Moje rty se přibližovaly k těm jeho.
Ale když už jsem se skoro dotkla, ucuknul.
"Co se děje, Kelione? Nikdo nás neuvidí" řekla jsem opatrně.
Kelion se postavil a bouchnul pěstí o panelák, který byl kousek od nás.
"Sakra" zamumlal si pro sebe.
Potom se otočil ke mě.
"Saro, já.. Promiň. Je mi to líto, ale nejde to. Nemůžeme být spolu. Moje srdce patří jiné dívce. Promiň. Není to tvoje chyba. Jen prostě -" opakoval, ale já ho zastavila.
Chytla jsem jeho obličej do dlaní a zadívala se mu do očí.
"Kelione, to vůbec nevadí. Nic se neděje. A kdo je vlastně ta šťastná dívka?" zeptala jsem se. "Teda jestli to není tajemství."
Kelion se trochu zasmál.
"Ale ne že se mi budeš smát. Je to Taeris... Ta dívka, co zmizela. Ovládá vzduch."
Tak tahle dívka mu učarovala. Jak jsem řekla, moc jsem ji neznala, ale tu neznal nikdo. Byla tajemná, nikdy se nevědělo, o čem přemýšlí.
"Chápu tě. Byla kolem ní aura tajemnosti. Záhada" přikývla jsem.
"Přesně to jsem na ní miloval. Chtěl jsem jí odhalit svoje city k ní, ale nikdy jsem ji nezastihl. A potom byla ta zpráva v novinách a v televizi. Zlomilo mi to srdce" řekl ponořený do sebe.
"Pojď sem" řekla.
A objala ho.