V jídelně se shromáždilo docela dost vlků a panovala tady docela pochmurná nálada.
Stínobijci si většinou s nikým nepovídali, jen probodávali pohledem ostatní, jakoby hledali jejich slabiny.
Ti hovornější buď byli veselejší Stínobijci nebo obyčejní vlci.
Lokin hledal pohledem Ajiru a našel jí u stolu s ostatními učiteli. Přimhouřil oči. Jak by ostatní Stínobijci reagovali, kdyby se dozvěděli kdo je ve skutečnosti ta hrozná ředitelka zač? Vadilo by jim, že zabijí budoucí Stínobijce, nebo by jí naopak podpořili? A co tu jako bude celou dobu dělat?
Ajira si odkašlala, čímž přehlušila nepříliš hlasitý rozhovor v jídelně-Lokinovi přišlo trapné, že se tyhle slavnosti vždycky odehrávají v jídelně, ačkoliv když se stoly odsunuli ke stěnám, nešlo to vůbec poznat.
Uvažoval, kam půjde aby si s někým popovídal. Chtěl se totiž dozvědět o situaci v Eldiaře co nejvíc. Procházel zrovna kolem nějakého vlka, který mluvil s Alegenem-no opravdu, s Alegenem! Když se Lokin zastavil, aby si vlka prohlédl, uvědomil si, že vypadají celkem podobně. Že by to byl jeho otec, nebo jiný příbuzný?
Každopádně mluvili o tom, co chtěl Lokin slyšet, takže dělal že si prohlíží jídlo a přitom je poslouchal.
,,Tak co, jak to jde v Eldiaře?" Zeptal se Alegen a černý vlk se ušklíbl. ,,Nijak zvlášť dobře. Hiliové jsou první, kteří mají šanci na trůn, ale Pableovy je dohánějí. A neuvěříš, co jsem zjistil!"
Lokin zastříhal ušima. Co se asi stalo? Nepřekvapilo ho, že Hiliové ve válce o trůn vedou-byla to mocná rodina a vládla Sarogu, druhému největšímu městu Eldiary. A Pableovy jim byli v patách, to ho taky nepřekvapilo, ačkoliv Rablest ve kterém žili, byl až čtvrtý největší.
,,Slyšel jsem, že se ve Zrádných horách skrývá nějaká armáda, silnější než všechny které mají jakákoliv města," pokračoval dospělý Stínobijec. ,,A taky jsem se dozvěděl, že je prý vede princ!"
Alegen se zatvářil nevěřícně. ,,To je hloupost. Královna Ruby zemřela, aniž by po sobě zanechala nějakého potomka," namítl a černý vlk se hořce ušklíbl. ,,Královna nebyla hloupá, a pokud tušila nějakou zradu, určitě své mládě-nebo případně mláďata-někam ukryla"
,,Pokud je to tak, může válka skončit," usoudil Alegen, ale netvářil se moc nadšeně.
,,Správně," přikývl černý vlk. ,,A to by byla škoda," na chvíli se odmlčel. ,,Mohl bys svému kamarádovi říct, aby přestal odposlouchávat cizí rozhovory?"
Lokinovi vyletělo srdce až do krku, když ho Alegen probodl očima.
,,Tohle není žádný můj kamarád, spíš úhlavní nepřítel číslo jedna," zavrčel Alegen a Lokin se ušklíbl. ,,Páni, to jsem se dostal tak vysoko? Vsadím se, že ty máš nepřátel hromady," přisadil by si ještě nějakou poznámku o tom, že většina jeho nepřátel se skládá ze služek, kterým podkopl nohy, ale když tady hlídkoval ten dospělý Stínobijec, neměl odvahu. Uvědomil si, že je to poprvé, kdy vidí plně vyučeného Stínobijce a není to učitel.
,,Takže to bude ten, cituji: ,Neschopný vlk, který mě neustále štve' ?" Zeptal se černý vlk a ušklíbl se. Lokinovi se z nějakého důvodu líbil. Očividně mu o něm Alegen už něco říkal, ale nezdálo se, že by to Stínobijci vadilo.
Alegen si odfrkl.
,,Já jsem Lakavay, Alegenův otec," kývl černý vlk. ,,Těší mě," přikývl Lokin a ani nemusel moc lhát. Lakavay vstal a kývl na Alegena, aby šli. Ještě předtím se ale podíval na Lokina a řekl: ,,Už se těším na soutěž. Ať vyhraje ten lepší"
Pak se otec a syn vzdálili Lokinovi z dohledu.

První zkouška se odehrávala na pozemcích školy, a první byl na řadě zeměpis.
Byla docela zima, chlad přicházel od moře a pro Lokina s krátkou srstí to nebyli dobré podmínky, ale tak co. Všichni přihlížející seděli v kruhu, a uprostřed se odehrávali zkoušky.
Pozorně sledoval Tibessece a několik dalších žáků, kteří soutěžili v zeměpise. Těch se ptala mistryně Akshil na různé otázky a Tibessec zatím odpověděl všechny správně. Nakonec vypadli všichni, s vyjímkou Tibessece a nějakého staršího vlka, kterého Lokin neznal.
,,Kdo vlastní jedinou kopií staré mapy Eldiary?" Zeptala se Akshil a Lokin se musel zazubit. Byla to trochu nefér otázka, jelikož ten druhý vlk to nemohl vědět a moc se netýkala zeměpisu, ale každopádně i přesto, že se s Tibessecem nebavil, byl rád že to vyhraje. A taky že postoupil, když odpověděl: ,,Já"
Akshil přikývl a všichni začali jásat. Takže první soutěžící byl zvolen. Lokin nevěděl, co přesně bude závěrečná zkouška obnášet, ale byl si jistý, že to nebude nic na vědomosti, takže by neměl být problém, porazit tyhle ty učebnicové vlky.
Pak bylo zkouška z historie, kterou vyhrál Jash. Lokin ho neznal, ale věděl že ho Layla zbožňuje, protože byl něco jako druhá kopie Tibessece, akorát milující historii.
Následovali předměty, které Lokin neměl, například stopování, přírodopis a podobně. A pak se dostali k boji. Lokin čekal, že ho dají až poslední, jelikož to pravděpodobně bude nejdelší, ale nestěžoval si-už to chtěl mít za sebou. Vytoupil s davu, zatímco služky odklidili lavice, které tam byli po zkoušce s předmětů jako byli zeměpis a historie, a postavil se vedle dalších bojovníků. Připadal si mezi nimi pitomě, byl to samý ostřílený bojovník tam, ostřílený bojovník sem. A on byl z nich nejmenší!
,,Budete rozděleni do dvojic, a ten kdo vyhraje, automaticky postoupí. Pak se zase udělají dvojice z postupujících a tak dále, dokud nezůstanou jenom dva, kteří se střetnou v souboji a vítěz postoupí do závěrečné zkoušky," vysvětlil Aroc mrzutě a přečetl první dvě jména. Zbytek si naštěstí mohl jít sednout.
Edipal a nějaký Aoh, kterého Lokin neznal.
Souboj skončil rychle, Aoh se nestačil Edipala ani dotknout, a ten ho kousl do krku-tak, aby mu nijak zvlášť neublížil, ale tak aby vyhrál souboj. Aoh ztuhnul a Edipal vyhrál.
Pak byl na řadě Kirtap a další nějaký vlk. Tady netrval souboj o moc déle, Kirtap to vyhrál na plné čáře. A Lokin s přimhouřenýma očima sledoval, jak Aroc vyvolává další bojovníky.
Lokin se nemohl nevšimnout, jak bojují Kirtap s Edipalem, oproti například Alegenovi.
Alegen útočil tvrdě, přímo, jako správný bojovník. Ale Kirtap s Edipalem útočili jako vrazi.
Lokin vyhledal pohledem v davu Anyu, která celou dobu sledovala bojiště. Když vycítila, že se na ní dívá, chladně se usmála. Samozřejmě jí nenechali bez dozoru, měla nohy v okovech a byla připoutaná k dvěma obrovským strážcům, ale i tak měl Lokin pocit, že kdyby chtěla, zabila by je levou zadní.
Polkl, když zaznělo jeho jméno.
,,Lokin a Sarak!"