*Později toho dne, zhruba o půlnoci*

Ren se probral do tmy, která se ho ihned snažila ukolébat zpět do spánku. On se ovšem nedal, protřel si oči a opatrně se zvedl z postele. Převlékat se nemusel, byl plně oblečen, a proto mu stačilo vzít si svůj malý batůžek. Ten si vzal na záda, vklouzl do bot a naposledy se rozhlédl po pokoji, v němž prožil prakticky celý život. Povzdechl si, otočil se a zamířil do Taeminnieho pokoje.

Ten na něj již hodnou dobu čekal, také měl o dost více věcí. Na tenhle den čekal celý svůj život a byl na něj řádně připraven. Jakmile k němu Ren dorazil, vzal ho za ruku a společně došli až na střechu Školy. Řetěz od dveří zničil malou sekyrkou. Jelikož byl měsíc zničen, neviděli ani na krok. Ale i na to byl Taemin připraven; vytáhl baterku.

Minki jeho ruku stiskl ještě pevněji, měl neuvěřitelný strach, který mu Taeminova přítomnost pomáhala překonat. ,,Minnie?" oslovil ho tiše a přitiskl se k němu.

,,Neboj..." uklidňoval ho starší. Společně s ním došel až k okraji střechy, okolo níž vedlo tlusté železné potrubí. Z ramene si sundal pletený provaz a začal ho kolem něj uvazovat. Měli výhodu v tom, že byli v jedné z méněpatrových Škol. Byli tedy asi pět pater vysoko, na což jim provaz bohatě stačil.

Jediným štěstím bylo to, že se ani jeden z nich nebál výšek. Proto tuto překážku zdolali poměrně snadno, za několik minut oba stáli nohama pevně na zemi.

,,Myslím, že velká část problému je za námi," konstatoval Taemin vzrušeně. Následně zvážněl, všechny jeho reflexy se znásobily. ,,Měli bychom být na pozoru. Do rána bych doporučoval zůstat blízko budovy. Okolo ní se zvířata motají málokdy."

Ren přikývl, v myslí mu však vytanula otázka, kterou vzápětí vyslovil. ,,Ale co když nás najdou strážci?" Nechtěl na to ani pomyslet, tak strašně ho ta možnost děsila.

,,Nenajdou. Zajdeme hlouběji do lesa, ale nebudeme tak daleko, aby po nás něco šlo. Doufám. Pro všechny případy sebou mám svoje dýky, s nimiž umím dobře, jak moc dobře víš," ujistil ho Taemin a dal se do chůze.

Ren se opravdu trochu uklidnil. Taktéž vykročil, držel se v jeho těsném závěsu a obezřetně se rozhlížel kolem sebe. Sám neměl zbraně žádné, dokázal by s nimi ublížit leda tak sám sobě.

Šli několik metrů, prodírali se houštím a vysokými stromy. Podařilo se jim narazit na mýtinku, měli štěstí. Taemin potěšeně shodil své věci na zem, docela se rozkoukal. Z kapsy vytáhl zapalovač a s ním v ruce se vydal pro nějakou větev, kterou by použila jako louč. To ale byla jeho největší chyba.

Mezi stromy se totiž ozvalo nebezpečné zavrčení, bylo možno také slyšet praskání větví. Taemin couvl co možná nejdál a s hrůzou pozoroval, jak z houští vystupuje obrovská chiméra. Svým vzhledem vzdáleně připomínala šavlozubého tygra, zuby jí sahaly pomalu až k zemi. A co víc, byly zbarvené do ruda.

,,A kurva," sykl Minnie a zapalovač rychle zhasnul. Zastrčil ho do kapsy a místo toho vytasil dvě ostré dýky. ,,Netušil jsem, že se ukážou tak brzy. Rene, buď za mnou a dávej bacha." Obezřetně zvíře sledoval a dával si pozor na každý jeho krok.

Než-li mu mladší vůbec stihl odpovědět, nepřítel zaútočil. Zavětřil, mohutně zařval a skočil směrem, kde ještě před chvílí stál Taemin. Jeho ostré drápy pročísly vzduch, jen kousek od mladíkovy paže. Ten se po něm v bleskové otočce ohnal a jednu dýku mu zarazil přesně do krku. Kdyby to bylo normální zvíře, nejspíš by ho to skolilo. K jejich smůle tohle zvíře bylo zmutované. Zavrtělo sebou a zbraň z jeho krku s tunou krví vyletěla. Chiméra se otočila na zadních a mohutným skokem se vrhla přímo po Taeminovi. Světlovlásek se vrhl proti ní do kotoulu, v němž sebral svou zbraň, a vzápětí čelil monstru čelem. Vypadalo to, jako když se rvou dvě zvířata. Takovou divokou a nebezpečnou auru Taemin měl.

I navzory této obrovské síle byl stále jen člověk. Slabý, lehce zranitelný. Smrtelný. Již od začátku souboje nad ním měla chiméra navrch, což vzápětí dokázala. Vyhla se jeho útoku a obratem mu na hrudi způsobila hluboký šrám.

Raněný světlovlásek skřivil tvář bolestí, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Po zvířeti vrhl jednu ze svých zbraní. Poštěstilo se mu, zasáhl nohu. Zvíře zaškobrtlo a s hlasitým zavytím se sneslo k zemi. Ale nezastavilo se, ba naopak; udělalo přemet a srazilo i Taemina, který nestihl včas uhnout. Zavalilo ho tak, že měl pocit, že mu rozdrtí obě dvě nohy.

,,TAEMINNIE!"

Z Renova hrdla se vydral srdceryvný výkřik. Po tváři mu stékaly potůčky slz. Tohle... je jeho vina. Tohle všechno. Kdyby... kdyby Minnieho přemluvil, ať nikam nechodí... Tohle by se nikdy nestalo. Věděl, že musí něco udělat. Že ho musí zachránit. Jinak... Minnie umře.

Náhle se ozvalo hlasité zavytí, které bezpochyby patřilo smečce divokých vlků. Chiméra se s lehkým problémem zvedla na čtyři, své oběti si dále nevšímala. Obrátila se naproti vlkům černým jako noc, kteří se objevili zničeho nic. Na dvou z nich seděli lidé, dva muži. Jeden nesl louč s ohněm, zato ten druhý byl velká záhada. Pobídl vlka směrem k chiméře a cosi tiše vyřkl. Vlkovy oči zlatě zazářily, jeho sněhobílé tesáky se zaleskly, načež se zakously do chiméřiných zad.

Ren zůstal jen vyděšeně koukat, když ovšem zaregistroval pohyb z Minnieho strany, vzpamatoval se a doběhl k němu. ,,Minnie," zašeptal stále plačtivě a přitáhl si ho do náruče. Hlavu mu položil na rameno. ,,Jsi v pořádku? Omlouvám se... Kdybych byl k něčemu..."

,,Držte se stranou," přiběhl k nim ten s pochodní. Zastavil u nich svého vlka a napřáhl k nim ruku. ,,Jeden ke mně, druhej k němu," pokynul hlavou k tmavovláskovi rdousícím chiméru. Ve tváři se mu mihl pobavený úsměv. ,,Ale radím vám počkat, než se vyřádí. Raněnej za mě, bloncka k němu."

Ren opatrně přikývl, nezbývalo jim nic jiného, než mu věřit. Pomohl proto Minniemu nahoru, zatímco on sám sledoval počínání tajemného.

,,Chytni se mě," poradil jezdec Taeminovi a hned po splnění tohoto úkolu houknul na svého dalšího vlka. Zbytek byl na druhém jezdci a jeho dvou vlcích. Urychleně se dal na cestu do jejich skrýše, kde hodlal Taemina ošetřit.

Tajemný bez větších problému chiméru zneškodnil a dokonce povolil svým vlkům, aby se z její mrtvoly nažrali. Pomalým, hrůzně vypadajícím a zároveň mocným a majestátním krokem dokráčel na svém vlkovi až k Renovi. Shlížel na něj zvrchu, prohlížel si ho ze všech stran. Viděl, jak je blonďáček vyděšený. On v něm však viděl dívku, což byl normální klam a Rena tak viděl skoro každý.

Pro blonďáčka to někdy byla výhoda, jindy zase problém. Momentálně se ale nezabýval něčím tak nedůležitým. Celý se třásl, po těle mu naskočila husí kůže. Tajemný ho neuvěřitelně děsil, měl pocit, že se pod jeho pevným a chladným pohledem snad rozpustí. Obrovští, krvelační vlci mu moc nepomáhali.

Tajemný se ohlédl po svých dvou vlcích krmících se na chiméře. Ohleduplně počkal, než dožerou a dojdou k němu, než je okřikl: ,,Aetas, Fenrir, domů." Ti dva odběhli. On sám pohladil největšího vlka pod sebou, jenž se jmenoval Zerix, a lehce z něj seskočil na zem. Poplácal ho po pleci a otočil se na Rena. Kočičími a přesně vyměřenými kroky došel těsně k němu a prsty zachytil jeho bradu. Natočil ji stranou a pořádně si ho prohlédl, aby si tu tvářičku zapamatoval. Po skončení tohoto svého rituálu od Rena odstoupil a posunky Zerixovi přikázal, ať si lehne. Bez meškání poslechl a jeho pán na něj tak ladně, jak předtím seskočil, vylezl. Houkl na Rena: ,,Pojď ke mně. Nasedni za mě. A chytni se mě. Plus se uklidni, nemusíš se bát. Se mnou ti už nic nehrozí."

Ačkoliv se Ren stále dost bál a uvnitř se třásl strachy, přikývl a opatrně došel až k zvířeti. Chvíli vlka pozorovat, děsilo ho, jak je veliký. Stačilo by jediné stisknutí jeho čelistí a chudák Ren by skončil rozkousnutý vejpůl. Naprázdno polkl. Když ovšem spatřil tmavovláskův všeříkající pohled, poslechl a opravdu nasedl. Rukama se ho pevně chytil kolem pasu a zavřel oči, aby se na to nemusel dívat.

,,Brzy budeme v suchu," ubezpečil ho jezdec. Pak pobídl vlka, ten se zvedl a následoval své společníky. Na Taeminovy věci si nikdo nevzpomněl, pro ty se nejspíše pojede později. Pokud to někomu přijde na mysl. Teď bylo prioritou dostat se do bezpečí skrýše. Po celou dobu cesty Ren držel oči zavřené, nepromluvil ani jednou. Tak moc byl vyděšený a vyplašený z toho všecho. Tmavovláska se držel jako klíště, jinak by asi spadl.

,,Musíš se tak klepat, ženská?" špitl k němu tmavovlasý a dovolil si chytit jednu z rukou, jimiž se ho Ren držel. Povzbudivě ji stiskl a koukl na něj jedním okem. ,,Tvůj kámoš bude v pohodě, GD se o něj postará. Ju?"

Heee? Ženská?! On si o něm myslí, že je dívka? Rena to překvapilo. Zmohl se jen na přikývnutí. Vědomí, že bude Minnie v pořádku, ho uklidnilo. Usoudil, že bude lepší nechat druhého, aby si myslel, že je holka. Možná to pro ně bude lepší.

Netrvalo to ani deset minut a proběhli hlubokým tunelem směr podzemí. Na konci jejich cesty nad nimi mohlo být tak dvacet metrů hlíny a všemožného kamení. Jejich život by se dal přirovnat k životu mravenců. Měli tu své vlastní království, kde vládl právě onen pan Tajemný.

Blondýnek se udiveně rozhlížel kolem, něco podobného ještě nikdy neviděl. Docela ho to uchvátilo, netušil, že venku jsou takové věci. Na stěnách byly upevněny pochodně, jimiž byly osvětleny veškeré prostory. A Ren tak konečně mohl pohlednout do tváře svého zachránce.

Byl opravdu pohledný, to Renovi nemohlo uniknout. Vypadal stejně vznešeně jako vlk, na němž měl tu čest jet. Víc však nestihl zpozorovat, protože vběhli do obrovské místnosti, která mohla mít tak padesát na padesát metrů. Tedy nevběhli přímo do ní; oni vyběhli na jednom vyvýšeném konci. Tam se zastavili a tmavovláskův vlk se dvěma vlky po boku hlasitě zavyl. Upřely se na ně pohledy všech jezdců, co se pod nimi nacházeli.

Ren, schovaný za hnědovláskovými zády, jedním očkem koukl jejich směrem, pak se ale opět schoval. Byl příliš stydlivý a ve velké společnosti se necítil moc dobře. Kdyby tak věděl, ke komu se to tak zoufale tiskne...

Když byl pan Tajemný spatřen všemi dole, vlci hromadně odpověděli a předvedli nacvičenou úklonu na přední tlapy. Jejich jezdci začali volat něco ve smyslu: ,,Král se vrátil! Sláva našemu králi! Vše bude zase v pořádku!"

Tmavovlásek se poprvé za celou dobu pobaveně rozesmál, čímž své stoupence nevědomky donutil zmlknout. Rozpřáhnul ruce a nechal svého vlka se volně procházet po útesu. ,,Přeháníte jako vždy! Moc dobře víte, že nejsem žádný váš král ani pán!" Zespoda mnoho lidí vykřiklo slova na nesouhlas. Pan Tajemný se znovu rozchechtal. ,,Už dost! Jsem poctěn. Ale chci vám ohlásit jedno! Máme další dva stoupence do našich řad, z nichž jeden byl zraněn chimérou! Takže pokud máte někoho známého na léčebně, skočte tam, vylečte ho, a G-Dragona, který ho sem měl dovést, pošlete za mnou."

Ren jen s otevřenou pusou zíral na staršího záda. Slyšel dobře? Říkali... Král? Zachránil je král? To není možné...

O něčem takovém se ve Škole neučili. Tvrdili jim, že venku je každý sám za sebe, ale tady bylo tolik lidí. A všichni spolu očividně velice dobře vycházeli, měli se rádi. Jednalo se o něco tak nepravděpodobného, jako že Ren v následujích minutách spolkne mouchu... A přece. Nevěřil vlastním očím.

,,Hej, chlapi!" křikl ještě tmavovlásek se smíchem na své publikum. Byli spíše jak v cirkuse než v nějaké armádě. Napůl se otočil na Rena a věnoval mu jeden ze svých unikátních úsměvů. ,,Koukejte, co jsem zachránil za roštěnku! No neměl bych jako statečný zachránce dostat vděčný polibek?"

Blondýnkovy tváře nabraly růžový odstín, který museli vidět snad všichni. Nešlo to jen tak přehlédnout. Věděl ale, že Tajemný má pravdu a poděkování si opravdu zaslouží. S roztomile přivřenýma očima se k němu tedy natáhl a jemně ho políbil.

Tmavovlásek se prudce nadechnul, opravdu nečekal, že to udělá. Mnoho dívek od spoda zahučelo, to ony svého leadera chtěly líbat. Ne nikdo jiný. Bylo však obecně známo, že jejich idol preferuje spíše chlapce, hezké chlapce. Proto se jeho činu více než divily.

,,Jonghyun..." špitl pan Tajemný k Renovi, když se od něj odtáhl - kupodivu byl tmavovlasý ten, kdo polibek ukončil. ,,Můžeš mi říkat Jonghyun. Ano? Teď tě odvedu za tvým přítelem... ale pak přijdeš ke mně. Je noc, pokoj ti zařídíme až zítra. Rozumíš?"

Mladší přikývl, za celou dobu ještě nepromluvil. Nakonec se ale přece jen odhodlal. ,,Já jsem... Ren," prozradil mu své jméno. Bylo mu jasné, že po hlase už pozná, že není dívka. A pokud ne, tak je zřejmě pořádně hluchý. Na druhou stranu se ale bál, co mu udělá, pokud zjistí, že je kluk. Některým lidem se totiž hnusilo, když je políbila osoba stejného pohlaví.

Jonghyun sebou škubnul. Něco takového... ne, nečekal. Ren vypadal každým coulem jako dívka, chytělo mu jen poprsí. Což rozhodně nebyl žádný problém. ,,Dóóbřee..." protáhl a vrátil hlavu na své původní místo. ,,Ale stejně ke mně přijď, ať jsi třeba hermafrodit. Na tom se nic nemění."

H-Hermafrodit? Kdyby Ren mohl, plácl by se rukou do čela. Tohle mu vážně ještě chybělo. Opět přikývl, nechal se jím odvést až na ošetřovnu, kde na jedné z postelí seděl Taemin. Zdál se být v pořádku. ,,Minnie!" vypískl blondýnek a vrhl se mu kolem krku.

,,Hej, Rennie, v klídku," pokoušel se ho světlovlásek uklidnit a jemně ho hladil po zádech. Také nasměroval svůj děkovný pohled k Jonghyunovi. Ten přikývl na srozuměnou a vydal se za G-Dragonem sedícím opodál.

,,Jsi v pořádku? Žiješ?" žvatlal Ren a silně ho mačkal. Měl oněj takový strach! Bál se, že o něj přijde. To by ani náhodou nepřežil, tím si byl jistý.

,,Pokud mě takhle budeš objímat, buďto začnu znova krvácet, nebo mě udusíš!" zasmál se jeho starostlivosti Minnie a vzal do rukou jeho tvář. Byl tak rád, že ho zase vidí. ,,No nebyl jsem statečný? Viděl jsi, jak jsem se rval, ne? Nezasloužím si za to pusinku?" Ani netušil, kdo podobná slova ještě před chvílí vypustil z úst a kdo ho právě sledoval.

,,Samozřejmě," usmál se Ren a lípl mu pusu na špičku nosu, načež se tiše zachichotal. ,,Slibuju, že ti jednou upeču ten největší dort na světě." Byl tak neuvěřitelně šťastný, nejradši by se mu schoulil do náruče, ale věděl, že nemůže. Se svou šikovností by mu ublížil.

,,Tak to se budeme těšit," řekl Jonghyun, který najednou stál těsně u nich. Vypadal, že je naštvaný a jen tak tak se přemáhá, aby si udržel falešný úsměv. Uštědřil Taeminovi pohlavek a zaskřípal zuby. ,,Moc se tady nepředváděj, když jsi tam málem pošel. Každý z nás toho dokáže víc, než jsi toho ty předvedl." Pak se otočil a určitým gestem GDmu naznačil, že jde k sobě. Renovi připomněl, ať za ním pak přijde, že ho tam kdokoliv dovede. Pak se vypařil.

Nejmladší sebou polekaně cukl. Něco takového nečekal, svým výrazem a tónem hlasu ho Hyunnie polekal. Netušil, co mu tak vadí. Ano, zachránili je on s G-Dragonem, ale nebýt Minnieho, bylo by po nich dřív, než by je vůbec zaregistrovali. Nemusel být tak ošklivý.

,,Je to strašnej tsundere," prohodil jen tak zničeho nic G-Dragon a oproti leaderovi Taemina poplácal po zádech. ,,A kecá. Jsme lepší jen v tom, že si hrajeme na čarodějky a ti schopnější z nás umí perfektně ovládat magii. Tys bojoval obstojně na to, že ses to naučil jen na Škole, co?"

,,Minnie byl ve třídě nejlepší," zastal se svého nejlepšího přítele Ren. Nijak nepřeháněl, přesně tohle vždy říkali učitelé. Obrátil se na GDho. ,,Nevíte... Co jsem řekl špatně? Že se tak rychle naštval..."

,,Však říkám, tsundere," ušklíbl se GD. ,,A taky... JR, Junior Royal. Občas mu to prostě uletí, vůbec to neřeš." G-Dragon nad tím jen mávl rukou a posadil se vedle Taemina. ,,Vsaď se, že až za ním přijdeš do pokoje, bude zase milej."

Minki přikývl, tímhle se vše vysvětlovalo. Ještě dobrou půlhodinu zůstal s Minniem a G-Dragonem, začal ovšem pociťovat, že by měl jít Minnie spát. Proto se s ním rozloučil a nechal se G-Dragonem odvést k Jonghyunovi.

G-Dragon mu ukázal dveře, jimiž se dostane do Jonghyunova pokoje. Sám se neodvažoval tam vstoupit, byl tam snad jednou za život, to ale Renovi nemohl říct. Nejspíš by se začal bát. Jen co mu dal pár rad, jak se k Jonghyunovi rozhodně nechovat, odešel zpět za Taeminem, s nímž hodlal strávit celou noc.

Máme tu Halloween a s ním další dílek! Tak, jak se vám líbil tentokrát? Příchod Jonghyuna s G-Dragonem byl opravdu... *doplňte* :D