*O pár dní později*

Ren klečel před skupinou upírů a stíral si krev z rány. Vzduchem zasvištěl bič, ozval se výkřik. Po tom incidentu s Rukim, který stále nebyl v nejlepší kondici, se vypátralo, kdo je Ren opravdu zač. Za jeho lži a pohrávání si s nimi si vysloužil veřejné bičování a následně potupnou smrt. Taemin s G-Dragonem měli tu možnost celé představení sledovat, ale nedokázali mu za žádnou cenu pomoci. GD si zachovával chladnou tvář, své pocity dusil uvnitř sebe, kdežto Minnie tiše plakal a prosil svého upíra, aby Renovi nějak pomohl.

Yuki ho ale ignoroval, ani jeho slzy ho nedokázaly obměkčit. Držel Taemina u sebe, aby nemohl utéct a o nic víc se nestaral.

Situace u G-Dragona byla opačná, tomu Run plakal do ramene. Vždy byl hodný a nesnášel násilní.

Minki se držel docela statečně. Neplakal, neprosil o slitování. Tu radost jim dopřát nehodlal. Místo toho snášel jednu ránu za druhou, snažil se poprat s bolestí. Bylo to šílené, ale on nelitoval. A kdyby mohl, udělal by to znovu. Jen aby byl Jonghyun v bezpečí.

Kdyby byl jasnovidec, věděl by, že to se nestane. Po další ráně, která bolela více než ty předchozí, přišel čas na otázky. Upíři chtěli vědět, kde se skrývá skutečný Jonghyun. A jejich odhodlání bylo takové, že ho hodlali mučit do doby, než jim řekne pravdu.

Když blonďáček znovu bolestně zavyl a do očí se mu vyhrnuly dlouho potlačované slzy, ozval se zvláštní hluk ze strany upírů. Většina pohledů se upřela směrem, kudy prvně se svými unesenými přijeli. Tentokrát po cestě šel někdo jiný.

Pomalými, přesně vyměřenými kroky po dlážděné cestě šli tři mohutní vlci - ten nejvíce vepředu vezl jezdce, ale na první pohled připomínal anděla. Dokonalý kontrast temnoty a světla, černá vlčice a její andělský pán - každému muselo dojít, kdo tahle osoba je. Každý o krok ustoupil a udělal tu čest, že nechal vznešeného křížence, Kima Jong Hyuna, projít. Tmavovlásek byl oděn do bílého přiléhavého šatu, jeho obličej působil jako čerstvě napadaný sníh, dokonce i jeho řasy změnily barvu. To vše díky jeho magii, která dokázala divy a halila svého krále do pláště nezranitelnosti. Stopy po nevinné, nezkažené magii se za ním táhly v dlouhých pruzích, tvořily jeho plášť a spoustu dalších doplňků včetně tetování na obou zápěstí - dvou okovů.

Jonghyun věděl, že se chystá na popravu. Od první chvíle, kdy mu bylo sděleno, co se stalo s jeho lidem, se připravoval na to, že v blízkých dnech zemře. Dal proto vše, aby nejvíce zapůsobil a dokázal jim, s kým mají co dočinění. Věděl, že Rukimu, kdož byl bratr jeho matky, dojde, co od tohoto všeho očekává. Věděl, že mu dojde, že pokud nedostane svůj lid zpět, vezme si život a tím zmaří plán všem upírům.

,,To... ne..." vydechl Ren zmučeně. Proč sem Jonghyun sakra přišel? Proč? Proč dává svůj život v sázku?!

Bylo mu jedno, jak dlouho a jak moc ho budou mučit, nikdy by jim neprozradil, kde Hyunnie je. Bylo mu jedno, že by měl být popraven. Co je jeho bídný život v porovnání s tím tmavovláskovým? Měl chuť křičet, varovat ho, donutit, aby se vrátil zpátky. Z jeho úst ovšem nevyšla ani hláska, vlastní hlas ho zradil. Vůči nadcházejícím událostem byl naprosto bezmocný a mohl jen zoufale přihlížet.

Jakmile Ruki spatřil svého pravého křížence, doslova vyletěl ze svého provizorního trůnu a málem se tam složil. Věděl, že má být kříženec překrásný, to Ren opravdu byl, ale tohle byla úplně jiná úroveň. Jonghyun působil tak čistě a mocně, že ho cosi nutilo před ním pokleknout. Nakonec to neudělal a místo toho se vydal za ním.

Ren měl chuť podkopnout mu nohy, jen aby mu zabránil dostat se ke staršímu. Zabránit mu v jediném doteku. Bohužel, nemohl. Neposlouchalo ho vlastní tělo a navíc by si to ošklivě odnesl.

Jonghyun se pomalu zastavil a ze své vlčice seskočil. Jeho tvář vypadala smutně, vyčerpaně... opravdu se tak cítil. Jeho magie začala pomalu vyprchávat. A ačkoliv věděl, že tímhle Renovi ublíží, se sklopenou hlavou došel k Rukimu a vešel přímo do jeho náruče.

Ren sklonil hlavu, na tohle se nemohl dále dívat. O kamenou podlahu pod ním se roztříštilo několik slaných kapiček, které se následně smísily s kaluží krve. Nemohl tomu uvěřit. Přes to všechno... selhal. Nedokázal Jonghyuna zachránit...

,,Výborně, Jonghyune... tohle je správné..." šeptal mu Ruki do ouška a naklonil jeho hlavičku stranou. Bohužel dřív, než mohl ochutnat pravou krev křížence, byl odražen Jonghyunovou silou. Tmavovláskův zjev se změnil, jeho oči se mu sklížily.

,,Dříve, než ti daruji své tělo... chci, abys propustil všechny, jež jsi unesl. Nebo..." vytáhl zpoza opasku dýku a bez váhání si ji přiložil ke krku, ,,nebo žádného křížence nedostaneš."

,,Ale notak, Hyunnie," usmál se Ruki. ,,Oba moc dobře víme, že tohle je bezvýchodná situace. Pokud je nepustím, nebudu mít křížence. Ale pokud zemřeš, mí upírci je všechny roztrhají," zauvažoval. Pak ho něco napadlo. ,,Uděláme dohodu..." prohlásil. ,,Pustím je všechny, až na jednoho..." Zatímco mluvil, přemístil se až ke klečícímu Renovi. Jeho vlasy sevřel v pěst a vytáhl ho za ně nahoru. ,,Tenhle maličký lhář a podvodník byl mimo jiné odsouzen k smrti. Nemohu ho nechat jít, i kdybych chtěl."

Jako kdyby tím Jonghyuna jen více vyprovokoval, jeho dýka se z části zaryla do jeho krku. Sněhobílý oběv se postupně začínal barvit do ruda. ,,Říkal jsi něco?"

Ruki zděšeně vytřeštil oči. Chtěl se k němu rozběhnout, ale na poslední chvíli se zarazil. Nemohl povolit, ztratil by tím úctu svého lidu.

,,Vydával se za tebe a otrávil mě svou krví. Nemohu ho nechat žít."

,,Chránil MĚ!" vykřikl prudce Jonghyun, jeho hlas byl skoro jako tlaková vlna. To, jakým způsobem ublížili Renovi, v něm vyvolávalo neskutečný vztek. Rozešel se přímo k nim a skoro přesekl Rukiho ruku, jen aby mohl k Renovi. ,,Pokud se ti něco nelíbí, jsem ochoten každou chvílí zemřít."

Upír byl nucen pustit blondýnkovy vlasy, díky čemuž mladší opět padl na kolena. Bolestně zasyčel, onen naráz byl vážně tvrdý a on si kolena sedřel. Navíc, jeho rozdrásaná záda nesnášela pohyb zrovna nejlíp.

Jonghyun se sklonil a zvedl blonďáčka do náruče. Nehledě na Rukiho předchozí slova, vyhodil ho i v bolestech na Fenrir, svou vlčici, a poručil ji, ať ho odnese pryč. Dva další vlci čekali na Taemina a G-Dragona, kteří již pomalu kráčeli k nim. Run se z toho skoro zhroutil, nechtěl ho pustit od sebe.

Ren nestačil nic namítnout. Nedokázal se na něj ani naposledy podívat, neboť vlčice rozkazu svého pána uposlechla okamžitě a než se Ren nadál, byla pryč z upíří pevnosti.

Tehdy už to blondýnek nevydržel. Tiše vzlykl, po tvářích mu stékaly pramínky slz. Proč? Rezonovalo mu v hlavě. Proč tam jen Jonghyun přišel, když věděl, že zemře?

Jakmile ho následovali i G-Dragon s Taeminem, Jonghyun se konečně podvolil a snesl se na zem. Dýku odhodil stranou, hlavu naklonil. Ruki na to celou dobu čekal a teď se do něj po celé té době čekání zakousnul. Jonghyun se v jeho náruči stal překrásnou hadrovou panenkou.

O pár týdnů později

,,Sakra!"

Mýtinou uprostřed lesa, vzdálenou daleko od civilizace se rozlehl frustrovaný výkřik.

Blonďatý mladík klesl na kolena, řetězy v jeho rukou se rozplynuly.

Zdálo se, že od oné události před několika týdny se vše vrátilo do pořádku. Všichni byli živí, zdraví, život se vrátil do starých, bezstarostných kolejí.

Zdálo se, že už každý zapomněl. Každý kromě něj...

Od jejich návratu se Ren neskutečně změnil. Každý na něm poznal, že je v nepořádku. Byl neustále smutný, téměř nemluvil. Nad jeho myslí se vznášel temný závoj, jež celou jeho existenci zahaloval do pochmurného a temného bytí. Celé dny i noci byl pryč, lidé ho vídali pouze vzácně. Stranil se jich. Taemin s GDm o něj měli strach, vyhýbal se dokonce i jim. Jediný, koho u sebe strpěl, byl Ran. Lvíček za tu dobu neuvěřitelně vyrostl, velikostí se podobal většímu psovi. Stal se z něj Renův neodlučný společník.

Všechen čas spolu trávili v lese, kde se učili boji. Ran lovil drobnou zvěř a jeho pán se hlouběji vzdělával v černé magii, odhadoval její další tajemství. Jinak tomu nebylo ani dnes.

Celou tu dobu byl Jonghyun připravován na rituál, při němž měl přijít o život. A když neměl na práci toto, věnoval se Rukimu, neboť se z něj stala jeho lednička v kombinaci s milencem. Jonghyunova mysl se stále více propadala do temnoty, chtěl jen zažít onen konec, aby bylo vše za ním. Myšlenkami ve volných chvílích utíkal ke svým třem společníkům a litoval, že je již znovu neuvidí.

To nebyla tak docela pravda. Ren se svým náročným tréninkem snažil dosáhnout jediného - ovládnutí démonické magie na nejvyšší úrovni. Jak se dočetl v knihách, tohle byla poslední příčka při cestě k neomezené moci.

Bylo to těžké, opravdu těžké. Ždímal své tělo i duši, snažil se ze sebe vymáčknout veškerou sílu. Mnohdy trénoval tak moc, že upadl do bezvědomí. Ale dnes tomu bylo jinak. Vyhrabal se na nohy, rukama se zapřel o kolena a zhluboka oddechoval.

Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Nádech a....

Prudce rozpřáhl ruce, zavřel oči a z plných plic zařval jisté zaklínadlo, jehož slovům rozuměl on sám. Z jeho těla vyšla mohutná černá vlna, která zasáhla nejbližší stromy a spálila je na popel. Ten se shromáždil do jednoho bodu a pak obalil celé mladíkovo tělo. Ren překvapeně vytřeštil oči. Funguje to!

Cítil, jak se jeho tělo mění. Povyrostl o několik centimetrů, jehot tělo se zpevnilo. Vlasy mu ztmavly, nabraly tmavě hnědou barvu a zkrátily se na polovinu své délky. Třešničkou na dortu pak bylo tetování přes celou pravou paži a dlouhý černý plášť. Nebylo pochyb. Konečně se mu to podařilo. Všechna práce, hodiny tréninku, krev a slzy, se zúročily. Právě se naučil vyvolávat a ovládat démony.

Jonghyun neměl o jeho vývoji žádné potuchy, neboť z něj byl jeho život vysáván upíry, tentokrát naposledy. Zítřejší den pro něj měl být odpočinkový, protože ten následující měl propuknout rituál a počátek války proti lidem. Upíři byli svoláni do zbraně a jediné, co jim chybělo, byla obětina křížence, která by jim dodala neskutečnou moc.

,,Je čas," zašeptal Ren ke svému lvíčkovi a pohladil ho po hlavě. Následně se přemístil k Rin a vyhoupl se na její hřbet. Ruku sevřel v pěst, přímo cítil, jak jím pulzuje síla. ,,Jdeme," rozkázal.

Něco podobného se dělo i mezi upíry. ,,Je čas..." promluvil Ruki ke kříženci a jemně se pousmál. Nabídl mu ruku, a když JR přijal, pomalu se s ním vydal do hodovní síně, kde bylo připraveno mnoho jídla. Museli se posilnit před velkou bitvou.

Normální člověk by se tomu podivil, vždyť upíři se živí krví a ne normálním jídlem. No, tahle komunita byla vážně zvláštní.

Zatímco u nich se konala hostina, na druhé straně se objevila značná anomálie. Vůbec poprvé v tomhle týdnu lidé spatřili Rena. A navíc, změny na jeho zevnějšku nebylo možno si nevšimnout.

Ihned k němu přispěchali G-Dragon a Taemin, jakmile se dozvěděli, že se tu objevil. Nestačili zírat, z Rena se stal... někdo úplně jiný. Už to nebyla hezká holka - teda teď byl ještě hezčí, jen více klučičí -, ale opravdový bojovník a mág. To se jim muselo jen zdát, on neskutečně zesílil. Šlo to z něj cítit.

,,Potřebuju vaši pomoc," řekl narovinu. ,,Chci jít zachránit Jonghyuna. Cítím, že tohle je poslední šance. Ruki říkal, že válka propukne na konci desátého měsíce. Posledního je pozítří..."

,,Souhlasím," vyhrkli ti dva zároveň. Ani se nerozmýšleli, Ren jim nemusel říkat víc. Oba dva to totiž cítili absolutně stejně, chtěli svého leadera ze spáru těch pijavic dostat. A nebyli jediní, kdo s nimi byl na jedné lodi. Spousta dalších bojovníků i kouzelníků mu chtěla jít na pomoc.

,,Šlo by to... Dnes odpoledne?" zeptal se Ren. ,,Potřebuju ještě něco připravit... Ochranu proti upírům..."

,,Jistě, myslím, že je to ideální nápad..." přitakal GD a vřele se na něj pousmál. Poté k němu natáhl dlaň a místo toho, aby Renovu ruku stiskl, přitáhl si ho do přátelského objetí. ,,Spoléháme na tebe... zástupce vůdce."

,,Myslím, že tohle místo náleží tobě," pousmál se Ren a do jeho náruče se vděčně přivinul. I když se neskutečně změnil, stále to byl ten starý Ren.

Odpoledne

Na nádvoří se shromáždilo několik desítek lidí. Všichni to byli dobrovolníci, co chtěli zachránit svého vůdce. Ren ve svém černém plášti chodil mezi nimi a rozdával malé lahvičky na koženém provázku. V každé z nich byla trocha jeho krve, v níž byl nyní podíl černé magie vyšší a měla by upíry odpuzovat.

Nenašel se nikdo, kdo by mu odporoval. I když znali G-Dragona déle jak jeho, beztak mu bezmezně důvěřovali, protože jim dal právo na víru v něj. Dokázal jim, že je na jejich straně. Už jen tím, že sílil pro dobro jejich pravého vůdce. Sehnali si svá zvířata a zanedlouho vyrazili na cestu, všichni plní odhodlání.

Po celou dobu jejich cesty měl Ren neuvěřitelně špatný pocit. Srdce mu svírala ledová ruka. Nakonec to nevydržel a prstem přejel po části svého nového tetování. Vedle něj se ihned zhmotnil havran - jeden z jeho démonů.

Jeho zlý pocit byl oprávněný - Ruki učinil něco, co nedokázal očekávat opravdu nikdo. Z důvodu, že věděl o tom, že mnoho stvoření ví o jeho plánu a přesném dni zabití křížence, se rozhodl jejich rituál posunout. Proto ta hodovní večeře, při níž byla Jonghyunovi podstrčena místo červeného vína trocha upíří krve. Měl to způsobit to, že poté, co bude JR zabit, se promění jako upír a bude již navždy Rukimu sloužit jako věrný pobočník.

Momentálně tmavovlásek klečel nad hrobem prvního upířího vládce, jeho ruce poutaly chladné okovy. Nadešla jeho poslední hodinka coby člověka.

Přesně to také oznámil havran Renovi, když se vrátil z výzvědné mise, na kterou ho mladík vyslal. ,,Ne..." vydechl Minki nešťastně. Pokud přijedou pozdě...

Ne! To nedopustí! Odvolal havrana a rozhodl se pro mnohem složitější kouzlo. Tentokrát se dotkl jiného bodu a tiše odříkal zaříkadlo, které připomínalo spíše modlitbu. Vysoko ve vzduchu se v tu chvíli zhmotnil obrovský sedmihlavý drak.

Jonghyun se zhluboka nadechl, načež se zvedl s hlavou sklopenou. Nedokázal říct jediné slovo, chtěl to mít co nejrychleji za sebou. Ruki na něj již čekal s vykreslenou runou v zemi, kde se měl rituál odehrát. Okolo stálo sedm upírů zahalených v černých pláštích.

,,Přesunuli to," zakvílel Minki GDho směrem. ,,Chtějí ho zabít už teď!"

Sklonil se k uchu své vlčice a něco zašeptal. Díky jeho metodickému a příjemnému hlasu vlčice ještě zrychlila. Mladík cítil vlastní srdce, snažilo se mu vyskočit z hrudi.

Kim ztratil veškeré naděje na záchranu. Tohle byl jeho opravdový konec, tohle byl jeho osud. Nadechl se a vstoupil za Rukim do předem připraveného kruhu. Vzduch se kolem zavlnil, první část kouzla započala. Druhou fází bylo zaříkání doprovázené obětováním křížence.

Než k němu stihlo dojít, nad jejich hlavami se objevila sedmihlavá saň a celý komplex sežehla svým černým ohněm. Ren ji poslal napřed, aby se pokusila oddálit nevyhnutelné.

Přesně pro podobné účely tu bylo sedm upírů s obrannými zaříkáními, které ochraňovaly průběh kouzla a je samotné. Ačkoliv by jim měl oheň ublížit, oni zůstali zcela nezraněni. Ruki pozvedl překrásnou dýku a pomalu se přiblížil k andělovi, jemuž urvali křídla a on padl na zem.

,,Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!" vykřikl Ren a ještě v plné rychlosti seskočil z Rin. Dopadl tak nešťastně, že po tvrdé podlaze udělal ještě několik kotoulů, než konečně stál pevně na mohou. Neztrácel jedinou vteřinu, rozběhl se jejich směrem a z pod pláště vytáhl krátký meč, s nímž se také učil zacházet.

Jonghyun v tu chvíli zvedl hlavu a v očích se mu zaperlily slzy. Otevřel rty, avšak naprázdno. Nevyloudil se z nich jediný zvuk, jeho hrudník byl proklát ostrou zbraní. V poslední chvíli spatřil to, po čem nejvíce toužil. To mu vykouzlilo ve tváři úsměv. Poslední úsměv.

O pár vteřin později vydechl naposled. A právě v onu chvíli se v Renovi něco změnilo. Cítil, jako by narazil do jakési neviditelné zdi, která jej odhodila zpět. Ledová ruka, která po celou dobu svírala jeho srdce se konečně sevřela úplně a onen zbytečný sval rozdrtila na milión kousků. Minki se zastavil, jeho tvář nabrala barvu křídy. Neplakal... Něco se v něm zlomilo.

Jonghyunovo tělo se zhroutilo na zem, Ruki provedl poslední zaříkání. Vzápětí se začal smát. Psychopaticky smát. Kouzlo bylo hotovo! Jeho žilami nyní proudilo mnohem více moci než doposud. Ten pocit se mu zamlouval, dokázal by se do něj zamilovat. Zvláště když věděl, že se JR za moment znovuzrodí.

,,Ruki..." oslovil ho Ren, jeho hlas byl až nebezpečně chladný a tichý. Jeho slovům dodával příslušnou váhu. ,,Dnes... zemřeš. Zabiju tě vlastníma rukama. To ti přísahám."

,,Ne... to tedy ne!" chechtal se dál Ruki a pomalu vytáhl dýku z Kimova těla. Mdlého tmavovláska zvedl za krk ze země a postavil ho před sebe. Jeho bledou tvář nastavil přímo k Renovi. ,,Povstaň, mládě!"

Pak se stala další neočekávaná věc. Mrtvý vytřeštil oči bez panenek. Během pár vteřin mu narostly vlasy až po pas, jeho zuby a nehty se prodloužily. Stalo se z něj upíří mládě, Junior Royal přebral kontrolu.

Než stačil Ren uskočit, do krku se mu zaryly jeho dlouhé tesáky. Kůži a masem projely lehce jako nůž máslem a zarazily se až do žíly s Renovou zvráceně dobrou, ale pro upíry jedovatou, krví. Hnědovlásek šokem ztuhnul, jeho dračice se rozplynula.

JR měl takovou žízeň, že prostě potřeboval krev. To, že je otrávená, si neuvědomoval, prostě hltavě pil a tiskl se přitom na Rena víc jak na svého milence, tedy Rukiho. Vůbec netušil, že ten, komu právě ubližuje, je ten, do koho se zamiloval.

,,Prosím... Přestaň," vysoukal ze sebe mladší. Druhý se do něj zakousl tak, že mu způsobil problém mluvit. Ani si neuvědomil, že se kolem nich shromáždili všichni ti, které přivedl. ,,Prosím, Jonghyune. Ublížíš si. Má krev je jed..."

,,Mládě... vrať se ke mně..." poručil mu leader upírů a dlaní naznačil přesně to samé. JRovi se jeho rozkaz sice nelíbil, nechtěl se od něj odtrhnout, ale se zavrčením to udělal. Vrátil se k němu a vrhl se do jeho konejšivé náruče.

Minki se prohnul v pase a ruku si přiložil ze strany na krk. Na místo, kde cítil ránu. Jakmile se jí pouze konečky prstů dotkl, okamžitě ji pokryla jakási černá tkáň.

Jonghyun se natočil tak, aby nebránil Rukimu v ničem jiném. Sedm upírů v řadě stálo za ním a pozorovalo teprve přijíždějící kavalérii ze strany lidí. Leader upírů se dal znovu do smíchu. Přijeli pozdě! Kim Jong Hyun již bude navěky jejich!

Ren se narovnal a svýma tmavýma očima se na hnědovláska zadíval. Čím déle to dělal, tím víc chladně a lhostejně vypadal. Uvědomil si... Že nezbylo nic. V onom mláděti nebyl ani kousek z Kima Jonghyuna. Stal se z něj Junior Royal, bestie, již bylo potřeba odstranit.

Jenže na druhou stranu... nedokázal ani na moment přemýšlet o tom, že by mu byť jen ublížil, zabití nepřipadalo v úvahu. Ačkoliv se teď tvářil takto, i tak v něm viděl toho Jonghyuna, jehož znával. Ale to se dalo změnit, ne...? Kdyby ho vychoval někdo jiný než upíři...?

Zakroutil hlavou, aby si ji pročistil. Nemohl se teď zabývat tímhle, musel situaci řešit. Hlavním problémem teď nebyl JR, ale Ruki. Ten momentálně představoval tu největší hrozbu, vládl neomezenou mocí, s níž mohl rozpoutat válku.

,,Bylo mi potěšení vás znovu vidět... teď byste se měli vrátit domů..." Leader upírů se provokativně poklonil, načež se zahleděl na tmavovláska po svém boku. Jeho pohled se změnil na něžný, zato Jonghyunův se změnil na bezradný. V Rukim se úplně ztrácel... a najednou pocítil... strach. Začal se ho bát. Jeho tělo se změnilo na třesoucí se hromádku, od upíra se rychle odpoutal a o kus se od něj vzdálil. Postupně se snesl na kolena, než pod jeho přímým pohledem skončil na čtyřech.

V onom okamžiku se stalo několik věcí. Ren si vyměnil rychlý pohled s G-Dragonem, který mluvil za vše. Neváhal, rozběhl se vpřed. Zaútočil na Rukiho. Draggie se v tu samou chvíli vrhl k tmavovláskovi na zemi a přitáhl si ho do náruče. ,,Už je dobře, Jonghyunnie."

JR na něj vyděšeně koukal, netušil, co si o tom má myslet. Nevzpíral se, měl na to dost málo energie a navíc neviděl důvod. Otočil se na Rukiho, jenže ten na svém místě nebyl. Nikdo z upírů tu nebyl. Oni ho tu... nechali? To mu vehnalo slzy do očí.