Jakmile Lokin vešel do třídy, upřeli se na něj pohledy všech přítomných.
Přišel jsem pozdě, pomyslel si Lokin.
,,To vím taky," ozval se nějaký hlas a on se otočil k modré vlčici s bílou hrudí a jasně červenýma očima bez zorniček. Probodávala ho chladným pohledem. A jelikož stála na druhé straně třídy, Lokin usoudil, že je to učitelka.
,,Ano, jsem," řekla a Lokin se zarazil.
Umí číst myšlenky?
Vlčice přikývla a ledově mu přikázala: ,,Sedni si. A ať už se pozdní příchod neopakuje"
Lokin se s ní nehádal a rozhlédl se po třídě. Jediné volné místo bylo vedle Kirtapa, který probodovál mistryni Akshil nenávistným pohledem.
Lokin si sedl co nejdál od něj a rozhlédl se po třídě.
Bylo tu jenom jedno okno, i když jich tu teoreticky mohlo být víc, vzhledem k tomu, že stěny pokrývali samé mapy. Ať už neskutečně podrobné zakreslující celou Eldiaru, nebo třeba jen mapa Blackstaru, bylo jich tu spoustu. Uprostřed byli lavice, u kterých seděli vlci a naproti nim jeden učitelský stůl, který patřil Akshil.
,,Takže, jsem mistryně Akshil a nebudete mě oslovovat jinak než takhle. Možná ještě povolím mistryně, ale žádná učitelka, Akshil a já nevím co všechno si vaše zvrhlá generace ještě může vymyslet," řekla přísně.
,,Tady máte učebnice," dodala, když do místnosti vešla malá služka, kolem které se vznášela hromada knih.
Když několik přistálo Lokinovi na lavici, musel si povzdechnout.
Tohle bude zábava.

Po velmi dlouhé hodině, kdy jim Akshil neustále četla myšlenky, probodávala je očima a skoro k ničemu se nedostali, konečně hodina skončila.
Lokin narazil na mapu školu, takže si jí pečlivě uložil do paměti-a taky si vzal menší mapku sebou-a vyrazil na hodinu historie s tím, že ho nečeká chladná učitelka, se schopností číst myšlenky.

,,Jsem mistryně Layla, a budu vás učit historii," řekla světle modrá vlčice s nádechem bílé a krvavě rudýma očima. Hodně se podobala Akshil, ačkoliv ta měla tmavší barvu srsti.
Lokin tentokrát seděl vedle nějakého pro něj neznámého vlka, který očividně neměl náladu se s ním bavit a on jeho názor podporoval.
Měl srst v různých odstínech hnědé, bílou hruď, uši a tlapky, jantarové oči mu skoro zářili.
Nacházeli se ve třídě, která byla skoro stejná, jako ta na zeměpis, akorát že tady bylo spousty cenností z jiné doby, knih a obrazů.
Lokin brzo zjistil, že Layla sice není chladná-spíše drzá a protivná-ale číst myšlenky umí taky.
,,Drzá a protivná?" Vyštěkla Layla a přerušila svůj výklad o tom, jak se v Eldiaře objevili první vlci.
Lokin doufal, že myslí někoho jiného, ale vzhledem k tomu, že její rudý pohled propaloval jeho, moc naděje neměl.
,,Školní trest!" Řekla a ušklíbla se. ,,Místo večerního programu, budeš pod dohledem knihovnice Odette a budeš přerovnávat všechny knihy, které se týkají historie!"
Ostatní se na něho lítostivě podívali a on se zmateně zamračil. Fajn, rovnat knihy asi nebude zábava, ale že by to byla taková tragédie, to si nemyslel.
Layla ho probodla pohledem. ,,Ty to nevíš? Dnešní večerní program je slavnost na začátek školního roku, bude tam spousta jídla a bude to zábava"
Lokin se radši k tomu ve své mysli nevyjádřil a místo toho se sklonil zpět k učebnici historie.

Když skončila i tato hodina, vydal se na umění jedů, kde doufal, že bude příjemnější učitelka a neudělá si u ní problém hned první den.
Narozdíl od učebny zeměpisu a historie, se takhle nacházela ve sklepení, takže málem přišel pozdě.
Bylo tu temné šero a světlo které vydávali zelené lucerny nebylo zrovna silné.
Podél stěny se nacházeli velké skříně s mnoha lahvičkami, rostlinami a živočichy.
Lokin odvrátil pohled od podivné nafialovělé lasičky, která dorážela na mříže klece a z tlamy jí odkapávala zelená tekutina.
Do třídy vešla tmavě fialová vlčice se stříbrnými tlapkami a natrhnutým uchem.
,,Jsem mistryně Armen a učím umění jedů," řekla a v očích se jí zablesklo. ,,Musím vás poprosit, abyste vždy postupovali podle mých pokynů, nechci aby někdo z vás přišel o... K úrazu," opravila se, ačkoliv Lokin si byl přiměřeně jistý, co chtěla původně říct.
,,Začneme tím jednodušším," prohlásila a do místnosti vešla ta stejná služka, která jim přinesla učebnice i v předchozích dvou hodinách.
,,Nalistujte si stranu třetí," přikázala a ušklíbla se. ,,Přečtěte si úvod do jedů a pak si něco vyzkoušíme"

Lokin usoudil, že hodiny jedů ho budou bavit, ačkoliv povaha Armen byla podobná, jako ta od učitelky historie, což ho zrovna nepotěšilo. Ale naštěstí neuměla číst myšlenky.
Když zjistil, co ho čeká další hodinu, musel zasténat. Boj. S Arocem.
Doufal, že si ho statný Stínobijec nebude pamatovat, ale tak nějak se obával, že jeho naděje nebude vyslyšena.
Hodiny boje se odehrávali na pozemcích školy, Lokin se tedy poprvé od svého příchodu, ocitl venku.
Nacházeli se na velké louce, sevřené z obou stran širokými, temnými lesy. Obloha byla pokryta světle šedými mraky, nahuštěnými hodně na sebe a od pobřeží vál ostrý, studený vítr.
Lokin byl jeden z mála, kteří se na tuhle hodinu netěšili. Například Kirtap skoro nadšením poskakoval do vzduchu.
Stáli na dřevěné plošině, nebo vlastně vedle ní, protože se tam nikdo neodvážil vstoupit.
Brzo se tu objevil Aroc, doslova se zhmotnil v temném kouři uprostřed plošiny. Několik mladších žáků úžasle vyjeklo.
Aroc je probodl pohledem. ,,Jestli mi někdo jen řekne mistře, tak ho osobně pošlu přímo za pohřebářkou, takže mi budete říkat prostě Aroc," řekl a přejel je všechny pohledem. ,,V mých hodinách nikdo nepoužije magii, pokud to nedovolím, jasný?"
Lokin začínal mít hlad a doufal, že tahle hodina brzo skončí, jelikož ho čekal oběd.
,,Nejdřív si vás vyzkouším, zjistím jaké máte schopnosti boje. Takže, první bude..." Prohlásil a zastavil se pohledem na Lokinovi.
,,Já chci," ozval se Kirtap, a Aroc se k němu otočil. Pečlivě si ho změřil pohledem. Kirtap byl vlk s bílou hrudí, půlkou zad, krkem a ocasem a zbytkem těla černým. Měl bledě modré oči až skoro bílé, což působilo celkem děsivě, jelikož na ně koukali jen černé panenky.
,,Fajn," řekl Aroc a Kirtap vyskočil na nízkou plošinu.
Aroc bez varování vyrazil proti svému žákovi a srazil ho na zem bez větší námahy.
Kirtap ale využil své pozice a zakousl se učiteli do krku, čímž ho celkem překvapil. Stínobijec se ale nevzdal a lehce ho setřásl, ačkoliv Lokin si všiml, že se v jeho očích objevilo něco podivného.
A tak bojovali. Aroc byl velmi silný, silnější než jakýkoliv vlk, kterého Lokin kdy viděl, ale Kirtap byl nesmírně záludný, dokázal využít každé situace.
,,Dost," ukončil boj Aroc. ,,Vedl sis dobře," uznale na něj kývl a Kirtap vypjal hruď hrdostí.
A tak Aroc zkoušel každého. Žádný souboj nebyl tak dlouhý jako ten, kde Kirtap bojoval proti učiteli, většina žáků ho se ho pomalu nedokázala ani dotknout. Kromě Kirtapa si ale vedl velmi dobře Xalof, o kterém Lokin pomalu ani nevěděl, že tu je.
Viděl tu zkušenost v jeho pohybech, chlad v jeho očích a zároveň stud z toho, co umí.
Lokin věděl, proč je tak dobrý. Byl to přece vrah, musel být dobrý.
A pokud není Kirtap jen velmi zkušený bojovník, tak bude vrah také.
Nakonec přišla řada na Lokina, který nervózně polkl.
Vyskočil na plošinu a pohlédl Arocovi do očí. Souboj začal.
Lokin přeletěl vzdálenost jedním skokem, spíše jako kočka než jako vlk, a se stejnou kočičí mrštností zaryl tesáky a odskočil.
Aroc krvácel z rány za uchem na krku, ale nedal najevo bolest ani nezavrčel, jen se obrátil a postupoval za Lokinem.
Na oba byla podívaná-rychlost jednoho a pevná jistota druhého. Lokin znovu a znovu přiskakoval, trhal a unikal nezraněný a jeho učitel to stále sledoval, snad pobaveně, bez přílišného spěchu, ne pomalu, ale s rozvahou a tvrdošíjností
Lokin byl zmatený, Aroc se neozval ani hláskem, a to už krvácel ze spousty ran.
I Aroc byl střetnutím trochu zmaten, ještě nikdy se neutkal s někým, jemuž by se nedokázal dostat k tělu. Ale tohle byla vlk, který si neustále udržoval odstup, tančil a uhýbal sem a tam, byl všude a nikde. A když ho zasáhl tesáky, nezatínal je, ihned se pouštěl a tak mu unikal.
Nebyl to Lokinův oblíbený styl boje, raději útočil drsně a přímo, jenže Aroc neměl jen výškovou převahu. Byl to skvělý bojovník z blízka a tak musel Lokin změnit taktiku.
Čas míjel. Lokin dál a dál tančil, uhýbal a kličkoval, a nově zraňoval svého protivníka, na kterém bylo jasně vidět, že se tím soubojem baví. Kdyby chtěl, mohl by zabít Lokina ve vteřině.
Aroc s klidem přijímal jeho rány, ale jakmile se přiblížil k jeho břichu nebo hrdlu, výhružně zavrčel, a srazil ho na zem, ačkoliv se vždy zvedl.
Po nějaké době ho to ale přestalo bavit. Přistihl Lokina s odvrácenou hlavou, pomalu se otáčel a rameno měl nekryté. Aroc se na něj vrhl, jenže ho přeletěl a dopadl na bok. V příštím okamžiku byl již opět na nohou, současně však se mu na hrdle sevřely Lokinovi zuby.
Nebyl to nejzdařilejší stisk, Lokin se zahryzl příliš nízko, až u samé hrudi, zato se však tím pevněji držel.
Aroc se vymrštil na nohy a divoce sebou zazmítal, aby Lokina setřásl.
Vlekl se stále dokola, svíjel se a trhal sebou, couval a snažil se setřást mladého vlka, jež mu visel na krku. Lokin nedělal takřka nic, jen se držel. Věděl, že nemůže udělat nic lepšího, než držet se. A myslel si, že vyhrál, myslel si že je dobrý, že si ho Aroc zapamatuje jako dobrého bojovníka a ne jako vlka, co chodí pozdě.
Arocovi došla trpělivost, prudce vstal, což Lokina překvapilo natolik, že ho pustil. Ostatní vlci nadšeně vykřikli, nechtěli připustit, že by jejich učitel nevyhrál.
Lokin se nestačil zvednout, a to už ho prozměnu Aroc sevřel kolem krku. Mohl by ho zabít jediným stisknutím, ale neudělal to a pustil ho.
Lokin se mu podíval do očí a viděl pravdu. Aroc nebojoval tak, jakoby na tom závisel jeho život, on se tím bojem bavil, chtěl, aby si Lokin myslel, že je dobrý. Ale tohle ho ranilo ještě víc, než kdyby ho Aroc jednoduše porazil.
,,Fajn," řekl jenom a Lokin se vrátil k ostatním.
Chtěl jenom, aby si o něm Aroc myslel něco dobrého! Ale učitelův obdivný pohled si zasloužil pouze Kirtap.

Přiznávám, soubojem Lokina a Aroca jsem se inspirovala Bílým tesákem, takže tam ta podoba bude😁
Jen jsem chtěla, abyste si jejich souboj dobře užili, jelikož já na to nemám dobré popisovací schopnosti😁❤