۩     

"Trianno!" zaječel Thorin a okamžitě se k nám vrhnul. Jenže to už se pan Pytlík přemohl a snažil se mě vytáhnout nahoru. Kdyby mu Thorin nepomohl, zřejmě bych skončila dole rozplácnutá jako žába. 

Thorin společně s panem Pytlíkem zabrali a konečně jsem ucítila pod nohama pevnou zem. Thorin mne okamžitě objal a zabořil ruku do mých vlasů. "Už je dobře, Tris. Už je dobře," šeptal, protože jsem se rozklepala strachy. 

Pan Pytlík se od nás vzdálil a, stejně jako ostatní trpaslíci, se na nás jen dívali. 

"Thorine, už-už jsem v pohodě," zašeptala jsem a konečně se přestala klepat. Thorin se kousek odtáhl a starostlivě na mě podíval. 

"Jsi si jistá?" zeptal se a jeho ledově šedé oči se do mě zabodly jako ostré ledovce. 

Jemně jsem přikývla. "Jsem," řekla jsem a otočila se k panu Pytlíkovi. "Děkuji Vám, pane Pytlíku. Zachránil jste mi život," poděkovala jsem mu se širokým úsměvem. 

Pan Pytlík se zarděl a zašoupal nohou v zemi. "Není vůbec zač, slečno Trianno. A mohl bych Vás o něco poprosit?" optal se a zrudl ještě víc. 

Mile jsem přikývla. "Samozřejmě," přitakala jsem a čekala, co z něj vypadne. 

"Slečno Trianno, mohla-mohla byste mi ehm...tykat?" zeptal se pan....ehm...Bilbo a zajel si rukou do vlasů.

Vstala jsem a přešla k němu. "Samozřejmě, Bilbo. Ovšem pod podmínkou, že mi budeš tykat také," usmála jsem se. 

Bilbo vypadal, že se mu ulevilo, takže přikývl a to červenání se začalo z jeho tváře vytrácet. "Jistě, Trianno," kývl a usmál se. 

Přikývla jsem a podívala se po ostatních trpaslících, kteří na nás stále hleděli. "Myslím, že byste měli vystřídat Kiliho a Filiho," řekla jsem neurčitě, ale Bofur s Orim věděli, že nyní je jejich čas. 

Oba trpaslíci se uklonili. "Samozřejmě, princezno," řekli a pokynuli synovcům, aby si šli lehnout. Kili s Filim nic nenamítali a tak se s Bofurem a Orim vyměnili. Lehli si každý na své místo a téměř okamžitě usnuli. 

Rozhlédla jsem se po zbytku společnosti. "A vy ostatní byste měli jít také spát. Zítra nás čeká dlouhý den," řekla jsem rozhodným hlasem, takže všichni kývli a odešli spát. 

Otočila jsem se a uviděla Thorina, který mě zřejmě celou tu dobu pozoroval. "Jsi v pohodě, bratře?" zeptala jsem se ho a pozorně si ho prohlédla. 

Thorinův pohled poněkud zjihl. "To myslíš vážně, Tris?" zeptal se, ale já trochu nepochopila o čem to mluví. 

"Co tím myslíš?" zeptala jsem se a zatvářila se nechápavě. 

Thorin se na mě nevěřícně podíval a ukázal k místu, kde ležel Bilbo, otočený zády k nám. "Co tím myslím?! Zatraceně, Trianno, jsi princezna Ereboru! Musíš se tak i chovat a..."

"Tak hele, Thorine. Jen jsem mu poděkovala za to, že mi zachránil život!  Nechápu co tě zase žere," vyjela jsem na něj a probodla ho pohledem. 

Thorin ke mně přišel a trochu se nade mnou sklonil. Zalapala jsem po dechu a čekala, co se stane. "Tris, já ti nic nevyčítám. Jen nechci abys...abys..." Thorin větu ani nedokázal doříct, ale já to pochopila. 

Nadechla jsem se a povytáhla obočí. "Nechceš, abych se zapletla s Bilbem," dokončila jsem za něj bez sebemenšího zaváhání. 

Thorin mlčky přikývl, ale po tváři se mu žádný ruměnec nerozlil. Divila jsem se tomu, ale pak mi problesklo hlavou, že Thorin vždycky jedná na rovinu. Nikdy neskrývá za mnoho slov to, co chce říct. Jen nedokážu pochopit jeho nynější výpadek, kdy to nedokázal říct. 

Ušklíbla jsem se. "Neboj se. Nic takového v plánu nemám. Dobrou noc," řekla jsem, odkráčela na své místo, lehla si na zem a během minuty usnula. 

Pardon, že kapitoly přes prázdniny nevycházely, ale byla jsem u babičky. 

Snad se tahle kapitola líbila :) Za 15 minut jdu do práce, tak snad jste spokojeni :) 

Přeji krásný den,

~Jess