JESTLI nás někdo sleduje z dálky, tak s Jasonem vypadáme jako dvě čumící ťululum. Přesně tohle by řekl Tyris. Nehnutě stojíme a snažíme se být neviditelní, protože ani jeden z nás nemáme chuť jít do střetu s Modrým týmem.

„Ale ale ale," zašveholí Adriaan a skupina tvořená z Olivie, Stevena a Neila se přiblíží k nám. Jsou tu další tři lidi, ale ty znám pouze od vidění.

„Co chceš?" zamumlá Jason a sjede Adriaana nevrlým pohledem. Adriaan Vos je nejotravnější bytost - hned po Elisse -, s kterou jsem se kdy setkala. Je to ten typ, který věčně mluví a dělá nejchytřejšího, přitom vždycky něco podělá. Co mu opravdu jde, tak jsou rvačky. Člověk by do něj neřekl, že má takovou sílu, jelikož vypadá jako oživlá mrtvola co zrovna vstala z hrobu.

„Proč taková zlost? Vždyť jsme kámoši, ne?" Kdyby tohle slyšel Darien, už by Adriaan ležel na zemi. Náš Darien nesnáší tyhle kluky a je s nimi pořád v konfliktu.

„Potřebuješ něco?" vmíchám se mezi ně, protože z toho nemám dobrý pocit.

Adriaan se na mě ani nepodívá. S úšklebkem spočívá na Jasonovi. „Tadyhle s Jasonem bych si rád dal jeden zápas, co na to říkáš?"

Jason mi do ruky vrazí pušku a já ho chytnu za paži. „Nedělej to."

„Pusť mě, Suze."

A já ho pustím.

S nesouhlasným povzdechem odložím obě pušky a vmísím se mezi Olivii a další dívku, které dychtivě čekají, co se bude dít. Mě tyhle věci opravdu neberou, ale zůstanu tu kvůli Jasonovi.

Oba se proti sobě postaví v útočných pozicích. Jeden kluk začne odpočítávat, ale než se dostane k číslu tři, Adriaan z ničeho nic vyrazí. Plnou silou vrazí do překvapeného Jasona a vrazí mu pěst přímo do čelisti. Ozve se křupnutí a já se bojím, že to nebyla Adriaanova ruka.

„Tohle bylo nefér!" křiknu rozzuřeně.

„Ty se do toho nepleť," ozve se někde v hloučku. Zatnu ruce v pěst. Adriaan se vůbec nedrží zpátky a užívá si, že je Jason vykolejený. Když se jen trochu vzpamatuje, Adriaan ho nějakým nechutným trikem znovu složí k zemi.

Když se to stane už po šesté, vtrhnu do kruhu a skočím Adriaanovi po krku. Jeho šok, když mu pořádně vrazím, si náležitě užívám. Příčí se mi tyhle situace, ale když se jedná o něj, dobře mu tak. Jenže za chvíli jsem ta, která leží v prachu na zádech a s bolavým břichem.

„Vy jste případi!" odplivne si Adriaan. Ve světlých očí se mu zračí vzrušení. „Odpadi." Rozběhne se ke mně, rozmáchne se a já už počítám, kolik budu zase vidět hvězdiček, ale rána nepřijde. Nade mnou se rozlije něčí stín.

„To už by stačilo," řekne nebezpečný dívčí hlas. Všichni ztuhnou, protože je to Adeline Cabot. Tahle holka má na všechno talent. A je jednou z nejlepších v ringu.

„Jenom trénujeme," odfrkne si Adriaan.

„Trénujete? A nehoníš si náhodou to svoje miniaturní ego, Adriaane?"

„Zmlkni."

„Ty drž hubu! Nestrpím v našem týmu, ani v četě někoho, kdo využívá svou sílu na slabý."

Okay, poslední slovo mohla vynechat, ale i tak se jí musí nechat, že se nás zastala. A na Adriaana to zapůsobilo úžasně, protože uraženě hledí někam za Adeline. Skupina se pomalu rozpustí.

Já se mezitím dostala k Jasonovi, který vypadá hrůzostrašně. Krev se mu valí z nosu i pusy a jedno oko mu slušně natéká. Až ho Tyris uvidí, určitě dostane seřváno.

„Díky," houknu k Adeline, ale ta mi neodpoví, a proto se zaměřím na parťáka. „Ještě vezmu pušky a hned jsem u tebe."

„Nech je být."

Překvapeně se otočím. Za mnou pořád stojí Adeline a bezvýrazně na mě kouká. „Odnesu je."

„Vážně?" Přikývne. „Děkuju." 

JASONA jsem nechala na ošetřovně, a i když mě vermomocně prosil, ať tam s ním zůstanu, odchytil mě spěšně procházející Lorcan.

„Co se stalo?" zeptá se s pozvednutým obočím, když se Jason za pomoci jednoho medika odbelhá pryč.

„Trénink," zalžu a vzápětí se mi udělá nevolno. Lorcan si mě prohlédne. Ví, že klamu.

„Pojď se mnou," pokyne mi a odvede mě do rozlehlých zahrad, které jsou dominantou tohoto sídla. Je to mé druhé oblíbené místo hned po jezeru.

S Lorcanem se posadíme na jednu z laviček, které by potřebovaly přetřít, jelikož se bílá barva už slupuje. Nad námi se nebe zbarví do temně modré a slunce zmizí.

„Jak se máš, Suze?" Otázka mě zaskočí, protože jsem nečekala, že budeme vést nenucený rozhovor.

„Skvěle," odpovím po pravdě. Znovu si mě prohlédne těma chladnýma očima. Snaží se najít nějaký náznak lži nebo nejistoty, ale marně.

„Daří se ti dobře v četě?"

„Ano. Se všemi se doplňujeme a naše týmová spolupráce je na jedničku."

„Já myslel osobně, ne pracovně."

„Jde to."

„Vím, že nejvíc máte s Tyrisem blízko k sobě, ale musíte se od sebe trochu oprostit." Jeho laskavý tón mi začne brnkat na nervy.

„Jak oprostit? Našel si nás spolu a vychovával. Adoptoval jsi nás, tak proč říkáš takové věci?"

„Máš pravdu, Suze, ale není dobré být závislá jen na jednom člověku." Pohladí mě po vlasech. „Musíš se snažit důvěřovat i ostatním."

„Mám Berenice. A dokonce i Jasona z čety. A tebe." U posledního slova se rozzáří.

„Nebudu tě nutit, jen jsem ti chtěl domluvit."

Chvíli se ponoříme do ticha. V hlavě mi začne šrotovat co se stalo v Monei. Znovu se mi naskytne obraz na mrtvá těla, poskládaná na sobě.

„Už jste zjistili co se tam stalo?" zeptám se.

„Co myslíš?"

„V Monei."

Lorcan zavrtí hlavou. „Zatím žádné výsledky, ale pověřil jsem pár lidí, kteří to zkoumají."

„Nestane se jim nic? Tam venku?" Naskočí mi husí kůže když si představím, že ti lidé, kteří jsou pověřeni tímto úkolem, musí přespávat venku s černookýma.

„Neboj se, jsou skvěle vycvičení. Stejně jako vy." Lorcan se podívá na hodinky a vyskočí z lavičky, jako kdyby ho něco kouslo.

„Co se děje?" zeptám se vyjeveně a sama vyletím.

„Promiň," zasměje se Lorcan nuceným smíchem. „že jsem tě takhle vylekal. Jen si musím něco zařídit, takže půjdu. Dobrou noc, Suze."

„Dobrou noc."

Sleduji jeho vzdalující se záda. Poprvé za těch dvanáct let cítím, že něco není s Lorcanem v pořádku. Že se něco děje.

_______________________________________________
Zdravím!

Jen menší info k mé maličkosti. Absolutoria jsem zvládla, tudíž už mám prozatím od všeho pokoj ^_^ Moc se omlouvám, že jsem to zde zanedbávala, ale opravdu jsem se musela soustředit na toto. Ale už jsem znovu v plné síle! 
Pohrála jsem si s novou obálkou této knihy, jelikož s tamtou jsem nebyla spokojena. Doufám, že se alespoň trochu líbí ._."
Tato kapitola je znovu taková oddechová. Snažím se nějak pomalu představovat i jiné postavy a prostředí organizace FORN. Jinak usiluji o to, abych kapitoly zkracovala, ale bohužel - já jsem prostě člověk, který píše a píše, takže další kapitoly budou opět dlouhé, jinak to nejde a já pak nejsem spokojená, pardón ^^"