se trochu protáhl. ,,Rene, zvedni se, pozorně mě sleduj a pokus se mě napodobit. Budu ti vše říkat, co máš dělat." Zhluboka se nadechl a v klidu vyčkal, než mladší uposlechne jeho rozkazu.

Minki vyskočil na nohy, cítil na sobě Minnieho povzbudivý pohled. Přesto se ale bál, byl nervózní. Doufal jen, že to nedopadne jako posledně. Svůj zrak upřel na Hyunnieho a jemně kývl. Dal mu tím najevo, že může začít.

,,Ruce k sobě." Jonghyun předváděl vše, co říkal, protože to bylo cvičení i pro něj, aby nebyl otráven magií. ,,Zhluboka nádech, výdech, nádech, výdech... a soustřeď se na své srdce. Jeho rytmus. Zapamatuj si jeho rytmus, jak ti krev proudí celým tělem... a když si budeš jistý, že to víš a znáš, nadechni se a vydechni, ruce rozpusť..."

Ren zavřel oči a podle jeho vzoru sepjal ruce k sobě. Nadechl se, vydechl. Měl pocit, že slyší svůj tep, ale jistý si tím nebyl. I navzdory pochybnostem se do onoho zvuku zaposlouchal a po několika minutách ruce rozpojil. Jonghyun skončil už dávno.

,,Šikulka," pogratuloval mu Taemin a usmál se na něj. GD se posadil vedle něj a také ho podporoval. Ani jeden z nich netušil, co Ren ovládá za magii a co vlastně způsobilo Jonghyunovu otravu. Teď se to měli dozvědět. A ne moc hezkým způsobem.

,,Pro začátek zkusíme něco jednoduchého, ano?" usmál se Jonghyun. ,,Jednoduchá manipulace s plazmou, zjišťování podstaty magie," připomněl mu a dvakrát mu celé kouzlo ukázal. Následně na něj kývl, ať se do toho pustit.

Ren byl značně nervózní, ruce se mu lehce třásly. Kouzlo samotné zvládl bravurně, jeho výsledkem byl opět onen černý kříž. Mohli se na něj dívat jen chvíli, neboť se vzápětí blondýnkovo tělo prohnulo pod mohutným záchvatem dusivého kašle.

Na podlaze pod blonďáčkem se vytvořil velký temný kruh, z něhož něco začalo stoupat. Vypadalo to jako šlahouny, ale postupně se to změnilo na řetězy, které postupně víc a víc svazovaly jeho tělo. Dýchání bylo těžší, tep pomalejší. Teď už ho Ren slyšel až moc dobře.

Náhle se objevilo jeho světlo na konci tunelu. Bílá záře připomínající padající hvězdu. Světlo tak jasné, že před ním musel zavřít oči, načež pocítil ostrou bolest a vystrašené oči opět vytřeštil. Klečel před ním JR. Zářící JR. Tlačící své dlaně na Renovu hruď takovou silou, že blonďáčkovi vytryskly slzy. Moc dobře viděl, jak se Jonghyun pokouší nedat na sobě znát tu bolest, kterou mu Renova magie z kruhu v kombinaci s řetězy temnoty způsobuje. Zachraňoval ho. Znovu.

Ren měl chuť rozplakat se jako malé dítě. Proč? Proč dokáže něco primitivního zkazit tak, že následky jsou fatální? Cítil, jak jeho vlastní magie Hyunniemu ubližuje. To nesnesl. Věděl, že musí něco udělat. A to hned. Sebral veškerou sílu, co v sobě našel a pouze silou vůle donutil řetězy, aby se stáhly, aby kruh ustoupil. Podařilo se. Minki se chtěl podívat, zda JR v pořádku, ale nepodařilo se mu to. Hlava se mu zatočila, před očima se mu zatmělo. Podlomila se pod ním kolena a on se v bezvědomí zřítil k zemi.

,,Ty idiote!" vykřikl G-Dragon a zvedl se z lavičky tak prudce, až ji převrátil. A to na ní Taemin ještě pořád seděl. Jonghyun vycenil zuby, ale ne na GDho. Tohle ho vytočilo. Ren se vzdal. On se opravdu vzdal. JR se zvedl a sevřel ruce v pěst. Jak je pořádně zatnul, odletělo od něj několik stružek světa. Minniemu se z toho zježily chloupky na celém těle. I když viděl, že Jonghyun ovládá dobrou magii, vypadal opravdu hrozivě... jako anděl války.

Jeho zloba byla bezdůvodná. Měl by se o něj spíš bát, než se na něj zlobit. Minki neudělal špatně nic, jen ho chtěl ochránit sám před sebou. Což se mu vymystilo dvojnásobnou otravou magií. To jeho tělo nemohlo vydržet. Samozřejmě, o tom ti dva nevěděli. Měli za to, že jde o otravu obyčejnou.

,,Probuďte ho a sežeňte léky. Takhle je k ničemu. Potřebuju ho při vědomí, i kdyby ho to mělo zabít," zavrčel Jonghyun nesmlouvavě a obrátil se na GDho. Vypadal velice nebezpečně, jeho oči připomínaly úzké štěrbiny těžce zadržovaného vzteku.

,,Ale JR," namítl dlouhovlásek. ,,Víš to jistě? Je to nebezpečné, riziko je příliš velké. Starší říkal, že pokud někdo upadne do bezvědomí, nemá se s ním manipulovat. Neměl bych dojít spíše pro něj?"

To už byl na nohou Taemin a bezmocného blonďáčka si jako strážný anděl přitáhl do náruče. Obořil se přitom na Jonghyuna: ,,Jak můžeš vůbec něco takového chtít, ty krutý člověče?!" vykřikl. ,,Rennie kvůli tobě upadl do bezvědomí a ty mu chceš ještě dál ubližovat? Jsi vůbec normální? Ublížil si mu už tak dost!"

Ten, na něhož ječel, se pomalu otočil. Jeho kůže doslova vibrovala silou, toho si světlovlásek musel všimnout. Museli si toho všimnout všichni. G-Dragon nejistě o krok odstoupil. JR byl již plně otočen na Taemina. ,,Myslíš, že takhle přežije?" položil mu prostou otázku.

Ačkoliv z něj vyzařovala síla, jež několika násobně překračovala tu jeho, Taemin se nedal. Odhodlaně mu hleděl do očí, neuhýbal. ,,G-Dragon přeci řekl, že by nebylo bezpečné ho probudit. Myslím, že má pravdu."

,,Tse," odsekl Jonghyun a na patě se obrátil. Byli dva proti jednomu, tak se rozhodl to nechat na nich. ,,Až se o něj postaráte, doveďte ho ke mně. Mám u sebe ještě dost věcí k otravě... kterou mi například způsobil posledně on se svou černou magií. Jako kdyby se hvězdná s černou dokázaly snést..." Uraženě, že nebylo po něm, a se zanechaným rozkazem odkráčel.

Tedy, chtěl to udělat. A nebýt černé magie, opravdu by to udělal. Ren se totiž probral. Zcela sám. Ale, nebyl to tak docela Ren. Ona osoba se uhnízdila v blondýnkově těle, jediným jejím znakem byly černé oči, postrádající čočku i bělmo. ,,Kim Jonghyun," zavrněla bytost a vyšvihla se na nohy. ,,Král bez koruny a králoství, potomek hvězd. Ten, v jehož žilách proudí modrá krev a díky němuž bude rozpoutána dlouhá a krvavá válka. "

Jonghyun se zarazil, jeho nohy nebyly schopny udělat další krok. Ten hlas... on ho poznával. Byl jiný od toho Renova, pouze lehce. I tak si byl jistý, že to je on... a že byl bláhový, když doufal, že toto proroctví již nikdy neuslyší.

Prudce se otočil, onomu stvoření stál tváří v tvář. Při každém výdechu cítil jeho dech, stejně jako Renovo tělo cítilo ten jeho. JR se nechal unést minulostí. Prudce vystřelil rukou a bez ohledu na to, čí tělo to je, ho chytil za krk a vyzvedl do vzduchu. ,,Chcípni už konečně..." zamumlal s hlasem zabijáka, než nebránící se tělo odhodil a praštil s ním o stěnu. Nebýt G-Dragona, který ho zastavil, nejspíš by zašel ještě dál.

Ve chvíli, kdy GD staršího zarazil, se kolem tmavovláska rozlilo bílé světlo tak jasné, že dosáhlo až k Renovým očím. Minki byl schopen se na krátkou chvíli opět zmocnit vlády. Jediné, co spatřil, bylo, jak se Kim své pravé ruce vytrhl a s vražedným úmyslem se vrhl na něj. Tehdy se celý jeho svět opět propadl do tmy. ,,Dělej, jak myslíš," ozvala se opět nevůra. Démon. ,,Tohle tělo můžeš klidně zničit, není mé. Ale, než to uděláš, polož si otázku; Dokážeš pak sám se sebou žít?"

To Jonghyuna zastavilo. Těsně před vyslovením mocného zaříkadla se zastavil a klesl na kolena. Nedokáže to. Rena si natolik oblíbil, že by bez něj nedokázal žít, ačkoliv se znali jen takovou krátkou chvilku. Chtěl ho tady zdravého, s normální magií a veselého. Tohle bylo to nejhorší, co se mu mohlo stát. Zaslechl ještě: ,,Miluješ ho...", načež se Renovo bezvládné tělo zhroutilo do Kimovy náruče.

To, co démon vyslovil, byla pravda. Jonghyun si to konečně uvědomil. Což znamenalo, že se naprosto bezmocný a odporně zneužitý blondýnek stal jeho největší slabinou. A to bylo špatně. Jonghyun totiž ještě nikdy žádnou slabinu neměl.

,,Jednou... tě zničím, Rene... i když to nebudu chtít... tvé bytí se mnou ti bude osudné..." špitl JR a přitáhl si blonďáčka více na tělo. Z očí se mu řinuly slzy. Všechno, co je kolem něj, brzy odchází. Co pořád dělá špatně, že za to je takto trestán?

Možná nic. Možná za to nemůže. To jen osud je k němu zbytečně příliš krutý.

G-Dragon chytl Taemina za ruku a odvedl ho pryč. Moc dobře věděl, že teď JR potřebuje být sám.

,,Rene... probuď se, Rene..." plakal žalostně Jonghyun a tiskl se k tomu mdlému tělu. Ani si neuvědomoval, že svým dotekem do něj přenáší dost své energie a magie, kterou Renova černá magie z velké části užírá. ,,Ne-nenechávej mě tu samotného... chci tě tady, u sebe, zdravého..."

Situace, která nastala, se zdála být až příliš absurdní. Příliš velké klišé ze špatného filmu. Minki se totiž vážně probral. Jonghyuna nad sebou si zatím neuvědomoval, pouze se opět rozkašlal. Jedovaté zbytky magie se mu usadily v pilicích.

,,Rene... Rene..." vzlykal i nadále starší, pouze s tím rozdílem, že ho k sobě otočil čelem. Dlaněmi mu přejel po tvářích a překvapeně sledoval, co se to s ním děje. To nebyla obyčejná otrava... muselo to být něco víc.

Vše vyvrcholilo tím, že si blondýnek od úst odtáhl ruku, na níž zůstal rudý flek. Nechápal to. Co se děje?

,,R-Rene?" Jonghyun byl vystrašený opravdu vystrašený. Proto spontánně udělal to, co byl rozhodnutý udělat jen pro záchranu toho, koho si oblíbil. Zvedl ruku a za pomocí své magie si způsobil na krku rudý šrám. Pak chytil Renovu hlavu a natlačil ji k němu. ,,Pij, Rene. Moje krev, krev křížence člověka s upírem, tě vyléčí..."

Blondýnek neměl na vybranou. Kdyby neposlechl, asi by se udusil. Proto uposlechl staršího instrukcí a k oné ráně se opravdu jemně přisál svými rty. Netušil, co to má znamenat, ale jedno věděl jistě. Jonghyun ho už zase zachraňuje.

Tmavovlásek byl odhodlaný to udělat, darovat mu svou krev, i kdyby ho to mělo stát život. To si ale nedokázal představit tu bolest, kterou mu teď Ren působil. První napití... říkalo se, že upírovi to působí neskutečná muka. Jelikož byl kříženec a bolest cítil jako člověk, chtělo se mu křičet.

To Ren samozřejmě nevěděl. Kdyby ano, nikdy by s tím nezačal. Několik pro Jonghyuna neskutečně dlouhých sekund pil, než se konečně odtáhl. Rty měl celé rudé. Vzápětí se opět rozkašlal, tentokrát se ale zbavil jakési černé a lepkavé tekutiny. Krve smísené s černou magií.

Jonghyunův pohled se pomalu rozostřoval, rozklepanýma rukama se jen tak tak přidržoval mladšího, aby nespadl. ,,Re-Rene..." zašeptal, svůj vlastní hlas ani neslyšel. Kdyby se ho nedržel, ani by netušil, kde je. Začínal ztrácet zrak, sluch, hlas... až se jeho svět zatočil a on se propadl do moře tmy.

,,Hyunnie?!" vyjekl Minki, který jako kouzlem přišel o veškeré vzpomínky na to, co se stalo. Poslední, co si pamatoval, bylo jak omdlel dál už jen tma.

Z Jonghyunova krku pomalu vytekla ještě trocha tmavé krve, než se rána začala samovolně uzavírat. Nebyla to tak rychlá regenerace jako u upírů, ale i tak se jeho zranění hojila rychleji než u normálních lidí. JR o sobě nevěděl, topil se v temnotě, která ho požírala...

Ren si toho nevšiml, byl až příliš vyděšené. Hlavu mu položil na hrudník a poslouchal. K jeho štěstí se zvedal v pravidelném rytmu.

Jedno mu bylo jasné: Taemin s G-Dragonem někam zmizeli a on je teď zoufale potřeboval. Sám měl síly asi jako moucha, nejspíš by se nedokázal ani zvednout. Jak tohle vyřešit? Vzpomínal si, jak JR použil magii a jeho hvězdička prolétla kolem něj... dokázal by také něco takového?

Rozhodl se, že to zkusí. Neměl na výběr, byla to jeho poslední možnost. Zavřel oči, soustředil a luskl. Povedlo se. Rozlétl se od něj obrovský černý havran, který mohutně mával křídly s na Renův příkaz se rozlétl najít ty dva.

Ti byli k jejich štěstí nedaleko, protože G.Dragon podroboval Taemina své vlastní zkoušce se zbraněmi. Když se rozlétly dveře a jimi prolétl jako noc temný havran a dosedl Taeminovi na rameno, zkouška byla přerušena. G-Dragon na to mihotavé stvoření koukal dosti... vystrašeně.

Černý pták několikrát zakrákal a zamával křídly. Snažil se, aby pochopili, že je to naléhavé a proto imaginárně zaryl Minniemu drápy do ramene.

,,Ren..." vzdychl Minnie, oči vytřeštěné. Z té černé potvory vyzařovala Renova aura. Nic víc neřekl, prostě se otočil na patě a s dýkami v rukou vyběhl z místnosti. Po chvilce váhání ho G-Dragon následoval, musel však dost přidat, aby ho vůbec dostihl.

Havran se mezitím rozplynul, stejně tak rychle, jako vznikl.Renniemu totiž došly síly, v bezvědomí se zhroutil na Jonghyuna.

Leželi tam skoro jako Romeo a Julie, dva mrtví milenci. Pohled na ně působil tak krásně jako hrozivě. Nebylo divu, že se Minniemu i GDmu zastavilo srdce a nebyli několik vteřin schopni se hnout.

Nebylo to s nimi vlastně až tak zlé, ale o tom oni nevěděli. Ren prostě jen podlehl vyčerpání a Jonghyun... Těžce nesl první pití.