Uběhlo několik dní poté, co Trianna, sestra Thorina Pavézy, pozřela ten nejúčinnější jed. Na Erebor padl smutek. Přišli o krále a i o jeho právoplatné nástupce. Trůnu se chopil Dáin, bratranec Thorina a Trianny.

Mezitím se král Thranduil a jeho syn Legolas vrátili do Temného hvozdu. Ani jeden ani druhý nepronesli ani slovo. Legolas přemýšlel nad tím, zda udělal dobře, když se odtrhl od Trianny.

"Vím, že to bolí, Legolasi. Ale musel jsi to udělat, to snad víš. Jako budoucí král Hvozdu by ses neměl zahazovat s trpaslicí."

"Jistě, otče. Jen...mám divný pocit. Jakoby se něco zvrtlo... jakoby se něco stalo," zamumlal mladý elf a poškrábal se ve vlasech.

"Za pár dní to přejde, věř mi," řekl laskavě Thranduil a odešel do své komnaty.

Legolas se ovšem vydal k otcovu trůnu. Proč na něj nemohli usednout společně s Triannou? Byli by šťastní? Doufal v to.

"Králi Thranduile! Králi Thrandu-"

Legolas se otočil a spatřil jednoho z trpasličích poslíčků. Povytáhl obočí. "Král tu není, co se děje?"

Trpaslík se na něj podíval. "Princ Legolas?"

Elf přikývl. "Ano. Co se děje?"

"Princi..." Trpaslík klesl na kolena. "Je mi to líto, že to musím říct přímo Vám, ale byl jsem s tímto posláním vyslán. Pane, princezna Trianna byla před pár dny objevena mrtvá. Vedle sebe měla-"

Legolas ztuhl. "Co-cože?! Trianna je mrtvá?!"

"Bohužel, princi. Vedle ní byla nalezena lahvička s velice silným a účinným jedem. Otrávila se sama."

Legolas zavrávoral a rychle se opřel o stůl. "N-ne...to nemůže být pravda..."

"Můj pane, král Dáin Vás žádá, abyste se s padlou přišel rozloučit. Byl jste totiž poslední, s kým mluvila," řekl trpaslík a bylo znát, že nemá daleko od pláče.

Legolas na tom ovšem nebyl o moc líp. Zhluboka začal oddechovat a do očí se vlily slzy. "Proč to udělala?"

"To nevím, pane. Ovšem pohřeb bude do týdne...měl byste se dostavit," řekl trpaslík, uklonil se a odešel.

•
O týden později:

Erebor nechal vlát černé prapory na počest jejich padlých. Na kamenných hrobech ležela těla těch, kteří položili životy. A že jich nebylo málo. Ovšem na výstupku ležela čtyři těla. Těla Thorina Pavézy, Trianny, Kiliho a Filiho.

Zástup všech, kteří se přišli rozloučit s padlými, se začal postupně vytrácet. Když už chtěli padlé vrátit do jejích hrobek, tak se objevil ještě někdo. A ten někdo byl princ Legolas.

Dáin, když ho spatřil, tak kývl. "Rozluč se s ní. Nechám tu čas," řekl a nechal elfa samotného.

Legolasi přešel k mrtvému tělu jeho lásky, Trianny. Byla úplně stejná, jako si jí pamatoval. Vypadala jakoby spala. Jak moc si přál, aby otevřela oči a podívala se na něj. Tmavě hnědé vlasy měla rozprostřené kolem hlavy jako tmavou svatozář. A on věděl, že jí má.

"Tris...proč jsi mi to udělala? Vím, že jsem se zachoval špatně, ale...proč sis vzala život? Byla jsi tak čistá, tak nevinná. Tohle sis neměla prožívat," špitl Legolas a jemně jí pohladil po vlasech.

"Miloval jsem tě už od doby, kdy jsem tě poprvé spatřil. Když jsi mi věnovala první polibek, jásal jsem. Když jsi se rozhodla pro rodinu, chápal jsem to. Ale když jsem to udělal já...bylo to v nevhodnou dobu. Ztratila jsi oba synovce, bratra a poté jsi okamžitě ztratila i mě. Byl jsem sobec. Stále jsem se nemohl rozhodnout mezi tebou a Tauriel. Žárlil jsem, když byla s tvým synovcem. Ale nyní vidím, že byla chyba žárlit na něj. Měl jsem si vážit tebe. Jak rád bych vzal čas zpátky. Všechny svoje skutky a udělal tě šťastnou, jak sis zasloužila. Neměl jsem tě nechávat samotnou. Jak rád bych opět cítil tvé rty na mých. Jak rád přivoněl k tvým vlasům, které vždy voněly po skořici. To, co jsi mi vnesla do srdce, už nikdy neucítím. Promiň mi to. To všechno. Nebyl jsem ti oporou, jen jsem ti přitížil. A to se nemělo stát. Pamatuj, maličká. Miluju tě, Trianno," řekl tiše Legolas a naposledy jí pohladil po vlasech.

Následně se otočil a odešel z kamenné síně pryč. Přišel o to nejdražší, co na světě měl. A neuvědomoval si to. A nyní toho velmi litoval. Nevšímal si jí a pak jí opustil.

Jeho srdce mělo v sobě obrovskou díru a on věděl, že ji už nikdy nezacelí. Už chápal svého otce, který se po smrti jeho matky uzavřel do sebe. Nyní pochopil tu bolest, kterou jeho otec musel prožívat. Už pochopil tu prázdnotu, kterou jeho otec musel cítit.

V tu chvíli mu došlo, co všechno ztratil, když ji opustil. A nyní se z něj stal těm chladný Legolas, který se nikdy nevrátil domů a odešel hledat Chodce do Divočiny.

Ahoj, zlatíčka 💜💜

Takže konečně přináším Epilog Erebor princess 😍😍 Doufám, že se V knížka líbila a zamilovali jste se do ní stejně jako já 😍😍

Hrozně moc bych chtěla poděkovat pár lidem za podporu 💖💖

MollySue-Solitaire-2 - Byla jsi mi hroznou podporou a tvoje komentáře byly dokonalé 💋💋

JaneDav - Ačkoliv vím, že jsi nekomentovala, tak naše společný Chaty jsou dokonalý 💝💝

KiliFaramir - Tobě taky moc děkuju ❤❤

A ačkoliv si na víc jmen v tuhle chvíli nevzpomenu, tak děkuju i Vám všem ostatním 💝💝💝💝💝💝

Byla bych ráda, kdyby se opravdu sešly nějaké otázky jak na mě, nebo na postavy v této knize a mohla bych udělat Character ask 😊😊

Ještě jednou děkuju za všechno 😍😂

Vaše Kájí 😍😱