Arcalima byla unavená, ale to poslední, co chtěla, bylo jít spát. Bála se, že tohle všechno je jen sen, že se probudí v Pralese, v jednom z Lasových domečků s pocitem, že ji všichni ignorují. Že se nikdy nepoznala s princem a neletěla létající lodí. Odmítala si tuto možnost připustit.

Proto se postavila na nohy a vyrazila na palubu. Pořád se jí dělalo špatně, kdykoliv sebou loď škubla, ale už se naučila to aspoň trochu vytlačit do pozadí.

Nehodlala přijít až k zábradlí, proto se zhruba uprostřed zastavila a zhluboka se nadechla studeného, večerního vzduchu. Slunce, které zalilo oblohu krvavě rudými a ohnivě oranžovými paprsky se zdálo v horách jasnější, než kdekoliv jinde. Byli mu tak blízko.

Pohled jí padl na Pharsu a Faramise, sedící nehybně vedle sebe u zábradlí, taky pozorující tu hromadu barev, kterou slunce nastříkalo po obloze. Kdykoliv sebou loď nahoru škubla, Pharsa se opřela o Faramise, aby nespadla-pravděpodobně si to ani neuvědomovala. Arcalima se při tom pohledu tiše uchechtla.

,,Je to nezvyklý pohled, vidět takhle Faramise projevovat city," ozval se nějaký hlas a Arcalima se s leknutím otočila na Silena. ,,Aby bylo jasno, vždycky se choval jako kus šutru."

Jak to, že se vždycky objeví tak tiše? Pomyslela si trpce. Málem vyletěla z kůže.

,,Pharsa ho změnila," podotkla Arcalima, aby na něj jen tupě nezírala-jeho zlatooranžová srst zářila tak jasně, jako kdyby se svou krásou chtěla rovnat zapadajícímu slunci. Arcalima upřímně nevěděla, kdo z nich by tu soutěž vyhrál.

Silen neodpověděl, jako kdyby přesně věděl, na co myslí, ale ani neodešel a pozoroval západ slunce spolu s ní.

✨✨✨

Další den je Silen zavolal na palubu s tím, že se blíží k základně-ať už to teda bylo cokoliv. Silen kolem toho dokázal udělat pěkné haló.

Las skoro celý včerejší den strávil zkoumáním lodi, neustále se na něco vyptával a občas i pomohl. Před chvílí ho Pharsa přistihla nadšeně mluvit se Silenem o nějakých vylepšeních, které by mohly Liščí křídlo obohatit.

Iris naopak šla radši spát, jelikož ji myšlenky posádky zahltily. Vždycky si musela na ně nejdřív zvyknout, pak je dokázala nevnímat. Proto se teď tvářila mrzutě a nepříjemně.

Pharse se teda moc dobře nespalo. Loď sebou pořád házela nahoru dolů a nebýt toho, že byla strašně vyčerpaná, nikdy by neusnula.

Takže ačkoliv moc sil nenabrala, dokázala se vzchopit dost na to, aby se vzrušením přemítala nad tím, jak vypadá ta základna.

Mraky před nimi se rozpustily-Silen se jim svěřil, že je několik jeho vlků vytváří uměle, aby zakryly základnu-a Pharsu do očí okamžitě praštil oslnivý záblesk světla.

Naokamžik zavřela oči a pak je zase rychle otevřela, aby mohla vidět to, nad čím ostatní udiveně zavzdychali.

První co spatřili, byla spousta skleněných budov v hoře, propojených mezi sebou, které různě se vynořovali ze skály a zase zanořovali. To od nich se odráželo světlo a roztřpytilo je jako sníh a led na slunci-ne, že by to Pharsa někdy viděla. Průhledné budovy a skleněné kopule jako kdyby vyrostly přímo z hory a byly jeho součástí stejně neodmyslitelně jako kameny a skály. Dohromady vytvářely rozsáhlý areál obepínající vrchol hory, jež se před nimi tyčila.

Pharse padl pohled na zvláštní, hladkou kamennou plošinu trčící ze skály. Přímo za ní byla do hory vyhlouben velký půlkruh tvořící rozhodně přírodně nevypadající jeskyni.

Na plošině a zpola schované v jeskyni stáli další tři další létající lodě, kolem kterých se jako drobné tečky hemžilo spousta vlků.

Všechny tři lodě si vůbec nebyly podobné-zatímco například Liščí křídlo byla loď elegantní a vcelku malá, plošině dominovala obrovská, dřevěná příšernost, která vypadala jako nějaké monstrum z hlubin podzemí. Jak se přibližovali, Pharsa dokázala i přečíst jméno napsané na jejím boku: Vodní oheň.

,,Po našich rodičích," vysvětlil Silen, když si všiml, kam se všichni dívají.. ,,Matka ovládala oheň a otec vodu. Moc originální název to není, ale nic jiného mě nenapadlo. Leda pára, ale to zní strašně. Kdo by se bál páry, že ano? Každopádně, tato loď stejně slouží jenom k přepravě vlků a věcí, není tak rychlá a skvělá jako tady Liščí křídlo."

Pharsa by se na něj pobaveně podívala-vzhledem k tomu, jak láskyplně o své lodi mluvil-ale to už jí pohled padl na další dvě lodě, které vedle Vodního ohně vypadaly skoro směšně. Obě byly podobné Liščímu křídlu, štíhlé a elegantní, s tím rozdílem, že jedna byla zbarvená v odstínech bílé, stříbrné a světle modré a nesla název Srdce chladu.

,,Ta je na tvojí počest," ušklíbl se Silen a kývl na svého bratra. ,,Je s tou svojí barvou příšerně nepraktická, aby bylo jasno. Teda, na všechna místa, kromě Ledové země. Ale nemohl jsem si pomoct a musel jsem ti vyrobit něco takového."

,,Je hezké vidět, jak mě vnímáš," zašklebil se Faramis a Silen se nevinně usmál.

,,No jo, kdyby ses choval jako já, tak bych možná nemusel vyrábět loď, která se skryje jen v Ledové zemi," prohlásil Silen.

Ta poslední byla ze světlého dřeva a měla jméno Vlčí trůn. Pharsu napadlo, že ačkoliv Silen podle všeho měl nejradši Liščí křídlo, tahle loď byla poznamenaná něčím, co neobsáhlo ani Liščí křídlo. Silenův cíl a sen.

,,Originální," poznamenal Las a Silen se na něj ušklíbl.

,,Co všechno jsi ještě vymyslel?" Zeptal se Faramis a očividně se snažil všemožně zakrýt údiv a nevíru.

Silen mu neodpověděl a pak už se na to nikdo nesoustředil, protože Liščí křídlo začalo přistávat. Bylo to velice nepohodlné a nepříjemné a Pharsa se musela pevně držet zábradlí. Let létající lodí byl sice zážitek, ale byla ráda, že už zase bude stát na pevné zemi.

Loď dosedla na plošinu, vedle Vodního ohně a Silen se od nich oddělil, aby vydal rozkazy. Po palubě pobíhali vlci, stahovali plachty a vázali uzly, zatímco se všude ozývaly výkřiky pokynů či otázek-Pharsa se v nich vůbec nevyznala.

Po době, jež Pharse připadala věčná, byl přistaven můstek, ze kterého mohli konečně sestoupit z lodi. Pharsa se cítila až nezvykle, když stanula na ledové, hladké plošině, která se jí nehoupala pod nohami. A teď, když nestála na vyhřívané podlaze Liščího křídla, tak si uvědomila, jaká je v horách zima, sotva se jí do kožichu zakousl vítr.

,,Přistávání byla největší fuška vymyslet," svěřil se jim Silen, když za nimi sestoupil na plošinu. ,,Vzhledem k těm křídlům. Je to velice delikátní záležitost, při které se nesmí udělat jediná chyba, protože jinak to lodi ta křídla utrhne. Zkracoval jsem je, jak to jen jde a vlci s větrem a telekinezí taky pomáhají, jak nejvíc umí, ale stejně to nemění nic na tom, že se musí vystihnout ten správný okamžik, kdy zastavit křídla, aby se nerozflákala o plošinu. Obzvláště, když tu není zrovna velký prostor."

Las vypadal, že se chce na něco zeptat, ale Iris mu rázně dupla na nohu.

,,Můžeš přestat žvanit?" Zamračila se. Nijak se netajila tím, že jí Silen leze na nervy. ,,Nikoho to nezajímá a já tady nechci umřít zimou!"

Narozdíl od Pharsy, ostatní se narodili v Pralese nebo v něm minimálně strávili velkou část života-vlhkost v jejich kožichu zůstávala, i když už byli na cestě docela dlouho a tady se měnila v studené kousky ledu. Pharsa si všimla, jak má Iris srst zmrzlou vodou slepenou k sobě.

Arcalima ji probodla pohledem, ale Silen se na ni jen ušklíbl a posměšně se uklonil. ,,Pojďte za mnou," řekl a vyrazil po plošině.

Ostatní ihned vyběhli za ním a radši se drželi v jeho blízkosti, protože jim tak vlci uhýbali z cesty a vyklízeli prostor.

Minuli lodě a vstoupili do jeskyně. Byla tak velká, že by se do ní vešly tři létající lodě na sobě a široká tak, že by vedle sebe mohly na šířku stát minimálně čtyři. Její zdi, podlaha i strop byly dokonale obroušené a hladké a v širokých výklencích divoce plápolaly ohně. Bylo tu podstatně tepleji, ale podlaha byla mokrá a do zad jim pořád narážel studený vítr pronikající do jeskyně vchodem.

,,Tohle je hangár," vysvětlil jim Silen a kývl na velké bedny nahromaděné u stěn jeskyně či kusy rozbitého železa a dřeva. Pharsa spatřila vlky shromážděné u železných stolů, kteří zažehávali ohně a svařovali k sobě různé pláty železa. ,,Většinou tu opravujeme lodě, když se rozbíjí a taky stavíme nové-protože jak si dokážete představit, jen málokterá loď by se vešla do malých prostorů základny. A ještě k tomu ji odtamtud dostávat ven!"

Pharsa se letmo podívala na Faramise. Už se svůj údiv nad bratrem nesnažil skrýt.

Přišli přes celou jeskyni, až se ocitli před velkými-ale vzhledem k ohromujícím rozměrům jeskyně a všech těch věcí kolem až směšně malými-dveřmi.

,,V celém areálu je více vchodů, ale tyhle slouží výhradně pro pracovníky v hangáru a letcům," vysvětloval Silen dál-očividně byl ve svém živlu-a Las se zeptal: ,,Necháváš své vlky létat, i když ty sám na lodi nejsi?"

Silen se na něj podíval a přikývl. ,,Jsou mi věrní-a málokdo tu navíc tuší, kdo opravdu jsem, takže ani nemají žádný motiv, se mě snažit okrást či zabít. A kdyby se to snad někdo opovážil, mám své vlky stopaře."

Pharsa obdivně kývla. Stopaři byli vlci, nadaní zvláštní magií. Když jim někdo ukázal něco, co patřilo tomu, koho chtěli najít, jejich magie udělá cokoliv, aby svůj úkol splnili. Magie stopařům dává schopnost třeba létat, nebo dýchat pod vodou, jak situace vyžaduje. Problém byl, že to nemohli ovládat-jediný cíl jejich magie byl, najít požadovanou osobu-a bylo jich strašně málo. Možná ještě méně než stínobijců.

,,Škoda že už nemám ten náramek," povzdechla si Pharsa. ,,To bychom mohli vraha odhalit hned."

Faramis se podíval na Silena. ,,Myslím, že můj bratr by ochotně udělal malý výlet k Pralesu."

Pharsa zavrtěla hlavou. ,,Nejspíš už to zanesl písek, a navíc, kdo by si nevšiml obrovské, létající lodi?"

,,Nemám jenom lodě" ohradil se Silen. ,,Jaký náramek myslíte?"

Zatímco mu Faramis vysvětloval, co Pharsa našla na místě vraždy její rodiny, ta se zaměřila na posádku Liščího křídla, která plula s nimi a které museli ustoupit, aby mohli projít dveřmi. Táhli za sebou vozík s několika bednami, které si očividně nezasloužili skladování v hangáru.

,,Co tam je?" Zajímal se Las, který všechno vzrušeně okukoval.

Silen se na něj otočil. ,,Zbraně," řekl a pak se obrátil k Pharse. ,,Myslím, že i kdybych ten náramek našel, nefungovalo to. Pochybuji, že by ten vrah byl tak hloupý, aby na místě činu zanechal něco, díky čemu by se snadno mohl nechat chytit. Mělo to sloužit jako odvedení pozornosti na Arcalimu-která ten náramek dřív vlastnila. Kdy ti byl ukraden?"

,,No... Jen pár dní předtím, než... Pharsina rodina umřela," odpověděla Arcalima a hodila k Pharse omluvný pohled. Ta si povzdechla a snažila se soustředit na Silena.

Ten měl ve tváři velice zahloubaný výraz. ,,Stopařská magie by snadno mohla náramek pořád požadovat jako vlastníka Arcalimu," odpověděl Silen. ,,Nikdy to nebyla stopa."

,,Nechcete se o tom bavit uvnitř?" Přerušila ho Iris. ,,Na tyhle řeči bude času dost i někde v teple."

Pharsa měla protentokrát chuť ji praštit. Silen byl velice chytrý a díky jeho pomoci by snad mohli přijít na to, kdo byl vrah její rodin. A jejich.

,,Samozřejmě," odpověděl Silen bez svého typického úšklebku a zamyšleně vkročil do dveří. Ostatní ho následovali. Dveře se za nimi téměř okamžitě zavřely a Pharsa se rozhlédla.

Ocitli se na rozcestí s vysokým stropem a několika chodbami. Stěny byly stejně hladké jako v jeskyni, ale podlaha narozdíl od hangáru byla vydlážděná. A Pharsa si spokojeně uvědomila, že ji zespodu hřeje. Ve výklencích ve stěně navíc plápolaly uhlíky, které však narozdíl od ohňů v jeskyni měly čistě bílou barvu.

,,Nedělají takový nepořádek," vysvětlil Silen, když viděl, jak Las nahlíží do jednoho výklenku. ,,Musel jsem smíchat-"

,,Prosím," odkašlala si Iris. Pharsa hádala, že ji musí bolet hlava-základna byla určitě plná vlků, jejichž myšlenky ji zahlcovaly.

Silen se konečně ušklíbl, zakoulel očima a vydal se do jedné chodby. Strop tu téměř okamžitě klesal, zatímco šířka chodby se rozšiřovala. ,,Nejdřív vás zavedu do pokojů, a pak vás provedu po základně," řekl jim.

,,Máš pro ni nějaké zvláštní jméno? Pro základnu?" Zeptala se Arcalima a Silen se k ní obrátil. ,,Ne. Je to prostě základna," ušklíbl se a zase se otočil dopředu. ,,A navíc... Moje pokusy o vymyšlení dobrého jména pro základnu skončily dost mizerně."

,,Silenova základna," napadlo Arcalimu.

Silen se na ní letmo otočil a po tváři mu přelétl úsměv. Pharsa podezíravě přimhouřila oči. Tohle nevypadalo jako jeho obvyklý, sebejistý úsměv, spíš jako nervózní úsměv vlka, který nevěděl, co má říct. Pobaveně si odfrkla.

Kráčeli dál a cestou začali potkávat další vlky, jak se chodba rozšiřovala, větvila a křížila s jinými. Pharsa se nejprve snažila zapamatovat, kudy jdou, ale brzo to vzdala, protože to bylo nemožné. Smířila se s tím, že by se tu ztratila.

V jednu chvíli se k nim připojili Silenovy stráže-drželi se v uctivé vzdálenosti, ale přesto kvůli nim měla Pharsa neblahý pocit-a když se ho na to Faramis zeptal, oranžový vlk odpověděl: ,,Možná tady všem věřím, ale to neznamená, že nemám strach z nějaké zrady. Vlk nikdy neví a já jsem rád připraven. A i když tu málokdo ví, kdo opravdu jsem, cítím se lépe, když mám u sebe ozbrojené vlky."

Silen vůbec nebyl hloupý. Pharsina naděje, že by jim mohl pomoct, ještě sílila.

,,Takže tady skoro nikdo neví, kdo jsi?" Ujišťovala se Arcalima.

,,Namluvil jsem jim, že se chci jen zmocnit trůnu," vysvětlil Silen. Na to nikdo neměl co říct. Byl to další rozhovor, který mohl počkat na potom.

,,A co když nás potkají na chodbě? Budou si myslet, že jsme cizí," ozval se po chvíli Las. Většinu času byl ticho a jen vzrušeně obhlížel všechno, co viděl.

,,Řekl jsem Eozovi, jednomu z mých poslů, že má všem oznámit, kdo přišel," odpověděl Silen. Pak se otočil k Faramisovi a něco mu pošeptal. Pharsa byla ale dost blízko na to, aby to slyšela:
,,Nikdo neví, že jsi královský dědic a byl bych rád, kdyby to tak zůstalo. Jediné, co by to přineslo, by byly problémy."

Bílý vlk se na něj chvíli dívala a pak přikývl. ,,Chápu."

Pharsa se snažila dostat z hlavy ten zvláštní pohled, který si oba bratři vyměnili. Najednou dostala neopodstatněný strach.

Chodba už byla tak široká, že se jen těžko mohla považovat za chodbu, spíš jako nějaká hala, která napojovala všechny ostatní, menší chodby. Na jejím konci se nacházeli dokořán otevřené, obrovské dveře, ale Pharsa neměla čas se podívat, co se v nich skrývá, protože Silen zabočil k podstatně menším dveřím nedaleko od těch velkých.

,,Jsou očarované tak, abych je mohl otevřít jen já a pár dalších," ujistil je Silen, když cvakl zámek a oni vkročili do krátké chodby, v jejichž stěnách bylo zasazeno spoustu dalších dveří.

,,Vyberte si, jaké pokoje chcete," řekl jim a Pharsa vyrazila k prvním dveřím, které uviděla. Strčila do nich bokem a rozhlédla se po místnosti.

Stěny sice byly sice ze skály, ale natřely je příjemnou, světle modrou barvou, připomínající oblohu, která dodávala celému pokoji méně chladný nádech. Jedná stěna, přímo naproti ní, byla celá ze skla, takže Pharsa měla možnost spatřit skály a vrcholky hor. Podlaha byla pokrytá huňatým, bílým kobercem, který Pharse připomínal kožíšek nějakého roztomilého zvířátka. A pak Pharsa spatřila nábytek. Úhledně umístěné skříně a stoly jí nepřišly nijak zvláštní, ale... Pak tu byly tyhle věci.

,,Co to je?" Zeptala se Faramise, který vkročil do pokoje s ní.

,,Nemám nejmenší tušení," přiznal Faramis a měřil si to stejně udiveným pohledem jako ona.

,,Pohovky a postel," poučil je Silen a Pharsa překvapeně nadskočila, jelikož nevěděla, že je tu taky. ,,Je to lepší, než sedět či spát na zemi. Je to jeden z mých nejoblíbenějších výtvorů. Huh, hned jsem zpátky."

Aniž by čekal na odpověď, otočil se a byl pryč.

Pharsa se kritickým pohledem podívala na tu dřevěnou věc na čtyřech nohách a vyskočila na ni. Opatrně si lehla a uvolnila se. ,,Musím uznat, že je to fajn," poznamenala. ,,Už nikdy nechci spát na dekách."

Zvedla hlavu a podívala se na Faramise, který si lehl na podlahu. ,,Neříkej mi, že zase budeš spát na zemi," odfrkla si.

,,Musím tě chránit," prohlásil odhodlaně a Pharsa se ušklíbla. ,,Ale tím že se nachladíš, mě moc dobře neochráníš."
To bylo sice velice nepravděpodobné, vzhledem k vytápěné podlaze a tlustému koberci, ale to nic neměnilo. ,,A kromě toho, co by se mi tady tak mohlo stát?"

Vypadalo to, že Faramise nepřesvědčila, ale pak zakoulel očima a podotkl: ,,S tebou je to těžké."

Pharsa se zářivě usmála, nadšená tím, že vyhrála a oba vyšli z pokoje. Faramis si vzal hned ten naproti, který byl skoro stejný, jen čistě bílý.

,,Vidím, že Silen má pořád stejný smysl pro rozmanitost," poznamenal Faramis. ,,Nikdy by nedovolil, aby něco vypadalo stejně dvakrát."

Když se všichni ubytovali, vyrazili na chodbu, kde už čekal Silen.

,,Kdy si měl šanci, tohle všechno vybudovat?" Zeptala se Arcalima. Pharsa byla ráda, že se konečně někdo zeptal, protože jí samotné to přišlo všechno až moc neskutečné. A to ještě neviděli zdaleka všechno.

Silen se usmál. ,,No... Měl jsem dobré vlky," odmlčel se. ,,Připraveni na prohlídku?"

Pharsa nedočkavě přešlápla a stejně jako ostatní přikývla.

,,Mě z toho vynechte," povzdechla si Iris. ,,Už tak je to s mou hlavou zlé, nepotřebuji to ještě zhoršit."

Las se na ni váhavě podíval, ale ona na něj mávla ocasem, ať klidně jde.

,,Kdyby se to zhoršilo, řekni nějakému sloužícímu," řekl jí Silen. ,,Nejsi jediná, koho tady často bolí hlava a tak máme spoustu uklidňujících čajů proti bolesti!"

Iris se na něj ušklíbla, ale přikývla a Pharse bylo jasné, že to gesto trochu zmírnilo nepřátelství, které k němu Iris cítila.

Zatímco se růžová vlčice vrátila do pokoje, oni se vrátili zpátky do spojovací haly.

,,Za těmi velkými dveřmi je jídelna," vysvětlil Silen, když viděl, jak tam ostatní nakukují. ,,Je to jedna z největších prostor v základně. Vlci jí většinou společně, ale jestli si to budete přát, sloužící vám můžou donést jídlo až do pokoje."

Pharsa si všimla, že Silen říká vlkům, kteří se o ně starali, sloužící a ne sluhové, jak ta zažila u spousty urozených rodin. Nebyl v tom takový rozdíl, ale znělo jí to podstatně jemněji a zdvořileji.

Každopádně byla ráda, že nemusí jíst s ostatními. Nelíbila se jí myšlenka, že by na ně všichni zírali.

A to už Silen vyrazil přes halu k jiným dveřím.
,,Tyhle druhé největší dveře," ukázal jim. ,,Jsou pro všechny obyvatele základny. Za nimi jsou další a další chodby a strašně moc pokojů pro všechny, kdo tu žijí. Není tam nic moc zajímavého. Radši se podíváme do těch míst, které miluji já!"

V očích se mu rozzářilo jako malému vlčeti, když vyšel zase k jiným dveřím. Silen je začal provázet po spoustě místností, chodeb a jeskyní a Pharsa ztrácela přehled o tom, kde co je. V jednu chvíli se ocitli v jedné z těch průhledných budov, které viděli zvenčí a Pharsu uklidnila jenom skutečnost, že podlaha je z normálního kamene a ne ze skla.

,,Je tu nejlepší světlo na práci," vysvětlil Silen, když se zastavili ve dveřích. Celá místnost byla plná stolů, krabic a papíru. Každý vlk něco dělal, kreslil, psal nebo vyráběl miniaturní konstrukce a vzduch byl plný příjemných vůní inkoustu, barev a papíru, jehož šustění jim naplnilo uši.

,,Tady se všechno navrhuje," pokračoval Silen. ,,Než se to všechno zrealizuje. V dílně. Tam půjdeme teď."

Dílna Lase uchvátila nejvíc, protože zde se všechny věci, které vlci v předchozí místnosti navrhovali, opravdu uskutečňovali. Narozdíl od ní, zde byly stěny ze železa a jen strop ve tvaru kopule byl ze skla. Silen vysvětlil, že železo je podstatně nerozbitnější, což v Pharse nevyvolalo zrovna dobrý pocit.

Všude kolem nich někdo něco dělal. Zatímco v navrhovací místnosti panoval příjemný klid, tady v jednom kuse něco skřípalo, hučelo a řvalo, jako kdyby tu někdo někoho vraždil. Vzduch byl plný kouře, hutného pachu železa a štiplavých vůní různých chemických tekutin.

Každý vlk tu měl na sobě ochranné brýle, někdy dokonce i celé železné obleky, aby se jim něco nestalo.

U kovových stolů se shromažďovali vlci, svařovali dohromady železo, diskutovali nad různými plány nebo míchali dohromady různé chemikálie.

,,Pozooor... Teď!" Vykřikl někdo a těsně kolem hlavy jim proletěl železný střep, a zabodl se do terče na zdi. ,,Hm. Zkuste to znovu a tentokrát s větší silou!"

Vzápětí celou místností otřásl výbuch a všechny pachy kouře a železa najednou překryl neskutečný, štiplavý smrad.
Několik vlků zlostně vykřiklo a začalo nadávat jednomu chudákovi, kterému v rohu dílny vybuchla nějaká chemikálie a teď měl srst pocákanou zelenou tekutinou.

,,Otevřete kopuli, než se tu udusíme!" Nařídil někdo a v tu chvíli se ozvalo táhlé skřípání, jako kdyby Pharsa přejela drápy o sklo. Sklopila uši a zvedla hlavu ke skleněné kopuli, která se stahovala dozadu a dovnitř tak vnikl čerstvý vzduch.

Las byl očividně ve svém živlu, protože se otočil k Silenovi a zeptal se ho: ,,Silene, mohl bych tady zůstat? Rád bych se tu porozhlédl sám, na něco se zeptal..."

Silen přikývl a v očích mu jiskřilo. ,,Pokud něco budeš potřebovat, někoho popros."

Lasovi taky zazářilo v očích a vyrazil k prvnímu vlkovi, kterého uviděl.

Las tu byl možná ve svém živlu, ale Pharsa byla každopádně ráda, že už odešli. Dílna se jí zdála jako to místo, kde něco každou chvíli něco vybuchne, vzplane nebo někdo někoho zastřelí. A ten hluk jí nedělal dobře na uši.

Dál pokračovali chodbami, různě zabočovali, Silen jim ukázal kuchyni-kde to příjemně, lahodně vonělo, až Pharsa dostala hlad-společenskou místnost či knihovnu... Nejvíce Pharsu zaujala místnost, kde se cvičila magie.

Vypadalo to tu jako v dílně, s tím rozdílem, že celá místnost byla podstatně větší-asi tak velká, jako spojovací hala-a taky se v ní děly úplně jiné věci. Nebyly tu skoro žádné stoly, jenom u stěn a místo toho na stěnách visely různé terče a cíle, na které se dalo mířit.

Uviděli skupinku s telekinezí, která přemisťovala věci sem a tam, či dva stopaře, kteří měli za úkol najít jednoho ukrytého vlka. Nebo tu byl vlk, který vypadal mladší než Pharsa a kterého peskovala jeho učitelka za to, že zmrazil nějakému vlkovi svačinu a ne objekt, který zmrazit měl.

,,To je úžasné," vydechla Arcalima, čímž dokonale shrnula myšlenky všech.

Pharsu napadlo, že zatímco Las zůstane v dílně, ona by mohla zůstat tady. Mohla se toho tolik naučit!
Jenže pak si uvědomila, jak riskantní je někomu o Magii říkat a hned tu myšlenku zamítla.

Projít celý areál jim trvalo celý den, dávali si přestávky a někdy v polovině dne měli jídlo.

,,Neprozradí nás tvoji vlci vrahovi mé rodiny?" Zeptala se najednou Silena. Přecejen... Svou srstí byla dost známá a nemělo smysl už se snažit ji úkryt, když to neudělali na začátku.

Princ se k ní otočil s vážným výrazem. ,,Je to možné. Ale mám spousty věrných vlků, a špehy. Takže bych se to včas dozvěděl."

Faramis vypadal, že se mu ta myšlenka vůbec nelíbí, ale nehádal se s ním a Pharsa jen přikývla.

Když se setmělo vrátili se do pokojů a dostali večeři. Pharsa se dlouho tak dobře nenajedla a když si lehla do postele, musela uznat, že tady by dokázala žít.