Co je horší? Když vás uvězní vlastní bratr nebo otec toho, kterého milujete? Popravdě, nevím. Bratr, který by vás měl chránit, tak vám ubližuje. A otec toho, kterého milujete? Sice vůči vám žádné závazky nemá, ovšem ani on by vás neměl uvěznit.

Je to jako noční můra, ze které se nejde probudit. Chtěla jsem utéct z Ereboru a najít Legolase. Ovšem zřejmě se mnou Durin má jiné plány, protože mi to nebylo umožněno. Nebylo mi umožněno, abych se znovu viděla s tím, kterého miluji.

Ovšem, kde bych ho měla hledat? Co Thranduil říkal, tak se Legolas nevrátil zpátky do Hvozdu. Jak moc bych ráda věděla, kde je. Zdá se mu něco nestalo. Ne, jemu by se nic nestalo, umí se o sebe postarat. Legolas ano.

Sedící a připoutaná ve stanu je kůlu mi nezbývá nic jiného, než přemýšlet. Přemýšlet a vzpomínat. Hlídají mě dvacet čtyři hodin denně, stráže se střídají po dvanácti hodinách.

Podívala jsem se před sebe a nechala vlasy, aby mi zakryly tvář.

Jak moc musí být Thorin vzteky bez sebe, že jsem odtamtud zmizela. Snad z toho Kili, Fili a Bilbo nebudou mít problém.

Vlnu myšlenek mi přerušil Thranduil, který vešel do stanu. "Nechte nás o samotě," nakázal strážím, kteří okamžitě odešli.

Trhla jsem sebou a zvedla k němu oči. Vážně nevím, co od krále Thranduila čekat.
"Zeptám se tě znovu, trpaslice. Kde je můj syn?!" zavrčel na mě.

Pokrčila jsem rameny a v očích mi bleskla starost. "Já to vážně nevím. Naposledy, když jsem ho viděla, tak byl na břehu, kde zůstali přeživší z Jezerního města. Pak se bavil s Tauriel a pak už nevím, co dělal," odpověděla jsem popravdě.

Thranduil pozvedl obočí. "S Tauriel?"

Jen jsem přikývla a prohnula se v zádech, abych jim trochu uvolnila.

"No dobře, to ale neznamená, že tě pustím. Už jsem řekl, že tě použijeme proti tvému bratrovi."

"Jistě," zašeptala jsem a sklonila hlavu k zemi.

Král přikývl a odešel pryč. Jakmile zmizel, tak jsem prudce zavřela oči, abych zabránila slzám, aby mi smáčely tváře.

•

Stála jsem na zmrzlém vodopádu a hleděla dolů. Všude byly mrtvoly. Z té dálky ani nebylo vidět, komu patří.

Přímo za mnou se ozval něčí křik. Prudce​ jsem se otočila a uviděla jsem obrovského bledého skřeta, který zaútočil na černovlasého trpaslíka. Thorin.

"Thorine!" zaječela jsem vyděšeně a rychle napnula tětivu. Pak se ale ozval něčí bolestný výkřik, který se ozval jakoby pode mnou.

Podívala jsem se z okraje vodopádu a zbledla jako stěna. Tam, na rozpadlé věži, ležel Legolas a nad ním se tyčil jakýsi obrovský skřet. Napřáhl se k poslednímu úderu. Bylo to na mně.

Koho si vybereš? Bratra nebo lásku? Thorin vypadal, že to ještě chvíli zvládne. Tak jsem neváhala a šíp jsem střelila do lebky toho skřeta, který se pokusil zabít Legolase.

Jakmile jsem šíp vypustila, tak se ozval Thorinův výkřik. Bolestný výkřik, který nemohl znamenat nic jiného, než že ho ten skřet porazil.

Prudce jsem se otočila a do očí se mi vlily slzy. "Thorine!" zaječela jsem znovu.

Thorin měl probodnuté srdce. Viděla jsem i já, že to nepřežije.

"Nechala jsi mě zemřít! Upřednostnila jsi toho elfa před rodinou! Jsi slabší než jsem si myslel" zařval na mě Thorin a následně se skácel k zemi.

"Thorine!" Rozeběhla jsem se k němu, ale bylo pozdě. V jeho tváři zářila nenávist a bolest. Zradila jsem ho...

"Nechala bys mě zemřít?" ozval se za mnou Legolasův melodický hlas.

Podívala jsem se na něj se slzami v očích. "Legolasi, já..."

"Takže ano. Jak můžeš být tak sobecká?!" vyjel na mě.

"Legolasi...právě jsem ti zachránila život!" vypískla jsem.

"Ale nechala bys mě zemřít! Nevím, co jsi mi dala do jídla nebo do pití, ale nikdy jsem tě nemiloval!"

Tahle jediná věta způsobila, že jsem klesla na kolena a slzy se mi spustily z očí. "Jak-jak to můžeš říct?"

"Jednoduše! Možná by ti tohle mohlo otevřít oči!" zavrčel na mě, natáhl tětivu a šíp pustil přímo do mého srdce.

"Ne!" zaječela jsem, ale pak jsem padla na zem. Mrtvá.

•

"Ne!" zaječela jsem a trhnutím se probudila. Byl to jen sen...jen pouhý sen.

"Ticho tam bude!" zasyčel na mě jeden z elfů a nahlédl do stanu.

"Pardon," špitla jsem a sklopila pohled k zemi. Jak moc to bylo skutečné... Když jsem tam viděla bezmocně ležet Legolase...došlo mi, že bez něj už nedokážu být.

Po několika minutách vešli do stanu dva elfové. "Půjdeš s námi, trpaslice," řekl jeden z nich, odvázali mě od kůlu a táhnou mě někam.

Ty chvíle, které mě táhli, mi připadaly strašně dlouhé. Konečně jsme dorazili na místo určení. A to před krále Thranduila, který vznešeně seděl na svém jelenovi.

"Ach, Trianno. Jsem rád, že sis našla čas, aby ses k nám připojila," řekl a zle se na mě zašklebil.

Probodla jsem ho pohledem. "To víte, výsosti. Vaší návštěvu jsem jen tak nemohla nechat bez povšimnutí," odsekla jsem drze.

Elfové se mnou smýkli na kolena. "Budeš se chovat uctivě ke králi!"

"To stačí. Svažte jí ruce a druhý konec provazu dejte mně."

"Jistě, můj pane," řekli svorně a jeho příkaz okamžitě vyplnili.

O minutu později jsem už šlapala vedle králova jelena a šli jsme směrem k Ereboru.

Když jsme byli téměř u brány, tak mě Thranduil nechal vzadu a sám s Bardem popojeli na svých zvířatech kousek dopředu.

"Thorine Pavézo. Nezměníte svůj názor?" zeptal se ho Bard.

"Neměním své názory s každým východem a západem slunce!" odsekl jim bratr.

"Pak tedy máme něco na výměnu. Vlastně dvě věci, které jsou Vašemu srdci nejblíže," odpověděl Thranduil.

"Pochybuji o tom," zavrčel Thorin.

"Thorine Pavézo. Máme toto," řekl Bard a vytáhl zpod košile něco lesklého.

"A také toto," dodal Thranduil a škubl provazem, takže jsem klopýtla a padla na kolena u jeho nohou.

Zvedla jsem oči k bratrovi. Promiň, říkaly.

Thorin zůstal chvíli ohromeně zírat, ale pak se vzpamatoval. "Arcikam je dědictví našeho rodu! A ona je dědička Ereboru!" zavrčel.

"Pokud vydáte to, co bylo slíbeno, pak dostanete zpět i sestru, i Arcikam."

Thorin se na mě a už už se připravoval na odpověď, když se odněkud ozvaly trubky. Trpasličí trubky.

Rychle jsem se ohlédla a spatřila jsem, jak na praseti jede rusovlasý trpaslík a rázuje si to přímo k elfům.

A v tu chvíli jsem pochopila, kdo to je. Bratranec Dáin.

Ahoj, zlatíčka 💜💜

Přináším vám tuhle mega skvělou kapitolu, na kterou jsem podivně pyšná 😂😂

Snad se i Vám bude tak líbit 😍😍

Díky za každý názor 😃😃

Kájí.