POHLED SOFIE:

Tak jsme šli všichni spát,ale vím,že mě ráno Zina zabije zatím byla dost unavená na to aby mi něco udělala.

Ráno do mě kopl Eragon,to jsem snad kopačák nebo co?Murtagh mě vzal nakonec do náruče a skočil do výšky.To je snad upír nebo jak?Probudila jsem se díky tomu,že jsem měla hlad,ale ležela jsem na hřbetě draka.Červenýho."Brý ráno."

"Brý ráno?Vždyť je kolem oběda!"

"Vážně?A proč ležím na na drakovi?"

"No nedalo se tě probudit a to ikdyž tě probouzela Zina."No jo já si říkala chudák máti.Jé já zapomněla na to,že jsme úplně někde jinde a už neuvidíme rodiny.Já chci tátovi výborný palačinky a bratra,který mě pořád něčím štve a né být tady s psychoušema.Tak jsem se podívala na Murtagha a lekla jsem se ho.Vždyť on vypadal jako by strčil prsty do zásuvky,začala jsem se tolik  smát až jsem málem spadla z Trna kdybych nebyla připevněná."Čemu se směješ?"

"Ále to by jsi nepochopil,ledaže by jsi měl zrcátko.?On na to:"Ne zrcátko opravdu nemám."Trochu to asi pochopil,protože vypadal na oko uraženě.

---O DVĚ HODINY POZDĚJI---

"Tý jo to bylo něco!Příště mi připomeňte,že si mám vzít zrcátko!"Samozřejmě jsem si vysloužila čtyři nechápavý pohledy.Máchla jsem nad tím rukou  a pohihňávala jsem se dál.Zase jsme udělali tábořiště.Těším se až budeme v téslavné Iliree.Tam alespoň bude postel.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top