Šla jsem se tak projít a potkala Keliona. Nečekaně.
"Ahoj, Kelione! Dlouho jsem tě neviděla" zavolala jsem na něj, i když to nebyla pravda.
"Saro, rád tě vidím. Ehm. Viděli jsme se dnes ve škole!?" odpověděl unaveně.
"Áha. Zapomněla jsem. No nic, uvidíme se" zamávala jsem mu a začala odcházet.
A v tom luskl prsty.
Ohnivé jiskry vyletěly a na koncích prstů mu zůstaly hořet drobné plamínky.
Bez zbytečných slov jsem natáhla ruku a uhasila plamínky svým vodním dotekem.
Jakmile se voda dotkla ohně, nastal menší zkrat.
V celém těle mi zavibrovalo. A podle Kelionova pohledu jsem viděla, že on cítil to samé.
"C-co? Saro.. Ty ovládáš vodu?" zeptal se zmateně.
"To nevíš?" odpověděla jsem s úsměvem.
"Dej si bacha, ať příště, až se naše ruce dotknou, nás nezabiješ nebo tak. Ten zkrat byl dost silný" usmál se.
Tak on by chtěl, aby se naše ruce ještě někdy dotkly, jo?
Už jsem se jen usmála.
Po mém odchodu mu zůstala už jen voda na jeho prstech, kterou po chvíli nechal vypařit.