V jídelně okamžitě zavládla panika, a Ajira se je ani nepokoušela utišit, jelikož mluvila s Laylou.
Anya zvědavě pozorovala ten rozruch, zatímco Lokin vstal a přišel blíž k ředitelce, aby slyšel jejich rozhovor.
,,Co se stalo?" Zeptala se ředitelka ustaraně. Lokin věděl, že to jen hraje.
,,N-někdo mu ublížil," dostávala ze se e Layla. ,,A j-já nevím jestli... Jestli je naživu"
Lokin se zamračil. Jak by mohla vědět, že mu někdo ublížil? Byl to jeden z vrahů, nebo Temní?
,,Neboj, najdeme ho," slíbila Ajira chlácholivě a Lokin měl chuť na Laylu vykřiknout, ať jí nevěří ani slovo. Pravda byla, že Laylu sice neměl rád, ale ještě víc nesnášel ředitelku.
,,Nevíš, kde se to stalo?" Zeptala se Ajira a Layla chvíli neodpověděla. ,,Myslím že u pokojů pro hosty," řekla nakonec, a Ajira přikývla. Štěkla na nějakého učitele, kterého Lokin neznal: ,,Hlídej to tady!" Pak se vrhla z jídelny, následovaná několika učiteli a několika dospělými Stínobijci. A také Lokinem.
Ten běžel nenápadně za nimi, i když věděl, že až si ho Ajira všimne, bude mít problém.
A celou dobu se kolem sebe rozhlížel, jestli neuvidí nějaké stopy, ale nic neviděl. 
Najednou se zepředu ozval hrozivý výkřik, který nepochybně patřil Layle.
Lokin se opatrně přiblížil k nim a udržoval dostatečnou vzdálenost-takovou, aby si ho nevšimli, ale takovou aby on viděl, co se děje. Před pokoji pro hosty, kde byli ubytováni všichni, co přijeli do školy na soutěž-s vyjímkou Anyi, ta byla v provizorním vězení-leželo bezvládné tělo učitele magie.
Lokina to celkem zasáhlo, jelikož to byl jediný příjemný učitel na škole. Ale nechápal, proč je z toho Layla tak zlomená. Vyla přes celou školu, což ho dost zarazilo. Ne že by věděl o každé činnosti, kterou zrovna dělá, ale nikdy si nevšiml, že by se s Keram zas tak moc bavila. A stále nechápal, jak mohla poznat že se mu něco stalo. Pochyboval, že umí číst myšlenky na takovou dálku.
Ještě jednou se podíval na tělo. Byli tam otisky zubů, čili ho musel zabít přímo jeden z vrahů. A samozřejmě tu nebyl ničí pach. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby mohl tělo zblízka očichat, aby si byl jistý, ale pochyboval, že by něco zjistil.
Takže vrah používá nějaký krycí prostředek, pomyslel si Lokin a přimhouřil oči.
Možná nějaký lektvar. Rozhodl se, že se pak zeptá Sorrona.
Nenápadně se vzdálil a zamířil zpět do jídelny. Uznal ale, že když se vrátí do pokoje dřív, nic se nestane.
Když se ocitl na rozcestí mezi knihovnou a pokoji, na chvíli zaváhal. Pak ale potřásl hlavou. Ne, radši se vrátí do pokoje. Nestál o to, aby se tento den stala dvojitá vražda.

,,Lokine..." Řekla Odette, když se zase ocitl na sněžné pláni. Lokin uvažoval, proč je tohle místo tak důležité a jak je možné, že z bezmračné oblohy padají kapky krve a peří. Pravda, byl to sen, ale i tak...
Lokin se podíval na fialovou vlčici se zlatýma očima a pokusil se pousmát. Moc mu to nevyšlo.
,,Brzo ti bude někdo usilovat o život," řekla Odette a provrtávala ho pohledem.
,,Já myslel, že mě chtějí zabít od začátku," poznamenal Lokin s lehkým úšklebkem, jak se snažil zahnat napětí, které vyvstalo.
Odette si povzdechla a očividně chtěla něco dodat, jenže...

Jenže Lokin se vzbudil. Zamručel, jelikož se nedozvěděl to, co mu chtěla říct Odette. Bylo další ráno a měl jít zase do školy. Problém byl, že nevěděl co se učili a včera jaksi neměl čas si to zjistit. Doufal, že to nebudou tak šíleně řešit.
Podíval se na ostatní, kteří už byli vzhůru. ,,Proč se vždycky probudím jako poslední?" Zamumlal Lokin a Gnolis se ušklíbl: ,,Jsme všichni ranní ptáčata"
,,Které si dávám k snídani," přidal se Kirtap a Gnolis si odfrkl.
Lokin se podíval s okna. ,,Když mluvíme o snídani, neměli bysme na ní už být?"
Venku byl krásný den, jeden z mála teplých dnů, a ačkoliv byl teprve začátek jara, Lokin měl pocit, že zaslechl zpívání ptáčků.
Ostatní si vyměnili pohled. ,,Nikdo nehlásil, že bysme měli jít na snídani," řekl Xalof a Lokin se zamračil.
Aniž by cokoliv řekl, otevřel dveře a podíval se na chodbu-nebyl jediný, kdo to udělal. Nikdo očividně netušil, co se děje. Nikdy se nestalo, že by kolem nešel nějaký učitel a neřval, že je snídaně. Minule se jen zpozdili-aspoň to jim namluvili. Lokin si byl jistý, že by je klidně nechali umřít hlady.
Lokina se zmocnil podivný pocit. To jsou všichni rozrušení z Keramovi smrti? Už se konečně rozhodnou s tím něco dělat?
Lokin pomalu vykročil z pokoje na chodbu, a když ostatní vlci viděli co udělal, napodobili ho. Ne všichni, ale pár těch odvážnějších ano.
K Lokinovi se přidal Xalof, Gnolis a Kirtap-Tibessec nečekaně zůstal v pokoji-a spolu s několika dalšími vlky, se vydali opatrně do jídelny. Ve škole bylo vždycky ticho-byla až moc rozlehlá, Lokin nebyl ani v polovině jejích místností a nepochyboval, že ani všichni učitele, to tu tak dobře neznají. Ale takhle ráno, byli vždycky slyšet hlasy žáků, spěchajících na snídani, smích a nebo omluvy služek, které procházeli zrovna kolem a do někoho narazili. Jenže teď bylo tak hrobové ticho, jako když Lokin chodil po škole v noci. Ten se držel v čela a následovala ho skupina několika vlků-osobně se divil, že ho Alegen a Edipal nepředběhli, ale spíš zůstávali vzadu.
Lokin nechápal, co se děje. A zrovna v tak krásný den, kdy sluneční paprsky dopadali okny na jejich tmavou srst.
Brzo se dostali do jídelny a překvapilo je hrobové ticho. Nikde žádný učitel, ani jídlo nebylo na stolech.
,,Co se děje..?" Zašeptal Gnolis, jakoby se bál, že kdyby promluvil nahlas, něco by se stalo.
,,Nevím, ale nelíbí se mi to," odpověděl mu Lokin stejně tiše.
Otočil se k davu který ho následoval a překvapilo ho, že ho všichni sledují, jakoby od něj očekávali nějaké rozhodnutí-teda s vyjímkou Edipala, Alegena a několik jejich přátel.
,,Měli byste se vrátit do pokojů," řekl Lokin co nejhlasitěji se odvážil a doufal, že se mu netřese hlas. ,,Určitě se nic nestalo, ale... Pokud ano, zjistíme to," kývl na své kamarády.
,,Jestli si myslíš, že si budete hrát na hrdiny, tak to se pleteš," zavrčel Alegen. ,,My máme stejné právo jít, jako vy, ne-li větší"
,,Nevidím důvod, proč by si měl mít větší právo, ale dobře. Kdo chce se vrátit do pokoje, ať to udělá. A radím vám, zamkněte si dveře, protože vrah tu stále řádí," řekl Lokin a většina odešla.
Zůstali jen on, jeho přátelé, Alegen s Edipalem, pár jejich kamarádů a Sorron.
Lokin kývl. ,,Co takhle se rozdělit?" Navrhl.
Edipal se protlačil až k němu a chladně se usmál. ,,Nebo si přestaň hrát na velitele a nech mě to řídit"
Nebyla to žádost. Byl to rozkaz. A proto Edipala překvapilo, když mu Lokin odsekl: ,,Tohle není žádná soutěž, ve které musíš zajistit, aby ti neopadla autorita. Takže přestaň utěšovat svoje ego a projednou udělej něco pro ostatní a nejen pro sebe"
Edipalovi se v očích zableskl hněv, a Lokin doufal, že se s ním nezačne prát, tady a teď. ,,Máme na práci důležitější věci," dodal.
Edipal ho jen probodl pohledem, ale ustoupil.
Lokinovi dalo práci, se neusmát, ale zas tak těžké to nebylo, jelikož si hned připomněl, co se děje. Učitele a očividně i všichni ostatní jsou někde pryč. A oni je musí najít.

A prý že tahle knížka, bude nejkratší 😂❤
Mno, Vlčí trůn je zase nejkratší 😂