Arcalima se musela rozesmát, když uviděla jejich úžasle výrazy a i Silen se chechtal jako blázen. Jejich veselí však opadlo, když spatřili Pharsu-Magii, která kosila nepřátelé rychlostí blesku. To bylo sice fajn, ale v Arcalimě to i tak vyvolávalo úzkost. Nikdo si nezasloužil být tak nemilosrdně zavražděn.

,,Hádám, že to je tvoje kamarádka," usoudil Silen a Arcalima se na něj zamračeně podívala. On sám vůbec nevypadal znepokojeně, spíš doslova překypoval vzrušením.

Než se k tomu stihla vyjádřit, podlaha pod jejich nohami se silně naklonila a Arcalima vyděšeně vyjekla, když se loď plynule vrhla dolů.

,,Zakousni se do zábradlí," poradil jí Silen, který byl zvyklý a udržel se na nohou. Arcalima to nedokázala pochopit-paluba byla tak nakloněná, že by si z ní vlčata mohla udělat skluzavku! A přesto spatřila pár vlků, kteří přes ní úplně v klidu přebíhali, až měla pocit, že zbytečně hysterčí. Tak jako tak, ona jejich pavoučí schopnosti neměla, takže se pevně opřela do zábradlí a modlila se, aby jí srdce nevyletělo z hrudi spolu s obsahem jejího žaludku.

Loď se naštěstí brzy začala vyrovnávat a napětí v jejích útrobách se uvolňovalo, ačkoliv se pořád neodvážila, vzdálit se od zábradlí.

Silen se okamžitě obrátil a začal štěkat rozkazy a jakmile už výška mezi nimi a zemí byla jen zanedbatelná, vlci začali seskakovat dolů. Několik jich při pádu do trávy klopýtlo, ale většina z nich bez většího zastavování vyrazila okamžitě na pomoc Pharse a ostatním.

Vykulila oči, když se Silen postavil na zábradlí a očividně se chystal seskočit za nimi. ,,Pojď!" Vyštěkl na ni vesele. ,,Není to vysoko."

Arcalima by se hádala, ale v hlavě jí zářila představa setkání dvou bratrů a věděla, že u toho musí být. Proto se vyškrábala za Silenem na zábradlí a společně seskočili dolů.

Dopad byl bolestivý a Arcalima si málem vyrazila dech. Udělala několik kroků, než zakopla a z kopce, na kterém přistáli, se vrhla v provedení třech kotrmelců, než se konečně zastavila a rozkašlala se.

,,No dobře, někdy tě naučím, jak správně skákat" dobíral si ji Silen, ale sotva dohlédl na to, že je v pořádku, s naježenou srstí se podíval směrem k ostatním.

Všichni nepřátele byli mrtví a ti kteří ne, vzali do zaječích, sotva spatřili, že ta létajících obludnost míří k nim.

Arcalima si své přátelé v rychlosti prohlédla a přitom si uvědomovala, jak hloupě a sobecky se zachovala, když od nich odešla jen kvůli tomu, že se mezi nimi cítila sama. Kdyby si o tom s nimi promluvila... Přinutila se ty myšlenky zahnat. Našla tak Silena a on mohl najít Faramise.

Pozornost bílého vlka se upírala výhradně na Pharsu-nebo spíš Magii-kterou právě přetáhl Las po hlavě kamenem. Arcalima viděla, jak sebou Faramis trhl a očividně se musel hodně uklidňovat, aby Lasovi nerozerval hrdlo.

A pak se otočil k nim.

✨✨✨

Faramis tomu nevěřil. Byl si celkem stoprocentně jistý, že to co vidí, je jen sen. Silen... Nemohl to být on. Tohle všechno byl jen hloupý, bolestivý sen, který mu připomene, že nikdo z jeho rodiny už nežije.

Ale přesto... Silen vypadal tak živě! Zářil přesně tak, jak si ho pamatoval. A i kdyby to byl jen sen...

Projednou hlavní místo v jeho myšlenkách nezaujímala Pharsa-ta teď stejně byla v bezvědomí. Veškerá jeho pozornost se upírala k bratrovi, který tam stál po boku s Arcalimou.

Faramisovi přelétla hlavou myšlenkách, jak se s ním sakra potkala, ale bylo to nepodstatné ve srovnání s tím, že se konečně odvážil uvěřit, že tohle není sen, ale skutečnost.

Protože to všechno kolem něj se zdálo až moc skutečné-horké sluneční paprsky, tráva šustící ve větru a... Dobře, ta loď vypadala jako snový prvek, ale Silen by byl dost šílený na to, aby něco takového postavil.

Ale to už mu bylo jedno, protože se mu Silen rozběhl naproti a srazil ho na samým nadšením na zem.

Faramis se v tu chvíli cítil jako malé vlče a oba dva na sebe začali vesele štěkat a z legrace se prát. Věděl, že od chvíle, co potkal Pharsu se změnil, ale teď, když měl zpět i svého bratra, věděl, že je na nejlepší cestě k tomu, aby se stal tím, kým vždycky byl pod tou maskou chladu a tvrdosti.

,,Vypadáš dobře," ušklíbl se Silen, když se náležitě přivítali. Faramis poznal, že se snaží znít uvolněné, jako kdyby to setkání nebylo nijak zásadní, ale v očích mu zářilo vzrušení. Ostatně, tak se cítil i Faramis.

,,Ty taky," kývl na svého bratra s úšklebkem a Silen pozvedl hlavu.

,,Já vím," řekl a Faramis do něj hravě šťouchl, plný nadšení. Tolik mu to jeho přehnané sebevědomí a veselé vystupování chybělo! Chtěl se ho zeptat na tolik věcí. Počínaje tou létající lodí.

Oranžový vlk se podíval za jeho hlavu, a odpověděl na otázku jednoho z jeho bojovníků: ,,Ty, co přežili a neutekli, svažte a vezměte na palubu. Nemůžeme riskovat, že by se v Eldiaře rozneslo něco o létajících lodích. Ještě ne."

Faramis se na něj tázavě podíval. Bylo zvláštní, vidět svého bratra vydávat rozkazy. Ke svému původu se vždycky stavěl uvolněné a dvořané či sloužící v paláci ho vždycky brali spíš jako přítele, než jako prince. ,,Hmm... Mám pocit... Že tohle je tvá malá, soukromá armáda?"

,,Malá?" Odfrkl si Selen pobouřeně. ,,Je nás mnohem víc. Ale... Ano, v zásadě máš pravdu. Cítil jsem jistou povinnost k Eldiaře a myslel jsem, že ty jsi mrtvý, takže..."

Faramis rozladěně máchl ocasem. Zatímco on se potuloval Pralesem a vrčel nad svým životem, Silen něco dělal. Nenechal se nešťastnými událostmi srazit na zem a místo toho něco vybudoval. Přinutil se však ty myšlenky nedat najevo-delší odmlka by určitě vedla k otázkám.

,,Nápodobně," kývl Faramis, ale než stihl říct něco dalšího, jeho vědomím něco zaškubalo. Chvíli nevěděl, odkud ten tah přichází, ale pak mu to došlo. Samozřejmě, že od Pharsy.

Otočil se a zjistil, že se černobílá vlčice probouzí. Bolestně se ušklíbla, když malátně zvedla hlavu a zmateně se rozhlédla kolem sebe.

Faramis se tomu tahu, který ho nutil ji zkontrolovat, nevzpíral dlouho. Odvrátil se od překvapeného Silena a přišel k Pharse.

,,Jak se cítíš?" Zeptal se a pátral v jejích červených očích po jakékoliv známce, že se někde uvnitř skrývá Magie.

Pharsa se unaveně usmála. ,,Vždycky je to mnohem snažší, se probudit. A pro příště... Řekni Lasovi, že už po mně nemusí házet šutry. Tentokrát bych to zvládla sama."
Faramis se uchechtl, potěšený tím, že má tak dobrou náladu a olízl jí hlavu.

Pharsa se zase začala rozhlížet a pak jí pohled padl na Silena. Zamrkala a zeptala se: ,,Kdo je to?"

Pokusila se vstát, ale nohy jí vypověděly službu a Faramis ji tak tak zachytil, aby nespadla na zem.

,,Hm," řekl vyhýbavě a ignoroval Silenův smích.

Poznal, když Pharse padl pohled na Arcalimu-zorničky se jí rozšířily údivem a pak nadšení. ,,Arcalimo!" Vyjekla, odtrhla se od Faramise a na nejistých nohách vyběhla k ní. ,,Co tady děláš?"

,,Neuvěříš, co jsem zjistila!" Vykřikla Arcalima nadšeně, když se k ní přitiskla a málem ji tak srazila na zem. ,,Už vím, co má Faramis za tajemství!"
Vrhla přes Pharsinu hlavu na bílého vlka vítězný pohled.

Faramis se na Silena pomalu, hrozivě pomalu podíval a Silen se jen nevinně uculil. Samozřejmě, že jeho bratr vyklopil své největší tajemství vlčici, kterou sotva znal.

,,Myslíš to, že je Faramis princ?" Zeptala se Pharsa váhavě a Arcalima na ni vykulila oči. ,,On ti to řekl?"

Pharsa přikývla, ale pak se nechápavě zamračila. ,,Ale jak to víš ty..? Leda by..." Přelétla pohledem mezi Faramisem a Silenem a pak se ho trochu vysokým hlasem zeptala: ,,Nejsi... Jsi jeho bratr?"

Silen se zářivě usmál a Faramis přivřel oči, když viděl, jak Pharsa zamrkala. Jeho bratr se přehnaně hluboce uklonil a představil se: ,,Silen, k tvým službám!"

,,Silen se velmi rád předvádí," zamumlal Faramis a Pharsa se na něj pobaveně zakřenila.

Oranžový vlk se uchechtl. ,,No, Faramisi, nečekal jsem, že budeš mít zrovna ty družku."

Faramis v duchu zasténal. Bylo mu jasné, že si ho Silen bude dobírat ještě roky. Roky. To slovo ho příjemně zahřálo u srdce. ,,Neměl jsem moc na výběr," poznamenal. ,,Ne, že bych nebyl vděčný."

Silenovi se překvapeně zablesklo v očích a Faramisovi bylo jasné, že se diví, kam zmizel ten jeho zasmušilý bratříček.

Zachytil taky zmatený pohled Pharsy, ale než se stihla zeptat, Faramis obrátil oči k lodi a řekl: ,,A tohle mi vysvětlíš?" Zeptal se.

,,To je Liščí křídlo," oznámil Silen důležitě, zatímco loď hladce přistávala na nejbližším kopci. ,,Tohle byl její první let! A zvládla to skvěle!"

Arcalima se na něj ohromeně otočila. ,,První let?" Vypískla. ,,JÁ JSEM NA TOM LETĚLA A ONO TO LETĚLO POPRVÉ?"

,,Nespadla přeci, no ne?" Zazubil se Silen.

Faramis zakoulel očima. ,,Ty se prostě nespokojíš s něčím malým, a neužitečným, viď?"

Silen zavrtěl hlavou. ,,Na malé a neužitečné věci jsou ty jiní. Moje vynálezy budou měnit svět!"

,,Jak jste se vůbec potka-" začala Pharsa a očividně tím mířila na Arcalimu se Silenem, jenže oranžový vlk ji přerušil: ,,Myslím, že bychom měli jít na loď, než si jí někdo všimne. Zatím o to nijak zvlášť nestojím..."

Pohled mu padl za Faramisova záda a ten se ohlédl přesně ve chvíli, kdy k nim došli Las a Iris. Las se zbožným výrazem sledoval loď, zatímco Iris probodávala zlostným pohledem Silena, jenž se nenápadně rozhlédl, jestli za ním nestojí někdo, na koho by její hněv směřoval.

Faramis nestačil nict říct, protože v tu chvíli růžová vlčice zavrčela na Silena: ,,No to snad ne! Další princ a taky nesedí na trůně!"

Silen po Faramisovi vrhl postranní pohled a on vysvětlil: ,,Čte myšlenky."

Oranžový vlk se zašklebil a otočil se k Iris. ,,Jestli čteš myšlenky, půvabná vlčice, jejíž jméno neznám, tak také zajisté víš, proč ani jeden z nás na trůně nesedí. Zatím."

Faramis měl chuť ho něčím praštit. V paláci byli ještě vlčata a Silen se málokdy zajímal o něco jiného, než jen o své vynálezy, ale nyní vyrostl v mladého, okouzlujícího vlka a očividně toho náležitě využíval. Las obezřetně postoupil dopředu, jako kdyby si to uvědomoval taky.

Na růžovou vlčici to však žádný dojem neudělalo. ,,Ale to neznamená, že nemám chuť vás něčím přetáhnout po hlavě."

Arcalima s Pharsou se rozesmály a dva královští bratři se jen nevinně uculili.

✨✨✨

Pharsa byla lodí uchvácena a dokonce i Magie zmlkla-nejspíš trucovala. A nebo, pokud mohla Pharsa věřit tomu, co cítila, měla pocit, že i Magie je ohromená něčím takovým, jako byla létající loď.

Fascinovaně sledovala, jak se loď zničehonic rozjela na čisté trávě a začala s tichým skřípáním a bubnováním máchat umělými křídly.

Obrátila se k Silenovi a zeptala se: ,,Ale jak se může vznést..? Křídla určitě nedokážou vyvinout takovou sílu k vzletu."

Oranžový vlk připomněl: ,,Nezapomeň, že tu máme několik vlků s telekinezí a magií větru."

Pharsa se cítila trapně, že jí to nedošlo, a tak jen přikývla. ,,Jsou důležití, že?" Zeptala se. ,,Bez nich by tato loď nefungovala."

Silen si odevzdaně povzdechl, jako kdyby to byla věc, která ho rozčilovala každý den. ,,Už to tak je. Ale jenom zatím."

Vzlet byl nejhorší. Silen říkal, že v horách je vzlétnutí ještě příšernější, protože tam bylo spoustu věcí, do kterých mohla loď narazit, ale aspoň tam bylo víc vzdušných proudů a větší výška, aby se loď a vlci, jež ji řídili, stačili přizpůsobit.

Paluba pod nimi nadskakovala a Silen je všechny zavedl do podpalubí, dokud se neodlepili od země a let se trochu nevyrovnal. Do té doby se Pharsa pevně tiskla k Faramisovi a snažila se nezvracet.

Jakmile však loď nabrala výšku a vplula do mraků hor, Silen za nimi přišel s tím, že musí vidět ten výhled! Všichni se vymlouvali, ale Silen byl velice přesvědčivý a všechny je na palubu vykopal.

Takže teď stáli všichni u zábradlí, Faramis, Iris a Arcalima se snažili uklidnit svůj žaludek, zatímco Las běhal sem a tam a všechno si s nadšením prohlížel a Pharsa si povídala se Silenem.

Vůbec by nepoznala, že je to Faramisův bratr, oba byli povahově úplně rozdílní. Silen byl víc... Emocionální, divočejší a roztěkanější. Brzo si však uvědomila, že tohle je jen jedna z jeho stránek, protože vydával rozkazy s ledovým klidem a rozumem.

Pharsa se letmo usmála, když spatřila jestřába letícího vedle nich a upřela zasněný pohled na šedé skály a zelená údolí. Let jí nedělal zas tak hrozně. Nebyla si tím jistá, ale vsadila by se, že za to mohla hlavně Magie a její instinkty a zvyklost na létání.

,,Kam vlastně letíme?" Zeptala se Silena. Studený vítr jí čechral srst a ona byla poprvé v životě vděčná, že ji má tak dlouhou.

,,Na základnu," odpověděl Silen tajemně a Pharsa se nechápavě zamračila. ,,Na jakou základnu?"

Oranžový vlk se ušklíbl. ,,Uvidíš," řekl a vyrazil přes palubu, říct něco posádce. Pharsa by se vsadila, že to udělala schválně.
Odfrkla si, zavřela oči a lehla si na teplo palubu.

,,Tak co?" Zeptal se hlas, který by poznala všude. Oči neotevřela, ale pocítila, když si lehl vedle ní a zahřál ji z té strany, odkud foukal vítr.

,,Co co?" Naklonila hlavu na stranu, otevřela a podívala se Faramisovi do tváře.
,,Jak se ti můj bratr líbí?" Upřesnil Faramis.

Pharsa se uchechtla. ,,Je tak jiný než ty..." Popsala by ho jako pravý opak Faramise. S tím rozdílem, že oba byli čestní a oba byli princové.

Faramis souhlasně zabručel. ,,Nikdy jsem nevěřil, že by mohl vynalézt tohle," řekl a Pharsa zaznamenala ten úžas a ohromení v jeho hlase. Pro něj muselo být mnohem těžší tomu uvěřit, než pro ně. Znal Silena dlouho a určitě si nedokázal představit, že jeho bratr vytvoří něco... Takového.

Pharsa se o něj opřela. ,,Hm."

Faramis se uchechtl. ,,Hm?"

Pharsa to zopakovala: ,,Hm."

Bílý vlk se zašklebil. ,,Tak tedy hm."

Loď plula po obloze, hladce se vyhýbala skalám a prolétala nadýchanými, bílými oblaky.

Pharsa pro jednou nemyslela na pomstu,  ani na to, jestli je někdo nepronásleduje.

Pomsta byla už nějakou dobu jejím palivem, jedinou věcí, která jí bránila sklouznout do temnoty, ale teď... Teď tím palivem bylo něco mírnějšího, něco lepšího a zdravějšího.

A poprvé ji napadlo, že by dokázala žít i s tím, že by vraha nevypátrala.