Byla to zoufalá volba, zoufalý čin, ale musela jsem. Buď láska nebo rodina. Nelze si vybrat. Jeden nebo druhý? Raději smrt, než abych se musela mezi nimi rozhodnout.

Sledovala jsem společnost a zůstávala dobře skrytá, abych nepřilákala skřety.

Opustila jsem ho! Sotva mi vyznal lásku, tak jsem utekla jako zbabělec! Neřekla jsem ani slovo a zmizela jsem. Určitě musí být strachy bez sebe! Pouze jsem​ upustila ten přívěsek a utekla. Neřekla jsem mu nic. Kam jdu, zda se někdy uvidíme. Nerozloučila jsem se s ním!

Na chvilku jsem se zastavila a nechala slzy, aby mi zmáčely tvář. Nechala jsem průchod svým pocitům. Snad si jednou za čas můžu dovolit být slabá.

Opřela jsem se o kmen stromu a hystericky vzlykla. Opustila jsem ho. Beze slov. On se zamiloval a já mi utekla, zlomila srdce.

"TRIANNO!"

Trhla jsem sebou, když jsem uslyšela křik. Pomalu jsem se otočila a podívala na Thorina. Tváří mi probleskl strach a stáhla jsem se do ústraní.

Thorin, který už dávno vylezl z vody, si to ke mně rázoval.

"Thorine, já-" začala jsem, když vtom jsem ucítila prudkou bolest na tváři. Prudkou a štiplavou. On mi dal facku, uvědomila jsem si.

"Můžeš mi to nějak vysvětlit?! Jak ses mohla jen opovážit?! Garatuju ti, že se s ním už nikdy neuvidíš! Jakmile osvobodíme Erebor, tak tě uzamknu do komnaty a vyjdeš jen na můj příkaz! Budeš se chovat jako dědička a princezna!" zařval Thorin a propálil mě pohledem.

"Prosím?! Jak si tohle můžeš dovolit?!" vřískla jsem. "Právě jsi mě praštil a budeš mi kázat?! Asi právě lituju toho, že jsem Legolase opustila! A to kvůli tobě, Thorine!"

Thorin zrudl jako rajče a popadl mě za zápěstí. "Ode dneška nejsi moje sestra! Moje sestra by tohle nikdy neudělala, byla by loajální ke své rodině!" zavrčel Thorin a strhl mi z pravého prsteníčku prsten, který měl v sobě vyrytý erb naší rodiny.

Jakmile prsten opustil mojí ruku, tak jsem pocítila podivné prázdno. Podívala jsem se na Thorina se slzami v očích. "Budiž. Ale měl bys vědět ještě něco. Původně jsem nechtěla, aby mezi mnou a Legolasem něco bylo. Ale nyní mě utvrzuješ ve vědomí, že jsem udělala dobře. Miluje mě, Thorine. To je zřejmě něco, co ty nedokážeš a nepochopíš," řekla jsem s bolestí v hlase, vytrhla ruku z jeho sevření a zacouvala zpátky.

Thorin na mě hleděl jako omámený. Pak ale zatřepal hlavou a jeho oči se proměnily v led. "Tak si jdi! Utíkej za ním! Ale nezapomeň, že pokud ti ublíží, tak já už tady pro tebe nebudu!" zařval Thorin naposledy a otočil se ke mně zády.

Otočila jsem se směrem, odkud jsem přiběhla, když jsem na jednom vysokém kameni uviděla stát Legolase.

Na chvíli jsem se chtěla usmát, když jsem si ale všimla, že v prstech se mu houpal můj přívěsek. Tvář měl staženou v ublíženém výrazu.

Zarazila jsem se a jen mu hleděla do očí. Pak Legolas upustil přívěsek, který dopadl s cinknutím na zem.

Uhnula jsem pohledem za něj, kde se objevila Tauriel. Tvář se jí stáhla do šklebu a napjala tětivu, kde byl založený šíp.

Trhla jsem sebou. Ona mě chce zabít! Podívala jsem se na Legolase, který mě celou dobu pozoroval.

Nadechla jsem se, že mu něco řeknu, když se otočil na patě a zmizel mi z dohledu.

"Legolasi!" zakřičela jsem a natáhla ruku v gestu jako bych jej chtěla zastavit. "Legolasi, prosím!"

"Už tě nechce vidět, Trianno!" zavrčela Tauriel, která na mě stále míří šípem. A přímo do srdce.

"Tauriel, co-co se to děje?" vykoktala jsem a pozorně se na ní​ podívala.

"Zradila jsi ho. Utekla jsi a nic jsi neřekla. On není hlupák, pouze jsi ho využívala!"

"Ne, to není pravda!" zakřičela jsem a schovala hlavu do dlaní. "Není, nevyužívala jsem ho!"

"Řekni sbohem, Trianno!" zasmála se chladně Tauriel a už jsem uslyšela jen drnknutí tětivy.

Ona vystřelila, došlo mi. A opravdu. Šíp mi proťal srdce. Chraplavě jsem se nadechla a dopadla na kolena. Ještě jsem zvedla hlavu a uviděla, že vedle Tauriel se objevil Legolas. A pravou rukou ji objal okolo pasu!

"Ne!" zachraptěla jsem, ale před očima se mi udělalo černo. Padla jsem tváří na zem a z těla mi vyprchal život.

•

"Trianno?" ozval se něčí melodický hlas přímo nade mnou.

Pomalu jsem otevřela oči a uviděla nad sebou Legolasovu tvář. "Legolasi?" zachrapala jsem a povytáhla nechápavě obočí. "Co-co se stalo? Kde jsi se tu vzal?" zeptala jsem se ho.

"Tys chtěla utéct?" zeptal se místo odpovědi a po tváři mu přeběhla bolest.

"Je to moje rodina, Legolasi. Chtěla jsem jít s nimi. Odpusť mi to, prosím," zašeptala jsem a zvedla k němu pohled.

"Jak sis mohla myslet, že bych​ na tebe mohl být naštvaný? Triannko, udělala jsi hloupost, ale rozumím ti. Kdyby šlo o tebe, otce nebo Tauriel, taky bych oka-" Legolas se zarazil uprostřed věty, když si uvědomil co jméno vypustil že rtů.

"Miluješ ji, že ano?" zeptala jsem se zcela tiše. "Nejsem hloupá, Legolasi. Poznám to."

Legolas uhnul pohledem od mých očí. "Triannko. Miloval jsem ji. Ona patří někomu jinému..."

"Komu?"

"Tomu černovlasému trpaslíkovi. S lukem," zabručel a odfrkl si.

"Myslíš mého synovce?" zašklebila jsem se na něj.

Legolas sebou trhl a podíval se na mě. "Synovec? On je tvůj synovec?" vypravil ze sebe ztěžka.

Přikývla jsem. "Ano."

"Nevěděl jsem to. Promiň, já to tak nemy-"

"Už ani slovo," zamumlala jsem a zvedla se do sedu. Pak jsem si položila hlavu na jeho hruď a přivřela oči.

Legolas se uchechtl. "Jsi tak předvídatelná."

"Nějaký problém?" zabručela jsem a otřásla se, když jsem si vzpomněla na ten sen. Pokud to ovšem byl sen.

"Vůbec ne," zašeptal tiše Legolas, zvedl mou bradu a políbil mě. Automaticky jsem mu dala ruce kolem krku a tím si ho přitáhla ještě blíž. Jeho pravá ruka mě objala kolem pasu a ta druhá mi skončila na tváři.

"Miluju tě," zašeptala jsem, když jsem se na chvíli odtáhla.

"I já tebe, maličká."

Nazdárek, lidičky 😄😄

Jak se mi dneska máte? Já jsem utahaná jako kotě, takže jdu chrupkat 😂

Snad se tahle část líbila a nebudete mě moc nenávidět 😂😂

~JessieNka