Time skip
Pov. Yun Minji

Jela jsem autem už večerním Soulem. I když je teprve třičtvrtě na pět hodin, sluníčko už zapadlo. V šest by měl přijít Hoseok. Už se scházíme nějakou dobu ale pořád nevím, co dělá za práci nebo tak. Z vyprávění jsem znala jeho kamaráda Kima Namjoona, který mu dost často volá, když máme doučování. Nevadí mi to, i mně občas volají zákazníci uprostřed hodiny.

Jeho angličtina se velice zlepšila. Už dokáže plynule mluvit skoro bez chyb. Občas ho opravím ale jsou to jen drobnosti. Občas si napíše test na slovíčka, které mu předem vytisknu, ať se je naučí. Dnes by mi měl přinést projekt, který jsem mu zadávala před týdnem, aby na něj měl čas.

Zaparkovala jsem na parkovišti, zamkla auto a s nákupem a kabelkou jsem se vydala do bytu. Odemkla jsem hlavní dveře a po schodech vyšla do druhého patra. Zavřela jsem za sebou dveře od bytu a tašky položila na zem. Boty jsem dala do botníku a s taškami jsem se vydala do kuchyně, kde jsem uklidila nákup. Upravila jsem svůj modrý svetr, protože byl vyhrnutý a dala vařit vodu na kafe. Když se ozval zvonek, s úsměvem jsem doběhla ke dveřím a otevřela.

„Aho-.." zasekla jsem se, protože tu nebyl Hoseok sám.

„Ahoj Minji, promiň, že jdu pozdě ale Taehyung se mě furt ptal kam jdu až mě sledoval. Takže mi nezbývalo, než ho vzít sebou." řekl Hoseok a kluk vedle něho se jen přiblble usmíval.

„A-aha, to je v pohodě. Klidně, pojďte dál. Hoseoku, chceš čaj nebo kafe?" zeptala jsem se a vydala se do kuchyně, kde jsem vytáhla další hrnek.

„Kafe." slyšela jsem z obýváku.

„A co ty?" podívala jsem se na nevítaného hosta.

„Nemáš prosím čokoládu?" zeptal se slušně ale jeho hluboký hlas mě překvapil.

„Jasně že jo." uchichtla jsem se a vytáhla ještě jeden hrneček. Vše připravené jsem odnesla na tácu do obýváku. Oba poděkovali.

„Vlastně jsem vás nepředstavil. Minji, tohle je Taehyung. Tae, tohle je Minji." představil nás a my si podali ruce.

Hoseok si vytáhl věci jako vždy a já jen svůj sešit a učebnici. Taehyung jen překvapeně kulil své oči, když jsme začli naši normální konverzaci.

„Počkat, počkat.. Hoseok?" promluvil Taehyung a my se na něj podívali.

„Ty tu celou dobu chodíš na doučování?" Hoseok jen přikývl a Taehyung jen překvapeně otevřel pusu.

„A já si říkal, že ses nějak zlepšil když jsme měli ten poslední roz-.." Hoseok mu zacpal pusu a já jen pozvedla nechápavě obočí.

„Eh.. No.. Když jsem měl poslední prezentaci! Ano prezentaci." usmál se Hoseok a já jen přikývla.

„Ale nemusel jsi Taehyunga držet ne? On by to řekl." podívala jsem se na něj podezřele.

„Musel, protože by řekl zase nějakou blbost." zasmál se a podrbal se ve vlasech.

„Minji, můžeš mi říkat jen Tae." zazubil se a já jen přikývla.

„No, takže teď bych od tebe chtěla ten projekt, který jsem ti před týdnem zadala." usmála jsem se na Hoseoka, který se začal hrabat ve svém batohu.

„Já jsem blbec, já ho nechal doma!" zanadával si Hoseok a já s Tae jsme se zasmáli.

„Tak nevadí. Doufám, že tu zítra bude." položila jsem mu ruku na rameno a on jen přikývl. Pokračovali jsme tedy v naší hodině. Občas se k nám přidal i Tae ale jinak se zabýval plyšákem, kterého tu našel.