Pov. Yun Minji

Mobil zvonící na stole oznamoval příchozí hovor. Když se na obrazovce objevilo jméno volajícího, pousmála jsem se. Knihu jsem odložila na stůl a hovor přijala.

„Oh, Minji?" ozvalo se a já se uchechtla.

„Kdo jiný? Copak Hoseoku?" usmála jsem se.

„Víš jak dneska máme doučování, tak mě napadlo, že bychom nemuseli být u tebe ale třeba někam ven. Přeci jen je už skoro léto a venku je teplo." vysvětlil Hoseok a já mu musela dát za pravdu. Byl začátek června a venku už bylo teplo.

„Klidně. Mohla bych vzít i foťák a něco nafotit, jestli bys chtěl." zasmála jsem se.

„Jako osobní fotografka? S radostí." z druhé strany se ozval pronikavý smích, který patřil Hoseokovi.

„Dobře, takže kdy kde?"

„Vyzvednutě tě za hodinu, takže okolo třetí." domluvili jsme se a rozloučili. Knihu, kterou jsem měla rozečtenou jsem uklidila do menší knihovny a šla se převléct. Světlé ryflové kraťasy a volné lososové triko jsem si vzala do koupelny, kde jsem se převlékla a trochu nalíčila. Vlasy jsem nechala rozpuštěné a na hlavu dala bílou kšiltovku.

V pokoji jsem vzala foťák a menší batoh, do kterého jsem dala ještě další potřebné věci. V síni jsem si obula bílé tenisky a se vším se vydala ke vchodu. Chvilku jsem tam stála, dokud u chodníku nezastavilo černé auto. Když se dveře otevřeli a já zahlédla Hoseoka, usmála jsem se a sedla si do auta.

„Ahoj," s pozdravem jsem zavřela dveře. Pozdrav mi opětoval a obětí k tomu. Jako slušný člověk jsem si dala pás.

„Kam vlastně jedeme?" usmála jsem na Hoseoka, když jsme stáli na semaforu.

„Na jedno místo, za Soulem. Je tam klid a docela dobrý výhled na město." jen jsem přikývla a dál se nevyptávala. V autě hrál nějaký play list, takže nebylo takové ticho.

„Jsme tu!" vykřikl Hoseok po čtvrt hodině. Vzala jsem foťák a batoh a vystoupila z auta. I Hoseok měl svůj batoh. Byly jsme na parkovišti, kde nebylo mnoho aut.

„Pojď, ukážu ti to tu." usmál se a chytl mě za ruku. Jen jsem přikývla a následovala ho. Celou cestu jsem sledovala prostředí a užívala si tuhle atmosféru. Na chvilku jsem pustila Hoseokovu ruku, což zapříčinilo, že se zastavil. Vytáhla jsem foťák a vyfotila pár zkušebních fotek.

„Běž si stoupnout tamhle a já tě vyfotím." usmála jsem se a on si tedy šel stoupnout na určené místo. Vyfotila jsem ho víckrát z více míst, dokud jsem nebyla spokojená.

A takhle to pokračovalo i na dalších místech. Občas jsme se vyměnili a Hoseok fotil. Když jsem si ty fotky prohlížela, musela jsem uznat, že má opravdu talent. Když vytáhl polaroid, hned jsem mu musela pořídit fotku. Párkrát jsme požádali i kolemjdoucí, aby nás vyfotili společně.

Bylo pět hodin my seděli na trávníku a koukali na odpolední Soul. Slunce bylo pořád na obloze a to bez mráčku.

„Je to tady opravdu pěkné. Děkuji, že jsi mi to tu ukázal." usmála jsem se na ně a on mi úsměv opětoval.

„Není za co. Rád jsem chodím se projít jak sám, tak s klukama." řekl a podíval se někam do dáli.