Cesta do Jezerního města mi zabrala téměř dva celé dny. Přes noc jsem spala v korunách stromů a přes den neměla téměř žádné přestávky.

Když jsem konečně stanula v Jezerním městě, tak se na mě všichni obyvatelé dívali. Jistě. Malá dívka, která ani nepůsobila jako trpaslice, se náhle objevila ve městě. To jistě vzbudilo poprask.

Nedalo mi to a po několika desítkách minut jsem zastavila jednoho chlapce.

"Ehm...promiň, že tě otravuji, ale nevíš, jestli tu nebylo přibližně dvanáct trpaslí-" nedořekla jsem to, protože mi rukou zacpal ústa.

"Tady ne," sykl. "Pojď se mnou, dozvíš se všechno, pokud půjdeš se mnou k nám domů."

Ohromeně jsem přikývla. Něco mi napovídalo, že mi nelže, že říká pravdu. "Tak dobrá," řekla jsem a následovala ho.

Chlapec mne vedl městem tak spletitými uličkami, že už si nepamatuji, kde jsme se potkali. Konečně jsme dorazili k vyvýšenému domu.

"Prosím," pokynul mi chlapec a nechal mě projít.

Kývla jsem jako poděkování a vyšla po dřevěných schodech. Chlapec mi ještě otevřel dveře a vešla jsem dovnitř.

Když jsem vešla, tak jsem zůstala stát na prahu. V domě byli všichni trpaslíci. Přejela jsem je všechny pohledem. Pak jsem našla bratra, který byl ke mně zády.

"Thorine​?" zašeptala jsem. Naprosto jasně jsem viděla, tak ztuhl a pomalu se otočil. V jeho očích bylo vidět překvapení.

"Trianno?" řekl, ale náhle z jeho očí zmizelo překvapení a nahradilo ho pohrdání. "Co tady chceš?!"

Zarazila jsem se. Čekala jsem všechno, jen ne tohle. "Já...vrátila jsem se, abych vám pomohla osvobodit Erebor," odpověděla jsem.

"Nemusela ses namáhat. Zvládneme to i bez tvé pomoci," sykl Thorin necitelně. "Mohla jsi zůstat s tím elfem."

"Cožpak ti to tak vadí?!" vyjekla jsem a zamračila se.

"Ano! A pokud dovolíš, my tu skládáme plán, takže můžeš vypadnout," zavrčel Thorin a otočil se ke mně zády.

Bolestně jsem se podívala na synovce. Fili měl ve tváři podobný výraz jako Thorin, ale Kili se zatvářil soucitně.

"Budiž. Pak tedy... nashledanou, Thorine," zašeptala jsem a odešla pryč.

"Sbohem," řekl tvrdě Thorin a ani se na mě nepodíval.

Vypadla jsem z domu a opřela se o stěnu domu. Jak jsem si mohla myslet, že mě uvítá s otevřenou náručí?

Ze dveří náhle vyšel Kili, opírající se o jakousi dřevěnou hůl. "Teto? Jak ti je?" zeptal se a posadil se ke mně. Stihla jsem si totiž sednout na schody.

"Jak myslíš? Pohádala jsem se s Legolasem a teď i s Thorinem. Je mi pod psa," zabručela jsem.

"Proč jsi se pohádala s Legolasem​?" zeptal se.

"Protože ho ta mrcha Tauriel políbila," zavrčela jsem a tupě hleděla před sebe. "Miloval ji a chtěl mi vtlouct do hlavy, jak moc mě miluje. Musela jsem utéct."

Synovec se prudce nadechl. "Tauriel políbila jeho nebo on ji?"

"Ona jeho, viděla jsem to na vlastní oči. Vím, že...tě to musí bolet, Kili. Ovšem dávej si na ní pozor. Prosím."

"Jistě. Nemusíš se bát," přikývl Kili a jemně mě objal. "A ty se neboj, strýc to tak​ nemyslel. Je jen trošku horkokrevný, ale to přece víš."

Přikývla jsem. "Ano. Až příliš dobře. Vrať se tam, zvládnu to sama," řekla jsem tiše a podívala se do města.

"Dobře. Ale kdybys něco potřebovala, tak mi řekni."

"Jistě. Díky, Kili," usmála jsem se na něj.

Trpaslík přikývl a zvedl se na nohy. Teprve teď jsem si všimla, že kulhá.

"Co se stalo?" zeptala jsem se.

"Ale to nic," mávl nad tím rukou. "To byl jenom ten šíp."

Zamračila jsem se. Jakoby mi něco skrýval. Ale pak jsem přikývla. "Budiž."

Kili naposledy kývl a zmizel ve dveřích.

Nazdárek, miláčci 😍😍
Omlouvám se, že kapitoly nevycházely. Už mě to vážně nebaví, jak nemám na příběhy čas 😏.

Doufám, že se kapitolka líbila 💞💞

Kájí 😍