Arcalimu celý areál naprosto okouzlil.
Nechápala, jak se může něco tak velkého vecpat do hory-i přes skutečnost, že i hora byla obrovská. Ačkoliv... Vzpomněla si na Silenova slova: Nic není nemožné... Jen nepravděpodobné.
Ušklíbla se.

Silen říkal, že dnes můžou celý den odpočívat a ona se rozhodla, navštívit Pharsu. Přece jen, nikdy spolu nestrávili čas jako normální kamarádky, vždycky jim do toho vlezla magie, láska nebo případně vlci, co se je snaží zabít. A ona chtěla kamarádku!

Doufala že se tam nebude zdržovat Faramis. A i kdyby ano, tak ho zkrátka vyžene.

Vyrazila z pokoje na chodbu a před dveřmi toho od Pharsy se zeptala: ,,Můžu dál?"

Chvíli nic a pak se ozvalo: ,,Jasně."
Arcalima strčila do dveří a první co uviděla, byla Pharsa. Samozřejmě nemohl chybět ani Faramis, který se na ni okamžitě nedůvěřivě podíval.

Arcalima zakoulela očima.
,,Tak fajn, teď můžeš jít," rozkázala Arcalima Faramisovi a bílý vlk vzdorně zvedl hlavu.

Arcalima znovu zakoulela očima. ,,Co si myslíš, že budu dělat? Zakousnu ji, sotva se ztratíš z dohledu? Myslím že to by mi Magie nedovolila," ušklíbla se. Faramis přimhouřil oči, ale dál se nehádal, jen elegantně vyšel z pokoje. Přitom vrhl k Pharse přísný pohled.

,,Hm, proč se chová takhle?" Zeptala se Arcalima.

,,To je jedno," zavrtěla Pharsa hlavou. Jen těžko skrývala pobavení.

,,Asi nechce, abys měla kamarády," ušklíbla se Arcalima. ,,Bojí se, že mu tě převezmu! Haha!"

Ani se nestihla té absurditě pořádně rozesmát, když ji z boku trefil do hlavy polštář takovou silou, až sebou plácla o zem.

,,Hej!" Vyštěkla, potřásla hlavou aby polštář shodila a vrhla nabručený pohled k Pharse. Černobílá vlčice se krčila nedaleko ní, ve tváři rozpustilý výraz.

,,Takže ty chceš boj, ano?" Provokovala Arcalima, popadla polštář do zubů, a mrštila s ním zpátky po Pharse.

Strhla se bitva, věci poletovaly po pokoji.
Museli dělat rámus, jelikož dovnitř vtrhli Faramis se Silenem s vyděšenými výrazy, jakoby se báli, že je někdo vraždí.

Když však uviděli Arcalimu, skrývat se za postelí a Pharsu, která jako úkryt použila skříň, vyměnili si nechápavé pohledy. Nedovtipní princové.

Arcalima po Silenovi hodila prázdnou brašnu. ,,Tak na nás tak nečum, a pojď mi pomoct," zvolala vesele a Pharsa souhlasně vyštěkla.

Dva princové se na sebe podívali, pak pokrčili ramen, a každý se přidal na jednu stranu.

Silen zaletěl k Arcalimě a zeptal se: ,,Co se děje?"

,,Bitva," ušklíbla se a sehnula se, když jim nad hlavou proletěl polštář.

Silen se zazubil. ,,Fajn," prohlásil a popadl do zubů brašnu, kterou po něm mrskla Arcalima a hodil ji na Faramise.
Ozvalo se uspokojivé vyjeknutí, které ale patřilo Pharse a oba se zachechtali.

,,Bitva po celé chodbě!" Navrhla Arcalima, a rozběhla se ke dveřím. Silen ji následoval, stejně jako Pharsa a Faramis, vybaveni dosud nesnězeným jídlem.

Než se Arcalima stačila schovat, na hlavě jí přistál kus masa.

,,Jídlem se neplýtvá!" Vyhubovala jim Arcalima, ale vzápětí maso popadla a hodila jim ho zpátky.

Po chvíli, kdy házeli po celé chodbě polštáři a jídlem, se k nim přidali i Iris a Las.

,,Ne, pojď k nám!" Vyjekla Arcalima, když se černý vlk rozběhl k Faramisovi a Pharse. Se schopností telekineze teď byli ve značné výhodě.

,,No, aspoň máme Iris," ušklíbl se Silen. ,,Divím se, že se princezna uráčila přijít."

Růžová vlčice po něm vrhla opovržlivý pohled, jako kdyby byl brouk u jejích nohou a obrátila se k Arcalimě: ,,S Lasem mají výhodu... Ale já jim čtu myšlenky takže... Pozor!" Vykřikla a oni se včas sehnuli, když jim nad hlavou proletěla hromada polštářů.

Arcalima se rozesmála a vyjekla: ,,Netrefili!"
Jenže v tu chvíli se polštáře, které narazili do zdi, vznesli do vzduchu a začaly na ně dorážet zezadu.

,,To není fér!" Vykřikla, popadla jeden polštář a pokusila se ho zkrotit.

✨✨✨

Silen si nikdy nedělal starosti s tím, jak ho ostatní vidí-protože se vždycky předváděl tak, jak chtěl, aby ho ostatní viděli. A proto ho překvapilo, že se doteď bál, že by ho snad přátelé jeho bratra přijali jako někoho, kým ve skutečnosti nebyl.

Byl pro ně princ, tvůrce této ohromné základny, někdo na cestě k trůnu a on by plně chápal, kdyby jim nemuselo být příjemné s ním normálně mluvit. Už se s tím setkal u jiných vlků. Ale zdálo se, že jim to vůbec nevadí.

V duchu se zastavil u Pharsy, Iris a Lase a u toho, proč je tak rád, že ho přijali. 

Ta černobílá vlčice mu dělala starost-samozřejmě, byla to Faramisova družka, a tak dále, jenže jak už mu Arcalima řekla, neuměla ovládat Magii. Silen by sice rád vyzkoušel, co všechno by s tím dokázala a jestli by ji dokázala nějak zkrotit, ale podle toho, co od Arcalimy slyšel, to nebylo zrovna jednoduché a on nestál o to, aby mu vyhodila základnu do povětří.

Pak tu byl Las, který byl fascinovaný vším, co Silen vytvořil a oba dva spolu okamžitě našli společnou řeč. Nehledě na to, že ovládal telekinezi-Silen by mu možná mohl nenápadně nabídnout práci u lodí či v dílně.

No a Iris... Trošku ho štvala. Kdyby nebyl zaslepen ochranou Arcalimy, což stále ještě nechápal a snažil se na to nemyslet, tak by o ní uvažoval, jako o velmi krásné vlčici. A vzhledem k její povaze by ji určitě považoval jako výzvu, kterou by se snažil vyhrát. Jenže právě ta povaha ho iritovala-a nebo to možná byla jen jeho pýcha, která při jejím příchodu utrpěla nenapravitelné škody.

Růžová vlčice se na něj jízlivě ušklíbla a Silen si honem připomněl, že mu vlastně čte myšlenky, takže je velmi rychle odsunul.

Když jejich malá bitva skončila, museli to všechno uklidit, což nebyl zrovna zábavný úkol.

Ale Silen se cítil dobře.

Velel neskutečně velké armádě, a ačkoliv si to tak přál, nikdy neměl čas, dělat něco zábavného-s vyjímkou vynalézání věcí.

Byl zastáncem toho, že by mezi vším měla být rovnováha-minimálně mezi vším, co nemělo odbourat mozky a vyvolávat úžas.

Proto bylo příjemné, najít rovnováhu i ve svém osobním životě.

✨✨✨

Pharsa si po zbytek dne povídala s Arcalimou, ale její myšlenky se toulaly od jednoho tématu k jednomu.
Faramis... Magie... Trůn...

Obě ležely na jedné z těch věcí, zvané pohovka a samozřejmě nemohly odolat a skákaly z jedné na druhou, než je to unavilo dost na to, že je konečně použily k tomu, k čemu byly určeny.

Pharsa nyní zívla a ukousla kus masa, který měla před sebou. V Pralese si zvykla jíst ovoce a ačkoliv dávala pořád přednost masu, teď jí jeho různorodá, šťavnatá a sladká chuť chyběla. Silen jim řekl, že jídlo v horách se neshání zrovna lehko a on nechtěl plýtvat zbytečné výdaje na kupování roztodivného jídla ze všeho koutů Eldiary. Proto se tu jedlo převážně jen maso.

Podívala se směrem k plápolajícímu ohni a pak k oknu, za nímž se na hory snášel soumrak. Tady bylo takové teplo, že si Pharsa nedokázala představit, jaká musí být ve skutečnosti zima.

Ještě dnešek si mohla užít v klidu, ještě dnes nemuseli myslet na pomstu, vraha nebo Magii. Ale zítra už budou muset vymyslet, co dál. Teď, když měla konečně klid a hlava jí netřeštila kvůli Magii a podobným věcem... Najednou po pomstě už tolik netoužila. Minimálně měla pocit, že ji naživu už nedrží jen ten plamen toužící po krvi.

,,Co si myslíš o Silenovi?" Zeptala se zničehonic Arcalima, až Pharsa překvapeně nadskočila.

,,No, já nevím... " Začala váhavě. Zajímalo ji, proč se ptá. ,,Vypadá... Přátelsky?" To bylo velice chabé přirovnání. Hodně chabé. ,,Je chytrý a milý, ale nedokážu se zbavit pocitu, že je to všechno jen maska. Podobně, jako Faramis byl chladný bručoun, když jsem ho potkala," dodala Pharsa.

Arcalima nesouhlasně zabručela. ,,A nebo možná chtějí, abychom si mysleli, že to je jen maska."

Pharsa se na ni tázavě podívala, ale její kamarádka k tomu nic dalšího neřekla a tak radši změnila téma: ,,Nechápu, jak to může být tak obrovské... A je tu hrozně moc vlků. Nedokážu pochopit, jak jim Silen může věřit."

To je změněné téma? Zasmála se Magie, která všechno poslouchala. Pak si zase začala zpívat svou starou dobrou písničku o umírajících vlcích a Pharsa ji ignorovala. Napadlo ji, jestli by pak nemohla vyhledat pomoc u Iris-ta určitě znala nejlepší způsoby, jak vytlačit nevyžádané myšlenky.

Arcalima mlčela, ale pak řekla: ,,Možná je zavázal nějakým kouzlem."

Pharsa se zamračila. ,,Myslíš něco, jako ta kouzelná přísaha, co použila královna, aby o princích nemohlo mluvit služebnictvo?"

Fialová vlčice zamysleně přikývla. ,,Možná to tak je."

Pharse to z nějakého důvodu dělalo starosti.

✨✨✨

Noc byla neklidná, venku sněžilo a do oken se opíral silný vítr, který vřískal a svištěl, takže Pharsa nedokázala usnout.

Věděla, že v místnosti je teplo a na sobě měla ještě tlusté deky, ale přesto měla z nějakého důvodu pocit, že je jí hrozná zima, až se skoro třásla.

A kromě toho, Magie byla dnes v noci nevídaně dotěrná. A to bylo co říct, vzhledem k tomu, že byla otravná pořád.

V jednom kuse se jí vysmívala, pak jí vyhrožovala chladným hlasem, jindy pak sladce šeptala hezká slůvka a někdy žvatlala jen tak, jako kdyby se nechumelilo. Pharsa nedokázala její řeči ztlumit a odsunout do pozadí-a beztak to bylo lepší než ten hlasitý, skřípající vítr.

Jsi hloupá a brzo to zjistíš, zasmála se Magie a najednou ztichla. Pharsa čekala, jestli to je jen odmlka, ale ticho se prodlužovalo. Jako kdyby se Magie vypařila. Pharsa to nepovažovala za dobré znamení a zničehonic se jí sevřel žaludek náhlou předtuchou.

Najednou se celý pokoj zdál nebezpečný-plameny vrhaly na stěnu ostré stíny, které se plazily dolů, po zemi až k ní.

Srdce se jí rozbušilo. Z nějakého naprosto nesmyslného důvodu.

Ale v tu chvíli jí bylo jasné, že v pokoji není sama. Ten pocit jí byl známý, Magie jí nikdy nenechala na pokoji, ale tohle bylo něco jiného.

Posadila se a rozhlédla se.

A poslední, co si pamatovala, byly sytě rudé oči, než ji obklopila temnota.

✨✨✨

Další den se Faramis vzbudil s nepříjemným pocitem.

Dnes měli konečně rozhodnout, co budou dělat dál, nemohli tady jen neustále vysedávat a čekat až k nim vrah příjde sám. To byl možná důvod jeho špatného pocitu.

Vyšel z pokoje na chodbu, aby šel vzbudit Pharsu. Před dveřmi jejího pokoje už však stáli dva sloužící, kteří spolu podezřele potichu mluvili.

Zamračil se a nenápadně se ukryl za skříň nedaleko nich.

,,...jsem slyšel rozbíjení oken," říkal zrovna zelený vlk.

,,Z jakého pokoje?" Zajímala se modrá vlčice.

,,Z toho od té černobílé vlčice, myslím že se jmenuje Pharsa."

,,Proč jsi to nešel zkontrolovat?"

Zelený vlk se zatvářil dotčeně. ,,Nemůžu jim lézt do pokojů, pokud mi to nedovolí, nezapomeň, nařízení Silena."

,,Co když se jí něco stalo?" Vykulila oči modrá vlčice, ale to už Faramis neslyšel.

V tu chvíli Faramis vyletěl zpoza skříně a zastavil se přímo u dveří. Dva sloužící s vyděšeným výkřikem uskočili, ale to bylo to poslední, co ho zajímalo.

Soustředil se na kliku a na zámek ve dveřích a uvědomil si, že ho někdo zamkl. Mohla to být Pharsa, ale proč by to dělala?

,,Pharso!" Vykřikl se silnou panikou v hlase. Snažil se v duchu přesvědčit, že je jen paranoidní a že mu Pharsa vynadá do bláznů, ale to mu bylo úplně jedno. Musel zjistit, jestli se jí něco nestalo.

Chodbou se prohnal vítr a s obrovskou silou narazil do dveří, až je vylomil z pantů. Spadly s ohlušujícím nárazem, až se rozřásla podlaha a Faramis se na ně postavil.

Ostatní se vyloudali z pokojů a okamžitě doklopýtali k němu, ale Faramis je nevnímal, jen se zběsile rozhlížel po pokoji.

Byl tu neskutečný chlad, z ohně v krbu zbyly jen uhlíky a závěsy se zmítaly v silném větru.

Větru, který zde pronikal s otevřeného okna.

A Pharsa byla pryč.