"Ahoj Saro" pozdravil mě Marcus výsměšně.
Neodpověděla jsem.
Protáhla jsem se kolem něj a šla hledat Chris.
Našla jsem ji v kuchyni. Měla mokré vlasy, asi byla ve sprše.
"Jéj, ahoj, Sar" řekla, jako by si mě všimla až teď.
"Ahoj Chris" řekla jsem.
"Chris, měla bys ji naučit slušným způsobům, nepozdravila mě" ozval se za mnou Marcus.
"Ty moc dobře víš, proč jsem tě nepozdravila" sykla jsem mezi zuby tak, že to mohl slyšet jen on.
Nechápavě se na mě podíval.
Pohled jsem mu se značnou lhostejností oplatila.
"No tak, asi si sedneme, ne? Dáte si něco?" zeptala se Chris a pobídla nás ke stolu. Naschvál jsem si sedla na konec, aby si vedle mě nemohl nikdo sednout.
"Já si dám nějaké pití, díky" řekla jsem, ale nespouštěla oči z Marcuse, který se posadil blízko mě.
"Já si dám to, co Sara" řekl s úsměvem Marcus.
Chris se na něj trochu rozzlobeně podívala, ale nic neřekla.
"Ty, Sar. Proč vlastně Marcuse nesnášíš?" zeptala se podle.
Marcus se na mě kouknul trochu ublíženě.
"Nic takového jsem nikdy neřekla. Ale nemůžu za to, že mě bezdůvodně napadl magií" řekla jsem s ledově klidným hlasem. Tohle lidi s Vodou uměli. Být chladní a klidní ve všech situacích.
"Co jsi řekla?" vytřeštila na mě oči Chris.
"Je to tak. Lhala jsem, když jsem řekla, že jsem mu neviděla do obličeje" pokrčila jsem rameny.
"Proč's to řekla, ty krávo?" zařval na mě Marcus.