To, že toho, koho hledali, nenašli, nezjistili, byli přesvědčeni o blondýnkově totožnosti.

Ren byl totiž vážně přesvědčivý herec, to se mu muselo nechat. A dělal to jen pro Jonghyunovu záchranu.

Z větší části však na tom jeho herectví podíl nemělo, to jeho zvláštní krev. Kdyby jeho krev nebyla pozměněna jeho černou magií a ještě dalšími aspekty, Ruki by poznal, že je to jen obyčejný člověk a ne ten, jehož hledají. A protože nikdo z této skupiny upírů ještě krev křížence nechutnal, snadno si ho dokázali splést.

Díky tomu už dál nehledali, bylo ušetřeno mnoho dalších životů. Ren se ale smrtelně bál toho, co by se stalo, kdyby zjistili, že není JR.

Asi po půl hodině rychlé jízdy dorazili tam, kam měli celou dobu namířeno; objevil se před nimi obrovský komplex budov v gotickém stylu laděném výhradně do tmavých barev. Uprostřed nad vším ostatním vystupoval hrad s vysokou věží, kde se nacházelo jádro celé oblasti.

Tam taktéž žil a vládl Ruki, ostatní se zdržovali v okolních domech, společně se svými ledničkami. Blondýnek se na ono místo díval se strachem, bál se všech těch upírů.

Proběhli skrze obrovskou železnou bránu, která byla přímo přichystaná na jejich příchod. Jako kdyby i samotná obloha očekávala jejich příchod, mezi temnými mraky se zlověstně zablýsklo. G-Dragon měl tak krásný pohled na Rukiho, jehož tvář v tu chvíli vypadala velice... děsivě. Šklebil se od ucha k uchu, neměl daleko ke smíchu, jeho oči v psychopatickém zjevu hleděly kupředu. Co ten upír proboha plánuje?

Ren jeho úsměv samozřejmě neviděl, připadal si s ním v bezpečí. Kdyby tak věděl, jak šíleně se plete. Že důvěru vkládá ve špatného člověka. Tedy, upíra.

Hnali se dlážděné cestě až k hradu, před kterým se rozprostíralo obrovské náměstí z téže materiálu. Tam již čekalo spoustu dalších upírů, kteří byli sluhové těch, kteří měli tu čest a byli vybráni na výpravu pro křížence. Leader seskočil jako první a stáhl si k sobě Rena - prozatím nemohl dopustit, aby se k němu přiblížil někdo jiný. Všichni upíři na zemi před ním s rukou přitisknutou u srdce poklekli a vzdali mu tak hold.

Minki zabořil staršímu hlavu do hrudi, strachem se celý třásl. Konečně si uvědomil, že tohle není hra a oni je opravdu unesli.

,,Ruki-sama, vítejte zpět," ozvalo se sborově z úst davu. Leader se pousmál a pohladil blonďáčka po hlavě, načež máchnutím jedné ruky sdělil mnohé - ať uklidí jejich zvířata a zároveň mu udělají cestu, neboť jde do svého sídla. Nebylo třeba nic říkat. I kdyby to řekl, bylo by to zbytečné, neboť každý upír alespoň z části ovládal čtení myšlenek.

To bylo něco, co všechny lidi fascinovalo. Každý by tuto schopnost či umění telepatie rád ovládl. No, některým se to vážně dařilo.

Ruki jemně vzal Rena kolem pasu a pohledem vybídl Runa s G-Dragonem a Yukiho s Taeminem, aby je následovali. Moc dobře cítil, že tihle tři spolu mají dost silné pouto, tak se rozhodl k nim být hodný. Alespoň ze začátku. Dost litoval toho, že si upíři mohou číst myšlenky navzájem a na lidi to nefunguje. Zvláště na těchto třech bylo ještě něco jiného, co mu bránilo ve vstupu...

V Renově případě to byla černá magie, která kolem jeho mysli tvořila silnou blokádu a dovnitř by nepustila nikoho. U G-Dragona s Taeminem to byla vážně záhada.

Když se řada rozestoupila a vytvořila pro ně vchod až k hlavním dveřím, tři dvojice se rozešly a zamířily dovnitř. Prošly vstupní halou a v temném hradu zamířily po monumentálním schodišti nahoru. Ruki je vedl do svého lože.

Minki se nenápadně rozhlížel kolem, napadlo ho, že by to mohlo být v budoucnu užitečné. Nevykoumal ale nic, vše mu připadalo stejné.

Prošli mnoho místností, až se v tom každý nováček musel ztratit. Tedy kromě Taemina, ten byl totiž stále v bezvědomí a Yuki ho celou dobu držel v náručí. G-Dragon s Renem se drželi u svých upírů a ani se od nich nehli.

Dorazili až před obrovské dveře, které nepochybně vedly až do soustavy Rukiho komnat, jichž bylo požehnaně.

Ruki otevřel a udělal první krok do svého království. Nacházel se nyní ve svém prvním pokoji, v němž převažovala kombinace krvavě rudé a černé. Jeho postel s nebesy zdánlivě svým tvarem připomínala tlamu nějakého monstra, protože její agresivní vjem musel zasáhnout každého pozorovatele. Místnost osvětlovat stále plápolající oheň v kamnech z šedého kamene požírající jedno polínko dřeva za druhým, v jeho těsné blízkosti a nacházela spousta věcí k tomu důležitá, o což se starali jeho sluhové.

Ren zalapal po dechu, něco podobného ještě neviděl. Dokonce ani Jonghyun neměl pokoj, který by vypadal tak honosně a působil naprosto nepopsatelným dojmem.

Jakmile Ruki do pokoje vstoupil, byl to úplně někdo jiný. Pohledem jim přikázal, ať se usadí k malému kulatému stolu, který se nacházel po jejich levé ruce a byl obklopen několika židlemi vyřezávanými z tmavého dřeva. On sám došel ke skříni z téhož materiálu a vytáhl z ní velký, černý plášť. Shodil z ramenou svůj cestovní a místo něj nasadil tento. Pokud do této chvíle jeho havraní vlasy po ramena a oči průzračnější než kdejaká studánka nepřipomínali někoho královské krve, teď musel každý vidět, jak vznešená osobnost se před ním nachází.

Ren byl v pokušení se sklonit a zalézt pod stůl, až taková z něj vyzařovala síla a autorita. Zdálo se, jako by před nimi stál samotný bůh.

G-Dragon zaujal místo vedle Rena a lehce se k němu naklonil: ,,Ty blbe, proč jsi jim neřekl, kdo jsi? Nechali by tě na pokoji!" Run pomáhal Yukimu s Taeminem, takže ho vůbec nemohl slyšet. Toho se pokusil využít.

,,Protože kdyby na to přišli, hledali by dál a ublížili mnohem více lidem. Navíc, Jonghyun je mnohem důležitější, než já," povzdechl si Rennie tiše. ,,Doufám, že se uzdraví."

,,Ten až přijde k sobě, začne vyšilovat a požene se tě zachránit..." hlesl GD sklíčeně a dvěma prsty si promnul kořen nosu. Byli ve vážně zlé situaci. ,,Ani sakra nevím, jak se k nám ti upíři dostali..."

,,Taky netuším... Prostě se najednou objevili v pokoji a mysleli, že jsem Jonghyun," svěřil se mu Ren. Doufal jen, že se nic nestalo lvíčkovi.

G-Dragon už chtěl něco odvětit, když v tom se na ně obrátil Ruki a povýšeně pozvedl obočí. Sice neslyšel, o čem se bavili, ale i tak mu to přišlo podezřelé. Zavlnil svým pláštěm a pomalu se doploužil ke své posteli, na níž se posadil. Přehodil si nohu přes koleno a loktem si podepřel bradu. ,,Kříženče... pojď ke mně."

Ren naprázdno polkl a nahodil odvážnou tvář. S tou pak dotlapkal k upírovi a nesměle se postavil před něj, přesně, jak řekl. Očima těkal po jeho tváři, snažil se zachytit jakoukoliv informaci, pohyb, či gesto.

Ruki ho chytil směle za ruku a pomalu ho navedl tak, aby se posadil vedle něj. Váhavě se pousmál - ač vypadal děsivě, měl docela... hodnou povahu. Jen ji málokdy ukazoval. A ten blonďáček byl tak rozkošný, že se k němu jinak chovat nemohl.

Ten se uklidnil, zdálo se, že mu druhý nic neudělá. Rozhlédl se po pokoji. Run se vrátil k GDmu a Taeminnie zmizel někam s Yukim, upír si ho pravděpodobně odtáhl do vedlejšího pokoje.

,,Víš, Jonghyunku..." promluvil upír a přejel mu volnou dlaní přes tvář až do vlásků, ,,líbíš se mi. Proto mě tak mrzí, že tě budeme muset utratit." Lítostivě sklopil hlavu. Jejich bitva proti lidstvu musela propuknout za každou cenu. A k tomu byla třeba krev křížence, aby se vytvořil anti-lidská zbraň. To byl vlastně důvod, proč křížence potřebovali.

Minki šokovaně vytřeřtil oči. ,,C-Cože?"

Chápe to dobře? Opravdu ho chtějí... zabít? Ale... To přece nejde... Nemůže ještě umřít! Musí se postarat o Rana! A zachránit Minnieho s G-Dragonem.

G-Dragon v momentě, kdysi všechno pospojoval, vyletěl do vzduchu. Vytrhl ruku Runovi, který se ho pokusil zadržet, a došel až k leaderovi. Po tom se nemilosrdně vrhl a uvěznil ho pod sebou na posteli. Vztek ho úplně ovládl. ,,Nikdo... na něj nevztáhne ruku. Nedovolím, aby někdo ublížil mému vůdci, jemuž sloužím..." procedil mezi zuby.

Ren věděl, že musí zasáhnout, než se něco stane a někomu bude ublíženo. Sice ho potešilo, že pro něj G-Dragon tolik riskuje, ale musel něco udělat. ,,GD," oslovil ho a od Rukiho odtáhl. ,,Uklidni se, prosím," prohlásil pevným hlasem a postavil se na nohy. ,,Jestli je toho třeba, pak... zemřu. Ale musíte propustit G-Dragona, Minnieho a všechny ostatní zajatce..."

,,A to proč jako?" ušklíbl se Ruki a opřel se o lokty, očima si prohlížel Renovu hezkou postavu. ,,Nevidím důvod, aby si moji maličcí trochu neužili... než vás nebudou potřebovat. Potřebujou nabrat sílu před válkou, ke které se schyluje. Myslím, že víte, o čem mluvím," věnoval důležitý pohled GDmu, ,,že?"

,,Pokud jsem to správně pochopil... K vašemu vítězství potřebujete mě, mou krev, nemám pravdu?" Ren se snažil, aby nikdo neměl pochybnosti.

,,Správně," přikývl Ruki a znovu se položil na záda. ,,Rune, odveď si ho do jednoho z mých pokojů. Nech mě s Jonghyunkem teď o samotě, chci s ním mluvit." Rukou udělal něco jako zamávání, aby je od sebe vyhnal. Začínal mít chuť na Renovu krev, až moc se mu zalíbila.

,,Dobře," přikývl upírek a chytil G-Dragonovu packu. S úsměvem si s ním propletl prsty. ,,Pojď," usmál se na něj a odvedl ho pryč, přesně, jak si starší přál.

G-Dragon chtěl vzdorovat, ale došlo mu naštěstí včas, že by to tím akorát jen zhoršil. Proto si skousl ret, stiskl Runovu ruku a naštvaně odkráčel s ním. Ruki zatím vyhledal jeho pohled, aby si s ním mohl vytvořit oční kontakt. Jeho rty se sotva mihly, když svůdně a tajemně zároveň vydechl: ,,Pojď ke mně blíž..."

Po tom, co Ruki prohlásil před chvíli už Minki opravdu netušil, co od něj čekat. Na vybranou ale neměl, proto opatrně dotlapkal až těsně k němu.

V tu ránu byl na zádech a ani netušil, jak se tam dostal. Upír se na čtyřech nakláněl nad ním a pozorně sledoval každičkou malou reakci. Cítil, že je něco špatně. Jen nedokázal zjistit, co ten pocit vyvolává. Možná, že když ochutná Jonghyunovu krev, procitne.

Kdyby tak věděl, že důvod jeho pocitů leží doslova a do písmene pod ním. Oním problémem byla mladšího falešná totožnost, o níž momentálně věděli jen tři lidé. A ani jeden mu to prozradit nehodlal. Minki se snažil zachovat si neutrální tvář. To se mu povedlo.

,,Jonghyunku... chci se z tebe napít..." pošeptal Ruki tím samým melodickým hlasem, jímž ho volal k sobě. Svou nenechavou ručkou okopíroval linii jeho boku, přejel mu přes prsa a chytil ho pevně za krk. Koutky se mu samovolně zkroutily ve škleb nad tím, jak sebou mladší cuknul. To se mu líbilo.

Zato blondýnkovi se to tolik nelíbilo, jeho silný stisk totiž dost bolel. Přikývl, doufal, že když mu dá, co chce, nechá ho starší na pokoji.

Jeho vnitřní prosby byly vyslyšeny, Ruki ho bez meškání pustil. Místo toho natočil jeho hlavu stranou a přičichl k té vláčné kůži, pod níž tepalo to, po čem toužil. Již ne tak něžně jako předtím, ale rozhodně s vysokou opatrností se do něj zakousl a ochutnal. Jeho pohled ztmavl a smysly se zbystřily.

Blondýnek se prohnul v zádech. Trochu to zabolelo, ale onen chvilkový pocit vzápětí odezněl a on byl schopen se znovu uvolnit. Snažil se ignorovat fakt, že mu právě jedna obří pijavice opět krade krev.

Jakmile se však zakousl hlouběji a intenzivněji z něj začal pít, přičemž mu vklínil koleno mezi nohy, jeho pocity se změnily. Jako kdyby Ruki mávl kouzelnou hůlkou, Renovo tělo se zkroutilo v příjemné křeči. Tiše zasténal.

To Ruki zaregistroval, nijak se nad tím ale nepozastavoval.

Ren zčervenal, sám se za sebe styděl. Nemohl uvěřit, že se mu líbí tohle... Když... Miluje Jonghyuna.

Nakonec se od něj odtáhnout musel, protože by pro něj bylo těžké se dále ovládnout. Sotva popadal dech, ale i tak se naklonil a vyžádal si od mladšího polibek. Tohle si prostě přál udělat od první chvíle, kdy tu hezkou tvářičku spatřil.

Ren se, ať z donucení, nechal. Bál se, že odmítnutím by upírá naštval. A nepochyboval o tom, že by to ošklivě odnesl. Proto ho nechal, aby se dotýkal jeho plátků růží jak se mu jen zlíbí.

,,Jak daleko..." šeptal starší do jeho rtů, tváří, krku i ouška, prostě kam všude se dostal a kde jeho tělo zmapoval. Nechával za sebou rudé cestičky, neboť na jeho rtech bylo stále trochu Renovy vlastní krve. Postupně pokračoval: ,,... bys mi dovolil zajít?" Aby mu dal najevo, co přesně svými slovy myslí, posunul své koleno blíže k jeho rozkroku a tam se na něj více natlačil.

Minki tiše vykníkl, tímhle ho druhý opravdu překvapil. Nečekal to. Celá jeho existence křičela po tom, aby se od upírá odtrhl, ale on věděl, že nemůže.

Ruki to na něm poznal, až moc dobře to viděl. Zavřel oči a smířlivě vydechl, načež své kolemo z tohoto místa odstranil, postavil se normálně na čtyři. Nakonec ho políbil na čelo, než se od něj odtáhl úplně. ,,Vidím, že to stačí... nemůžu na tebe v ničem tlačit..."

Ren si oddechl, z jeho ramen spadla tíha celých Himalájí. Jediný, komu náleželo jeho tělo, byl Jonghyun.

Upír se opatrně položil na bok vedle něj a skoro s láskou ho pozoroval. Nemohl se ubránit úsměvu. Věděl totiž, že po něm Jonghyun bude toužit. Ranku, kde ho předtím kousl, totiž nenechal zacelit, a blonďáčka to po chvilce bude muset bolet a přijde si za ním sám.

To Ren samozřejmě nevěděl. Tiše zívl, schoulil se do klubíčka a zavřel oči. Byl přesvědčen o tom, že už od něj upír nebude chtít nic víc.

Ruki na něj koukal a prohlížel si ho. Sledoval ty hebké vlásky, zvedající se hruď při nádeších, občasný pohyb těla při změně polohy a pohyblivá oční víčka. Tak nějak stále nevěřil tomu, že opravdu a tak snadno získali drahocenného křížence, který teď ležel před ním.

Po chvíli se stalo přesně to, co Ruki očekával. Minki se začal všemožně kroutit a převalovat. Dělal vše proto, aby se dostal do správné polohy a aby si tak ulevil od bolesti v oblasti krku.

,,Děje se něco?" zajímal se s úsměvem upír a laškovně si přejel jazýčkem po spodním rtu. Viděl, že se s Renem začíná něco dít. A moc dobře věděl, co je toho průvodcem. Opřel si hlavu o dlaň a svůj úsměv ještě rozšířil.

,,To bolí!" zakníkal mladší nešťastně a kolena si přitáhl pod bradu. Bolelo to vážně moc a on netušil proč.

,,Copak tě bolí...?" Ruki nasadil ustaranou tvář a po chvilce přemítání se posadil do tureckého sedu. Natáhl k němu ruku. ,,Pojď ke mně a všechno mi řekni... bude to dobrý..."

Blondýnek poslechl. Opatrně se zvedl a dotlapkal až k němu na klín. ,,Bolí mě krček," zafňukal nešťastně.

Upír si ho něžně stáhl do náruče a naklonil mu hlavičku stranou: ,,Ukaaaž, podívám se na to..." Při tom pohledu měl nutkání si ještě trochu kousnout. Jemně se natáhl a trochu krvácející ranky políbil. ,,Je to lepší?"

Minki nepatrně kývl, upír to svým nepatrným dotekem zmírnil tak, že se bolest dala celkem snést.

,,Mám pokračovat?" ptal se i nadále Ruki, i když moc dobře znal odpověď. Jonghyun, tedy Ren, bude po něm toužit, šílet a chtít ho, stejně jako ostatní. Nebylo výjimky, dokázal omámit každého, ať už upíra či člověka.

Ren už mu teď patřil, přestože o tom sám nevěděl. Jejich vzájemný vztah byl již předem zpečetěn, stejně, jako byl svázán jejich osud.

Nažhavený upír stále čekal na to, co mu mladší na otázku odpoví. Bez jeho souhlasu nemohl nic udělat, připadal by si zlejší než jaký doopravdy je. Popravdě by mu nerad ublížil, ale Ren ho k sobě tak moc přitahoval, že si nemohl pomoci.

Blondýnek váhavě přikývl, jeho pomoc potřeboval. Chtěl, aby ho Ruki nějakým způsobem vyléčil. Byl ochoten mu dokonce i znovu posloužit jako lednička.

Správně, tak to bylo správně. Ruki sjel dlaněmi na jeho boky a přes ně na nohy, které mu donutil objat ho. Mladší mu tak seděl na klíně a nohy měl omotané kolem jeho pasu, upír měl nad ním plnou kontrolu. Vydechl a ovanul jeho krček svým horkým dechem, načež krvácející ranku táhle olízl jazykem.

Mladší tiše zakňučel. Ovšem, tentokrát již ne bolestí. Právě naopak. Líbilo se mu to, Ruki v něm opět vzbuduzoval ony příjemné pocity. Nedokázal se ovládnout.

Ruki se od něj ihned odtáhl, takových reakcí chtěl slyšet víc. Avšak místo toho nasadil mučednickou a tvář a zeptal se: ,,Děje se něco?" Doufal, že ho mladší bude nutit k tomu, aby z něj pil.

To se opravdu mělo stát, jen o.trochu.později. ,,Je to příjemné," přiznal mladší. ,,Už to vůbec nebolí."

Rukimu v hlavě vyskočila otázka: ,Mám tě lízat dál?' To by ale vyznělo dvojsmyslně a na jednu stranu dost vtipně, proto si to ponechal pro sebe. Na jeho kůži se přisál a pečoval o ni jak rty, tak jazykem, a to nejen poraněnému místu.

Ren se celou tu dobu vrtěl, všemožně kroutil a chtěl od něj utéct. Nakonec už to nevydržel a tiše vydechl: ,,Napij se. Prosím..."

,,Co, prosím?" hlesl Ruki a rádoby překvapeně se od něj odtáhl. Dělal, jako kdyby byl absolutně hloupý a ještě k tomu mu nerozuměl. ,,Můžeš to zopakovat, prosím?"

,,Poprosil jsem tě... Ať se ze mě napiješ," odříkal blondýnek tiše svá vlastní slova a začervenal se.

,,Opravdu? Mohu? Chceš to?" pokládal mu Ruki další a další otázky, chtěl si být jistý jeho jistotou. Naklonil se k jeho krku a naznačil, jako že ho kousne, zuby se dotkl jeho kůže. Pocítil, jak se pod ním mladší zachvěl.

,,Pospěš si," vydechl Minki, Rukiho škádlení bylo neúnosné. Nikdy by ho nenapadlo, že se nechá takhle dobrovolně využít, ale nemohl si pomoct.

A v ten moment se Ruki rozhodl. Otevřel ústa ještě víc, jeho zuby ještě o kousek povyrostly, přičemž se do jeho krku zakousl hlouběji než kdy dřív. Hltavě pil a pomalu zatínal své dlouhé nehty do jeho boků, aniž by si to uvědomoval. Tak moc se ztratil sám v sobě, že pro něj bylo těžší myslet na něco než jeho báječnou krev.

Mladší táhle zasténal. Přestože ho tímto způsobem mohl Ruki velice snadno zabít, jemu se to neuvěřitelně líbilo, čehož se sám děsil. Netušil, kde ve skrytu jeho duše se tyto choutky nachází.

Upír začínal ztrácet kontrolu, cítil, jak mu kůže vibruje. Raději se odtáhl, aby zabránil něčemu, co nechtěl, aby se stalo, a ranku pro urychlení hojení olízl. Následně, protože stále neměl dost, zajel dlaní Renovi do vlasů a políbil ho, divoce a hladově. Přesně tak se teď cítil, jako nespoutaný a svobodný.

Minki se protentokrát zapojil, svými rty mu vyšel vstříc. Netušil, proč to dělá, celou jeho mysl zahalil hustý závoj, který mu zároveň zabraňoval jasně myslet a uvažovat.

I když si leader myslel, že se mu tohle ještě dlouho nestane, začínal u sebe pociťovat jeden jistý problém - vzrušení v kombinaci s touhou po uspokojení. Už dlouho se do tohoto stavu nedostal, proto to pro něj samotného byl šok.

Minki u sebe nic podobného nepozoroval, ale moc dobře si toho u Rukiho všiml. Věděl, že by neměl, ale jelikož byl provokatér a rád si hrál, nemohl si to odpustit; na jeho klíně se důrazně zavrtěl.

Jelikož starší nic takového nečekal a dlouho nic podobného nezažil, z úst se mu vydralo tiché zasténání. Jeho oči se slastně přivřely a rty zůstaly svůdně pootevřené. Tohle na něj bylo moc.

,,Ty..." nakousl Ren a zbytek věty nechal vyznít do ztracena. Nečekal, že se něco podobného stane, že se ocitne v téhle situaci. Nevěděl, co by měl udělat.

,,Já..." špitl Ruki s rozostřeným pohledem upřeným na Renovu hruď. I nadechnout se mu dělalo problém, protože si byl jistý, že to Jonghyun, jak si o Renovi stále myslel, musí bezpochyby cítit. To ho na jednu stranu děsilo. Jak se mladší zachová?

Ten se jen několikrát zhluboka nadechl a pak se přitiskl k jeho rtíkům. Shledal to jako nejlepší řešení téhle situaci.

Ruki se moc nezdráhal, tomhle bylo samozřejmě moc příjemné a on nehodlal promrhat jedinou příležitost, kdy si pro to všechno přišel blonďáček sám. Musel by být blázen, aby toho nevyužil.

Proto ho bleskově povalil pod sebe a uvěznil ho tam celou svou vahou. Na jeho rty se divoce vrhl, neměl s ním slitování.

Ruki již dříve měl problémy s ovládáním, a to většinou míval jen upíří krev. Renova krev byla natolik zvláštní a podmanivá, že to účinky jeho sebekontroly ještě zmenšilo.

Nebylo se tedy čemu divit, když tak rychle ztratil sebekontrolu a na mladšího se vrhl. Měl chuť z něj strhat veškeré oblečení a na místě si ho vzít.

,,Hyune..." oslovil ho jen druhou částí jeho jména a zlíbal jeho krk - ani jediné místečko nezůstalo bez drobné stopy slin smíšených s krví. Jak mladší bude oponovat tomu, k čemu chce zajít a pokračovat?

Druhý se pod ním kroutil jako žížala, snažil se dostat z dosahu jeho rtů. To se mu ale vůbec nedařilo, proto zůstal jen nečinně ležet.

Jenže pak se stalo něco, co nečekal ani jeden z nich - upír se zastavil. Sám netušil proč, jeho tělo znenadání začalo těžknout a on pomalu ztrácel čím dál víc energie. Jako kdyby ho něco vysávalo zevnitř.

,,Co se děje?" zeptal se ho Rennie. Onu otázku Ruki slyšel jen z části, její konec již k jeho uším nedolehl. Celý jeho svět se propadl do tmy.

To, jak hojně požíval Renovu krev smíšenou s jeho speciální černou magií, opravdu nebylo jídlo zdravé pro upíra. Nemělo ho to zabít, zas tak silný onen jed nebyl, ale pomalu začínal rozežírat jeho tělo zevnitř. To, jak na to působila jeho rychloregenerace, způsobilo, že náhle ztratil spoustu energie a upadl do bezvědomí. Z části zůstal ležet na blonďáčkovi a z velké části se snesl na lůžko.

Ren sice nechápal, co se stalo, ale tohle byla jeho šance. Těžce se zpod něj vysoukal, sklouzl z postele a rozběhl se do vedlejšího pokoje. ,,G-Dragone!"

G-Dragon zrovna nebyl v situaci, kdy by mu mohl zcela posloužit. Run ho totiž znovu využil jako ledničku a momentálně mu ležel stočený v náruči a spokojeně oddychoval. Zdálo se, že si dlouhovláska opravdu oblíbil.

,,Něco se stalo s Rukim!" vypískl Ren, čímž se snažil upírka probrat. Věděl, že tohle zabere, ohrožení života jejich vůdce by vzbudilo každého.

,,Uhm...? Draggie, copak se děje...?" zamumlal Run a se stále zavřenýma očima se přitulil více k GDmu. Nechtělo se mu vstávat, byl teď ve skvělé náladičce a s někým, kdo se mu zamlouval.

Když Minki viděl, že s těmahle nepohne, rozhodl se jít pro pomoc za někým jiným. Pokud si vzpomínal dobře, byl tu ještě jeden upír, Yuki.

Ten byl ještě v místnosti vedle a zrovna skončil s vysáváním Taemina, který bezvládně ležel na posteli. Jakmile dovnitř Ren vběhl, vystartoval do leaderova pokoje. To, jak zděšeně 'Jonghyun' vypadal, ho vystrašilo také.

A byl zde taky důvod, Rukiho stav se totiž nezlepšil. Ba naopak, vypadal ještě hůř než předtím.

To, jak zkrouceně ležel a zakrýval ho jeho královský plášť, vypadalo, jako kdyby byl nějaká vznešená obětina. Pomalu ani nedýchal, jak Yuki následně zjistil. Rychle vyběhl ven a Rena přitom málem porazil. Potřeboval urychleně najít pomoc.

Minki se zoufale posadil na zem, vedle jeho postele. On už teď neměl co udělat, pomoc staršímu zařídil, nemusel se tedy již dál bát. Ruki bude v pořádku.

Yuki vyběhl ven a jako prvního hledal upířího doktora. Pokoušel se to držet v tajnosti, ale moc mu to nevyšlo a upíří lid začínal panikařit. Uklidnili se tehdy, kdy z davu vyběhl lékař a s mladším upírem zmizel uvnitř hradu.

Rychlým tempem se oba dostali až do pokoje, kde Ruki stále bezvládně ležel na posteli a Ren seděl pod ní.

Upír léčitel se na leadera pomalu vrhl, protože když spatřil, v jakém je stavu, jeho srdce vynechalo pár úderů, tvář o několik odstínů zbledla. Musel si pospíšit, tohle nevypadalo vůbec dobře. Zatímco zjišťoval různé věci jako stálost tepu a dechu, druhé dva obsypával otázkami: ,,Co se mu stalo? Kdy naposledy pil? Co se tu dělo, než zkolaboval?", a dalšími.

,,Já nevím..." vydechl Ren. ,,Naposledy se ze mě napil před pár minutami. A pak se prostě... zhroutil." Řekl všechno, co věděl, jeho svědomí bylo čisté. Mohl se tedy dívat na to, jak se lékař snaží Rukimu pomoct.