Pov. Jung Hoseok

Probudil jsem s kocovinou. Což mě ani tak moc nepřekvapuje. Včera jsme pili hrozně dlouho. Postupně jsme odpadali. Byl jsem aspoň trochu rád, když jsem se probudil na gauči. Netuším, jak jsem se tam dostal ale plus pro mě.

Rozhlížel jsem se po celém obýváku. Všude byl bordel a kluci různě na sobě spali. Hodiny, které byly pověšeny na zdi ukazovaly devět hodin. Povzdechl jsem si a opatrně se dostal do kuchyně.

Překvapením byla snídaně s vodou a práškem. Zapil jsem prášek a snědl dva tousty.

Došel jsem do pokoje, kde někdo spal u mě v posteli. Už dlouhé vlasy mi napověděly, kdo to je. Pousmál jsem se a vzal si nějaké věci na převlečení.

Studená sprcha mě aspoň trochu probrala a já se cítil lépe. Snažil jsem se trochu vzpomenout na vše, co se dělo. Nějaké útržky úkolů a momentů. I když na jediný moment, který jsem si pamatoval až moc jasně byl s Minji. Povzdechl jsem si nad vším a šel zpět do pokoje pro mobil.

„Oh, už jsi vzhůru?" zeptal jsem se, když jsem ji viděl, jak se sedí na posteli a protahuje se.

„Tak nějak, promiň, že jsem si šla sem jen tak lehnou, ale na gauči jsi byl ty a domů bych asi nedošla." pousmála se. Jen jsem přikývl.

„Jasně, díky za snídani a ten prášek. V kolik jsi byla vzhůru?" zeptal jsem se překvapeně.

„Brzo, proto jsem si šla sem ještě lehnout." sedl jsem si k ní na postel. Chvilku jsme byly oba potichu, dokud se zezdola neozvala rána, smích a křik.

„To už jsou vzhůru?" zasmál jsem překvapeně a ona jen pokrčila rameny.

„Jdeme se tam podívat." zvedl jsem a společně jsme šli do kuchyně. Kluci seděli u stolu úplně sklíčení a jedli snídani.

„Dobré ráno." usmál jsem se na ně a oni po mně hodili jen vražedné pohledy.

„Hlasitěji by to nešlo?" zabručel Yoongi. Jen jsem se uchechtl a opřel se o futra a sledoval je.

„Máme vůbec dneska nějaký program?" zeptal se Jungkook a upíjel své kafe, které si asi udělal.

„Ne. Máme přece volno." zamračil jsem se na ně, protože na volno se vždy těší a pamatují si, kdy je. Ach ta kocovina.

„Kdo vůbec udělal tu snídani?" zeptal se protentokrát Jin a dál si pochutnával na toustech.

„Já, jsou jen obyčejné." řekla Minji, která stála celou dobu u mě.

„Nevadí, jsou dobré." pochválil ji Jimin a tím dostal vražedný pohled od Jina.

„Lepší než ode mě?" zeptal se trošku nazlobeně Jin Jimina, který jen zvedl ruce nad hlavu.

„To jsem neřekl!"

„Nekřič." zavrčel na něj Yoongi. Jimin jen nad tím protočil oči a já s Minji jsme se u dveří smáli nad jejich chováním.

„Už musím, mám odpoledne práci." řekla najednou Minji a šla do síně.

„Zvládneš to? Nevypadáš úplně nejlíp." řekl jsem starostlivě a podal jí mikinu z věšáku.

„Neboj se, zvládnu to raz dva." mrkla mě a obula si boty.

„Tak se uvidíme zítra, vyzvednu tě na doučování." zasmál jsem se a ona jen přikývla.

„Ok, zítra." zamávala mi a odešla domů.

To zvládnu.