Již třetí den sedím v komnatě, kterou mi Thorin přidělil, a znovu počítám všechny detaily na fresce, která nějak přežila Šmakův útok.

Nesmím nikam chodit, baví se se mnou jen ti, kteří mi nosí jídlo a vodu, abych se umyla. Nesmím o ničem vědět. Nikdo mi nic neřekne. Pouze zůstávám zavřená tady a nikdo mi žádné informace nesděluje.

Znovu jsem se posadila na postel, ze které se zvedli několik obláčků prachu, a tupě se podívala před sebe. Kdybych tak mohla nějak utéct...

Moje rozjímání přeruší otevírání dveří. Podívala jsem se ke dveřím a uviděla Bilba, který nesl nějaké jídlo.

"Nesu oběd," řekl jen, položil jej na stůl a obrátil se k odchodu.

"Bilbo, počkej," zarazila jsem ho a prosebně se na něj podívala.

Otočil se a pozvedl obočí. "Víš, že nesmíme..."

"Vím, ale musíš mi pomoct se odtud dostat. Prosím," zašeptala jsem.

"Víš, že to nejde. Není jak," namítl hobit smutně.

Přešla jsem k němu a udělala psí pohled. "Prosím...musím odtud zmizet. Thorin se změnil a já nechci být jako on. Pokud ti na mně záleží, tak to uděláš," použila jsem páku, kterou jsem původně ani použít nechtěla. Nechtěla jsem nikomu hrát na city, hlavně jemu ne.

Bilbo si povzdechl. "S Kilim a Filim na tom pracujeme. Dej nám den a dostaneme tě odtud," řekl a bez dalšího slova odešel pryč.

Když se za ním zabouchly dveře, tak jsem šťastně povyskočila a usmála se. Vypadnu odtud...najdu Legolase a zůstanu s ním.

Přešla jsem k oknu a podívala se ven. Bylo odvrácené na druhou stranu Hory, takže jsem nevěděla, co se venku děje.

Zítra budu venku. Půjdu pryč, projdu se po čerstvém vzduchu. Opřela jsem se o okenní parapet a nasála do nosu vzduch. Jak moc mi chybí vůně květin, šelest stromů, šplouchání vody...

Odešla jsem od okna a připravila si věci, které mi Thorin nestihl vzít. Kalhoty, košili a tuniku. Zbraně mi vzal. Snad Kili s Filim a Bilbem nějaké seženou.

Posadila jsem se na postel, ale to mi dlouho nevydrželo, takže jsem si lehla a zavřela oči.

Promítaly se mi všechny společné okamžiky s Legolasem. Od toho útoku pavouka až do loučení. Jak ráda bych ho měla u sebe...

Mozek mi příliš pracoval, tak není divu, že jsem po několika minutách usnula.

•

"Tris?"

Prudce jsem sebou trhla, když se něčí hlas ozval v mé komnatě. "Kdo je to?" zeptala jsem se.

"Pokud chceš odtud zmizet, tak se neptej, buď zticha a pojď," sykl ten hlas a já poznala Bilba.

"Jistě," přikývla jsem, vstala, vzala si věci do rukou a pomalu přešla k hobitovi.

"Máš všechno? Tak pojď," zašeptal Bilbo, vzal mě za ruku a táhl mě do tmy Hory.

Šla jsem tiše s ním. Oni mě vážně dostanou pryč...

Došli jsme až k bráně, kde na nás čekal Kili. "Fili má hlídku," oznámil mi, když uviděl můj nevěřícný výraz. Pak mi podal vak napěchovaný různými věcmi.

Podívala jsem se na oba dva a usmála se. "Děkuju vám...za všechno."

Kili kývl hlavou. "Není zač, tetičko. Jen...dej si pozor. Bratrance zatím ještě nechci."

Pozvedla jsem obočí a jemně ho praštila. "Vtipálku. Každopádně já jdu. Ještě jednou díky," řekla jsem, objala je oba dva a vydala se na cestu.

Šla jsem dlouho. Slunce svítilo vysoko na nebi, když jsem dorazila do Dolu. Tam mě ale okamžitě zarazila jedna věc.

Nebylo to mrtvé město, jako když jsme tudy procházeli předtím. Nyní všude byli lidé. Zřejmě lidé z Jezerního města.

"Stát! Kdo je tam?!" ozvalo se za mnou tak hlasitě, že jsem sebou škubla a ohlédla se.

"Tady Trianna, společnice ve společnosti Thorina Pavézy​," odpověděla jsem a zvedla ruce nad hlavu ve znamení míru.

Než ten muž stačil říct jedno jediné slovo, tak se ozval zvuk kopyt. Otočila jsem se a to, co jsem uviděla, mě donutilo zblednout.

Na mohutném jelenovi právě do města přijel Thranduil. Podíval se mým směrem a v očích se mu zablesklo.

Trhla jsem sebou a chtěla zmizet, když pokynul rukou a dva elfové mě bleskově chytili.

"Co má tohle znamenat, můj pane?" zeptal se ho ten muž, který mě našel.

"Tohle, drahý Barde, je vyřizování účtů. Ona, jakožto sestra Thorina Pavézy, bude využita jako výhrůžka."

"Ne!" vyjekla jsem. Mělo to být jinak! Měla jsem utéct a najít Legolase!

Thranduil i ten muž, Bard nebo jak mu říkal, se na mě podívali.

"Prosím?" protáhl Thranduil a shlédl na mě. "Jak se vůbec...a mimochodem. Kde je Legolas? Kde je můj syn?!"

Trhla jsem sebou, když jsem uslyšela, že se zpátky nevrátil. Myslela jsem, že se vrátil do Hvozdu.

"Já-já nevím," zašeptala jsem.

Thranduil seskočil z jelena a přešel ke mně. "Však já to z tebe vymámím," zavrčel. "Odvést a hlídat dvacet čtyři hodin denně!"

"Ano, můj pane," přikývly stráže a odvedli mě do jednoho ze stanů.

Ahoj, zlatíčka 💜💜

Ano, opět kapitolu přináším v noci 😱😂

Ano, opět jsem svině. Thranduil nám dostal a uvěznil Triannu. 😏😏

Chtěla jsem sice, aby byla zase s Legolasem, ale tohle mi přišlo i dost lepší v ději 😍

Díky za každý názor a páčko u další kapitolky ☺

Kájí 😍