Naše čtyřčlenná četa se dostaví do atria, kde už je osmičlenná četa ze Západního týmu a Lorcan - ředitel FORNu tady v Irsku a adoptivní otec v jednom. Vedle něho postává Tyris a Emmerich. Lorcanovu tvář svírají vrásky, které se vytvořily kvůli svízelné situaci v Monei. Nakonec si vymění pár slov s našimi kapitány a odejde zřejmě do své pracovny. Tyris chvíli zůstane s Emmerichem.

„Kdo myslíte, že to udělal? Černoocí?" zeptá se Glory.

„To je blbost," odbyde ji Darien ostře. „Černoocí tě roztrhají na kusy a rozhodně se s tebou nebudou párat, aby tě dotáhli až do kostela a zapálili."

Musím mu dát za pravdu. Tohle opravdu nedělají.

„Všimli jste si toho?" Jason celou dobu stojí se založenýma rukama a upřeně sleduje našeho kapitána.

„Čeho?"

„Byli postřílený."

A další fakt. Černoocí nevyužívají zbraně nebo jsme je alespoň nikdy neviděli. Většinou jsou bez ničeho a bohatě si vystačí s během a silou, kterou oplývají až až.

„Proč by tohle někdo udělal?" zamumlám spíše pro sebe.

„Třeba to byl magor," pokrčí rameny Darien. „Hodně lidí se z toho všeho zbláznilo, takže vzal prostě pistol a bum." Nezapomene nám předvést názornou ukázku onoho bum.

„Tak jo děcka. Rozpustíme to," zahaleká na nás Tyris.

„K čemu jste dospěli?" zeptá se Jason.

„Buď to byli vykořisťovatelé nebo nějaký magor."

„Co jsem říkal," ozve se Darien.

„Nemyslím si, že je někdo okradl," namítnu.

„Takže zbývá ten magor."

„Jdu spát," oznámí Glory.

Zajímalo by mě, jestli Glory opravdu dokázala usnout, protože já měla problém. Nemohla jsem vytěsnit z hlavy ten obraz. Mrtvé oči, bezvládná těla na sobě. Z těch všech mi nejvíc uvízla v paměti matka s dítětem v náručí. Byla střelena do zad, když chránila své dítě. Malou holčičku.

„Panebože Suze, co to máš na ksichtě?" dožene mě venku Tyris. Zrovna mám v plánu jít běhat, abych zahnala špatné myšlenky. Naspala jsem asi tři hodiny.

„Co tím myslíš?" zatvářím se nechápavě a sáhnu si na obličej.

„Vypadáš jako panda. Spala jsi vůbec?"

„Šlo to hodně těžko," přiznám.

„Taky jsem na to myslel."

„Co s tím Lorcan udělá?"

Tyris pozdraví pár lidí kolem. „To nevím. Říkal, že se musí s někým poradit."

„Půjdeš běhat se mnou?"

„Jasná páka."

___________________________________________________
 

Měl obrovské štěstí, když přijela i její jednotka. Byl to risk, protože vážně nevěděl, kdo se z té směšně organizace objeví. Když ji uviděl, jak běží z lesa na prostranství, poklepával si imaginárně na rameno. Jo, jsi pašák.

Musel ji vidět. Bylo nutné si připomenout tu tvář, kterou vídával a ujistit se, že je to ta správná. A byla.

Sledoval ji, jak se dívá do všech koutů a hledá nějaké přeživší. Nebyla jiná možnost. Bylo potřeba uvolnit svou sílu a utlumit své emoce. Musel ji vylákat ven. A povedlo se. Jedině ona mu dá odpovědi, které tak moc potřebuje.

_______________________________________________________

S Tyrisem uběhneme pár kiláčků a zastavíme se před branou instituce, která nás nikam jinam nepustí, než na nějakou misi. FORN si dobře hlídá své lidi a okolí.

„Takže Lorcan vyčkává na co?" zeptám se zvědavě.

„To netuším," zavrtí hlavou Tyris a lokne si z flašky. „Ale dneska šla za ním Ailey."

„Kvůli čemu?" Tyrisovi nikdy nic neunikne, takže bezpečně vím, že mi odpoví na veškeré mé otázky. Je to taková místní drbna.

„Ohledně trénování nováčků. Prej nestíhá pracovat v laboratoři a naráz učit usmrkance." Se šokem se na něj podívám a on jenom pokrčí rameny. „No nekoukej tak. Tohle jsou její slova."

Ailey Isler je ta nejgeniálnější žena, kterou znám. Většinou ve FORNu pobíhá v bílém plášti a laboratorními brýlemi na hlavě. Ailey vyučuje anorganickou chemii, takže jsem s ní v kontaktu každé sudé úterý.

„Ahoj!" ozve se chlapecký hlas a já vzhlédnu. Kolem jde Julian se svou Západní četou a zírá na mě.

„Ahoj," mávnu na něj a pozoruju jeho už vzdalující se záda.

Tyris se ke mně nakloní s posměšným úšklebkem. „Jste se včera měli k sobě tak blízko."

„Jsi blbej," praštím ho do hrudníku. „A vůbec. Nezlehčuj tu včerejší situaci. Tohle se musí vyřešit co nejdřív."

„Máš pravdu."

Když se s Tyrisem rozloučíme, skočím do sprchy a pak se hned vydám na angličtinu, kterou mám překvapivě s Jasonem.

„Co ty tu děláš?" zeptám se udiveně a sleduju, jak se nenápadně krade za mnou do lavice. Jason je Brit, takže nechápu co dělá na hodině svého rodného jazyka.

„Pššt, jakože ti pomáhám." Pozvednu jedno obočí. „Nechci na tu podělanou fráninu, protože se tam natřásá ta blbka Ellissa."

„Nemá mít ruštinu?" Ne že bych ji sledovala, ale vždycky je lepší mít přehled, abych se některým dotyčným mohla vyhnout, kdyby šli stejnou cestou jako já. A ruština s angličtinou je na stejném patře.

„Ona už tam ani nemusí chodit!" vybafne na mě. „Všechny jazyky jí jdou na jedničku, takže se dala do doučování francouzštiny, aby si honila to svoje zatracený francouzský ego."

Tak už chápu, proč chudák Jason zdrhnul.

„Tak jsem si vyhledal tvůj rozvrh," pokračuje. „a řekl jsem lektorce, že tě doučuju z angličtiny, protože se zadrháváš." Tak tohle mu asi neprojde, protože si troufám říct, že na angličtinu jsem dobrá.

Když uvidí můj výraz, zazubí se. „Viděl jsem tvoje testy, Suzie." Zrudnu. Jestli mluví o posledních třech testech, tak ty jsem opravdu zpackala.

„Jestli chceš, tak ti vážně pomůžu."

„Tak jo," zamumlám po chvíli.

V čokoládových očí se mu objeví jiskřičky. „Super! Jsi moje zachránkyně!" 

Po hodině se mě Jason zeptá, zda bych s ním nešla chvíli trénovat střelbu, což mě mile překvapí, a proto souhlasím. Nikdy jsem s Jasonem nebyla takhle osamotě, takže je to skvělá příležitost se ještě více poznat. Vlastně naše četa vznikla předminulé léto, kdy jsme úspěšně složili zkoušky a byli jsme k sobě přiřazeni. Jasona a Dariena znám, protože jsme spolu chodili na přednášky a tréninky, ale třeba s Glory jsem se seznámila až v četě. O Tyrisovi ani mluvit nemusím, protože od té doby co nás Lorcan našel, tak jsme se od sebe neodtrhli. Možná proto nás dali do jedné jednotky.

Vezmeme to ke třem obrovským dubům nedaleko jezera. Jejich mohutné koruny nás na chvíli skryjí před štiplavým sluncem, které se rozhodlo konečně vyjít zpoza mraků.

S Jasonem si připravíme terče, které jsme čórli nějaké četě co se zrovna chystala na svůj trénink.

„Jestli to zjistěj, jsou z nás dva cedníky, Suzie." Ďábelský smích Jasona je velmi nakažlivý.

Zrovna když se do své střelby zabereme, tak vzduch protnou výkřiky a funění. Podíváme se s Jasonem nejdřív na sebe a pak zahlédneme skupinu lidí ze Severních, jak mezi sebou zkouší souboje na blízko. Bohužel i oni zpozorují nás a je jasné, že se z tohohle jen tak nevykroutíme.

____________________________________________
Zdravím!
Moc se omlouvám, že nejsem aktivní, ale měla jsem zkouškové a teď mě 17. čekají absolutoria. No a jak to bývá, tak místo učení se snažím dělat úplně něco jiného. Zajímavé, jak najednou nemám psací blok :D 
Kapitolka je taková, aby jste se lépe sblížili s některými postavami.

ZDROJ fotografie: We Heart It.