"To snad není pravda, jsme ve sklepě!" zavrčel Kili a vrhl na mě rozzlobený pohled.

"Tohle vyjde, hlavně buďte potichu a jdeme!" sykla jsem a poodešel k sudům. Legolas mi řekl, co má v plánu a pak se vytratil, aby ho nikdo s námi neviděl.

Když jsem se zastavila u těch sudů, tak jsem se na ostatní otočila. "Poslouchejte. Legolas nám pomohl a vymyslel plán útěku. Teď mě poslouchejte. Vlezte si do těch sudů."

"To je bláznovství! Najdou nás," zavrčel Thorin a probodl mě pohledem.

"Prosím, zkuste věřit alespoň mně. Vím, že Legolasovi nevěříte, ale zkuste alespoň mně," zamumlala jsem a prosebně jsem se na ně podívala.

Thorin si povzdechl a podíval se na ostatní. "Udělejte to, co říká!" přikázal a všichni, na jeho příkaz samozřejmě, si do těch sudů opravdu vlezli.

Když tam byl i poslední trpaslík, i s Bilbem samozřejmě, tak jsem přešla k páce.

"A co teď?" zeptal se Bofur a ostatní trpaslíci se na mě podívali.

"Zadržte dech!" odpověděla jsem a zatáhla za páku.

"Cože, proč​ máme-" Bilbo to ani nedopověděl, když se podlaha překlopila a všechny sudy propadaly se šplouchnutím do vody.

Dvířka už se téměř zavírala, když jsem zaslechla přicházející kroky. Trhla jsem sebou a rychle skočila do vody za ostatními.

Dopadla jsem s hlasitým šplouchnutím a když jsem se vynořila nad hladinu, tak mě něčí ruce chytily kolem pasu a vytáhly do sudu.

"Jsi v pořádku, Tris?" zeptal se Thorin ustaraným hlasem a podíval se na mě.

"Jsem. A ostatní? Jsou v pořádku ostatní?" vyhrkla jsem a zvedla pohled k bratrovi.

Thorin přikývl. "Ano, všichni. Ale teď musíme zmizet, pokud se máme dostat k Hoře."

Přikývla jsem a posadila se jen na kraj Thorinova sudu.

Uplavali jsme sotva několik metrů, když jsem uviděla most. A pod ním mříže, které byly otevřené a díky nim bychom mohli utéct.

Jenže to se nestalo. Když jsem doufala, že všechno bude v pořádku, tak se ozvala elfí trubka a bránu začali zavírat.

"Ne!" zařval Thorin, ale s drcnutím jsme zastavili o zavřené mříže.

Kvůli nárazu jsem znovu spadla do vody. Když jsem se vynořila, tak mi těsně nad hlavou proletěl šíp. Skrčila jsem a vyhnula se mu.

"Co to-" Ani jsem nedopověděla, když jsem uviděla skřety. Mnoho a mnoho skřetů, kteří zaútočili na elfí stráže.

Prudce jsem vytáhla šíp z toulce, natáhla tětivu a vystřelila. Šíp se zabodl přímo do srdce jednoho ze skřetů.

Náhle jsem koutkem oka zahlédla, jak se Kili dostal že sudů a snaží se dostat k páce, která by mohla otevřít ty mříže​.

Rychle jsem vystřelila další šíp, abych synovce ochránila, když se z křoví vynořil Legolas a začal střílet na ostatní skřety.

Usmála jsem se, když jsem ho uviděla. V tu chvíli mi připadalo, že jsme v bezpečí. Alespoň do chvíle, kdy jsem zaslechla bolestný výkřik Kiliho.

"Kili!" zaječela jsem a snažila se k němu dostat.

A to se mi povedlo ve chvíli, kdy ho jeden skřet chtěl zabít, ale na poslední chvíli se do skřetova těla zabodl šíp. Ohlédla jsem se a uviděla jsem Tauriel.

Rychle jsem se otočila zpátky ke Kilimu a podepřela ho. "Jak ti je?" zeptala jsem se, ale když jsme uviděla tu ránu, tak se mi zatočila hlava.

"Zatáhni za tu páku!" zasyčel bolestí a prstem ukázal na páku.

Přikývla jsem, opatrně jsem ho položila na zem a rychle zatáhla za páku, aby se mříže otevřely. A tak se taky stalo.

Sotva se mříže otevřely, tak Thorin zakřičel. "Tris! Kili!"

V tu chvíli jsem si uvědomila, že se nestihneme dostat zpátky do sudů. Rychle jsem přiskočila ke Kilimu a pomohla mu se skutálet do sudu.

Jakmile se Kili dostal do sudu, tak jsem uslyšela křupnutí. Křupnutí dřeva. Prudce jsem jsem se otočila a uviděla, jak kus šípu letí do vody. Kus šípu, který v sobě měl Kili.
Podívala jsem se do vody a uviděla, že mám poslední příležitost k tomu, abych utekla. Jenže z nějakého nepochopitelného důvodu jsem se ohlédla a můj pohled se střetl s tím Legolasovým.

Půjdeš? Ptaly se jeho oči.

Uhnula jsem pohledem a těkala mezi ním a vodou. Pak jsem se na něj podívala. Musím. Říkaly zase ty moje.

Všimla jsem si skřeta, který se k němu blížil zezadu. Popadla jsem šíp, vložila ho do tětivy a natáhla tětivu. Legolas sebou vyděšeně trhl a jen nechápavě se na mě podíval. Pak jsem pustila tětivu a šíp se zabodl přímo do srdce toho skřeta.

Legolas se otočil a pak pochopil. Pak se otočil nazpět a podíval se na mě. V jeho očích se zablesklo a natáhl ruku směrem ke mně.

Sklopila jsem pohled k zemi, ale pak jsem pohled zase zvedla. "Nashledanou!" zakřičela jsem a skočila do vody za ostatními.

Jakmile jsem se vynořila do vody, tak mě Dvalin nadzvedl nad hladinu a posadil mě na kraj sudu.

"Díky," zamumlala jsem a vykašlala vodu.

"Není zač," zabručel Dvalin a rozhlédl se kolem sebe.

Ovšem když jsem se podívala před sebe, tak jsem uviděla jez, který vypadal dost prudce.

Vyjekla jsem, ale ne dost rychle, abych dokázala varovat ty za sebou. Uslyšela jsme křik, který znamenal, že se s nimi sudy zhouply jezem dolů.

Když se i Dwalinův zhoupl, tak jsem vyjekla a spadla jsem do vody. Jen tak tak jsem se stihla chytit okraje sudu, abych ho neztratila.

Konečně se voda uklidnila, ale slyšela jsem podivné zvuky. Zvuky ocele, která o sebe naráží.

Zvedla jsem hlavu a uviděla, že se odněkud objevili skřeti a začínají na nás útočit. "Braňte se!" zakřičela jsem, abych ostatní podpořila.

Pak jsem znovu spadla do vody a už se nestihla chytit okraje sudu. Voda si se mnou začala dělat, co sama chtěla.

Začínal mi docházet vzduch. Už jsem začala vidět před očima tmu, když mě někdo vytáhl z vody. Respektivě něčí silné paže.

Zhluboka jsem se nadechla a zamrkala očima, abych zaostřila. A když se mi zrak zaostřil, tak jsem spatřila někoho, koho bych rozhodně nečekala.

"Legolasi?"

Ahoj lidičky. Omlouvám se, že dlouho nevyšla kapitolka, ale nějak nebyl čas.

Snad se dnešní kapitolka líbila 💞💞💞💞

Tak u příštího dílu😍😍😍

JessieNka.