Pov. Jung Hoseok

„J-hope na plac!" zakřičel manažer a já přešel z rohu atilerů, kde jsme seděli na gauči k fotografovi. Chvilku se na mě díval a pak si nastavil něco na foťáku.

„Stoupni si tamhle a opři se nohou o zeď." zadal mi instrukce a já jako poslušný pes udělal to, co chtěl.

„Tak a teď nějaký pohled pro fanoušky.. Výborně!" párkrát mě vyfotil a pokračovali jsme takhle dál. Měnili jsme místa i když to bylo stejně jedno. Byl jsem myšlenkami jinde a nedokázal se soustředit. Mrzí mě, že před Minji skrývám, kdo vlastně opravdu jsem. Kluci mi taky moc nepomáhali, protože po včerejšku se mě furt ptali na něco okolo Minji. Vykopl jsem je ze studia a snažil se soustředit na práci ale mé myšlenky pořád bloudili k Minji. Už jen to, že jsem ji stihl chytit bylo překvapující. Ale zabránil jsem tak odřeným kolenům a zničenému oblečení.

Povzdechl jsem si nad vlastními myšlenkami a přešel k místu, kde jsme začínali fotit. Už mě to nebavilo. Přeci jen fotím už půl hodiny v kuse. Dřepl jsem si ke zdi a vydechl.

„Co se děje? Za celé focení ses skoro neusmál. Usměj se aspoň teď." povzdechl si, vzal foťák a přešel ke mně. Pousmál jsem a hned jsem fotograf odkládal foťák jsem zamířil do maskérny.

„Oh, co se děje?" zeptala se jedna z našich maskérek a já se posadil do křesla a zaklonil hlavu.

„Můžeš mi smít ten make-up? Zničil jsem si ho." zavřel jsem oči ale slyšel jsem, jak přestala se svou prací, kterou dělala a přesunula svou pozornost na mě.

„Udělám ti nový." řekla, když mi vyčistila celý obličej. Zavrtěl jsem hlavou a vzal do ruky roušku, kterou jsem sem pohodil při příchodu.

„Kluci za chvilku dorazí. Teď se fotí poslední Jimin." oznámil jsem a nasadil si roušku. Nasadil jsem si kšiltovku a mobil vzal do rukou. Přemýšlel jsem, jestli bych měl napsat Minji nebo ne. Přeci jen pracuje a nechci ji rušit v práci.

„Celý den je jak zaseklí." zaslechl jsem z chodby Joona, což není dobrý.

„Třeba se jen nevyspal."

„Nechme ho být, on se dá do pořádku." nechtěl je odposlouchávat, tak jsem si nasadil sluchátka a pustil si hudbu. Mám kluky opravdu rád ale tohle řešit nechci. Když mi po chvilce poklepal na rameno, sundal jsem si sluchátka a koukl za sebe.

„Pojď, jedem cvičit." upozornil mě Jimin a já se pousmál. Těšil jsem se na trénink. Zvedl jsem se ze židle, vzal svou tašku a vydal se s Jiminem do garáží. Šli jsme v tichosti, což mi u Jimina nesedí, ale to samé u mně. V autě si kluci povídali a já jen občas něco okomentoval. Těšil jsem se do tělocvičny, až se budu moct uvolnit a zatančit si.

Nejeli jsme moc dlouho. Než jsem si to uvědomil, stál jsem v šatně už převlečený a s mobilem utíkal do tělocvičny. Slyšel jsem jen pochechtávání ale to jsem neřešil. Místnost, když jsem přišel byla zahalena v šeru a tmě. Rozsvítil jsem a mobil odložil na stůl. Přešel jsem k notebook a začal vše zapínat. Dnes tu asi ještě nikdo nebyl, protože vše bylo vypnuté. Zapojil jsem repráky k notebooku a rovnou pustil nějaký play list na poslouchání při rozcvičování.