Jakmile jsem se probrala, tak jsem nad sebou uviděla slabé světlo. Snad světlo měsíce. Celé tělo jsem měla ztuhlé. Co se vlastně stalo?

Pamatuji si jen útěk od Azoga a pak to, jak jsem se zhroutila u stromu. A ještě toho elfa, který na mě nejprve zaútočil, ale pak, když na mě zaútočil pavouk, mne ubránil. Kdo to jen mohl být? A kde to vlastně jsem?
Tolik otázek, ale odpověď žádná. Je to k vzteku.

Namáhavě jsem se posadila a rozhlédla se kolem. Byla jsem v nějaké místnosti, která vypadala jako ošetřovna. Všude byly bíle povlečená lůžka.

"Je tu někdo?" zeptala jsem se hlasitěji, bez bylo nutné. Snad jsem doufala, že někdo přijde.

A mé přání se vyplnilo. Téměř okamžitě se otevřely dveře a do místnosti vstoupil ten stejný elf, který mne zachránil v lese. Za jeho zády šla ještě jedna elfka, která měla dlouhé zrzavé vlasy.

Přitáhla jsem si deku až pod bradu a trochu vyděšeně se na ně podívala. "Kdo jste?" optala jsem se jich a pozorovala každý jejich pohyb.

Ten elf s blonďatými vlasy se na mě podíval a v jeho očích blesklo cosi, co nedokážu pojmenovat. Možná starost?

"Neměla by ses namáhat. Jsi ještě příliš slabá od toho jedu. Jak se cítíš?" zeptal se příjemným hlasem.

"Už je mi lépe, děkuji za optání," usmála jsem se na něj a pak se podívala na elfku, která přišla s ním.

Elfka si mé změřila pohledem, snad jakoby něco hledala. "Kdo jsi?" optala se, snad trochu neurvale.

Zamračila jsem se. Rozhodně se mi nelíbí její přístup. Ale rozhodla jsem se, že jim odpovím. "Trianna, dcera Thráina, syna Thrórova, Krále pod Horou," řekla jsem tak vznešeně, jak jsem jen svedla.

Ale jakmile jsem jim to řekla, tak jsem poznala, že jsem udělala chybu. Oni dva si totiž vyměnili pohled a elf se pak podíval přímo do mých očí.

"Takže sestra Thorina Pavézy?"

Jen jsem přikývla, nemělo smysl zapírat. Elfové nejsou pitomci, vědí to. Ačkoliv na ně má můj bratr názor, jaký má.

"Král se to musí dozvědět. Není možné, aby nám proklouzla mezi prsty. Díky ní můžeme získat to, co nám náleží," řekla ta elfka.

Vyděšeně jsem se na ně podívala a hledala nějakou cestu pryč. "C-co se mnou chcete dělat?"

Elf si povzdechl. "Tauriel, odejdi. Potřebuji s ní mluvit o samotě. A nechci slyšet ani slovo protestů, jasné?" řekl dost nebezpečně, až jej zrzka poslechla, otočila se na patě a odešla.

Jakmile se za ní zabouchly dveře, tak si elf přisunul židli k mému lůžku a posadil se na něj. "Kde je tvůj bratr? A nezkoušej lhát, poznám to," varoval mě ještě.

Nadechla jsem se a pohlédla přímo na něj. "Popravdě, vůbec netuším. Unesli mě, utekla jsem a pak potkala Vás. Více už to víte sám," odpověděla jsem mu popravdě.

Jasně jsem cítila, jak mě elf pozoruje. Jak pozoruje jakýkoliv můj pohyb. Snad aby se přesvědčil, že nelžu, ale já mu řekla pravdu.

Poté přikývl a vstal. Otočil se ke mně zády, snad aby odešel.

"Počkejte," zvolala jsem a natáhla ruku v gestu, jako bych jej chtěla zastavit.

Elf se překvapeně otočil a podíval se na mě. "Ano?" řekl a trochu nadzvedl jedno obočí.

"Komu mám poděkovat za záchranu života, pane?" otázala jsem se ho.

Elf se uvolnil a pousmál. "Legolas. Více vědět nepotřebuješ, Trianno," usmál se a odešel pryč.

Nechal mě samotnou jen s mými myšlenkami. Lehla jsem si zpátky do polštářů a přemýšlela nad tím, co se asi děje s Thorinem.

Nazdárek, lidičky​.
Omlouvám se, že kapitoly nevycházely. Chodím do školy, do práce a je toho moc. A hlavně se mi porouchal noťas, takže je to o to horší...Snad se tahle kapitolka aspoň trochu líbila 😊😊

PS. Chtěli byste jako pár Legolase a Triannu? 😍😍

Dík, JessieNka 💖💖💖💚💚💜💜