Předposlední šást, yeeey^^

V Renově/Jonghyunově pokoji

Hyunnie byl stále trochu zmatený z onoho polibku, jímž ho Ren dokonale uklidnil. Na svých rtech stále cítil ty jeho, občas se jich i dotkl špičkami prstů, aby se ujistil, že ho Ren nelíbá. Bylo to pro něj matoucí. Navíc si vůbec nemohl vzpomenout, kam Lena říkal, že si to skočí, tak se ho ze zvědavosti rozhodl sledovat. Jeho orientační nesmysl byl na místě a on se už po druhé zatáčce dokázal ztratit.

Když se Ren vrátil do pokoje, prodělal srdeční zástavu. Hyunnie zmizel! Začal zděšeně pobíhat po pokoji a pak vyběhl ven. Musí ho najít, než se mu něco stane.

JRovi se nějakým záhadným způsobem podařilo přijít na to, jak se chodí po nohou, takže tímto způsobem vyběhl až ven. Bylo to zvláštní, nikdo mu nestál v cestě, nikde prostě nikdo nebyl.

,,Hyunnie! Hyunnie!" křičel Minki z plných plic a proběhl snad celou budovu. Hledaného ale nenašel. ,,Hyunnie, kdepak jsi?"

Ten posedával u vchodu do podzemí a klacíkem si maloval do písečku. Byla to sice čáranice, ale pokoušel se nakreslit svou Lenu, jak ho drží za packu, a celý tento obrázek byl ohraničen velkým srdíčkem.

Rennie už byl celý zoufalý, v očích se mu třpytily slzičky, když ho napadlo, podívat se ven.

Jakmile vyšel a spatřil dlouhovláska (zase bez kalhot), nesmírně si oddechl. ,,Hyunnie!" vypískl a vrhl se mu kolem.krku. ,,Kampak jsi zmizel?"

,,Já kleslit já a Lena," zamumlal Jonghyun s nevinnou tvářičkou a schválně uskočil tak, že ho Ren nemohl chytit. Dal si pěkně na hubu, čemuž se JR pobaveně rozesmál a odskočil znovu o kus dál. ,,Já chtít hlát!"

,,Hrát?" povytáhl Ren obočí. ,,A na co hrát?" zeptal se, zatímco se doplazil až k obrázku a prohlédl si ho. Začal se debilně usmívat. Bylo to strašně roztomilé. ,,Máš to krásné," zarazil se. ,,Počkat... Proč mám sakra prsa?!"

,,Hehe," uculil se Jonghyun a vyplázl na něj jazyk. ,,Chytej ma!" křikl na něj, načež vyskočil. Vlastně netušil, proč to udělal, ale instinkt mu to poradil. Došel do další fáze vývoje - ve vzduchu se část jeho kůže na zádech bezbolestně roztrhla a JRovi se objevila obrovitá černá křídla. Každé z blanitých křídel muselo mít minimálně dva metry, roztomilý Hyunnie teď působil spíše jako netopýr. Děsivý netopýr.

Ren sebou při onom pohledu znovu sekl, tentokrát na záda. Tohle na něj bylo moc. Co se to tu děje?

Zmohl se jen na prosté: ,,Takhle tě nechytnu... Lítat neumím. Jak jsi to udělal."

,,To samo, hehe," uchechtl se Jonghyun.

,,Samo? Tak já to taky zkusím," zasmál se Ren a vyškrábal se na nohy. Vyskočil a pak... Se stalo něco, co nikdo nečekal...

...

...

Spadl zpátky na zem!

Jonghyun se jeho pokusu zasmál a opatrně se snesl na zem. Měl pocit, jako kdyby tak křídla byla jeho součástí už od narození. Byla tak nepřirozeně lehká a on sám se cítil tak lehce, že mu bylo do zpěvu. Tohle se mu líbilo.

Ren se ho chytil za packy a přitulil se k němu. ,,Už se prosím nikdy neztrácej... Bál jsem se o tebe," zašeptal.

,,Neboj... tebe přeci nikdy neopustím..." špitl Jonghyun, křídla složil a ochranitelsky ho objal. Dříve by si nejspíše dovolil více, ale teď se jen svými rty otřel o jeho tvář a něco pěkného mu zašeptal do ucha.

Minki překvapeně zalapal po dechu. Tohle... Znělo jako starý JR. Téměř, jako by se vše vrátilo do starých kolejí; Ren byl opět tou vyděšenou slečnou, co potřebuje strážného anděla.

Jonghyun ho chytil za ruku a pomalu s ním začal kráčet dovnitř do podzemí. Ren měl tak krásný pohled na jeho záda, kde celou dobu sledoval, jak se Jonghyunova křídla zmenšují, až se vsáknou do jeho kůže a porušená tkáň se zacelí. Kdyby měl na sobě kalhoty, nevypadal by tak vtipně.

,,Kam to jdeme, Hyunnie?" zeptal se ho zvědavě, docela ho to zajímalo. Doufal, že do pokoje pro kalhoty. Nemůže tu přece chodit nahý.

Nějakým zázrakem proběhli do pokoje nespatřeni, opět nepotkali ani živáčka. Že by byla nějaká akce, o níž nevěděli? No, alespoň je nikdo nerušil. JR si opravdu vzal kalhoty, připadal si bez nich divně. Pak si vzpomněl na G-Dragona, Renovi se vytrhl a vydal se do jeho pokoje.

Ren to nechápal. Co se to s ním stalo? On... vyrostl? Vrací se snad do původního stavu? To by byla úžasná zpráva, i když malý Jonghyunek by mu chyběl.

Jonghyun s rozkošným úsměvem otevřel dveře od GDho komnat a málem sebou švihl. On, Taemin a někdo, koho nepoznával, spolu leželi nazí na posteli, přikrytí jen slabou dekou. Dost se k sobě měli, ten neznámý totiž držel GDho za pas a rty se dotýkal jeho krčku.

Ren do staršího narazil. Zvědavě mu nakoukl přes rameno a zůstal jen zírat s otevřenou pusou. ,,A sakra..." Věděl, co se tu večer dělo, slyšel to moc dobře a byl v pokušení na ně zaklepat, ať se ztiší. Ale, nikdy by ho nenapadlo, že se s okamžitě vyspí i s Runem.

Dlouhovlásek si založil ruce na hrudi a naštvaně se zamračil. S tímhle svým výrazem se otočil na Rena a jednou rukou vyčítavě ukázal na ně. ,,Vidíš? Oni můžou ve třech a ty se mnou spát nechceš!"

Jonghyun si tímhle prohlášením upoutal pozornost tří spolunocležníků, kteří na něj hleděli s otevřenou pusou.

,,Heeeeeee?" vyjekl Ren. Co to... Má znamenat? Jeho malinký Hyunnie vyrostl v tohohle... vzpurného puberťáka?

,,Dlagone, řekni mu něco! Co se mu stalo s mozkem, že se mnou spát nechce?" S otázkou se obrátil na svého věrného přítele a zdrceně si prohrábl vlasy. Poté teatrálně rozhodil rukama, nečekal na odpověď a z pokoje vyběhl ven. Čtyři páry očí na něj zmateně hleděly. To má krámy nebo co?

,,Ehm," vydechl Ren a zadíval se na ty tři. Nechápal to o nic víc, než oni. ,,No, krapet vyrostl."

,,Krapet?" ušklíbl se GD a podrbal se ve vlasech. ,,Ále asi si na mě vzpomíná, když sem takhle přiběhnul, co?" Nedalo mu to a na Rena se usmál. ,,Asi z tebe přeci jen je dobrá máma."

,,A může u mě zůstat?" udělal na něj Ren smutné oči. ,,Prosím~"

Nově přejmenovaný G-Dlagon vypadal pořád stejně, nezdálo se, že by se v něm něco změnilo. Poté se pousmál a mile přikývl. ,,No, nevidím důvod, proč by sis ho nemohl nechat."

,,Děkuju!" vypískl Ren byl by se k němu vrhl a objal ho, kdyby si nebyl jistý tím, že by se mu na trojici podařilo spadnout. Proto se držel dál.

Po chvilce se vzpamatoval a rozeběhl se za Jonghyunem, který mu dávno stihl utéct. Křídla tentokrát nepoužil, v podzemních prostorech by mu to bylo opravdu k ničemu. Ale rád si hrál, proto Rena zmátl a zatímco proběhl několika chodbami, vrátil se do svého pokoje a shodil ze sebe tričko. Polonahý skočil do postele a uvelebil se tak, aby na mladšího působil lákavě, až ho najde.

Chudák Ren ho hledal všude možně, byl už celý zoufalý, že ho nemůže najít. Nakonec, jako poslední možnost zamířil do pokoje - bingo! Správný pokoj to sice byl, ale netušil, co si o tom má myslet. O co se Hyunnie snaží?

,,Lennie?" zapřel Jonghyun a přetočil se na záda jako kočička. V jeho případě spíš koťátko. Nasměroval na něj svá roztomilá kukadla. ,,Půjdeš si se mnou hlát? Chci se mazlit~"

Ačkoliv Ren moc chtěl, odolat mu nedokázal. Na to byl Jonghyun až příliš roztomilý. Usmál se a s oním debilním úsměvem doputoval až k postýlce, kam si vedle něj lehl.

,,Nyaaaaan~" zabroukal JR a tichounce se rozesmál. ,,Mažlení, mažlení!" Na to, že mu psychicky mohlo být asi patnáct, stále se choval až moc jako dítě. Rozkošné dítě. A právě do tohohle dítěte se Ren dokázal znovu zamilovat.

,,Wííí!" vypískl a skočil na něj. Objal ho, hlavu mu zabořil do hrudi. Propletl si s ním nohy a absolutně ho odmítal pustit.

,,Uíííí," napodobil ho JR, přičemž se do něj úplně zamotal. Byl jím popletený po psychické stránce a momentálně i po té fyzické. Nedokázal si svůj život bez Rena představit. Objímal ho, hýčkal, líbal... nechtěl o něj nikdy přijít.

Minkimu se jeho péče nadmíru líbila. Tiše vrněl, kdyby byl kočka, pak by předl. Jonghyunova společnost mu byla příjemná.

Jonghyun měl pocit, že se každou chvíli přestane ovládat. Tak moc rád se věnoval podobným věcem, že to v něm vyvolávalo ještě větší touhu. Klečel na posteli, natažený k Renovi, jehož držel pod prohnutými zády a líbal ho na krku. Hnědovlásek vypadal tak úžasně, jeho tělo pro JRa bylo jako droga, závislosti na níž se nedokázal zbavit.

Ren měl pocit, že se brzy zblázní. Tohle všechno... Nemohl snášet věcně. Nakonec se neudržel a tiše zasténal: ,,Hyunnieeee..."

,,Rene..." vzdychl Kim, konec onoho krásného jména utopil ve vášnivém polibku. Přitáhl si mladíka těsněji k sobě, chtěl slyšet jeho tep, cítit jeho dech a spoustu dalšího. Nebyl daleko k tomu, aby se mu vrátilo jeho normální já. Už teď v něm Ren mohl pocítit záblesky.

Jedním z oněch znaků bylo to, že se konečně naučit R. Mladší mu polibek s chutí oplácel, srdce mu bilo jako splašené.

Dalším z nich byly Jonghyunovy doteky. Nebyly to takové ty dětské, působily zkušeně a dospěle, přesně jako Jonghyun. Starší opět jeho rty opustil a věnoval se jeho krku, u něhož se tentokrát zdržel déle než obvykle. Jeho upíří instinkty mu pomátly hlavu.

Ren by mu napít klidně dal, nebyl by to pro něj žádný problém. Vypadalo to ale, že Jonghyun nachce. Jeho rozhodnutí akceptoval, i když ho to trošku zamrzelo. Rozhodl se, že situaci vezme do vlastních rukou. Strhl staršího pod sebe, teď byl na řadě pro změnu on.

JR dal ruce nad hlavu, čehož mladší využil a jednou rukou chytil jeho zápěstí, jako kdyby ho chtěl spoutat. To sice v plánu neměl, ale chtěl staršímu oplatit ty krásné pocity, proto musel zajistit, aby si to starší plně užil a o nic se nestaral. Věděl, že by Jonghyun rukama dokázal spoustu věcí, jen aby ho vyvedl z míry.

Začal zlehka, téměř, jako by zkoumal, kam až může zajít. Svými rty ho nejdříve jen trochu škádlil, letmo se dotýkal jeho kůže. Pak, cestičkou od klíčních kostí, přes krk a bradu doputoval až k jeho rtům, na které přitiskl ty své.

Jonghyun trhl rukama, ale kvůli Renovu stisku se nezmohl na nic. Jako již mnohokrát chtěl své prsty proplést s jeho vlásky, dlaněmi chytit jeho tváře a polibek si tak upevnit. Nemohl udělat vůbec nic, pouze přijímal, nikoliv dával.

Minkimu se to takhle líbilo, konečně mu mohl všechno příjemné oplatit. Nemohl neustále jen brát, občas musel něco i vrátit. A tohle byla jedinečná příležitost, bez pravidel.

Dlouhovlásek se naoko urazil a vyzývavě mu skousl spodní ret. Byl rád v té dominantnější pozici. Ztuhnul šokem, když Renovi kmitla bolest v obličeji a několik kapiček krve steklo do jeho úst. Nijak to neovládal, zcela automaticky krev slízl; její chuť mu doslova explodovala v ústech, jeho chuťové pohárky se roztančily. Ať to bylo cokoliv, byl ochoten se Renovi zcela poddat, aby to mohl získat.

Hnědovlásek to na něm poznal. Usmál se, rozhodl se, že si s ním trošku pohraje. On sám byl spíše submisivní, rád ale ty dominantnější škádlil. Proto se svým rtem o jeho ostřejší zoubky otíral a dával mu tím více oné karmínové tekutiny.

,,Uhmm... hnnn..." mumlal Jonghyun nesmyslně. Tak moc mu Renova krev chutnala, že ho chtěl tak moc kousnout, ale na druhou stranu ho pohltil strach, že by to mohl přehnat a ublížit mu. Netušil, čemu se poddat - strachu nebo touze?

To byla otázka. Ono rozhodnutí za něj nakonec vyřešil Ren. Přes hlavu si přetáhl tričko, natiskl se na něj svým tělem a krček mu nastavil.

Dlouhovlásek zavřel oči, dlaněmi si jeho hlavu nastavil... a kousl. Přesně do místa, kde Renovi proudila sladká, hustá krev, tak zapustil své zuby a proťal jeho kůži. Svět se s ním začal točit, jeho smysly se začaly mísit a rozostřovat. Hltal, chlemtal jeho krev, přičemž jezdil rukama po jeho bocích, hladil ho, tiskl si ho k sobě.

Bylo to příjemné pro ně pro oba, nicméně pro Rena zde bylo nemalé riziko. Pokud se Jonghyun přestane ovládat a vezme si příliš jeho krve, mohl by zemřít.

Starší to věděl a proto si to užíval a zároveň na sebe dával pozor, ačkoliv to bylo víc než jen těžké. V momentě, kdy měl pocit, že se blíží hranice, se od něj zadýchaně odtáhl. Praštil sebou do polštářů, protože se za tu dobu stihli přesunout do sedu, a Ren se opřel o jeho hrudník. Bylo to až moc silné, intenzivní.

Oboum chvíli trvalo, než se z onoho pro oba silného zážitku vzpamatovali. Ren by nejradši v této poloze zůstal už navždy, v Jonghyunově přítomnosti mu bylo neskutečně dobře.

JR věděl, že musí urychlit hojení dvou malých ranek, ale ovládání se ho tak zmohlo, že byl rád, že leží. Takhle Minki neztratí moc krve, bude to jen opravdu zanedbatelné množství. To se nějak dá zvládnout.

Náhle ho něco napadlo. Párkrát zamrkal a za několik dlouhých nádechů to promyslel. Ano, to by mohlo jít. Donutil Rena, aby z něj slezl - takže ho ze sebe ohleduplně shodil. Pak se vyhoupl nad něj, usadil se mu na klíně a dlaněmi se vzepřel o jeho prsa. Pekelně se soustředil a trvalo to hodně dlouho, ale nakonec se to povedlo. Nad postelí se objevila jeho obří křídla, jimiž je zahalil a odřízl od okolního světa. Byli tu oni dva. Nikdo jiný.

Onen prostor, v němž se nacházeli byl celý ponořen do tmy. Ren zalapal po dechu, zvedl hlavičku a s božskou úctou se na jeho nádherná křídla zadíval. Byla tak krásná, až mu z toho zrak přecházel. ,,Můžu... Můžu se jich dotknout?"

Staršímu se při jeho slovech rozšířily zorničky, jeho dech se téměř zastavil. Chtělo se mu vykřiknout, že chce, aby se ho Ren dotkl, a to na jakémkoliv místě a v kteroukoliv denní či noční dobu. Ale nedokázal to. Místo toho s polknutím přikývl a sklonil hlavu. Netušil, jaké pocity z toho bude mít.

Rennie natáhl packu a velice opatrně, nejdříve jemně a letmo se dotkl jednoho z obrovských per. Bál se, aby mu tím nějak neublížil, nebo v něj vyvolat negativní pocity. Právě naopak, chtěl pro něj jen to nejlepší.

Jonghyun se zprvu bál, že by ho to mohlo bolet, když však místo bolesti pocítil nevídanou slast, neovládl se a tiše zasténal. Křídla se zatřepotala a jeho nehty lehce zatnuly do Rena pod ním. Tohle... opravdu nečekal.

Když Ren zjistí, že tím druhému způsobuje neuvěřitelně příjemné pocity, jeho srdce zaplesalo a on si dovolil několik trochu intenzivnějších dotyků.

JR se snažil držet své zvukové projevy na uzdě, ale při každém silnějším doteku se mu více a více poddával. Nedokázal si představit, že by je teď někdo vyrušil, nejspíš by ho na místě zavraždil. Nedokázal se rozhoupat k ničemu dalšímu, doufal, že Minkiho napadne pokračovat dál.

Ren byl bohužel v těchto věcech docela tupý, rozhodl se, že první krok nechá na něm. Nechtěl nic zkazit, netušil, jak by si měl počínat.

Dlouhovlásek měl pocit, jako kdyby z něj při každém doteku byla vysávána životní energie, ovšem v dobrém slova smyslu. Rty se mu klepaly z toho, jak dlouho se nutil do toho, aby to vůbec vyslovil. ,,Víc... víc, Rene... prosím... polib... mě..."

Hnědovlásek se šťastně usmál. Tak přece jen se to Jonghyunovi líbí. Sklonil se k němu a to, co starší chtěl, ochotně vykonal.

Kim byl nevídaně rád, že se tohle všechno děje. Z velké části už získal své staré já, a to pouze díky Renovi. Svou vděčnost za to nedokázal vyjádřit, musel by mu děkovat až do alelůja. Užíval si tento polibek, protože na sto procent věděl, že dnes dojdou k tomu krásnému konci.

O jeho změně Minki samozřejmě nevěděl zhola nic, dělal pouze to, co pokládal za správné. Zatímco prohluboval jejich polibek, packama bloudil po jeho těle.

Dlouhovlásek se k němu více naklonil, aby prohloubil jeho polibek, přičemž se vyzývavě pohnul na jeho klíně zrovna tehdy, kdy měl Ren dlaně na jeho bocích. JR rád provokoval, ale toto nebylo jeho záměrem. Prostě si to užíval se vším všudy a nechával Rena, ať si s ním projednou dělá, co chce.

Minkiho oním náhlým pohybem tak překvapil, že se hnědovlásek neovládl a z úst mu unikl tichý sten. Nezdálo se to, ale Jonghyun ho prostě zatraceně vzrušoval.

A to i přesto, že by se ho měl bát. Netušil, jak velkou může mít fyzickou sílu, ale fakt, že to byl upír, který ho bez větších problémů mohl rychle vysát, a to, že byli skryti pod jeho křídly, bylo docela strašidelné. Kdyby to byl kdokoliv jiný, Ren by se ho jistě bál. Tady ho uklidňovala skutečnost, že je to prostě jeho milovaný Jonghyun.

Navíc, nedělal nic, čím by ho mohl pobouřit, naštvat či vyprovokovat. Prostě si užíval jeho přítomnost, to, že se ho může znova dotýkat. Packou opět zabloudil k jeho křídlům.

Jakmile polaskal konečky prstů jejich temné blány, Jonghyun se od jeho rtů odsunul a z hrdla se mu vydral táhlý vzdech. Takhle to nešlo. Pustil Rena, položil ho na záda a sám si rozepnul kalhoty. Byl moc líný a vzrušený na to, aby se zvednul, tak prostě věci jen sesunul trochu níž, jak to šlo, a uchopil své vzrušení do dlaně. Nikdy mu nedělalo problém se uspokojit sám. V tomhle ohledu Minkimu rozkazovat nemohl.

Ren několikrát překvapeně zamrkal, nečekal, že by mohlo k něčemu takovému dojít. Tohle... Bylo šílené. Tak Hyunnie ho chce vynechat, jo? Tse, to mu nedaruje. Za trest se rozhodl, že ho trochu pozlobí a tak se zvedl na čtyři a přesunul se až k jednomu z jeho křídel. Netušil, co chce vlastně dělat, ale nakonec se odhodlal a křídla se dotkl jazykem.

Jonghyun byl v první chvíli zmaten více než on, ani od sebe neočekával, že bude něco chtít tak moc. Bohužel se stalo a on z něj musel slézt, čímž akorát pomohl Renovu nápadu. Měl pocit, že se zhroutí a upadne do bezvědomí, když se ho Ren dotkl. Celým jeho tělem projel něco jako elektrický proud a nebýt toho, že se jen tak tak stihl opřít o loket a vlastně tak na Rena vyšpulil svou zadnici, sletěl by.

Musel ale přiznat, že mu to bylo neskutečně příjemné. Toho si byl Minki vědom, proto to zopakoval a následně jednu z blan stiskl mezi rty.

,,Pře... přestaň... to je... moc..." zasténal mezi hlubokými nádechy Jonghyun a bezvládně se sesunul na lůžko. On ho chce zabít. Nikdy nezažil nic, co by ho vzrušovalo víc, co by vůbec bylo cítit víc. Ren ho tím mučil, protože mu něco neznámého původu bránilo v tom, aby každou chvíli vyvrcholil.

Minki se usmál a ještě naposledy ono místečko přejel svým jazýčkem. Pak se přesunul ke staršímu a vyžádal si od něj polibek. Během něj pak tlapkou sklouzl k jeho klínu a jeho ruku nahradil tou svou.

,,Hnnnn..." zapředl JR a jemně pootevřel svá ústa. Ren sice povolenku nepotřeboval, ale i tak ho tím dost vybídl. Musel mu nějak dát vědět, že patří už jen a jen jemu, že nikoho jiného nechce.

Mladší toho opravdu využil, vůbec poprvé. Jazýčkem vklouzl do jeho úst a započal vášnivý tanec s tím jeho.

Bylo to také snad poprvé, co JR nejvíce připomínal sám sebe a přitom byl více uke než seme. To se mu nepodobalo. Že by se v něm něco změnilo a jemu se zalíbilo být ten podřadnější? Bylo to více než zvláštní.

Možná to bylo tím, že pravý Jonghyun ještě nebyl zcela při smyslech. Mladší se od jeho rtů po chvíli odpoutal a posunul se dolů. Rozhodl se Hyunniemu pomoci s jeho problémem.

,,R-Rene... to nemusíš..." špitl Jonghyun zadýchaně a dlaněmi chytil jeho tvář. Navázal s ním oční kontakt, hledaje v jeho studánkách jakoukoliv známku po odporu, nechuti či něčem jiném. Do tohohle ho nutit nemohl.

,,Já vím... Ale já chci," pousmál se Rennie mírně. Kdyby nechtěl, nedělal by to. To mu dal svým pohledem jasně najevo.

JR ještě chvilku setrvával tak, jak byli, než s povzdechem spustil své ruce a o zápěstí se opřel. Párkrát zamáchal obrovitými křídly, ovál je z nich příjemný větřík. Musel být opatrný - věděl, že tohle mohlo způsobil cokoliv. ,,U-udělej mě..."

Mladší se sesunul na svou původní pozici. Udržoval se straším oční kontakt, chtěl vidět jeho tvář po celou dobu. Vzápětí se sklonil k jeho chloubě a špičku jemně obkroužil jazykem.

Jonghyun slastně přivřel oči a tiše vzdychl. Hebké rty se mu vzrušeně chvěly a tváře získávaly stále červenější odstín. Jak si mohl Ren všimnout, kromě jeho rtů se třásla i jeho křídla a vlastně i celé tělo. Tohle bude opravdu rychlé.

Minki chtěl odvést tu co možná nejlepší práci, dopřát mu to nejlepší. Proto si trochu vypomohl rukou a ústy pohltil část jeho chlouby.

,,Nah..." vzdychal starší, s hlasovými projevy rozhodně nešetřil. Musel dát Minkimu najevo, jak se mu to líbí. Zvedl jednu ruku a pochvalně ho pohladil po hlavě, načež je skryl před zraky světa svými křídly.

Netrvalo to dlouho a hnědovláskova ústa byla zaplněna mléčnou tekutinou, kterou spolykal až do poslední kapky. Následně se odtáhl a zvědavě po Hyunniem pokukoval.

Jonghyunova tvář plála červení, cítil se dost trapně, ale přitom tak neskutečně úžasně, volně. Ren odvedl opravdu skvělou práci. Musel to vydýchat. A jednou věcí si byl zcela jistý: ,,Jsem zpátky... úplně..."

Minki zalapal po dechu, do očí se mu nahrnuly slzy. ,,Hyunnie..." vzlykl a vrhl se mu do náruče. Nemohl tomu uvěřit, jeho mozek to stále odmítal pochopit. Jeho Jonghyun... Je zpět?

Dlouhovlásek stáhl svá křídla, neviděl důvod je nadále ukazovat. Úlevně Rena objal a přitáhl si ho na klín, nehledě na to, jak byl odhalen. Potřeboval ho mít u sebe, Minkiho přítomnost pro něj byla životně důležitá.

Mladší mu nohy obmotal kolem pasu, hlavu mu zabořil do hrudi a tiše se rozplakal. Náhle z něj spadl veškerý strach, nervozita a starosti a zaplavila ho nehorázná úleva společně se štěstím.

,,Neplač, lásko..." zašeptal mu konejšivá slůvka starší do ouška a objal ho ještě pevněji. ,,Už jsem tu... a nikdy tě neopustím. Tak, prosím, neplač..."