Blondýnkovi to ani moc nevadilo, pár zlomenin by si podle sebe zasloužil. Byl neuvěřitelně šťastný, že je JR v pořádku, proto si mu položil hlavu na rameno a opatrně ho rukama objal kolem pasu.

,,Nom... řekl bych, že už je v pořádku," zasmál se G-Dragon a pomohl staršímu na nohy. Věděl, že by jim ti dva měli říct, co se tady děje, ale rozhodl se, že je nechá být. Evidentně si měli co vyříkat.

To byla vážně vtipná domněnka. Ti dva tam totiž dobrých pět minut v kuse stáli a objímali se. Objetí přerušil až Ren, který se pomalu dusil, jak ho k sobě JR pevně tiskl. Možná, že bude mít dokonce modřiny.

,,Nejsi zraněný? Neublížila ti ta magie?" Jonghyun ho zahrnoval velkou spoustou otázek ohledně jeho zdraví, čímž se ujišťoval o jeho stavu. Opravdu netušil, že vyvolá černou magii. Zrovna on ze všech, takový milý a laskavý. Musel to pro něj být šok.

,,Jsem v pořádku," uklidnil ho Ren. Znova se mu vrhl do náruče, tentokrát ho ale objal on sám. ,,Ále nechápu to. Co to bylo? Ublížilo ti to..."

,,Obyčejná otrava magií... to se stává, když člověk používá magii vyššího levelu náhle, bez žádné přípravy," vysvětlil mu to Jonghyun a nechal se jím objímat. Docela si toho maličkého oblíbil, rozhodně přetékal roztomilostí. Pak si tiše povzdychl a jeho nálada spadl o bod níž. ,,Musíme ten problém vyřešit, Rene... s tvojí magií."

Ren na něj upřel nechápavý pohled. Ničemu z toho, co se stalo, absolutně nerozuměl, ačkoliv se zdálo, že ostatní se chytají. On byl ale úplně mimo, potřeboval, aby mu to starší vysvětlil.

Starší se od něj odpoutal a upravil si své pocuchané vlásky. Několik vteřin rozpačitě hleděl do země, než se podrbal na zátylku a zalezl do postele. Přesunul se až doprostřed a tam se usadil. ,,Půjdeš ke mně?" zeptal se druhého.

Ren přikývl, hopsl do postýlky a dotlapkal tak až k němu. Posadil se mu obkročmo na klín, divné mu to vůbec nepřipadalo. S Minniem takhle seděli často, zvlášť, když si četli.

,,Uhm..." JR k tomu nic nenamítal, akorát ho to překvapilo. Jeho tváře jemně zrůžověly. Asi ho Ren nakazil svým chováním. ,,Jedná se o tvou magii. Ty totiž neovládáš... obyčejnou magii." Přemýšlel, jak mu to říct. Bál, se, že by ho to hodně ranilo. ,,Ovládáš magii zabijáků... černou magii."

Ren zalapal po dechu a očividně zesmutněl. Vypadal dost zděšeně. Sám by nedokázal ublížit ani mouše, byl naprosto neškodný. A teď... V tom mu něco došlo. Svýma smutnýma očima se zadíval do těch Jonghyunnieho. ,,Takže... Jsem ti ublížil já?" hlas se mu na konci věty zlomil.

,,Ne, ne, ne, ne, vůbec nic takového," zavrtěl hlavou tmavovlásek a sevřel jeho tvář v dlaních a přitáhl se k němu jak nejblíž to šlo, jen aby ho uklidnil. ,,Tvoje vina to rozhodně nebyla, prostě... to byla nehoda. Netušil jsem, že jsi až tak... mocný, Rene. Máš moc, kterou nezískal nikdo za posledních několik let."

,,Ale... Já nic takového nechci," povzdechl si blondýnek. ,,Chci být prostě ten Ren, co umí jen vařit, prát, uklízet, psát domácí úkoly, číst pohádky a který je silný asi jako pampeliška..." O žádnou temnou sílu nestál, nepotřeboval ji.

,,Takže ty jsi jako taková ženuška, chceš říct?" uculil se Kim a přejel bříškem palce po jeho dívčí tvářičce. ,,No, že se tomu divím, když jsi hezčí než kdejaká dívka..." JR měl moc rád, když mohl jiným lichotit a vidět jejich reakci. Rozkošným způsobem na něj foukl. ,,No není to pravda?"

Minki zakroutil hlavou, rudou tvář skryl do dlaní. Tímhle vším ho JR vyváděl z míry, neuvěřitelně moc. Strašně se styděl. ,,To ty jsi ten roztomilý," zamumlal tiše. Uvědomil si ale, co to vlastně řekl a vypískl. Nahlas to vyslovit nikdy nechtěl.

Jonghyun se jeho přeřeknutí pobaveně zasmál. ,,Já a roztomilý?" To mu ještě nikdo nikdy neřekl. Spíš tu svou část nikdy nikomu neukázal, to až Renovi. ,,Asi jsi mě nakazil, Rene... to bude tím, že jsi o dost mladší než já..."

,,Nakazil? Čím?" Ren to tak trochu nepochopil. Tato odbočka od tématu svůj cíl ale splnila, cítil se teď mnohem líp a na jejich problém prozatím zapomněl. ,,A zas až tak starý nejsi. A... věk nehraje žádnou roli."

,,Myslíš?" Jonghyun povytáhl koutek úst v úsměšek. Ten blonďáček se mu neskutečně líbil, hlavně ten jeho pozitivní přístup vlastně ke všemu. ,,Myslíš, že by ti nevadilo lehat s někým, kdo je o skoro deset let starší než ty?"

,,Ne." Ren měl v odpovědi jasno, nemusel se vůbec romýšlet. Věděl, že s Hyunnien by klidně byl. Sakra! Na co to zase myslí?!

,,Myslíš to vážně?" Jonghyun si uchovával ve tváři svůj rošťácký úsměv, pouze spustil své ruce a sjel mu s nimi na boky. Za ty si ho přitiskl víc na své tělo. ,,Myslíš, že bys mi dokázal ve všem vyhovět, i když jsi o tolik mladší...?" Schválně ho škádlil. Zajímalo ho, jak daleko mladší bude schopný zajít.

,,Jak... Ve všem?" Ren to samozřejmě pochopil, pouze se zapojil do jeho malé hry. Nemohl tomu uvěřit. JR s ním flirtuje! Rozhodl se, že se taky zapojí, prstíkem mu přejel po nahé hrudi. ,,Budeš mi to muset vysvětlit..."

Jonghyunovi zajiskřilo v očích, v pokušení si skousl ret. Tohle bylo zlé téma na povídání si. Zvláště pro něj, který nebyl uspokojen po fyzické stránce již nějaký čas. Vůbec nemyslel na to, že by měl kvůli otravě magií ležet v klidu. On by klidně šel do něčeho víc.

Rennie to na něm poznal, podobné se vždy tvářil Minnie, když dostal chuť. ,,Hmmm?" provokoval dále a jemně se ho dotýkal, zkoumaje jeho reakce.

,,Ty mě schválně provokuješ..." zašeptal JR a shlédl k jeho rukám, které se bezmezně pohybovaly tam, kam jim to Jonghyun dovolil. ,,A ještě se ti to líbí. Copak ty jsi za stvořeníčko, že se takhle chováš? Copak bys ode mě chtěl?"

,,Copak bych chtěl...?" Ren vážně netušil, kde se to v něm bere, zřejmě ale někde jo. Přisunul se k němu ještě blíž, packy mu jemně zapletl do vlásků. Naklonil se, svými plátky růží se zcela nevinně otřel o ty jeho. S touhle myšlenkou si pohrával již dlouho.

,,Hmmm..." zavrněl Jonghyun a vyzívavě své rty pootevřel. Zajímalo ho, jestli jeho pozvánky blonďáček využije. Tohle se mu začínalo líbil, opravdu moc. Tohle nečekané chování z Renovy strany bylo velice... lákavé. Jemně zatnul prsty do jeho boků.

Blondýnek se vpil do jeho rtů, dál se ale zajít neodvážil. Byl zvyklý na svou submisivní pozici, která se mu líbila. Prohnul se v zádech, čímž se na staršího natlačil ještě víc, moc dobře si byl vědom toho, že ho provokuje.

A JR mu zase dával vědět, že ho to nenechává chladným, neboť Ren jisto jistě musel cítit, že je jeho druh vzrušený. A rozhodně se za to nestyděl a dal mu to najevo, když využil svůj jazýček a pronikl jím do jeho úst.

Ren se nechal, rtíky schválně pootevřel, aby měl starší lepší přístup. Ze začátku se nijak nezapojoval, nechal ho, ať si dělá co chce. Po chvíli se ale přidal, jemně si s jeho jazýčkem začal hrát. Ruku z jeho vlasů stáhl a přesunul mu ji na stehno.

Jonghyun byl ale rozhodnutý, že to dneska dokončí. Ren se mu líbil, opravdu moc, a teď si byl jistý, že ho chce. Nepřemýšlel nad následky, a vlastně že by se měl krotit, prostě Rena chtěl a tím to končilo.

Než se Ren nadál, Jonghyun ho povalil pod sebe. Mladší nevěděl, jak to udělal. Ničeho si totiž nevšiml. Chtěl se zeptat, ale neuskutečnil to, neboť se nemohl odtrhnout od jeho rtů.

JR měl pocit, že ho každou chvílí jeho touha po Renovi ovládne. Byl tak moc zblázněný z toho, že se ho smí dotýkat a laskat ho. Od jeho rtů postoupil přes čelist k oušku a bělostnému krčku, kam se přisál jako upír. Mezitím se jednou rukou opíral vedle jeho hlavy, druhou se ho držel za bok a kolenem mu roztahoval nožky od sebe.

Ren mu dovolil všechno, i on byl celý poblázněný. I za tak krátkou dobu si pro staršího vypěstoval značnou slabost. Dovolil by mu, ať si s ním dělá, co se mu zlíbí.

A zrovna v momentě, kdy chtěl starší stáhnout blonďáčkovi kalhoty, se otevřely dveře. Stál v nich Taemin, který přišel zkontrolovat, jestli je Ren v pořádku. To, co viděl, ho... znepokojilo. Ještě nikdy nenačapal Rena... takhle podřazeného. U nich Ren býval nahoře i přesto, že byl uke.

,,Rennie..." ozval se a spatřil, jak JR ztuhl. Otočil se na něj, pak zpátky na Rena a dlouze si povzdechl. Následně z blondýnka slezl a posadil se vedle na postel. Nejmladší vypadal opravdu vyděšeně, zdálo se, že se bojí toho, že Minnieho ranil, nebo že se na něj zlobí. To by nezvládl.

Taemin nekoukal na Jonghyuna, rozešel se rovnou k posteli. Posadil se tak, aby dosáhl na Rena, který se mezitím posadil, a stáhl si ho do náruče. Pak ho zahrnoval otázkami o tom, jestli je všechno v pořádku.

Mladší ho ujistil, že mu opravdu nic není, zaregistroval přitom, že tmavovlásek zmizel. Posmutněl. Zlobíš se na mě, Minnie?" zeptal se se strachem v hlase.

,,Samozřejmě, že ne, Rennie..." povzdechl si druhý světlovlásek a laskavě ho pohladil po hlavě. ,,Jen... se mi JR nelíbí," řekl šeptem. ,,Moc dobře jsi ho sám viděl v tom lese, v noci... je to šílenec. Bojím se, aby ti neublížil. Slíbíš mi, že se něco jako to, co jsem viděl, nebude opakovat?"

Ren chtěl namítnout, že takový Jonghyun rozhodně není, ve finále si to ale rozmyslel. Jen přikývl a stiskl Minnieho ruku v té své. ,,Slibuju, Taeminnie."

Věděl, že se mu to nepodaří, že vlastně ani nechce, ale slíbit mu to musel.

Taemin se pousmál a věnoval mu letmý polibek na čelo, jako to dělával dříve. Ren byl jeho nejlepší přítel a nehodlal se ho nikdy vzdát, i kdyby měl sám šanci na vztah a mohl mít toho, koho chtěl. Za podmínky, že by se musel vzdát Rena, by to odmítl. ,,To jsem moc rád, Rennie. Jsem opravdu šťastný..."

Minki na tom byl stejně, Minnie byl tou nejdůležitější součástí jeho života. Nikdo by ho nikdy, za žádných okolností nedokázal nahradit. Nepřežil by bez něj jediné odpoledne.

Po chvilce se vrátil Jonghyun a ne příliš nadšeně ho probodl pohledem. S rukama založenýma na hrudi se opřel o rám dveří a dál ho sledoval. Taemin je vyrušil v něčem, v čem by tmavovlásek ještě rád pokračoval. Pokoušel se mu naznačil, aby jejich místnost opustil.

To bylo Minniemu absolutně jedno, zcela ho ignoroval. Zanechat je o samotě ale o pár minut později musel, přišel si pro něj totiž GD.

JR zcela otráveně zalezl do postele a ani se nezadíval na Rena. Blonďáčkův společník mu úplně zkazil náladu a chuť na všechno. Chtělo se mu teď spát normálním způsobem, kdy by se zavrtal do peřiny a polštářů.

,,Promiň..." pípl Rennie, věděl, že teď na něj musí být JR dost naštvaný. Ani by se nedivil, kdyby se s ním teď nechtěl bavit, nechtěl by s ním mít nic společného. Přitáhl si kolena pod bradu a nohy si objal rukama. Bylo mu to líto.

Starší se k němu přitočil a úmyslně do něj narazil tak, že Ren roztomile přepadl na stranu. ,,Ty za nic nemůžeš, to on přišel v blbou chvíli... a pokud tě to trápí, mohu ti slíbit, že v tomhle ti nedám pokoj, dokud nebudeš jen můj."

Ren se pousmál, takhle vyhlídka ho z nějakého důvodů těšila. ,,Dobře...," přikývl. Něco ho napadlo. ,,Kam jsi vůbec šel?" chtěl vědět. Vážně ho to zajímalo.

,,Můžeš zkusit hádat..." zamumlal Jonghyun, lehce mu zčervenala tvář. Nijak nehodlal skrývat to, co dělal. ,,Byl jsem to dokončit. Co jiného mi zbývalo, když se sem nakvartýroval ten druhej..."

,,A-Aha," vydechl Ren, podobnou odpověď vážně nečekal. Že se vůbec ptal. ,,Působím ti jen problémy," povzdechl si znovu. Kdyby chvíli počkal, pomohl by mu...

,,V jakém stavu jsi vlastně ty? Nechceš mou pomoc?" nabídl mu Joghyun a s jiskřičkami v očích se na něj zadíval. Měl opravdu rád, když mohl ostatním způsobovat příjemné pocity. Zvláště v tomto směru. ,,Rád bych ti udělal dobře, pokud bys o to ještě stál..."

K jeho smůle mladší zavrtěl hlavou, veškeré vzrušení z něj vyprchalo ve chvíli, kdy je načapal Minnie. Staršího nabídky si ale vážil a doufal, že mu odmítnutím neublíží.

,,Jo, v pohodě..." JR se přetočil na bok zády k němu a přitáhl si k sobě cíp deky. Jsem nějakej ospalej. Asi to bude z tý otravy. Nebude ti vadit, když si ještě trochu schrupnu, hmm? Myslím, že důležitými věcmi jako tvou magií se budeme zabývat zítra..."

Minki přikývl a dovolil si přišoupnout se k němu. Zezadu ho objal, přehodil přes něj ruku. Chtěl se mu nějak odvděčit, stejně tak Minniemu a GDmu. Napadlo ho, že jim něco upeče.

Pečení, to měl JR vždycky rád, ačkoliv to nikdo nevěděl. Udržoval to v tajnosti, připadal by si pak moc jako ženská. A on rozhodně ženskou nebyl. Renova přítomnost pro něj byla velice uklidňující, opadlo z něj mnoho stresu. Tak se také stalo, že se Jonghyun po několika minutách propadl do hlubokého spánku.

Když to Ren zjistil, tichounce se zvedl a odtlapkal do kuchyně. Tak se pustil do práce. Zjistil, co všechno tu je, jaké má možnosti. Nakonec se ze všech možností rozhodl pro veliké perníky. Nachystal si potřebné suroviny a pustil se do přípravy těsta. Pracovat musel tiše, aby Jonghyuna nevzbudil.

Večer

Ren se pokoušel usnout vedle pravidelně oddychujícího Jonghyuna, ale stále se mu to nedařilo. Převaloval se z jedné strany na druhou asi hodinu a prostě nemohl zabrat, ať se snažil sebevíc. Netušil, co bude dělat.

Nakonec se uchýlil k poněkud radikálnímu řešení. Naklonil se k spícímu a opatrně s ním zatřásl, doufaje, že ho tím probudí.

To se mu po pár dalších minutách podařilo, JR konečně procitl. Párkrát zamrkal, načež se opatrně otočil k tobě a promnul si oči. ,,To už je ráno, Rene...?" špitl. Jelikož byli v podzemí, neměli tu okna a jediným zdrojem světla byly stále rozsvícené louče, takže to nedokázal odhadnout.

,,Ne," zavrtěl Rennie hlavou. ,,Já jen... Nemůžu spinkat," přiznal. Bylo mu trapě, že ho budí jako malé dítě, ale nevěděl už, co jiného dělat.

Starší tak trochu nechápal, proč ho budí. Podobnou situaci ještě nezažil, že by někde u něj nemohl usnout. Většinou usínal poslední on. Ale musel uznat, že Ren vypadá opravdu rozkošně. Pousmál se a rozpřáhl ruce. ,,Chceš jít ke mně?"

Minki nadšeně přikývl a přitulil se k němu. Jonghyun ho objal pažemi a oba je přikryl dekou, za což byl Ren vděčný. Teplo tu totiž nebylo ani po několika hodinovém pečení. ,,Děkuju," zašeptal s úsměvem.

,,No jo, no jo..." zahučel na to JR a popaměti ho jemně políbil na čelo. ,,A teď už spinkej, jasan?" Poté zavřel oči, vydechl a v tu ránu zase spal. On by klidně prospal celé dny a vůbec by mu to nevadilo, kdyby neměl spoustu povinností.