Ren zůstal před obrovskými dveřmi zcela sám. Naprázdno polkl, přistoupil blíž a lehounce zaklepal. Doufal, že má GD pravdu a Hyunnie už se na něj zlobit nebude.

,,Dále," řekl kdosi zpoza dveří. Ren váhavě vstoupil dovnitř a pečlivě za sebou zavřel. Naskytl se mu zvláštní pohled; Jonghyun ležel na obrovské posteli s nebesy, na kterou by se vešlo nejméně sedm lidí. Polehával na boku, ozařován příjemným světlem pochodní, v jejichž světle se leska jeho kůže. Ano, kůže, nic na sobě neměl. Od pasu dolů ho pokrývala pouze slabá pokrývka. Pohled upíral na předmět před sebou a pomalu v něm listoval. Mladšímu muselo dojít, že se jedná o knihu.

,,Ehm... Dobrý večer," vysoukal ze sebe stydlivě mladší, snažil se na něj nekoukat. Tvář odvracel kvůli tomuhle, ale taky díky faktu, že byl celý rudý. Nedokázal si prostě pomoct.

,,Nemusíš být tak formální," promluvil k němu JR a knihu zaklapl. Ohlédl se na něj a pomalu se posadil. Chvilku ho pozoroval, než mu hlasem i gestem naznačil, že má jít k němu.

Nyní už Ren neměl na vybranou, prostě se na něj podívat musel. Pomalu dotlapkal až k němu, snažil se mu dívat jen do obličeje. Nebylo by přeci slušné, kdyby ho očumoval.

,,Nemusíš se mě bát," pravil Jonghyun a opřel se loktem o koleno. Hlavu si opřel do dlaně, ve tváři mu pohrával jemný úsměv. ,,Já tě nekousnu. Tedy asi..." Dělal si z něj samozřejmě legraci.

Ren povytáhl obočí. Asi? No, doufal, že se to nestane. Onen vtip samozřejmě nepochopil. ,,Já... Rád bych vám poděkoval za záchranu. Kdybyste vy a G-Dragon nepřišli, tak..."

,,Tak by vás sežrala buďto chiméra nebo něco jiného," dokončil za něj Jonghyun. Culil se u toho jako idiot. ,,Já vím, já vím, jsme úžasní. Moc dobře to víme, nemusíš nám to říkat... a víme, že jsi vděčný. Popravdě, myslím, že se GD zamiloval," rozchechtal se. ,,Ne, to zas kecám. Ale na tom tvým přítelíčkovi může oči nechat..."

Minki se zamyslel. ,,Na tom něco bude," usoudil. ,,Vypadalo to, jako by mě od něj nejradši vystrnadil," usmál se. ,,A ano, ta chiméra by nás sežrala. A úžasní jste taky."

,,Děkuji, děkuji." Jonghyun předvedl něco jako poctěnou úklonu, načež sebou flákl do tuny polštářů. Opravdu si tu žil jako král. Moc dlouho mu to ovšem nevydrželo a již po pár vteřinách se znovu zvedl. Tentokrát ze sebe odhrnul deku a odhalil tak něco naprosto nečekaného - že na sobě má kalhoty.

To Minkiho dost překvapilo, myslel, že je starší nahý. Dost se mu ulevilo, že tomu tak není. ,,Uhm... Proč jste se mnou chtěl mluvit?" zeptal se opatrně.

,,Nechtěl jsem s tebou mluvit, ty se mnou dneska budeš spát," ohlásil mu starší zcela klidně a popadl svou knihu. Odnesl si ji na jeden z mnoha stolků, kde se jich válelo asi dalších deset. ,,Protože zatím nejsou jiné pokoje. Je nás tu moc. Bude se to muset nějak vymyslet, jup?"

Blondýnek vykulil oči. Spát? Pochopil to jinak, než jak to Jonghyun původně myslel. Vždyť se znají sotva půl hodiny! Nemůže s ním přeci spát! To se nedělá...

,,Tak jo, šup do postele," pokynul mu JR hned poté, co si urovnal knihy a došel k jedné ze skříní. Vytáhnul z ní tmavé kalhoty velice podobné těm svým. Vlastně to byly úplně ty samé. Hodil je po Renovi. ,,Obleč si toto. Je tu teplo, takže je to v pohodě. A rozhodně je to pohodlnější."

Ren na ten kus oblečení chvíli nervózně koukal a žmoulal ho v ruce, nakonec ale přece jen poslechl, i když se mu do toho moc nechtělo. Opatrně si přes hlavu přetáhl tričko, složil ho a položil ho na zem. Jakmile se ale dotkl lemu kalhot, zarazil se. ,,Mohl... mohl byste se prosím na chvíli otočit?"

Jonghyun se na něj sice nedíval a zkoumal něco jiného, ale i tak se k němu otočil zády. Uraženě odfrkl: ,,Můžeš mi tykat. A nedělej ze mě, prosím, úchyláka, ano? To opravdu nemám rád, protože takový nejsem... možná..."

Zase to možná... Ren jen potřásl hlavou a bleskově se převlékl. Kalhoty pak stejně jako tričko úhledně složil a položil na zem. Dělat by to nemusel - Minnie taky pohazoval oblečení všude možně -, ale on byl prostě zvyklý. ,,Promiň," omluvil se a opatrně se posadil vedle něj. Dával si dobrý pozor, aby se ho nedotkl.

,,C-co to děláš?" podivil se jeho činům Jonghyun a o kus odskočil. ,,Nemusíš mě uctívat nebo tak něco... nic takovýho jsem po tobě nechtěl... ah, no, uhmmm..." Tmavovlásek zrudnul. Ano, opravdu zrudnul. Ren ho tímto činem dostal do rozpaků.

Ren se zatvářil nechápavě. ,,Ale já tě přece neuctívám," namítl. Nic takového nedělal, rozhodně ne. Netušil, co na tom staršímu připadá divné. ,,Ani nic podobného."

,,To je fuk, zvedej se a jdeme do postýlky," zametl to JR pod koberec. Následně se sehnul a vzal ho v podpaží, aby mu pomohl na nohy. Neuvědomil si, co to dělá, do doby, kdy se otřel svým nosem o ten jeho. Málem ho pustil a Ren by opět sletěl na zem, jak se lekl.

Blondýnek vypískl. Člověk by ani neřekl, že je schopen něčeho takového. Onen zvuk byl totiž strašně vysoký, prostě jako by ho nevydal Ren. Za jiných okolností by se byl od staršího odtáhl, momentálně ale nemohl.

Jonghyun se málem rozesmál, naštěstí to úspěšně potlačil. Místo toho tiše zašeptal: ,,Chytni se mě... pevně..." Dával si pozor, aby od něj byl tak daleko, aby se ho žádnou částí obličeje nedotkl. Pak už jen stačilo, aby mladší splnil jeho rozkaz.

Ren chvíli váhal, jak se ho má vlastně chytit, nakonec to ale vykoumal. Prostě a jednoduše mu ruce obmotal kolem pasu. Snažil se ho při tom co nejméně osahávat.

Na to Jonghyun bral zřetel jen málo. Pokoušel se hlavně udržet rovnováhu tak, aby se nesvalili na zem. Byli ve vážně prekérní situaci. ,,Drž se pořádně," poradil mu naposledy tmavovlásek, načež neúmyslně sjel dlaněmi po jeho stehnech až k zadečku a vyhodil si ho nahoru. Aby mladší nespadl, byl nucen si omotat nohy okolo jeho pasu.

Tichounce vykníkl, něco podobného nečekal a proto se trochu lekl. Spadnout vážně nechtěl, tudíž se staršího držel docela dost pevně. Aby si stabilitu zajistil ještě lepší, ruce mu tak, aby ho neškrtil, omotal kolem krku.

,,Promiň..." zahučel mu Jonghyun do prsou a pevně ho objal. Takhle to skončit nemělo. Dosunul se až k posteli. Tam se společně s ním položil. Bohužel to udělal tak nešikovně, že se dostali do jedné jisté polohy. A Jonghyun s rozcuchanými vlásky navíc nahoře vypadal tak sladce.

Ren na něm mohl oči nechat. A to doslova. Ačkoliv se moc snažil, nemohl se od něj odtrhnout, stále mu hleděl přímo do čokoládových očí. To, v jaké pozici jsou, si uvědomoval moc dobře, díky čemuž opět zčervenal jako jahoda.

JR se pousmál a svěsil hlavu. ,,Omlouvám se... asi na to jdu moc rychle, co?" Jeho nešikovnost ho občas dostávala do problémů. A to byl vůdcem celé téhle armády, jak rád říkal. Nějak se nedokázal pohnout z místa, ačkoliv věděl, že by se měl z Rena ymotat.

,,Ehmm... No..." Ren nějak nemohl najít ta správná slova, tak prostě jen přikývl. Na jednu stranu se mu tahle situace líbila. Na Škole měli topení, tady nic takového nebylo. A Hyunnie tak krásně hřál...

,,No... pustíš mě?" nadhodil Jonghyun. Kdyby teď někdo přišel, asi by to nebyl nejrozumnější pohled. Těžko by s Jonghyunovou povahou někomu vysvětlovali, že to není tak, jak to vypadá.

,,Jasně, promiň," cukl sebou mladší, JR přetrhl nit jeho myšlenek. Jakmile ho pustil, rozplácl se na posteli skoro jako žába. Nebo jako brouk převrácený na záda. Ale jako děsně roztomilý brouk.

Starší se uculil a postavil se na kolenou, aby nebyl na čtyřech. Ze svého pasu odmotal mladšího nohy a šetrně je položil pokrčené na postel. Tenhle pohled mu na jednu stranu naháněl chutě. Ale musel se ovládnout, takhle to přeci nešlo. Zvedl se a zvláštním způsobem ho přetlapkal.

Blondýnek se přetočil na bok a 'nenápadně' pozoroval, jak si lehá vedle něj a přetahuje přes sebe část deky. Vypadalo to, že on by ji vlastně ani nepotřeboval, jeho kůže doslova sálala horkem. Ren sám se trochu klepal zimou, na podobné podmínky nebyl zvyklý. Byl v pokušení se k němu přitulit, ale věděl, že by neměl. Nakonec vážně neodolal, opatrně se přisunul až k němu a hlavu mu zabořil do hrudi.

,,Je mi z-zima," vykoktal. ,,A ty krásně hřeješ," dodal na vysvětlenou.

,,Uhm... jsi první, kdo si to myslí..." zamumlal Jonghyun. Nechal ho, ať si dělá, co jen chce. Asi byl stále vystrašený z toho útoku chiméry. ,,Jsi to ale přítulná roštěnka..." Dělal si z něj srandu.

,,Nejsem holka," odpověděl mu na to Ren a skousl si ret. ,,Nemůžu za to, že tak vypadám..." dodal a dovolil si ho obejmout, aby mu mohl ukrást další část tělesného tepla.

,,Ale máš zadek jako holka... a hezkej zadek..." Jonghyun si dovolil mu ono pozadí stisknout. Tak moc ho to lákalo, když mu byl Ren tak blízko a evidentně proti němu nic nenamítal.

Ren opět tiše zapištěl, neuvědomil si však, že se díky tomu svými rty otírá o jeho obnaženou hruď. Nebylo to tak, že by mu to nevadilo, prostě jen neuměl lidi odmítat. A zvláště ne ty nové.

,,Neječ," poradil mu JR a znovu stiskl jeho prdelku. Přiblížil se rty k jeho oušku. ,,Nebo tě budu muset potrestat, Rene..." Myslel to potrestat v hezkém slova smyslu, ale bál se, že to Ren pochopí trochu jinak, tak se od něj raději odtáhl. ,,A měli bychom jít spát, jak jsem řekl."

Minki naprázdno polkl, stále to chápal špatně. Myslel, že s ním chce Jonghyun spát v tom druhém, poněkud zvrhlejším smyslu. Všechno tomu nasvědčovalo. Nic takového rozhodně nechtěl, ale zároveň se bál, jak by starší reagoval, kdyby odmítl. Proto se zhluboka nadechl a s růžovými tvářemi se vyhoupl nad něj a usadil se mu na klíně.

Tmavovlásek sebou škubnul, brada mu klesla. Naprázdno polknul a povytáhl jedno obočí. Tohle pro něj bylo opravdu překvapení. ,,Co... to jako děláš?" Měl pocit, že se každou chvíli rozesměje. ,,To mě tady jako svádíš nebo co?" Zvedl se na loktech a důkladně se na Rena zadíval.

Tentokrát se nechápavě zatvářil blondýnek. ,,Ale... Vždyť jsi říkal... Že s tebou dneska budu spát a..." lezlo to z něj pomalu jako z chlupaté deky, bylo mu trapné o tom mluvit. Proč si najednou Jonghyun hraje na neviňátko a tváří se, jako že o tom nic neví?

To už tmavovlásek nevydržel a opravdu se rozesmál. Tak takhle to ten blonďáček pochopil? ,,T-ty jsi trdlo... já to myslel spát... jako spát, snít a ležet... n-nemyslel jsem jako věnovat se jisté a-a-aktivitě..." Z té jeho roztomilosti asi začínal být nakažený, on prostě byl nakažlivý.

,,A-aha," vydechl Ren tiše a skryl svou tvář do dlaní. Tak takhle to JR myslel. A on to pochopil... Proboha! Tak strašně moc se styděl, hanbou by se nejradši propadl do země.

,,Všechno v pořádku, Rene... vůbec nic se neděje..." Jonghyun chytil jeho tvář do dlaní a povzbudivě se na něj usmál. ,,Pokud něco chceš, řekni si a dostaneš to... jsem ti plně k službám... ano? Takže opravdu, pokud něco chceš, řekni si... nebo konej..."

,,Dobře," přikývl blondýnek a opatrně z něj slezl. Vlastně, pokusil se o to. Položil ruku vedle jeho hlavy a chtěl opatrně slézt, ale ruka mu podklouzla a on se na něm rozplácl. Rty se přitom dotkl jeho brady, těsně pod y lákavé plátky růží. Opravdu to neplánoval, byla to nehoda.

,,V-v pohodě?" polekal se starší, který se vyděsil, že se nějak mohl praštit. Objal ho pažemi a pořádně ho na sobě usadil. ,,Ty jsi trdlo... neumíš ani slejzat z něčího klína... když se ti z něj tak očividně nechce, klidně zůstaň... ju?"

Blondýnek přikývl, přestože se mu to moc nezdálo. Stěžovat si ale nemohl, starší tak krásně hřál. Zavrtěl se, poposedl, aby mu byl blíž a hlavu mu položil na hrudník. Chtělo se mu spinkat. Tmavovlásek ho zprvu hladil po zádech, užíval si to, že je v něčí přítomnosti. Postupně svou ručku přesunul až k jeho vláskům, z nichž mu vymotal gumičku a začal ho v nich vískat. Tohle mu opravdu chybělo.

,,Dobrou noc," zamumlal Rennie tiše, zavřel očka a zcela se mu poddal. Vypustil ze své mysli všechno, soustředil se pouze na jeho vůni, přítomnost a ruku.

JR ho druhou rukou pevněji objal a pro sebe se pousmál. Byla tomu dlouhá doba, co naposledy usínal v něčí přítomnosti. Docela mu to chybělo, Ren byl skvělá společnost. Ideál přímo pro něj. ,,Dobrou, dobrou..."

*Ráno*

Navzdory faktu, že usínal zhruba ve tři hodiny ráno, probudil se Ren jako první, přibližně v sedm hodin. Rozespale zamžoural, protřel si očka a zívl. Otočil se a ztuhl. Uklidnil se až po nějaké době, když si vzpomněl, kde je a kdo je ten tmavovlásek vedle.

Bylo to téměř naopak, než jak to bylo večer. Jonghyun ho objímal kolem pasu a tváří se tisknul k jeho prsům. Ležení na boku pro něj bylo opravdu příjemné a Ren mu dělal skvělé topení. Blondýnkovi dokonce nebyla ani zima, což bylo dost podivné, ale bylo to jen dobře. Jelikož nechtěl staršího probudit, nijak se nehýbal, prostě zůstal ve stejné poloze.

Tmavovlásek se probudil o pár minutek později. Rozespale se posunul do výšky Renových očí a jemně ho políbil na hebké rty. Laskal ho, nevědom si toho, komu co právě dělá. Odtáhl se od něj a přetočil se na druhý bok, zády k němu. ,,Dobré ráno, zlato..." Spletl si ho s jedním ze svých milých, kteří se o něj ráno starávali. Situace byla ža moc podobná.

Rena tím tak překvapil, že blondýnek na chvíli ztratil hlas. Jakmile ho znovu našel, vykoktal: ,,T-Tobě taky, Jonghyunnie."

,,Poležíš ještě se mnou, zlato? Nebo chceš odejít rovnou?" povídal Hyunnie stále ze spánku. ,,Je mi teď zima na záda... zahřeješ mě, prosím? Nechci tu mrznout sám..." Byl v tu chvíli tak roztomilý, že by mu padl k nohám každý, na něhož by si ukázal.

Ren nevěděl, co jiného by měl dělat než poslechnout. Nebylo to tím, že by mu nedokázal odolat. No, to možná taky. Prostě měl pocit, že mu toho hodně dluží. Přitiskl se k němu tedy tak, jak mohl, a zahříval ho vlastním tělem.

Jonghyun šťastně vzdychl a víc se k němu přitulil. V přítomnosti někoho jiného mu bylo vždy neskutečně dobře, což se potvrzovalo přesně tímhle. Propletl si s Renem prsty a ustálil se pod peřinou. Netrvalo by to dlouho a mohl by znovu usnout.

Mohl by. Podmiňovací způsob. Jeho další spánek byl zastaven ještě dřív, než mohl vůbec započít. Do pokoje se totiž vřítil G-Dragon. Byl celý rudý, uřícený, dokonce ani nezaklepal. ,,Jonghyune!"

Tmavovlásek zasténal a chytil se za hlavu. Nohy si přitáhl blíž k tělu, stočil se do klubíčka. ,,Neeee... prosím, nech mě na pokoji spát..."

,,Notak, JR. Tohle je důležitý," naléhal GD a došel až k posteli, z níž ho vytáhl a dotáhl až na chodbu. Veškeré formality šly momentálně stranou. ,,Tohle je zlý. Ti dva včera utekli ze školy. Pětadvacet jim ještě nebylo!"

,,Cooo?" zazíval Jonghyun a prohrábl si rozcuchané vlásky. Tak nějak nechápal, o čem jeho pravá ruka hovoří. ,,Můžeš si to nějak osvětlit? Dej mi nejdřív zpátky do postýlky... chce se mi spát... ano? Zpět k mému zlatíčku..."

Tak zlatíčku... Že by něco bylo? Ušklíbl se GD v duchu. ,,Půjdeš se mnou, ne do postele," uchechtl se, nabídl mu rámě. Tímhle způsobem ho dotáhl až do nejbližší koupelny, kde ho postavil do sprchy a na hlavu mu vylil kyblík plný ledové vody. ,,Tak už budeš poslouchat?" Věděl, že riskuje, ale zároveň tušil, že si to může dovolit. Koneckonců, znali se spolu už léta.

,,WHOAAAAA!" vykřikl JR. Vykulil na něj oči, tohle ho opravdu naštvalo. ,,G-DRAGONE! CO TO SAKRA DĚLÁŠ?!" Tímhle ho vytočil, a to pořádně. Nic takového mu nikdy neprovedl, tak proč teď? Akorát se kvůli němu třásl zimou.

,,Zabít mě můžeš hned, jak domluvím," řekl dlouhovlásek na svou obranu. Zhluboka se nadechl a začal vyprávět: ,,Jsme v pěkném průšvihu. Minnie mi řekl, že jemu ani tomu tvému zlatíčku ještě nebylo dvacet pět. Včera v noci utekli ze Školy. Uvědomuješ si, co to znamená? Půjdou po nich Lovci."

,,Cože?" Tohle byla jiná. Jonghyun si myslel, že se jen toulali v noci a že již dávno plnoletí jsou. Něco takového... pro něj byl opravdu šok. O tom, aby se o jejich skupině dozvěděli a zaútočili na ně Lovci, opravdu nestáhl.

,,Zkus hádat, kolik je Renovi..."

,,R-Renovi?" Teď mu to všechno došlo. O čem to tady celou dobu G-Dragon mluví. Protáhl se kolem něj a rychlým krokem se vrátil do svého pokoje. S pohledem, který nenaznačoval nic dobrého, rozrazil dveře a zahleděl se na Rena. Zastavil se těsně před postelí. Jeho tvář byla chladná, nehnul se v ní ani jediný sval. Ruce měl založené na prsou. ,,Musíme si promluvit."

Blondýnka svým náhlým příchodem dost polekal, chudák na posteli o kousek nadskočil. Nechápavě se na něj zadíval, ale jakmile si všiml jeho výrazu, oklepal se a byl v pokušení se někam schovat.

,,Řekni mi pravdu o tom, jakým způsobem jste se dostali do toho lesa," přikázal mu leader a posadil se vedle něj na postel. ,,Chci vědět všechno. A nepokoušel se mi lhát, jinak to skončí špatně. Doneslo se mi něco, z čeho jsem vážně znepokojen."

Mladší se k němu otočil, bylo na něm vidět, že je dost rozrušený. Přesto se ale odhodlal ke slovu a začal pomalu vyprávět o tom, jak to všechno bylo. Během jeho vyprávění, které trvalo několik minut, se k nim připojil i G-Dragon, který se ležérně opřel o zeď a poslouchal.

Jonghyun upíral celou dobu svůj pohled na postel, po době vyprávění se více a více zachmuřoval. Vztek v něm stoupal, jeho pěsti se svíraly pevněji a pevněji. Dokonce lehce vyceňoval zuby. Po konci celého příběhu se sebral a beze slova odešel. Neřekl nic, ale vypadal opravdu hrozivě.

,,Jonghyune, počkej na mě!" křikl na něj GD a během několika sekund ho dohonil. ,,Vím, že se zlobíš, ale nebuď na ně, prosím, zlý. Jasně, to, co udělali, byla blbost, ale stalo se a nic na tom nezměníš. Netresrej je, prosím, to už udělali sami. Jeden málem přišel o život a druhému bylo ublíženo právě tím. Navíc myslím, že pro ně najdeme uplatnění. Ačkoliv je Minniemu sotva jednadvacet, bojuje líp než mnozí naši druhové. No a Ren... Je alespoň pěknej. To se počítá."

,,To, že je hezkej, je sice pravda, ale těžko mu to v divočině k něčemu bude," odvětil tmavovlásek a přidal do kroku. Potřeboval mluvit se starším, a to okamžitě. ,,Dám jim měsíc. Měsíc se pod námi budou učit, a pokud po měsíci neporazí ani průměrného z nás, budou vysláni do divočiny. Když vyhrajou, bude jim částečně odpuštěho a budou tu mocu zůstat. Pokud se něco naučí, jejich plus. To zní fér, ne? Jsem opravdu milosrdný."

,,To se mi líbí," pousmál se dlouhovlásek. ,,Nezapomínej, že jsem kdysi znal mladíka, který také toužil v mládí vylétnout z hnízda. A jeho pohledný, charismatický, okouzlující, svůdný, chytrý a geniální kamarád mu to rozmluvil."

,,Hádám, že to druhé jsem já, protože to ty jsi vždycky mlel o tom, jak chceš ze Školy pryč. A já nechtěl." Jonghyuna sice jeho slova potěšila, ale i tak byl dost naštvaný. ,,Jsem prostě dokonalý. A mám rád pravidla."

G-Dragon zamumlal něco o tom, že on si to pamatuje jinak a ten dokonalý kamarád byl on. Nechtěl ho ale zbytečně dráždit, proto jen přikývl. ,,Kam vůbec jdeme?"

,,Za starším," odpověděl mu na otázku leader. Bylo víc věcí, kvůli kterým za ním musel jít. Nejenom kvůli nečekanému vyvrbení situace s Renem a Taeminem. Chodíval za starším jednou do týdne kvůli svým práškům, jež musel povinně brát.

G-Dragon přikývl, teď už mu bylo vše jasné. Za staršímmohl chodit jen sám Jonghyun, on sám se od něj tedy odpojil. Napadlo ho, že bymohl zavést Rena k Taeminovi a promluvit si s nimi o tom, co umí.

Yohooo, další díl je tu. Jak se asi bude JR chovat k Renovi, když spolu zůstanou sami? :3