Všichni jste se těšili na pokračování hodiny, ale já vám to prostě nedopřála😁❤ V téhle kapitole se totiž dějí jiné věci 😈

Po hodině magie už měli volno, což Lokina potěšilo, ačkoliv po chvíli odpočívání se začínal nudit.
Kirtap se někam vypařil, stejně jako Gnolis, Xalof si psal do toho svého deníku a Tibessec se nečekaně učil.
Všichni se těšili na tu slavnost, což Lokina naštvalo, jelikož on sám bude muset rovnat ty pitomé knihy!
Přemýšlel také, co se za celý den stalo a všechno si shrnul.
Xalof je vrah. Potkal Nelvíru. Přišel pozdě na snídani. Na hodinu zeměpisu-kde přišel taky pozdě-ho odvedl Edipal, který podle všeho nebyl vůbec takový jak vypadal. V historii dostal školní trest. V hodině boje se ztrapnil. Na obědě si to šel vyřídit s Alegenem, čímž si podle všeho podepsal rozsudek smrti. A to byl teprve první den. Skoro zasténal. Jak má tohle přežít celý rok?
Když tak přemýšlel, na něco si vzpomněl.
,,Tibesseci," oslovil ho, a žlutý vlk jen zvedl oči.
,,Včera ses zmínil o Černé Strážkyni," řekl Lokin.
Tibessec na něj mlčky hleděl.
,,Proč ředitelka neřekla, že existuje i tahle?" Zeptal se Lokin.
Písčitě zbarvený vlk si povzdechl a odložil knihu. ,,Ten, kdo má černou úroveň magie, by měl být nejmocnější Stínobijec, jaký kdy existoval. Nejdřív to byl Waryen. Byli vzácní, ale existovali. Jenže pak prostě vymizeli. Naposledy se jeden objevil před sto lety, dopadlo to katastrofálně"
Lokin se zmateně zamračil a Tibessec zakoulel očima. ,,Vlk Zikur se pokusil ovládnout Eldiaru a při jeho nájezdech na města, jedno padlo. Asi nebudeš vědět, o které šlo, ale nacházelo se na Louce a bylo to nejkrásnější město Eldiary, dokonce hezčí než Blackstar. Jenže on ho zničil tak dobře, že po něm nezbyla ani stopa. Někteří dokonce pochybují, že kdy existovalo. A to je jen jedna z věcí, kterou Stínobijci s takovou úrovni magie dokázali. Když jdeš hlouběji do historie, nemůžeš už si být jistý, jestli je to pravda, ale říkalo se, že tam, kde se nyní nachází Moře času, byla další říše, která se potopila vinou Stínobijce Alzara"
Lokin ho poslouchal. ,,Stejně to moc nechápu," přiznal. ,,Jak je možné, že jsou tak mocní?"
Tibessec přimhouřil oči a podíval se na Xalofa. Už nějakou dobu nepsal, ale stříhal ušima jak je poslouchal, ale jakmile se na něj Tibessec podíval, rychle se zase pustil do psaní.
,,Někdo je prostě silnější někdo slabší," odpověděl Tibessec vyhýbavě.
,,Ty něco víš a nechceš mi to říct," obvinil ho Lokin.
Tibessec se zatvářil uraženě. ,,Je tu několik teorií, ale já ani jedné nevěřím. Zjisti si je sám, odmítám ti tu vykládat o lžích"
A zase se ponořil do svých knih.

Lokin si až po večeři vzpomněl, že měl udělat úkol do jedů, čili napsat, jaká je protilátka při otrávení vzácnou rostlinou Kasiarou. Marně hledal v učebnici, ale nemohl nic najít. Tibessec se s ním nechtěl bavit a Xalof taky ne.
Lokin musel doufat, že v knihovně něco najde.
Sotva si to pomyslel, dovnitř vtrhla Layla.
Nejdřív se podívala na Xalofa a řekla: ,,Ne, neobtěžuji," ušklíbla se, když se temně šedý vlk zatvářil rozpačitě.
,,Začíná slavnost," oznámila jim učitelka. ,,Pro všechny až... Na tebe" Posměšně se na Lokina podívala a on se musel hodně ovládat, aby jí něco neodsekl. Stejně mu viděla do hlavy, takže to bylo nejspíš jedno.

Kráčeli chodbami, ale narozdíl od těch dvou Lokin nezabočil do jídelny, ale kráčel dál s Laylou školou. Potkávali různé vlky a jelikož skoro každý věděl o jeho trestu, buď po něm házeli lítostivé pohledy nebo naopak posměšné.
Nakonec už nenarazili na nikoho a ocitli se před velkými dveřmi s nápisem: Knihovna.
,,Dobře se bav," ušklíbla se Layla a vyrazila pryč.
Lokin si hluboce povzdechl a vešel dovnitř.
Okamžitě se ocitl v tak obrovské místnosti, že neviděl na její konec. A všude byli vysoké regály plné knih. Strop měl kopulovitý tvar a byl vysklený, takže Lokin mohl jasně vidět poslední paprsky zapadajícího slunce.
V tom uslyšel jak si někdo zpívá a brzy se zpoza jednoho regálu vynořila fialová vlčice se zlatýma očima. Jakmile si ho všimla, zmlkla a chvíli se na něj nevěřícně dívala.
Lokin zmateně zamrkal. ,,Ehm, ahoj?" Řekl.
Vlčice se zářivě usmála. ,,Ahoj! Co tady děláš? Moc Stínobijců sem nechodí"
Lokin si povzdechl. ,,Mám školní trest, musím přerovnat všechny knihy které se týkají historie"
Knihovnice se zatvářila lítostivě. ,,Tak to budeš dělat pěkně dlouho," řekla. ,,Mimochodem, jsem Odette a ty?"
,,Lokin"
,,Fajn, Lokine, pojď za mnou," usmála se vlčice a vyrazila hlouběji do knihovny.
Lokin okamžitě vystřelil za ní, aby jí neztratil z dohledu.

Musel přiznat, že při tom všem proplétání mezi regály s knihami, kde všude vypadalo všechno stejně, se už dávno ztratil. Musel se proto držet blízko Odette, jinak hrozilo, že by ho už nikdy nemuseli najít.
,,Tohle není obyčejná knihovna, že?" Zeptal se Lokin, jelikož čím déle šli, tím víc pociťoval silné chvění magie. Bylo všude kolem něj a vycházelo z knih.
,,Podle mě není žádná knihovna obyčejná," ohradila se Odette, ale pak mu odpověděla: ,,Není. Kromě toho, že je to největší knihovna Eldiary, je v jí navíc mnoho magických knih. Některé jsou velmi mocné, vzácné a nebezpečné. Já mám za úkol je chránit a pečovat o ně"
Láskyplně se podívala na jeden regál.
Konečně se dostali ke knihám o historii-tady bylo snad nejméně přítomnosti magie ze všech.
A bylo tu hrozně moc knih popadaných a neurovnaných.
Lokin zasténal. Ani by se nedivil, kdyby tu byla Layla a udělala to schválně.
Položil na zem svou učebnici jedů, kterou si vzal sebou a dal se do rovnání.
Knížku po knížce přerovnával, musel často hledat kdo je napsal, protože prostě museli být správně seřazené. Čas plynul a on byl teprve v polovině.
,,Jak je možné, že existuje tolik knih o historii? Vždyť vznik Eldiary není zase tak dávný," zamručel Lokin mrzutě.
,,Každý vlk, každý autor těch knih na to má jiný pohled. Mnoho knih je třeba jen z jednoho období, jiné se snaží popřít to, co tvrdili zase další knihy a všeobecně se snaží dokázat svojí pravdu," odpověděla Odette, která si k Lokinově údivu četla jeho učebnici jedů.
Narazila na stranu, kde měl vložený papírek se zadáním úkolu.
,,Hned jsem tady," řekla Odette a rozběhla se hlouběji do knihovny. Když teď Lokin osaměl, dokázal vnímat každý zvuk. Sotva slyšitelná hudba a hlasy Stínobijců na slavnosti. Vzdalující se kroky Odette. Houkání sovy.
A najednou uslyšel jemný, bzučivě zvonivý zvuk a místnost vzápětí zalilo modré světlo.
Odette odmítala mít ve své knihovně cokoliv ohnivého, proto tu místo loučí byli lucerny, které vydávali slabé, zlaté světlo.
Tohle modré ale jednoduše překrylo zář luceren.
Lokin trochu odstoupil od knih, aby zjistil co to světlo vydává.
Nějaká kniha zářila. Kniha, která vydávala tak silnou auru magie, až se z toho Lokinovi zježily chlupy. Kniha, která tu určitě nemá co dělat.
A v tom se ozval výkřik.
Lokin na nic nečekal, nechal knihu knihou a vydal se za tím zvukem, který určitě vydala Odette.
,,Odette!" Zakřičel, jelikož se ztratil a nevěděl kudy.
,,Lokine!" Ozvala se odpověď a on zamířil tím směrem. Zabočil za regál a naskytl se mu hrozný pohled.
Postavil se vedle roztřepané Odette a s hrůzou sledoval tělo vlka, které spatřil. Byl to ten, se kterým seděl na hodinách historie, měl pocit že se jmenuje Rakash. Teda, jmenoval.
Byl příšerně zbědovaný, srst měl zakrvácenou, na některých místech kompletně vytrhanou a tělo pokryté obrovskými ranami.
Lokin si všiml hned čtyř věcí najednou.