۩    

O několik týdnů později jsme dorazili do Kraje, o kterém jsem neměla ani ponětí. Thorin mi ani neřekl, proč sem jedeme, takže jsem naprosto bez informací. 

"Sakra, kde to je?!" zavrčel Thorin a rozhlížel se kolem sebe. Zřejmě něco hledá. A to dost urputně. V poslední době se změnil. Čím blíž jsme byli Kraji, tím víc se mnou přestával mluvit a byl náladovější. 

"Thorine, co kdybys mi řekl, co hledáš? Už třikrát jsme objeli tuhle vesnici křížem krážem, ale vypadá to, že jsme nic nenašli. Můžeš mi vysvětlit, co vlastně tady hledáme?!" zeptala jsem se ostřeji, než jsem zamýšlela. 

Thorin se na mě přísně podíval. Jeho milá tvář, kterou měl předtím, když si pro mě přijel, tak byla pryč. Nyní vypadal o tolik starší, zarputilejší a tak...nepřátelský? Myslím. Nevím jak to přesněji popsat. 

"Hledám jeden dům, sestro!" odsekl mi, otočil se zpátky a pobídl chudáka poníka, který se sotva vlekl, k jednomu domu, který měl zelené okrouhlé dveře, které byly jakoby zasazené v půdě. 

Vypadalo to dost komicky, ale pokud uvnitř někdo žije, musí to vypadat nádherně. 

"Jasně, a já jsem tady asi na obtíž, co?!" odfrkla jsem si, pobídla jsem jemně mého poníka a rozjela se za Thorinem, který už stačil sestoupit z poníka a zaklepat na dveře. 

Rychle jsem sestoupila také, upravila si vlasy, stoupla si vedle něj a nahodila jemný úsměv. Po chvíli nám otevřel člověk, kterého jsem viděla snad jednou nebo dvakrát v životě. 

Měl šedé vousy a jeho oči se zablýskly, jakmile nás spatřil. "Thorine, jsem potěšen, že Vás konečně vidím. Koho jste to..," zarazil se čaroděj a pořádně si mě přeměřil pohledem. 

Thorin jej nenechal, aby řekl něco dalšího. "Gandalf. Neříkal jste, že to najdu snadno? Třikrát jsme zabloudili!" zavrčel bratr a vetřel se dovnitř. 

Protočila jsem očima a zdvořile jsem pozdravila jak čaroděje, tak i malého pána, který mi vzrůstem dosahoval sotva pod bradu. "Dobrý večer, Gandalfe. Dobrý večer, pane..." odmlčela jsem se a čekala, že mě někdo doplní, abych mohla pozdrav dokončit. 

"Bilbo Pytlíku, představuji Vám vůdce naší skupiny, Thorina Pavézu a..." odmlčel se čaroděj a s pozdviženým obočím se na mě podíval. 

Uklonila jsem se. "Trianna. Trianna, sestra Thorina Pavézy, dcery Thráina, syna Thrórova," řekla jsem, a jakmile jsem se narovnala, tak jsem předvedla ukázkové pukrle. 

"A slečnu Triannu," doplnil se Gandalf a ukázal na nás. 

Thorin si rozepnul cestovní plášť, který poté předal podivně mladému trpaslíkovi, který měl tmavé dlouhé vlasy a jemně znatelný porost na tváři. "Takže. Tohle je ten hobit. Povězte mi, pane Pytlíku, bojoval jste často?" zeptal se ho. 

Ten maličký hobit se zatvářil nechápavě. "Prosím?"

Thorin ovšem pokračoval a nijak nebral ohled na nervozitu, kterou pan Pytlík jistě pociťoval. "Sekyra nebo meč? Jakou zbraň volíte?" 

Pan Pytlík se dosti tvrdě ohradil. "Jsem dobrý v házení kaštany, když to chcete vědět. Ale nechápu, k čemu Vám to bude," řekl a z jeho tónu bylo znát, že tato konverzace je mu velice nepříjemná. 

To už jsem do toho musela vstoupit. "Thorine, nech ho přeci vydechnout! Nevidíš snad, jak je pan Pytlík nervózní?!" utrhla jsem se na něj tak prudce, až několik přihlížejících trpaslíků zalapalo po dechu. 

Thorin se, pro změnu, otočil na mě a pohled jeho šedých očí byl plný zloby. Zloby, o které jsem nevěděla, jak se tam vzala. "Ty se do toho nepleť, Trianno! Vzal jsem tě na tuhle výpravu dobrovolně, měla bys mi být vděčná!" zasyčel nebezpečně. 

Dala jsem si ruce v bok. "Já ti vděčná jsem, Thorine! Jenom to nevidíš! Nech pana Pytlíka vydechnout, pak bude vše jistě dobré," zastávala jsem se hobita dál a periferně jsem zahlédla jeho vděčný pohled. 

"Stejně vypadá jako hokynář, než jako lupič," řekl dost hnusným tónem, otočil se k ostatním trpaslíkům a odešel s nimi do jiné místnosti. 

Jakmile byli mimo doslech, tak jsem si vztekle odfrkla. "Hokynář než lupič?! Já ti ukážu, Thorine! Budeš litovat toho, že o něm pochybuješ," zapřísáhla jsem se tiše, aby to slyšel jen Gandalf a pan Bilbo. 

Poté pan Pytlík promluvil. "Děkuji za to, že jste se mě zastala, slečno. To jste nemusela," řekl ostýchavě a podíval se do země. 

Podívala jsem se jeho směrem. "Pane Pytlíku, ať už je můj bratr budoucí král nebo ne, nemá právo Vás urážet. Nebudu k tomu mlčky přihlížet, když mohu pomoci," řekla jsem a usmála se. "Nyní pojďme za nimi, ať víme, o co jde." 

Nazdárek :D 

Omlouvám se, že kapitola vychází tak pozdě, ale byla jsem u táty a teď jsem nemocná, jsem ráda že žiju...

Snad se kapitolka líbila :) Já jsem s ní osobně dost spokojená. Přece nemůžeme chtít, aby byl Thorin šťastnej trpaslík :D :D To bude...někdy :D 

~Jess