Od té chvíle, kdy se mě Thorin zřekl, tak jsem zůstala u jedné milé dívky, která žila sama. Rozuměly jsme si, ale neřekla jsem ji, kdo jsem. Pro jistotu.

Jednoho dne se ale Cara nevrátila, takže jsem vyšla ven a uviděla jsem u domu starosty velkou sešlost. Přistoupila jsem blíž, abych na všechno viděla.

Sotva jsem to udělala, tak jsem zahlédla uličku, kterou šli ostatní trpaslíci. Šli k připravené lodi, která je zřejmě měla převést k Ereboru.

Prodrala jsem se davem až k nim ve chvíli, kdy se Thorin dohadoval s Kilim a Filim.

"Co se to tu děje?" zeptala jsem se a podívala se na svou rodinu.

Thorin se na mě podíval a jeho tvář se zamračila. "Co tady děláš, Trianno?" zeptal se a ještě schválně zdůraznil mé jméno.

"Jedu s vámi, Thorine," oplatila jsem musel stejnou mincí. "Musím, jste má rodina, nemůžu vás nechat odejít. Vím, jaký názor máš na Legolase a neberu ti jej. Ovšem budeš se s tím muset smířit, je mi líto."

Thorin se stále mračil, ale pak mi pokynul rukou. "Budiž. Pojedeš s námi," přikývl a já nastoupila do lodi.

"Trianno, vítejte zpět," pozdravil mě Balin.

"I já vás ráda vidím," odpověděla jsem a konečně se po několika dnech usmála.

Po několika chvílích jsme konečně vyrazili. Bez Filiho, Kiliho a Óina. Zůstali zde, protože Kilimu nebylo dobře.

Když jsem to ovšem počítala, myslím ostatní trpaslíky, tak mi jeden pořád chyběl. A tím byl Bofur, který nestihl nesmí loď, takže zřejmě zůstal s těmi třemi.

Thorin, nyní upravený a oblečený do čistého oblečení, vypadal velice vznešeně, když jsme pluli k Ereboru.

Zakroutila jsem hlavou a po tváři mi proběhl úsměv. Pak jsem ale vzhlédla k Osamělé hoře, která se tyčila vysoko do vzduchu.

"Máme nějaký plán?" zeptala jsem se po chvíli.

Ostatní se nejdříve podívali na mě  a teprve potom ​na Thorina. Ten se pak podíval na mě.

"Ne. Budeme improvizovat. Ovšem, pokud nějaký nápad máš, mohla by ses s námi podělit," řekl posměšně.

Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na Jezerní město. Nechali jsme tam moje synovce...a naši skupinu hledá třicet skřetů.

Konečně jsme přistáli na pevnině a začali jsme šlapat kopec k Dolu. Městu, které zničil Šmak, když se chystal obsadit Erebor.

"Vždyť jsme se tu měli setkat s Gandalfem."

"A vidíte ho tu někde, mistře Pytlíku? Takže jdeme," zavelel Thorin a vydali jsme se k Ereboru.

Když jsme procházeli Dolem, tak mi bylo úzko. A komu by nebylo. Všude byly vidět spálené mrtvoly a páchlo to tu mrtvolnou hnilobou.

Náhle jsem se zastavila. Donutilo mě to, co jsem uviděla před sebou. Byly to tři mrtvoly, ovšem dvě z toho byly malé. Mohly to být maximálně šestileté děti, které se držely matky, když jim životy vzal dračí oheň.

Do očí mi vstoupily slzy a pak mi spadly na tváře, odkud se skutálely až spadly do sněhu.

"Tris? Jsi v pořádku?" ozvalo se za mnou.

Otočila jsem se na příchozího a udiveně zvedla obočí. "Thorine? Myslela jsem, že jsi se mnou skončil."

"Jak bych mohl, Tris? Jsi moje sestra, moje krev. Nedokážu se na tebe dlouho zlobit."

Jemně jsem se pousmála a setřela si zbytky slz. "Thorine... já... podělala jsem to. Už jen kvůli tobě. Vím, že jsem to neměla udělat, neplánovala jsem to. Odpusť mi to, prosím," zašeptala jsem.

Thorin ke mně přešel a konejšivě mě objal. "Tris...já vím, že se do tebe zamiloval, už v těch celách. Chtěl ti to říct už tam, poznal jsem to. Jen jsem nechtěl, aby ti pak ublížil. Nelíbila se mi představa toho, že by ti ublížil," zašeptal tiše Thorin.

Položila jsem mu hlavu na rameno a zavřela oči. "Thorine..řekni mi, co mám dělat. Opustila jsem ho a teď nevím...pomoz mi," poprosila jsem ho a podívala se na něj.

"Tris...pokud s ním budeš šťastná, pak s ním můžeš být. Jen pokud se k tobě bude chovat tak, jak se chovat má. Přeci jen jsi má sestra a dědička Ereboru."

Odtáhla jsem se od něj a zářivě se usmála. "Thorine... děkuju," vypískla jsem a znovu ho objala, tentokrát mnohem prudčeji.

Thorin se zasmál, ale pak se ode mě odtáhl. "Ale musí se k tobě chovat jako k princezně. Jinak ho nebudu trpět," varoval mě ještě a odešel dopředu.

Přikývla jsem a pohlédla směrem, odkud jsme přišli. Směrem, kde jsem zanechala toho, kdo mi sebral kus srdce. Toho, kterému jsem začala důvěřovat a zamilovala jsem se do něj.

"Jen doufám, že se brzy uvidíme," zašeptala jsem do větru a obrátila se, abych dohnala skupinu.

Nazdárek, zlatíčka 💜💜
Jak se mi dneska máte? Já jsem na dovolené, takže možná budu mít i víc času 😊😊

Chcete, aby se Trianna vrátila k Legolasovi nebo aby zůstala sama?

😃😃 Rozhodnutí je na vás 😎😎

Díky za vaší trpělivost 😍😍

Kájí