Jak si usmyslel, tak udělal. Otočil se na patě a zamířil pro Rena, který nemohl být nikde jinde než v Jonghyunově pokoji. Stále přemítal o tom, co se mezi nimi mohlo stát... ráno se k sobě pěkně tulili. Ale bylo pravdou, že ani on s Minniem na tom byl docela obdobně. Ten bojovníček se mu líbil.

Jakmile k Minkimu došel, povzbudivě se usmál a rozcuchal mu vlasy. ,,Neboj, bude to v pořádku, ju? Půjdeme teď spolu za Minniem."

Blondýnek nadšeně přikývl, díky čemuž to bylo pro staršího lehčí.

Taemin polehával v G-Dragonově posteli, rozdíl byl jen v tom, že on pod peřinou opravdu ležel nahý. Bůh ví kdo si z toho mohl bůh ví co odvodit. Možná to pravda byla, možná ne, ale Minnie nahý strávil celou noc.

,,Minnie!" vypískl Ren, celý šťastný a vrhl se k němu. Nálada se mu zlepšila, o tom nebylo pochyb, stále byl ale smutný a vyděšený z Jonghyuna.

,,Rennie!" Taemin mu nadšeně opětoval jeho objetí. Silně si ho přitiskl na svou nahou hruď. ,,Jsi v pořádku? Jsi nějaký pobledlý! Neublížil ti? Jak se ti spinkalo? Nechtěl po tobě něco víc, když jsi s ním spal?"

,,Spinkalo se mi dobře. A no, zlobí se na mě... Protože se dozvěděl o tom, co jsme provedli," povzdechl si. ,,A ne... Nechtěl."

,,Jup, to je fajn," přikývl Minnie a o kousek ho od sebe odsunul. Zapomněl, kde si vlastně nechal kalhoty. ,,Musel jsem to GDmu říct, bylo by to pro ně nefér, myslím. Když už nás zachránili, měli by vědět pravdu. Promiň, Rennie."

,,To je v pořádku, Minnie. Jen se bojím, že mě Hyunnie sežere," svěřil se mu blondýnek a celý se otřásl. Věděl, že by toho tmavovlásek opravdu byl schopen.

,,Neboj, Rennie..." uklidňoval ho Minnie slovně a rozhlížel se po místnosti, kde někde mělo ležet jeho oblečení. Když ho ne a ne najít, zadíval se na blondýnka. ,,Rennie, nevidíš moje kalhoty?"

,,Uá!" vypískl Ren a šokovaně se na něj obrátil. ,,Tobě někdo ukradl kalhoty? To byli určitě ti skřítci, co nám o nich vyprávěl Aron!"

Aron byl jeden z jejich učitelů na škole, co si z nich dělal často legraci. Ren mu na to jako jediný vždy skočil.

,,Ehm, ne... jen jsme..." Minnie se kousnul do rtu. Měl by mu to říct? Lehce zčervenal. ,,Spal jsem bez nich, no. Tak mohl bys mi je najít, prosím?"

Ren přikývl. To, že mu je ukradli skřítci, si ale rozmluvit nenechal. Aron by přece nelhal! Slezl z postýlky a po čtyřech lezl po zemi, hledaje onen kus oblečení. Nikde ho ale nenašel.

,,Opravdu to nikde není?" zasténal Taemin a flákl sebou do tuny polštářů. To si s ním G-Dragon hraje nebo co? Měl pocit, že jeho oblečení by mělo být na podlaze... ,,GD!" křikl na mladíka, který se opíral o rám dveří. ,,Kam si mi dal hadry?"

,,Já? Nikam," uculil se starší jako naprosté neviňátko. ,,To byli skřítci..." prohlásil naprosto vážně.

,,Nedělej si ze mě srandu," zachmuřil se světlovlásek a založil si ruce na prsou. Tím způsobil, že se GD dal do kroku a bez ohledu na Rena vlezl k němu do postele. Taemin uraženě našpulil rty a natočil hlavu stranou. ,,Zlobivej skřítku."

,,Já to nevzal..." bránil se GD. ,,Ale... Pokud mi dáš pusu, tak se těch skřítků můžu zkusit zeptat," usmál se.

,,Tak to aby Ren odešel, ne?" odvětil Minnie šeptem. Že by zrovna u toho musel být přítomen, to ho moc netěšilo. Bá se, že by to mohlo jeho společníka ranit. Po očku je sledoval oba dva, připadal si docela trapně. Přeci jen byl, ač pod dekou, celý nahý.

G-Dragon se ušklíbl a obrátil se na Rena. ,,Mohl bys prosím na chvíli odejít? Budeme mluvit se skřítky."

Nejmladší se celý rozzářil. ,,Můžu zůstat? Prosím, prosím, prosím? Chci ty skřítky vidět!"

,,Eh..." Minnie na to neměl co říct. Byl by raději, aby se o tomhle Ren dozvěděl co nejpozději to bude možné. Šťouchnul do G-Dragona, tohle opravdu říkat nemusel. ,,Spíš jdi, ju?"

,,Ale..." namítl Ren smutně, nechtěl pryč. ,,Ti skřítci stačí utéct, než se vrátím... A navíc... Co když mě někdo venku unese? Třeba medvěd..."

,,Myslím, že na tom nezáleží." G-Dragon pokrčil rameny a chytil Taeminovu tvář do dlaní. Pak, za stálého pozorování Renem, se přisál na ty hebké rtíky, které líbal snad po sté a stále se jich nedokázal nabažit. Taemin musel chtě nechtě spolupracovat, dokonce přivřel oči. Ano, přiznával, že se mu to líbilo.

Rennieho to dost překvapilo, ale neřekl nic, dokonce trochu odvrátil pohled. Jemu samotnému by se nelíbilo, kdyby ho někdo při tomto sledoval. Takže Minnie a... G-Dragon? Byl tím šokován, ale zdálo se, že Minnie je šťastný, takže to bylo v pořádku. Asi. A nebo taky ne.

G-Dragon totiž patřil k těm svéráznějším typům, jímž se druzí museli podvolit. Byl také schopný zajít k násilným činům, ale dokázal se pěkně krotit. Zatím se nestalo, že by někomu vážně ublížil. Taemin měl zatím jen jeden škrábanec, který byl opravdu jen nehoda.

To Ren samozřejmě nevěděl, ale kdyby ano, rozhodně by začal jančit. Než se GD od Minnieho odtrhl, uběhla docela dlouhá doba.

Taeminovy tváře připomínaly zralá rajčata, cítil se docela nesvůj. Sklopil pohled i přes G-Dragonovy ruce na svých tvářích a tiše zašeptal: ,,Tak co, zajdeš za těmi skřítky? Ne-nebo potřebuješ ještě něco víc?"

Dlouhovlásek se konečně slitoval a přikývl a vstal z postele s tím, že mu oblečení přinese. ,,Můžu jít taky?" ozval se Ren.

,,Proč ne," pokrčil rameny GD a pokynul mu rukou je dveřím. ,,Cestu k JRovi si pamatuješ, ne? Má tam něco jako kuchyňku, tak si dej něco k jídlu... a kdyby se objevil, tak mu řekni, že jsem ti to dovolil já. Ale pochybuju, teď bude se starším řešit svoje léky a problém s vámi. Buď v cajku."

,,Ale já chtěl vidět ty skřítky," namítl blondýnek zkroušeně. Samozřejmě, že byl stále pevně přesvědčen o tom, že ono oblečení Taeminnovi vzali skřítci a GD jde za nimi.

,,S nimi může mluvit jen ten trotl," usměrnil ho Minnie, který se vzpamatovával z toho vášnivého polibku. To, aby tak GDmu mohl říkat, si musel opravdu vybít. Teď na to měl právo. ,,Jdi si ještě lehnout, Rennie..."

,,Dobře," přikývl mladší, i když vypadal značně zklamaně. Docela se totiž těšil. G-Dragon už to nevydržel. Hlasitě se rozesmál, načež vyběhl z místnosti a zamířil do prádelny. Ren se ještě rozloučil s Minniem, než se vrátil k Hyunniemu do pokoje a skočil si do postýlky.

Tam se povaloval asi další hodinu, než mu začalo kručet v bříšku. Vzal na vědomí GDho radu a opatrně otevřel malá dvířka v rohu místnosti. Opravdu se dostal do kuchyňky, ve které se začal přehrabovat. A zrovna v tu nejhorší chvíli, kdy vylezl a v puse držel zakousnutou papriku, se otevřely hlavní dveře a dovnitř vstoupil Jonghyun.

Byl v neuvěřitelném pokušení sebrat se a utéct, zvlášť když si vzpomněl na to, jak byl Jonghyun naštvaný, když odcházel. Nakonec ale odolal a zůstal stát na místě, pouze sklopil zrak.

JR za sebou poctivě zavřel a upřel na něj svůj zkoumavý pohled. Nějakou dobu na něj beze slov hleděl. Nakonec se rozešel ke své posteli a posadil se na ni. ,,Dobrou chuť," popřál Renovi, který při jeho slovech nadskočil. Ušklíbl se, ale jeho tvář se ihned vrátila do původního tvaru. ,,A pojď na chvilku ke mně."

Ren spolkl sousto a opatrně docupital k němu. ,,Nezlobíš se? GD říkal, že když budu mít hlad, můžu si něco vzít," pípl. ,,Uhm... Chceš taky?" zeptal se a nabídl mu druhou stranu.

Starší zavrtěl hlavou a opřel si lokty o kolena. Hlavu si složil do dlaní, pohledem skenoval podlahu. Nic zajímavého na ní opravdu nebylo. Po dlouhé době nepříjemného ticha, které narušovalo Renovo pochrupování, se na mladšího otočil a vyslovil otázku, která mu již dlouho pobíhala po mysli: ,,Kolik ti je, Rene?"

,,Uhmm... Dvacet," přiznal blondýnek, žmoulaje látku kalhot. Pravdou bylo, že dvacáté narozeniny oslavil docela nedávno. Bál se JRho reakce, věděl, že zrovna kladná nebude. Vždyť ani není plnoletý...

Kim ho překvapil, protože nezačal vyšilovat ani nic podobného. Položil mu další prostou otázku. Díval se po celou dobu do jeho vystrašených očí. Tak moc mu připomínaly jeho, když byl v jeho věku. ,,A víš, kolik je mně?"

Ren zakroutil hlavou. Jonghyun vypadal neskutečně mladě, věděl ale, že vzhled klame. Z jeho osoby vyzařovaly zkušenosti, jež mnozí nezískali za celý život. Nemohl to prostě jen tak odhadnout.

Tmavovlásek si povzdechl a opatrně, aby ho nevyděsil, mu položil ruku na hlavu. Nejdříve mu na ni lehce poklepal, pak ho ovšem začal hladit a jemně v té blonďaté hřívě vískat. Tvářil se u toho... opravdu roztomile. Jemně se usmíval. ,,Brzy mi bude dvacet devět, zlato..."

Tahle cifra Rena překvapila, popravdě, sám by mu tipoval sedmadvacet, možná míň. ,,Nevypadáš tak...," poznamenal a pousmál se.

,,To mi říká každý druhý," ušklíbl se Jonghyun. Svou packou z jeho vlásků skloul přes tvář, na níž ho párkrát pohladil. ,,Opravdu jsi krásný..." zamumlal. Ani si neuvědomil, že to řekl nahlas.

,,Huh?" Ren zčervenal a zakroutil hlavou, tohle si o sobě nemyslel. Navíc netušil, proč mu to starší říká.

Jako kdyby se Jonghyun náhle rozvzpomněl, spustil svou ruku volně dolů a jejich oční kontakt přerušil. Připadal si zvláštně. Pravda, byl naštvaný za to, že ti dva utekli a ještě jim nebylo dvacet pět. ,,Nic, nic..." Byl příliš zamyšlený.

Ren pokrčil rameny a rozhlédl se po pokoji. Zase mu začínala být zima, měl na sobě jen ty kalhoty, co mu předchozího dne dal Jonghyun. Zbytek jeho oblečení záhadně zmizel. ,,Skřítci mi čmajzli oblečení!" vypískl.

,,Ale kušuj... je v prádle," odbyl ho starší a pomalu se položil na záda. ,,Předtím jsi ještě ležel, co? Cítím, jak je to tu teplé... příjemně teplé... asi si taky ještě lehnu." Sotva se zvedl a chystal se po čtyřech dosunout doprostřed lůžka, zarazil se. Shodil boty a pokračoval v řeči: ,,Mám pro vás takovou... nabídku. Tebe a toho druhého."

Ren naklonil hlavu jemně na stranu a povytáhl obočí. Tohle ho zajímalo, starší probudil jeho zvědavost. ,,Jakou?" vyzvídal a posadil se do tureckého sedu vedle něj.

Kim se posadil na paty a promnul si spánky. Po své týdenní terapii a prášku se mu vždy chtělo hodně spát. ,,No, jedná se o to, co s vámi, protože po vás půjdou Lovci, když jste utekli." A tak mu odvyprávěl to samé, co navrhoval před G-Dragonem.

Ren posmutněl. ,,Tak to mě můžeš vyhodit rovnou. Neumím totiž vůbec nic. Z hodin boje mě vykázali, málem jsem mečem propíchl sebe i učitele, a pochybuji, že plánování strategií by mi k něčemu bylo..."

,,Tak tě naučíme čarovat," napadlo znenadání Jonghyuna. Flákl sebou na břicho a otočil se na bok, aby na něj mohl dobře vidět. ,,Budete se učit ty s tím druhým od nás nejlepších. A s tím, že já tady z nás ovládám magii asi nejlépe..."

,,No, se mnou je to dost marné. Jsem schopen se perfektně naučit teorii, ale když dojde k praxi..." povzdechl si Rennie a lehl si stejně, jako on. Bylo to mnohem příjemnější.

JR se usmál. Konečně měl lepší náladu. Ren mu ji zničil, tak mi ji správně i spravil. Zasloužil si malou odměnu. Zvedl ruku do vzduchu a párkrát zaluskal. Jakmile vzápěté otevřel dlaň, mihotal se mu v ní plamínek. Ale ne ledajaký - on vypadal jako hvězda. Zářil bíle.

Mladšího tím dokonale ohromil, Ren ještě nic podobného nikdy neviděl. Magii je ve Škole neučili, byly to prý příliš nebezpečné. Ale tohle se mu moc líbilo.

Jonghyun zatřepotal prsty a plamínek se začal pohybovat. Opravdu to vypadalo jako letící hvězda. zanechávalo to za sebou bílou stopu. Obkroužilo to Renovu hlavu a nad ní mu to nakreslilo svatozář, než světýlko zhasnulo.

,,To bylo... úžasné," vvydechl Minkiho, téměř až nenacházel slov. ,,Jak... Jak jsi to udělal?" chtěl vědět. Logicky to přeci nebylo možno vysvětlit, ale přesto...

,,Vykouzlil. Jednoduchá manipulace s plazmou," přiznal se mu. Popravdě mu dlouho trvalo, než podobnou techniku dovedl k dokonalosti. ,,Nesmíš nad tím vůbec přemýšlet. Musíš vědět jen to, že chceš kouzlit. Pak párkrát luskni... a to vyvolá tvůj charakter."

Minki pokýval hlavou, že rozumí. ,,Můžu to zkusit? Doufám tedy, že to tu nevyhodím do vzduchu..."

JR se jeho prohlášení upřímně zasmál a přikývl. Ren proto zavřel oči, ze své myslí vytěsnil všechny myšlenky a soustředil se jen na jedno. Jakmile si připadal připravený, zhluboka se nadechl a několikrát luskl.

Hned vzápětí uslyšel Jonghyunovo prudké zalapání po dechu. Oči opět otevřel a strunul. Nad dlani se mu vznášel kříž, tvořený hustým černým kouřem.

JR od něj v tu chvíli odskočil tak prudce - ano, dokázal to i z lehu-, že z postele sletěl dolů. V hlavě tiše zaklel. Pomalu se zvedl na nohy a popřemýšlel, jestli se mu to zdá, nebo ne. ,,To není možné..."

Ren to opravdu nechápal. Chtěl mu pomoct nahoru a zeptat se, co tím myslí, ale nedostal se k tomu. Sotva se totiž pohl, ono jednoduché a primitivní kouzlo se vymklo jeho kontrole. Kříž se přeměnil v obrovského, několika metrového hada, který se pevně ovinul kolem celého blondýnkova těla a svými zuby se zarazil jen drobný kousek od jeho krku.

Kim se polekal. Tohle na něj bylo opravdu hodně, až moc zlých událostí po sobě. A navíc byl unavený po své terapii, proto měl ještě méně energie než obvykle. Ale i tak věděl, že musí blonďáčka zachránit. Protože to byla jeho vina, že něco takového zkoušel. Složil v rukou několik přesně nacvičených pečetí, které okolo něj vytvořily několik sloupů světla. I když se možná nezdál, jeho duše i magie byla čistá, nezkažená a mírumilovná. A právě s ní musel zahnat to zlo, které se přilepilo na blonďáčka.

Rozpřáhl ruce a zhluboka se nadechl. Byl opravdu vyčerpaný, tohle mu na síle dost ubíralo. Jeho vlasy lehce povlávaly pod veškerou tou magií, kterou bez řádné přípravy přijal do sebe. Znovu provedl několik pečetí a machů dlaněmi, než se ono zářivé světlo přesunulo z jeho těla na tělo hadovo. Vsáklo se do něj jako voda do papíru, načež se tvor temné magie rozplynul. Kim se chytil za hlavu, kvůli tomu, že neměl možnost se připravit a musel jednat, mu magie působila lehké zranění. Bolelo to, popravdě hodně. Snesl se na kolena a bez ohledu na to, jak je na tom Ren, ze sebe vypustil všechnu získanou energii. Neměl daleko k tomu, aby zkolaboval.

Blondýnek na posteli se trhavě a zhluboka nadechl, had z jeho plic vytlačil veškerý vzduch. Mrkáním zahnal mžitky před očima a rozhlédl se kolem sebe. Když spatřil Jonghyuna v takovém stavu, neuvěřitelně se zděsil. Bezmyšlenkovitě seskočil z postele a vrhl se vedle něj na kolena. Do očí se mu hnaly slzy. Moc dobře věděl, že je to jeho vina. ,,Hyunnie..." vzlykl plačtivě a přitáhl si ho s největší opatrností k sobě. ,,Já... Omlouvám se. Nevím, co se stalo... Nejsi zra-zraněný?" vzlykl.

K jeho překvapení ho tmavovlásek odbyl, a to dost silně. Stále mu v krvi kolovala magie, která mnohonásobně zvyšovala jeho sílu. Nechtěl mladšímu ublížit, to vůbec ne, jen teď byl dost mimo. Nedokázal pořádně zaostřit, ať se snažil jakkoliv, a celé tělo se mu třáslo. Zhluboka dýchal, kdyby ne, tak by se nejspíš udusil. Moc dobře věděl, co za situaci mu to připomíná. Bylo to stejné, jako když se magií otrávil prvně.

Ren netušil, co se stalo, proto mu nijak nedokázal pomoci, i když by to rád udělal. Zůstal proto klečet kousek od něj a se skousnutým rtem to sledoval.

Náhle se Jonghyun prudce zvedl a kdyby se neopřel o postel, nejspíš by sebou švihnul. ,,Vodu..." zašeptal chraplavě, dělalo mu i problém mluvit. ,,V kuchyni... vodu..."

Ren přikývl, vyskočil na nohy a neuvěřitelně rychle pro tu vodu pelášil. Doběhl do kuchyně, vzal sklenici a ledovou tekutinou jí naplnil až po okraj. Následně s ní zamířil k Jonghyunovi.

Ten ji s třesoucí se rukou přijal a vypil na jediný nádech. Téměř mu poté vypadla z ruky. Byl opravdu rád, že tu teď Rena má. ,,G-Dragon... zavolej ho... ať zavolá staršího..." sípal.

,,Dobře," vydechl Minki vyběhl z místnosti ven. G-Dragona hledal dlouho, nemohl ho nikde najít a byl z toho zoufalý. Avšak, nakonec ho opravdu našel, téměř do něj narazil.

,,GD..." zasípal. ,,Hyunnie říká, že za ním máš poslat... staršího. Něco se stalo."

,,'Něco' se stalo? Copak se stalo?" G-Dragon věděl, že starší chodí pouze k těm, kteří podléhají nějakému zranění. Byl to nejmoudřejší z nich a také jim dělal zdravotní sestřičku, spíše doktora. A to i přesto, že tu měli několik lidí vyučených přímo k tomu.

,,Já... Já to nevím, sám nechápu co se stalo," fňukl Ren. ,,Ale prostě mě poslal za tebou, že potřebuje pomoc staršího."

,,Pomoc?" Staršího oči se rozšířily. Neřekl dále ani slovo, rychlostí blesku se rozeběhl pryč. Jonghyun nikdy nežádal o pomoc. Opravdu nikdy. A pokud ano, muselo se jednat o něco vážného. Opravdu vážného.

Rennie zůstal stát na chodbě jako solný sloup, nevěděl, co by měl dělat. Nakonec se rozhodl vrátit do pokoje, kde Hyunniemu donesl druhou skleničku vody a klekl si vedle něj. ,,G-Dragon je na cestě."

,,Dík..." zamumlal JR sedící na kolenou. Rukama a čelem se opíral o postel, pomalu a mělce dýchal. Cítil se lépe než před chvilkou, ale stále na tom byl špatně. Nikoho z toho nevinil, byla to jen a jen jeho chyba.

,,Omlouvám se," vyhrkl blondýnek a sklopil pohled k zemi. Kolena si přitáhl pod hlavu. ,,Nechtěl jsem udělat něco takového..."

,,Tvoje vina... to... není..." sípal Jonghyuna dával pozor na to, aby správně dýchal. Kdyby dýchal ve špatném rytmu, magie v jeho krvi by převládla. Opatrně zvedl rozklepanou ruku a položil ji Renovi na hlavu, ačkoliv mu to trvalo dost dlouho. Jemně ho po vláscích začal hladit.

Tohle už blondýnek nevydržel a tiše se rozplakal. Hlavu složil do dlaní. Ačkoliv Jonghyun tvrdil opak, on si byl svou vinou jistý. Nevěděl sice, co udělal, ale věděl, že zlé to bylo.

Náhle se rozletěly dveře a do místnosti vletěl G-Dragon v závěsu se starým člověkem, který byl jistojistě starší. Jen co na Jonghyuna koukl, moc dobře věděl, co mu je. ,,Otrava magií."

GD zalapal po dechu. ,,Ale... jak?" Nenapadl ho nikdo, kdo by mu mohl něco takového provést. Ren si mezitím otřel slzy a posunul se o kousek dál, aby měli místo.

,,To nám vysvětlí, až bude v pořádku. Pochybuju, že by teď dokázal mluvit. Dvojnásobná otrava je něco zlého. Chudinka, opravdu se mu dějí jen špatné věci." Starší se mile a dospělácky usmál a přitáhl si JRa do náruče. ,,Synku, synku... do čeho ty ses to zase namočil..."

JRho pravá ruka přikývla a přemístila se k Renovi. Tomu GD povzbudivě položil ruku na rameno a mírně se pousmál. ,,Bude to v pořádku, ju? Tak se tak nechmuř. Akorát si tak uděláš vrásky. A z toho by JR moc nadšený nebyl."

,,No, to ne no, to s tebou souhlasím, GD," zasmál se starší a pohladil svého syna po vláscích podobně, jako to udělal předtím on Renovi. Poté na jeho hlavu položil obě dvě ruce a zavřel oči. Pomalu začal odříkávat magickou formuli, která měla mladšímu ulevit od bolesti a po nějakém čase ho jí úplně zbavit.

Zároveň tím z jeho těla vyháněl zlou, nepřátelskou a velice temnou magii. Ta byla považována za vůbec nejhorší druh magie, ovládalí ji většinou lidé, kteří vstoupili na scestí a jejich duše byla krutá a prohnilá. Dlouhou dobu se nic nedělo. Když v tom G-Dragon zpozoroval znamení, které se znenanádí objevilo na Jonghyunově hrudi. Jednalo se o černý kříž, který byl naprosto identický s tím, co vyčaroval Ren. To oni ale nevěděli. ,,Černá magie..." zalapal dlouhovlásek po dechu.

Znak zmizel zanedlouho poté, co bylo vše hotovo a JR získal většinu svého vědomí. Byl stále trochu malátný, ale to mu nikdo nemohl mít za zlé. Nebyl si vědom toho, že by se tu stalo něco unikátního. Prostě se vymanil z otcovi náruče a zamířil přímo k Renovi. Objal ho tak silně, že mu skoro rozdrtil kosti.