۩  

Už jsem se chystala vstávat, když se ozvalo klepání na dveře. Zabručela jsem, vzala polštář a mrštila ho naproti dveřím. Nijak jsem neočekávala, že někoho zasáhnu, ale ten někdo otevřel dveře a polštář ho udeřil přímo do obličeje. 

"Au? Za co to bylo?" zeptal se Thorin a vešel do pokoje. 

Zabručela jsem a přetáhla si peřinu přes hlavu. "Za to, že jsi mě vzbudil," zahučela jsem do přikrývky a zavřela oči v šanci, že zase usnu. 

Jenže to by Thorin nesměl udělat to, co v další vteřině udělal. Strhl ze mě mojí deku! "Vstávat, Tris, pojedeme..."

"THORINE PAVÉZO! JAK SE VŮBEC OPOVAŽUJEŠ ZE MNĚ STRHNOUT MOJÍ DEKU?!" zaječela jsem, ani jsem ho nenechala doříct větu, a vyskočila jsem z postele, abych mu sebrala deku, ale nějak jsem nepočítala s tím, že peřina bude i na zemi, takže jsem se do ní zamotala, a nebýt Thorina, tak bych skončila s nosem zabořeným do tvrdé podlahy. 

"Hele, Tris. Neměla bys dávat pozor na to, co děláš?" zeptal se vesele bratr a vrátil peřinu zpátky na postel poté, co mě pustil. 

Prudce jsem ho praštila do hrudi a odfrkla si. "Radši mlč a pojedeme pryč!" řekla jsem a rychle popadla všechny věci, které jsem si sbalila do jednoho ruksaku a vyšla z pokoje pryč. 

Thorin se jen tiše zasmál a šel za mnou. V hale jsem potkala tu, která se celá ta léta vydávala za mou matku, a okamžitě jsem jí propálila pohledem. 

Mary sklonila hlavu. "Myslela jsem, že bychom spolu mohly vycházet dobře, jako doteď."

"Jenže to sis jenom myslela!" odsekla jsem tvrdě, popadla jsem luk a toulec šípů, obula se a vyšla ze dveří. Ale na prahu jsem se ještě otočila. "A víš co znamená myslet?! Prd vědět!" prskla jsem, počkala jsem, až Thorin projde, a nezapomněla jsem za námi pořádně třísknout dveřmi. 

"Tris, neměla by ses trošku uklidnit?" zeptal se Thorin a podíval se na mě. 

Prudce jsem se na něj otočila a je mi jasné, že mi z očí musely sršet blesky. "Ne, nemohla! Ona mi lhala celej život, pokud ti to nedošlo!" odfrkla jsem si a zaťala ruce v pěst. "Nebudu se omlouvat nebo stýkat s někým, kdo mi takovou dobu lhal! To po mně přece nemůžeš chtít," řekla jsem a odešla do stáje, abych vyvedla dva poníky, které jsem měla nejraději. 

Jeden z nich byl celý bílý a ten druhý měl takovou krásnou lysinku uprostřed čela, ale byl kaštanově hnědý. 

Vyvedla jsem je ze stáje a otěže toho hnědáka podala Thorinovi, aby se na něj vyhoupl. "Jdeš?" zeptala jsem se a vysadila se na hřbet svého bělouška. 

Thorin se vysadil na hnědáka a vzal do rukou otěže. "Jasně, tak jedeme, ne?" 

Ahoj, Tolkienovci. 

Vím, že tyhle kapitoly jsou krátký, ale já teď nějak extra nemám čas a příběh vymýšlím za pochodu :D 

Tak snad se tohle "dílo" trošku líbí :D 

~Jess