Arcalima netušila, jak se chtějí dostat do Lomrestu rychle a bez létající lodi.
Byla moc nápadná, jak řekl Silen, ale odběhl pro jiný vynález.
Stáli na plošině, mezi loděmi Liščí křídlo a Vlčí trůn.
Cítila se dost malá, a to se jí příčilo.
Faramis chodil sem a tam, celý nedočkavý, aby už vyrazili.
Las s Iris neletěli-jak Silen řekl, čím méně vlků, tím větší nenápadnost.
Po nějaké době se vrátil, a nebyl sám. S ním šli ještě tři další vlci, kteří měli něco v tlamách.
Když to položili na zem, Arcalima poodstoupila. ,,Tohle se mi nelíbí" prohlásila.
Byli to křídla, stejné jako měli lodě.
Spojené byli koženým postrojem, aby se dobře nasadili.
,,Jak se s tím létá?" Zeptal se Faramis, a nedůvěřivě to sledoval.
Silen vysvětloval: ,,Nemusíte nic dělat, je to na energii z okolí. Má to uvnitř přístrojek, který dokáže sebrat energii třeba ze zvířat, ale vlkům jí nebere"
Ti tři vlci jim pomohli do postrojů, a Arcalima se cítila podivně.
,,Pharsa s křídly teda vypadá mnohem lépe" poznamenala a Silen se zašklebil. ,,Neurážej můj výrobek"
Křídla byli z pevného dřeva a železa, potažené kůží.
,,A tohle že není nápadné?" Pochyboval Faramis.
,,Hele, chceš najít Pharsu, nebo ne?" Opáčil Silen, čímž svého bratra spolehlivě uzemnil.
,,Jak se to zapíná?" Zeptala se Arcalima, ale pak našla tlačítko. Šťouchla do něj čumákem, a křídla se roztáhla. Strčila do něj podruhé, a křídla se začala pohybovat nahorů a dolů.
,,Doufám že nás to udrží ve vzduchu" prohlásil Faramis, než se všichni tři vrhli ze skály.
Kdyby Arcalima tvrdila, že neměla strach, lhala by.
Ale jakmile se do křídel opřel vzduch, šok trochu pominul.
,,Tak tahle se cítí Pharsa" poznamenala, zatímco klidně plachtili mezi horami.
,,Musíme si pospíšit" řekl Silen. Arcalima měla o Pharsu samozřejmě strach-byla to její kamarádka, a kdo ví, co jí ti cvoci únosci můžou udělat.

,,TEMNOTA SE BLÍŽÍ! BUM BUM! VLCI UMÍRAJÍÍÍ! BUM BUM, LALALA!"
Tuhle písničku zpívali Magie a Pharsa ze všech sil, a jelikož nyní ani jedna neměla tělo, ani se nevyčerpali.
Magie občas na chvilku zmizela, ale hned se zase objevila. Ničeho nedosáhli.
Pharsa sledovala obrazovkou co se děje.
Byla ovládaná Ostiovými, a ti jí odvedli do sklepa, aby zjistili, co všechno umí.
Poručili jí použít magii všech. V jednu chvíli používala moc stopařů, v další se rozplynula v obláček kouře, jako Stínobijec.
,,A nemůžeme se odsud dostat nějak jinak?" Zeptala se Pharsa, když na chvíli přestali zpívat.
Magii pokrčila rameny. ,,Možná že kdyby na tebe zapůsobili nějaké silnější city... V tom já se nevyznám"
Pharsa se zamračila. ,,Třeba, kdybych uviděla Faramise?"
Magie se ušklíbla. ,,Já nevím, v citech se vyznám asi jako ty v magii"
Pharsa zakoulela očima. To že spolupracovali neznamenalo, že by Magie ztratila něco ze své panovačnosti a hrdosti.
,,A kdyby se mi to podařilo, mohla bych tě na chvíli pustit ke slovu, aby si je zničila" dodala Pharsa, a do hlasu se jí vkradl chlad. Nikdy nebyla krutá, ale Ostiovy jí vzali rodinu-to že Hiliovy jí jenom vychovali pro ní bylo mnohem důležitější, než pokrevní svazky.
Magie se zasmála. ,,Už začínáš myslet trochu jako já"
Pharsa zakoulela očima, a znova spustila, Magie se k ní se silným, hrubým hlasem, který k ní nebyl charakteristický přidala: ,,TEMNOTA SE BLÍŽÍ! BUM BUM! VLCI UMÍRAJÍÍÍ! BUM BUM, LALALA!"

Když Arcalima spatřila Lávovou zemi, moc velký dojem na ní neudělala.
Pustá, černá země, lávové říčky všude kolem, horko a neskutečný zápach.
Vznášeli se na místě, a Arcalima uvažovala, kde zrovna tady bere přístrojek v křídlech energii.
,,Tam je Lomrest" ukázal Silen čumákem k obzoru. Arcalima se tam podívala, a opravdu, spatřila hradby nějakého města.
,,Až budeme na dohled města, přistaneme, a křídla někam schovám" poručil Silen, když se rozletěli k Lomrestu.
Arcalima si povzdechla-trochu si přála, být radši ve vzduchu, a ani jednou tlapkou se nedotknout té zničené země.
Jak se blížili, v dálce uviděli také velkou horu, ze které stoupal kouř.
,,Jak ví, kdy vybuchne?" Zeptala se Arcalima.
Silen řekl: ,,Mají na to vlky. Měla by vybuchnout ale až za delší dobu"
,,Měla by?" Zeptal se Faramis, který od odletu nemluvil. Bylo vidět, že je myšlenkami někde jinde a Arcalima mu to neměla za zlé.
Silen se zašklebil. ,,Rozhodně nevybouchne hned dneska"
Arcalima doufala, že má pravdu, jelikož jakmile přistáli na zemi, zjistili, že se celá třese.
Podívala se na oranžového vlka, ale ten nedal najevo znepokojení.
Schovali křídla v puklině v zemi, a doufali že je nikdo nenajde.
Pak vyrazili pěšky do města.
Arcalimě byl každý krok nepříjemný-vyrostla v Pralese, kde byla zvyklá na bujnou vegetaci a neustálé vlhko. Tohle byl jen pustý pás země.
Hradby byly z černého kamene, nepoznala z jakého.
Když se zastavili před branou, do cesty se jim postavili tři vojáci.
,,Co tu hledáte?" Zeptal se první výhružně, a druhý za ním zakoulel očima.
,,Hledáme svou kamarádku" řekl Silen jednoduše, a něco v jeho hlase muselo vlkovi napovědět, že Silen není zvyklý, aby mu někdo odporoval.
,,Koho?" Zeptal se třetí vlk a Arcalima se podívala na Faramise.
,,Černobílou vlčici... Pharsu" řekl po chvíli váhavě.
Druhý vlk, takový šedý s oranžovýma očima, se na něho obrátil.
,,Chtěla abych jí zavedl k Ostiovým" řekl a Arcalima se nechápavě zamračila. ,,Kdo to je?"
První vlk si odfrkl. ,,Nejlepší vrazi v Eldiaře. A vypadají jako ta vaše Pharsa, stejná srst"
Všichni tři si vyměnili udivený pohled.
,,Zavedete nás k nim?" Poprosila Arcalima, a dva vojáci přimhouřili oči. Jen ten šedý kývl. ,,Čekal jsem před jejich domem na Pharsu, ale dlouho se neobjevila"
Faramis se napjal, a probodl zbývající stráže pohledem.
,,Potřebujeme se ujistit, jestli je v pořádku" zavrčel, a vlci vycenili zuby.
Arcalima se postavila mezi ně. ,,Přeci se nebudete rvát, že ne?"
Vojáci si je měřili nedůvěřivým pohledem, a šedý vlk se nabídl: ,,Já je tam odvedu"
Souhlasili, ale když procházeli bránou, jeden z nich si pro sebe zamumlal: ,,Stejně je zabijí"
Arcalimě přejel mráz po zádech, a ve společnosti toho šedého vlka vstoupili do města.
Na ulicích bylo pusto, nikde ani noha.
,,Jsem Lokin" řekl vlk. Pátravě se na ně podíval. ,,Pharsa mi řekla, že má přítele, co by mě odsud mohl vzít..."
Silen se na něj podíval. ,,Co umíš?"
Lokin se zatvářil rozpačitě. ,,Jsem Stínobijec v zácviku"
Arcalima zalapala po dechu, ale Faramis nedal nijak najevo úžas. Byl ponořen ve svých myšlenkách.
Silen uznale kývl. ,,Můžu tě odsud vzít" řekl po chvíli a Lokin se rozzářil.
Arcalima se rozhlédla po městě, zatímco se snažila nevnímat chvění země. ,,Proč tu nikdo není?" Zeptala se.
,,No, nedávno unikli tři vězni, zabili polovinu stráží, přičemž jeden z nich se vrátil a žádal si o schůzku s Ostiovými. Vlci z toho nemají zrovna radost" vysvětlil Lokin a Arcalima se zamračila. ,,Kdo vlastně dostal Pharsu do vězení?"
Lokin pokrčil rameny. ,,Nevím, já hlídám u brány, ve vězení ještě ne"
Došli k nejhonosnějšímu domu ve městě, a Lokin řekl: ,,Budu venku"
Arcalima se zhluboka nadechla, a pak zavyla přede dveřmi.
Otevřel jim nějaký sluha, a měřil si je znuděným pohledem. ,,Ostiovy nepřijímají náv-"
,,Taky že nejdeme za nimi" přerušil ho Faramis chladně, což vlka dost udivilo. ,,Chceme vidět Pharsu"
,,Myslíte Airil?" Zeptal se sluha a vypadal dost zmateně.
Faramis si netrpělivě odfrkl. ,,Ne, myslíme Pharsu"
Vlk se zamračil. ,,Možná se tak kdysi jmenovala" pokrčila rameny. ,,Ale teď je Airil"
Při jeho slovech se Arcalima zachvěla, aniž by věděla proč.
,,Pojďte za mnou" řekl a odvedl je do haly.
Ani jeden z nich se nemínil přiblížit k naprosto prázdné místnosti, a tak jen čekali.
Sluha někam odběhl, a když se vrátil, vedl je někam dolů.
,,Nelíbí se mi to" zašeptala Silenovi. ,,Mě taky ne" souhlasil oranžový vlk.
Poznali, že se dostali do sklepa, a hned jak se tam ocitli, sluha se rozběhl pryč.
Uprostřed stálo pět vlků. A všichni měli srst Pharsy.
Arcalima si naokamžik myslela, že vlčice vepředu je její kamarádka, ale tahle byla starší.
,,Ostiovy" zavrčel Faramis. ,,Kde je Pharsa?"
Vlčice se krutě usmála, a její rodina ustoupila.
Dopředu postoupila Pharsa, křídla majestátně roztažená, hlavu hrdě pozvednutou a v očích neměla nic než zlo.
Pharsa se zasmála, a Arcalima ztuhla.
,,Zdravím" řekla hlasem, který byl a zároveň nebyl její.
,,Pharso..?" Nechápal Faramis, ale ona ho ostře přerušila: ,,Jsem Airil!"
Arcalima se do ní zabodla pohledem. ,,Pharso, co to děláš?"
Vlčice se škodolibě usmála. ,,Našla jsem svou rodinu"