Už jsme na válečném poli už pět měsíců. Všichni jsou unavení a hladoví. Zítra zahájíme útok na armádu Bezejmeného. To bude pěkný boj. Musíme ho vyhrát. jeho armáda je značněji oslabená než naše.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Ráno mne probudil zvuk válečných trubek. Rychle jsem vstala a probudila jsem Orwina. Jeho by neprobudila ani rána do jeho hlavy.

Oblékla jsem si na sebe kožené oblečení a kousky zbroje. Orwin už stál před stanem oblečený.Vyšla jsem ven a objala Orwina.

"Ať se ti nic nestane,lásko."řekl a políbil mne.Já kývla a naznačila,že on také nesmí býti zraněn.Nebo ještě hůř.

Poté jsme běželi mimo tábořiště na místo určení. Koně necháváme u stanu. Hlavně já musím jako lukostřelec být u země. Postavili jsme se k Nasuadinýmu koni po boku.

"- mí nejlepší vojáci běží v předu a ti méně dobří běží v zadu.Nechci přijít o nikoho z Vážených. Ty snad všichni znáte a tak jakmile někoho z nich uvidíte v nesnázích přiběhnete jim na pomoc.Chtě nechtě!"řekla vůdcovsky Nasuada. Ti Vážení jsou nová elita lidí, kteří jsou nejlepší a nejmocnější bojovníci, ale i myslitelé. Patřím mezi ně i já a Orwin. Je to pozoruhodné, že my patříme mezi ty nejlepší bojovníky a myslitelé s Orwinem.Nasuada se otočila s koněm a z oblohy vzlítl Eragon s Murtaghem.Jen tak mimochodem: Eragon začíná být stále více krve chtější. Ale jen v boji. Jinak je s ním dost dobrá řeč. Slyšela jsem, že zase po válce odjede na Vroengard.

"Bóóóóój!"t omne probralo z přemýšlení. Všichni bojovníci i já jsme to zopakovali po Nasuadě. Vyjelli jsme na válečná pole.

Proti nám se rozeběhla formace Bezejmeného. Má menší smůlu, že jich je už o hodně málo. Proběhli jsme válečnou vřavou. 

Už ani nevím kolik jsem již zabila nepřátel, ale je mi to jedno. Orwina jsem ztratila někde v bitvě. A všechny ostatní také.

Pohled Orwina:

Míří na mne asi pět vojáků luky a šest se na mne vrhá s meči.To nezvládnu, ale musím alespoň něco skusit jen kvůli mé lásce k Nardenneth. Nemohu si představit její smutek. 

Z úvah mne probudilo bodnutí meče do boku. Cuknul jsem bolestí. Pomalu jsem si meč vyndal a zabil jsem jeho majitele. Rozeběhnul jsem se a jedním seknutím jsem zabil všechny lukostřelce.

Ale bojovníci s meči na mne zaútočili dohromady.

To nezvládnu. Bojuju už co nejdéle, ale přes krev, která mi stéká z rány nad obočím nevidím nic. Bolí mne lýtko, na kterém mám škrábanec,ale dosti hluboký a nemůžu na tu nohu pořádně došlápnout bez bolesti. Najednou jsem zakopl o nějakou ruku. To jsem, ale nešika.

Ležím na zemi. Najednou se nademnou objeví poslední z bojovníků.Seknu mu do ruky, ale nepomáhá to. Najednou zasadí poslední ránu mečem. Tu už nepřežiju. Bodl mi mečem do srdce.

Promiň mi to Nardenneth. A naposledy jsem vydechl.

Zpět k Nardenneth:

Boj zkončil. Vyhráli jsme. Jsem strašně unavená, musím někde najít Orwina. Vůbec jsem ho celou dobu neviděla.

Najednou přiběhne sedm elfů, kteří na ramenou nesou štíty a na nich ležel on. Orwin. Hned jsem se rozplakala. Elfové plakali také.

"NÉÉÉ!Kdo to udělal? Řeknite mi, kdo to udělal! Zapřísahám vás! Kdo bude tak ochotný mi to sdělit?"řekla jsem.

"Paní Nardenneth. Pán Orwin zemřel hrdinskou smrtí. Měl kolem sebe deset padlých nepřátel. Toho posledního jsem zabil já. Potřeboval jsem se pomstít."řekl a začal naříkat. Položila jsem mu ruku na rameno.

"Děkuji ti, za to přemluvím tvou panovnici aby ti udělila nějakou hodnost, kterou si ona určí. Ale teď mne omluv. Pánové."řekla jsem a uklonila jsem se na rozloučenou. Proč zrovna on? Bude mi chybět.Bude tu bez něho tak prázdno.

Ciao,

Tak jsem zde dnes podruhé! Snad se líbí. Já vím je to celkem smutný. Komu bude chybět Orwin? Názor napiště do komentářů. Budu nesmírně ráda. Děkuji a hezké velikonoční prázky!

Arrivederrci!

Tear