۩      

Jakmile jsme došli do vedlejší místnosti, kde byli ostatní trpaslíci s mým bratrem, tak jsme se usadili. Posadila jsem se vedle toho mladého trpaslíka. Odněkud mi připadal povědomý, jen nevím odkud. 

"Takže. Daleko na severu se tyčí jen jedna jediná hora. Říká se jí Osamělá hora. Bývalo to království trpaslíků, dokud se Hory nezmocnil drak, který se jmenuje Šmak. Napadl Horu a téměř všechny její obyvatele spálil v plamenech. Ovšem mám tady dvě věci, které patří Vám, Thorine," řekl Gandalf a podíval se na bratra. Ten, s pozdviženým obočím, se na něj podíval. "Mám tady mapu a klíč, které mi dal do úschovy Váš otec, Thorine. A nyní Vám je předávám," čaroděj mu podal mapu a klíč a Thorin se na ně téměř božsky díval. 

"Pokud je klíč. Musí být i dírka," řekl jeden z trpaslíků od mé strany stolu. Zřejmě ten s blonďatými vlasy a copánky na vousech. 

"A odpověď je někde v této mapě, ovšem já nejsem schopen ji objevit. Ve Středozemi ale žijí tací, kteří to dokážou," řekl Gandalf a významně se na Thorina podíval. 

Ten se jen ušklíbl a začal mapu dávat naproti světlu, jakoby na ní hledal něco, co by mu mohlo pomoct v nalezení toho tajemství. 

Náhle se za Thorinovými zády zjevil pan Pytlík a cosi blekotal. Jeden trpaslík s podivnou čepicí a knírkem se uchechtl a začal mu popisovat draka. "Představ si pec, ale s křídly. A najednou ucítíš velké horko a Puf! Zbude z tebe jen hromádka popela." 

Nevím jak, ale nějak mi došlo, že panu Pytlíkovi není úplně dobře. Úplně zbledl, až byl bílý jako stěna, a podíval se do smlouvy, kterou držel v ruce. Poté se naposledy podíval na trpaslíky. 

"Ne," uniklo mu ze rtů a v bezvědomí se zhroutil na podlahu. 

Thorin jen protočil očima, ale já se vyškrábala skrz trpaslíky až k hobitovi a vzala jsem ho pod ramenem. "Nechtěl byste mi někdo třeba pomoct?!" řekla jsem podrážděně, když se nikdo neměl k činu. 

Ten mladý trpaslík s dlouhými hnědými vlasy se zvedl a pomohl mi hobita uložil do křesla. "Ani jsem se nepředstavil. Jmenuji se Kili a jsem synem Dís," usmál se a z jeho úsměvu mi přeběhl mráz po zádech. Byl to rádoby flirtující úsměv. 

Však já mu to hošánkovi natřu! 

Až příliš přeslazeně jsem se usmála. "Jmenuji se Trianna a jsem sestrou Thorina Pavézy, sestrou Dís, dcerou Thráina a vnučkou Thróra," řekla jsem.

Kilimu spadla brada. "Sakra!" zaklel. Zřejmě si uvědomil, že téměř sváděl vlastní tetu. "Tak to promiňte. Nevěděl jsem..."

"Sakra, Kili. Jsem tvoje teta, nemusíš mi vykat," protočila jsem očima a položila hobitovi ruku na čelo. "Bude v pořádku. Jen byl asi vystrašený."

"Tak to nám k ničemu nebude, když bude jako vylekaný králík, nemyslíš?" odfrkl si Kili a pohlédl na hobita.

Sjela jsem synovce hnusným pohledem. "Nepodceňuj ho! Třeba toho v sobě má víc, než si myslíme," hájila jsem ho a starostlivě hobita pozorovala. 

Kili dal ruce před sebe na znamení míru. "Dobře, dobře. Už mlčím, ano?" řekl s mírným úšklebkem a zmizel za ostatními. 

Povzdychla jsem si a posadila se na podnožku, abych hlídala chudáka pana Pytlíka. 

"Nemusíš ho hlídat, Trianno. Postarám se o něj," ozval se za mnou čarodějův hlas. Otočila jsem se na něj. 

"Opravdu bude v pořádku?" zeptala jsem se.

Gandalf přikývl a já odešla za ostatními trpaslíky do obývacího pokoje. Thorin se tam opíral o krb a svým hluboký hlasem zpíval píseň, kterou jsem nikdy neslyšela. 

Po chvíli se k němu přidali i ostatní. 

https://youtu.be/BEm0AjTbsac

"Far over the Misty Mountains cold

To dungeons deep and caverns old
We must away ere break of day
To find our long forgotten gold

The pines were roaring on the height
The winds were moaning in the night
The fire was red, it flaming spread
The trees like torches blazed with light."  

Nazdárek :) 

Tak, máme tady další kapitolku :) Snad se aspoň trošku líbila ;) 

Nemohla jsem z toho Kiliho :'D :D Ale musela jsem to tam napsat :D 

~Jess