Vstala sem z postele v 7 hodin ráno a oblékla se.Sešla jsem potichu schody abych nevzbudila Elenu,Damona,Stefana a Nika.Šla sem do jídelny nalila si trochu mléka do hrnku.Najednou mě někdo ze zadu objal kolem pasu.Skoro mi vyklouzl hrnek z ruky.A tam stál Nik.Koukala jsem se mu přímo do očí.Řekla sem potichu „Niku co tady děláš?Snad jsem tě nevzbudila?"dala sem mu pusu na tvář.Odpověděl mi „Ne nevzbudila si mě miláčku.Jak se máš?"díval se mi upřeně do očí.„Já se mám dobře.Ten včerejšek byl nádherný.A jak se máš ty?dívala sem se mu do jeho krásných černých očích připomínali mi oblohu v noci.„Já se mám nádherně.A moc tě miluji.Nechceš jít na procházku jenom ty a já?"podíval se na mě krásným pohledem.„Tak jo.Můžeme jít i tedˇ.Elena,Stefan a Damon ještě spí.Jenom napíšu Eleně dopis že jdeme pryč ať nás nehledá."vzala sem si papír a tužku začala jsem psát.„Milá Eleno.Nemusíš mě hledat.Šla jsem s Nikem na raní procházku.Do oběda by sme měli být zpátky.Tak se nestrachuj.Elizabeth"položila jsem papír na stůl.Přehodila sem přes sebe bundu obula si boty.Nik čekal venku vyšla jsem z domu.Zamkla sem a klíčky strčila do kapsy u bundy.Dala jsem mu pusu,chytil mě za ruku.Nik se z ničeho nic naklonil k mému uchu a řekl mi „Miláčku musím ti něco povykládat je to moc důležité."Šli jsme smrěrem k lesu.Do šli sme k vodopádu sedli si.„Co mi chceš vyprávět?"usmála sem se na něho.„On je to děsně dlouhej příběh."koukl se na mě.A dal mi pusu.Seděl vedle mě čekal až bude ticho.Najednou začal vyprávět. „Všechno se to odehrálo v roce 1864.Žil jsem normální lidský život.Do té doby dokud jsem nepotkal Damona a Stefana.Chtěl sem se stát upírem.Přál jsem si ať piju krev.Jednoho večera se mi tohle všechno vyplnilo.Damon mě kousl a Stefan mi dal napít své krve.Potom jsem se oběsil abych se mohl stát upírem.Stefan a Damon se dohodli že budu jejich vzdálený synovec.Piju zvířecí krev.Já vím že je toho na tebe moc ale nemohl jsem to držet v sobě potřeboval sem ti to všechno příct.Doufám že mě ještě miluješ?"díval se na mě a v očích měl výraz který říkal jsem štastný že sem se ti svěřil.Chytla jsem ho za ruku a řekla mu „Miluji tě moc a nikdy nepřestanu ať se stane cokliv."dala jsem mu pusu,prohrábla jeho krásné hnědé vlasy.Upřeně se na mě koukl. „Nepůjdeme už do penzionu?"usmál se na mě.Já jsem přikývla a šli sme.