"Yoongi? Jdeš?" zakřičel Jimin a kousek popoběhl.

"Jo, hned!" odpověděl mu starší a na záda si hodil batoh.

"Fuj, seš zpocenej a smrdíš," nakrčil nos mladší, když k němu druhý přiběhl. 

"Ono většinou když běháš, tak zpocenej býváš," zakřenil se na něj Yoongi. 

"Blbečku," protočil očima Jimin a společně se vydali zpátky do školy, kde měli spicha s Taehyungem.

"Docela mě štvou ty vlhký holky," přiznal Jimin.

"Jenže mi řekni, kdo z Taeho není vlhkej?" 

"Já?"

"Protože ty tvrdneš?"

"Alespoň vím, že jsem kluk?"

"Ale pro něj bys byl i holka..."

"To každej," pokrčil rameny Jimin.

"Nepopírám to," zazubil se Yoongi.

Zastavili se u lavičky, kam se posadili. Taehyung měl vždy zpoždění. Už na to byli tak nějak zvyklí. Bylo to u něj na denním pořádku, ale jeho měl každý rád, proto mu to pořád procházelo.

Taehyung byl hezký, bohatý, chytrý a milý. K nikomu se nechoval hnusně. Nad nikým neohrnoval nos. To, že byl bohatý nikomu necpal před ksicht. Sice jeho byt vypadal honosně, ale ne každý tam byl. Ve škole se nosily uniformy a on tu svoji neměl nijak dozdobenou. Vypadal jako normální student, ale i přesto byl ode všech lidí tady, naprosto odlišný. A to na něm bylo to nejpřitažlivější. 

"Konečně!" zatleskal Jimin, když se světlovlasý chlapec objevil na chodbě.

Něco psal na telefonu, ale než k nim stihl dojít, mobil zamkl, nacpal do kapsy a zamával svým dvěma kamarádům.

"Čekáte dlouho?" omluvně se usmál.

Yoongi nad ním jen mávl rukou a i s Taehyungem se vydali do nejbližšího fastfoodu.

"Dneska se to jídlo nedalo jíst," postěžoval si Jimin a s chutí se zakousl do svého cheeseburgeru.

"Ale... Nebylo to tak špatný. Sice to vypadalo zvláštně... A chutnalo ještě zvláštněji, ale dalo se to," pronesl Taehyung jakoby nic a upil ze svého pití.

Cinkl mu telefon a on se okamžitě vrhl na odepisování.

"Komu to pořád píšeš?" zašklebil se Yoongi. "Vždy, když ti přijde nová zpráva, vypadáš jak malý dítě, který dostalo hračku."

"To není pravda!" zasmál se Taehyung, ale někde v hloubi duše věděl, že to pravda je.

"Ale je!" řekli jednohlasně Yoongi s Jiminem a začali se smát.

"Pffe," odfrkl si Taehyung. "No ale píšu si s nějakým klukem přes insta. Nebo psal, teď už si píšem přes messenger. A je strašně super, jen bydlí dost daleko. Je roztomilej! Ale zároveň vypadá jako Bůh sexu... Víte, jak to myslím, ne?"

Oba chlapci přikývli na souhlas.

"Ale vůbec se tak nechová. Není uchylnej a je i mrtě chytrej. Nebo jako... Nevím jak ve škole, ale co jsme si psali - fakt mu to pálí," vypadal u toho mluvení tak nadšeně.

"A hlavně mě vůbec nezná. Víte, co tím myslím? Jakože se se mnou nebaví jen kvůli penězům. Neříkám, že to vy dva děláte... Ale asi tušíte, na koho tím narážím," znechuceně se zadíval někam před sebe při vzpomínce na Seokmin, která s ním byla jen a kvůli penězům.

"Nemysli na ni, kámo," kývl na něj Yoongi a Jimin Taemu do pusy nacpal jednu ze svých hranolek.

Jídlo vždy zlepší náladu, ne?

"Neměl bych," zahořkle se zasmál. "Každopádně Hoseok neví, kdo jsem. Jakoby... Nezná mě tak, jak mě vidí ostatní. Chápete, ne? No a strašně se mi na tom všem líbí, že mě bere takového, jakej ve skutečnosti sem. Že to se mnou ještě nevzdal a tak nějak cítím, že mu můžu věřit, že mě nezradí."

"Romantické," pronesl Yoongi s nádechem sarkasmu.

"Zkazil jsi moment," protočil očima Jimin.

A Taehyung nemohl jinak, než se smát. Měl oba chlapce upřímně rád. Vždy tu pro něj byli a jen s nimi (a teď nově i s Hoseokem) mohl být tím, kým opravdu byl.

Nemusel se bát dát najevo to, co cítil. Mohl jíst jako největší prase, kupovat si levný oblečení a v obchodě s nimi chodit po slevách.

Říkali tomu červená stezka. Kupovat jen to, co bylo ve výprodeji a tudíž označeno červeně.

"Hele ty jedno zamyšlený štěně," strčil do něj Yoongi, "koukej to dojíst, než to budeš mít studený. Studený burgery jsou hnusný burgery."

(A/n: Mám hroznou chuť na burger T_T)

Taehyung se tiše zasmál a pohledem střelil po svých dvou kamarádech, kteří již měli jídlo dávno v sobě.

"No jasný," přikývl nakonec a rychle do sebe nacpal svůj burger a zbytek hranolků.

"Máme teď něco v plánu?" zeptal se Jimin a protáhl se na malé židličce.

"Hele já musím domů, zítra odevzdávám projekt na ICT," zabručel Yoongi. "Otrava to je."

"Ten projekt, který se měl odevzdat tak týden zpět, ale ty jsi zdrhnul před hodinou na záchod, byl tam dvě hodiny a spal, protože jsi ho neměl a nechtěls další pětku?" ověřil si Jimin.

"Jo, přesně ten," protočil očima Yoongi a podepřel si rukou bradu.

"Jestli chceš můžu nějak pomoct, stejně nemám co na práci," pokrčil rameny Taehyung a slabě se pousmál.

"Já taky, já už svůj projekt totiž odevzdal," rýpnul si Jimin a tím si vysloužil slabší ránu do ramene od nejstaršího.

"Vole," ulevil si Yoongi, ale pak se sladce usmál. "Byli byste fakt lásky."

"My už jsme," pocuchal mu vlasy Jimin a Taehyung se smíchem přikývl.

"Jdem teda?" navrhl a Jimin s Yoongim mu to odsouhlasili zakýváním hlavy.

A/n: Hello!

Tak jak žijete? Já za chvilku odjíždím do Litovle (kousek u Olomouce), kde budu pod stanem až do soboty nebo neděle xD

Tuhle kapitolu jsem psala dost na rychlo a přes mobil. Do toho jsem ještě balila, dělala toasty, holila si nohy, nakonec se i celá sprchovala a tak nějak lítala po baráku a maličko se i stresovala :"DD

Snad se vám to bude trochu líbit, já už jedu na smrt:D

Miluju vás!

Bye!

P.S.:  No, nemilujte moji sestru...

Myslím tím... Hezky jsem si ji vychovala, ale teď používá moje zbraně proti mně! 😭😂